Michal Klus - Je psáno...

Audio záznam naleznete zde.

Jak důležitá je pro vás víra? To je otázka, kterou nám může položit vlastně kdokoli. Nicméně, je nesmírně důležité, abychom si ji čas od času položili sami. Jak důležitá je pro mne má víra? Jak důležité je pro mne to, že patřím Ježíši Kristu? Jak důležité je pro mne žít v Boží blízkosti? Od oltáře jsme četli podobenství o perle a pokladu. V tom podobenství Ježíš ukazuje, že život s Bohem a pro Boha je cennější než cokoli jiného. Říká, že za Boží království je ochoten dát úplně vše. Dovolte, abych přečetl biblický text, který ukazuje, že apoštol Pavel má úplně stejný postoj.

Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.

(Filipským 3:7-11)

 Apoštol Pavel tady jasně dává najevo, že když uvěřil v Krista, vzdal se toho, co pro něj bylo hodnotné. A prosím pozor, opravdu si všimněme toho pořadí. Setkal se s živým Kristem, uvěřil v Něj, a jeho reakce byla ta, že se vzdal toho, na čem si před tím zakládal. Nikdy to není naopak. Tím, že se něčeho vzdáme se nestaneme křesťany. Tím, že se vzdám postavení, se nestanu křesťanem. Tím, že se vzdám opíjení, se úspěchu se nestanu křesťanem. Tím, že se vzdám světského života, se nestanu křesťanem. Křesťanem se stanu jedině tehdy, pokud příjmu Krista, který se vzdal všeho, aby mi vydobyl věčný život. To že my se něčeho vzdáme je reakce na to, že se Kristus vzdal svého vlastního života, abychom my měli věčný život. Nikdy to pořadí nepřehoďme.

 Apoštol Pavel popisuje, že se vzdal svého původu, svého rodu, svého vzdělání a postavení, svých úspěchů, své dobré pověsti. Toho všeho se vzdal, protože našel něco cennějšího – živý vztah s Ježíšem Kristem. A opravdu živý vztah víry s Ježíšem Kristem, je to nejcennější, co můžeme mít.

 Může se ale stát, že si někdo, kdo uvěřil v Ježíše Krista, ještě něco schová a cení si to více, než Jej samotného. Na základě tohoto dnešního textu chci ukázat, o jak moc se okrádáme, když Kristus není to nejcennější v našem životě. Apoštol Pavel tady hovoří, proč chce, aby Ježíš byl nejcennější a popisuje důsledky toho, když je Ježíš nejcennější. A já to otočím a ukážu na to, co se děje, když Kristus není tím nejcennějším. Podívejme se na 4 důsledky toho, když Kristus není v našem životě tím nejcennějším, jak je popisuje apoštol Pavel.

1.důsledek: Ztrácím Kristovu přítomnost

 První důsledek toho, když Ježíš není vším v našem životě je to, že ztrácíme Kristovu žehnající přítomnost v našem životě. Apoštol Pavel říká: „Pro něho (pro Krista) jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista.“ (v.8-9) Apoštol tedy ukazuje, že touží po tom, aby získal Krista. Ale on už předtím hovoří o tom, že Kristu patří, takže on tady ukazuje, že jako křesťané, ještě stále potřebujeme usilovat o Krista, o více Kristovy přítomnosti v našem životě. Ale to je možné jen tehdy, pokud je Kristus tím nejcennějším, co máme. Pokud je Kristus jednou z alternativ, jedním z řešení, pak Kristus není tím nejcennějším a my ztrácíme Kristovou žehnající přítomnost v našem životě. Ztrácíme pokoj v srdci, který On dává. Ztrácíme radost ze života. Ztrácíme vitalitu. Ztrácíme rozhodnost. Ztrácíme lásku k lidem. Ztrácíme touhu sloužit druhým. Ztrácíme chuť číst Bibli, modlit se, chodit do shromáždění. Ztrácíte ovoce to, čemu Bible říká Ducha svatého – lásku, radost, pokoje, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání. Když Ježíš není tím nejcennějším v našem životě, tak se život stává opět mizerným.

2.důsledek: Ztrácím svoje postavení v Kristu

 Druhý důsledek toho, když Ježíš není v našem životě vším, nepocítíte možná okamžitě. Jde o to, že ztrácíme svoje postavení v Kristu. Pavel napsal „Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych ...  nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře.“ (v.8-9)

 Pavel zde píše, že právě proto, že je mu Kristus vším, proto je Kristem nalezen. Jinými slovy říká, že právě proto, že je mu Kristus vším, proto je stále věřící, proto stále spoléhá na Ježíše, který jej zachránil. Když to opět otočíme, tak docházíme k závěru, že když Kristus není pro člověka tím nejdůležitějším, pak člověk ztrácí svoji víru v Boží milost a začíná stavět na svých dobrých skutcích. Člověk, pro kterého není Ježíš tím nejdůležitějším, pohrdá Boží milosti a svoji víru staví na svém vlastním chování. Snaží se žít dobře, snaží se chodit do kostela, snaží se byt milý k lidem, snaží se sloužit druhým, snaží se žít morálně a myslí si, že není až tak špatným člověkem. Uvědomuje si sice, že s tou jeho vírou není něco v pořádku, ale říká si, že to ještě není až tak špatné. Už se nenazývá hříšníkem zachráněným Ježíšem Kristem, ale vnímá se jako ten, kdo žije docela dobrý život.

 Jedna z nejznámějších křesťanských písní v anglickém jazyce je píseň Amazing Grace. Máme ji v našich kancionálech. Česky se jmenuje „Tvá vzácná milost“, polsky „Cudowna Boża łaska“ A jeden řádek v originálu doslova říká, že Boží milost zachránila bídáka, či mizeru či darebáka jako jsem já. ("That saved a wretch like me!") Někteří hudebníci se rozhodli ty slova změnit, protože jim přišla příliš tvrdá. Přece jsme nebyli mizerové, bídáci či darebáci. A tak ta slova změnili. ("That saved and strengthened me", "save a soul like me", or "that saved and set me free.") Prostě lidem není populární být hříšníkem. Pokud je Ježíš tím nejdražším co máte, pak rádi přijmete i ten titul hříšník, protože víte, že váš Ježíš vám odpustil a nazval vás spravedlivými. Pokud Ježíš není tím nejcennějším, tak se snažíte budovat svoji spravedlnost a to dodržováním Božího zákona. Ale tím utíkáme od Boha a od Jeho milosti a hrozí nám velké nebezpečí.

3.důsledek: Ztrácím poznání Jeho moci

 Když člověk nepovažuje Ježíše Krista za to nejcennější, co má, pak zapomíná, kdo je Ježíš, zapomíná jakou má moc, zapomíná na smysl utrpení. I tohle nám připomíná apoštol Pavel. Čteme: „Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic ... abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení.“ (v.8,10)

 Když je Ježíš Kristus tím nejcennějším, co máme, když je naším pokladem, pak si uvědomujeme Jeho moc v našem životě. Pán víme, že On kontroluje vše, co se děje. Víme, že On je mocen pomoci nám v jakékoli životní situaci. Víme, že dokonce i tehdy, když procházíme utrpením, On nás neopustil, On je s námi, On nás nese ve své náruči. Protože On má moc. Když je Ježíš nejcennější v našem životě tak víme, že On nepřestane klepat na srdce našich blízkých, že nám nepřestane pomáhat v našem zápase se závislostí, že ve chvílích, kdy nevidíme východisko, On nám je ukáže. To vše je projev Boží moci. A tuto moc zažíváme, pokud je Kristus tím nejcennějším, co máme.

4.důsledek: Ztrácím účast na vzkříšení

 Toto je poslední a zároveň nejzásadnější důvod, proč mít Ježíše za to nejcennější, co máme. Pavel říká: „Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, ... abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.“ (v.8.11) Pokud není Ježíš tím nejcennějším, co máme, tak se totiž může stát, že přijdeme o to nejcennější, co můžeme kdy dostat, a to je vzkříšení k věčnému životu. Pokud pro nás totiž Ježíš není tím nejcennějším, pak pohrdáme tím nejcennějším. Pohrdáme Boží nabídkou milosti. Pohrdáme Boží milosti, ve které On říká, že každému člověku nabízí opuštění hříchů a věčný život. A tak když považuje člověk za nejcennější jiné věci, tak nejen že přijde o věčnost s Bohem, přijde o všechno. Pokud je tím nejcennějším majetek, tak jednou o něj přijdeme. Pokud je tím nejcennějším postavení, tak jedou i o to přijdeme. Pokud je tím nejcennějším úspěch, pak i o ten jednou přijdeme. Pokud je tím nejvzácnějším rodina, pak i o tu jednou přijdeme. Pokud jsou tím nejvzácnějším vztahy, tak i o ty jednou přijdeme. Ale pokud bude pro nás tím nejcennější Kristus, tak potom Jej budeme mít navěky a spolu s ním i mnoho dalšího požehnání.

Právě proto pokládá Ježíš svým učedníkům to známou otázku: „Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?“ (Marek 8:36) Ježíš neodpovídá, ale odpověď je jasná. Nic mu to neprospěje. Naopak Ježíš jasně říká: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33)

Z těchto Pavlových i Kristových argumentů tedy jasně vidíme, že není nic lepšího, než mít Ježíše za to nejvzácnější, co máme. Jak to ale v praxi máme dělat? Dovolte, že zakončím čtyřmi obecnými zásadami dle pastora Johna Pipera.

1. Kdykoli musím učinit jakékoli rozhodnutí mezi Kristem a světem, vybírám Krista.

2. Kdykoli se zaobírám běžnými zemskými záležitosti, budu to dělat tak, aby mne to přibližovalo ke Kristu.

3. Kdykoli se zaobírám běžnými zemskými záležitostmi, budu to dělat tak, aby bylo jasné, že nejsou cennější než Kristus.

4. Kdykoli se stane, že ztratím něco z běžných zemských hodnot, neztratím nic ze svého pokladu, protože vším je pro mne Kristus.

 Bratři a sestry, pamatujme, že naším největším pokladem je Kristus a čiňme pokání, kdykoli se cokoli jiného cpe do popředí. On sám nás posílí a nenechá nás padnout. Přijměme toto zaslíbení vírou.

Audio záznam naleznete zde.