Kolem kříže: Dva politici
Milí přátelé, dovolte, že dnes začnu otázkou. Stěžovali jste si tento týden na politiky? Vylévali jste před někým své rozhořčení z toho, co ti politici rozhodli či udělali? Ono je to tak trochu náš národní sport. A myslím, že i tady, jako křesťané potřebujeme jiné chování.
Jsem velmi vděčný, že žijeme v demokratické společnosti. Ani demokracie není ideální model správy společnosti, ale věřím, že v tomto hříchem porušeném světě je to to nejlepší způsob vlády, jaký můžeme mít.
A tak všichni budeme zažívat situace, kdy jsme potěšeni rozhodnutím politiků, ale i momenty, kdy jsme zklamáni. Já jsem byl třeba tento týden rád, že se naší poslanci postavili za to, aby manželství zůstalo pouze svazkem jednoho muže a jedné ženy. A zase jsou jiné věci, ze kterých jsem spíše smutný.
Dnes ovšem nebudeme rozebírat naši politickou scénu. Pokračujeme v sérii o osobách kolem kříže a budeme se dívat na dva politiky, kteří se tam vyskytli.
Už dopředu chci říct, že když se dívám na jejich jednání, tak musím být vděčný, že naše politická situace je mnohem lepší, než tomu bylo kdysi. I přes různé křivdy a morální bídu, musíme uznat, že žijeme v mnohem spravedlivější společnosti, než byla ta, ve které žil Ježíš.
Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. Vznesli proti němu žalobu: "Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále." Pilát mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš." Pilát řekl velekněžím a zástupům: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám…" (Lukáš 23, 1-4)
Milí přátelé, podívejme se na dva politiky našeho příběhu. Nechceme se na ně dívat jako soudci. Chceme se dívat, zda ve skutečnosti nemáme stejný přístup k Ježíši, jaký měli oni. Podíváme se nejprve Heroda a potom na Piláta.
1. Herodes: Vnímá moc Ježíše, ale jde mu jen o vlastní prospěch
Dovolte jen velmi stručné připomenutí, že Herodes, o kterém zde čteme je synem Heroda Velkého, se kterým se potkáváme při narození Ježíše. Po smrti Heroda Velkého bylo území, nad kterým vládl, rozděleno na čtyři části. Ve třech částech vládli jeho synové a v jedné jeho sestra. Právě nad Galileou, tedy místem odkud pocházel Ježíš, vládl jeden ze synů, Herodes Antipas. A právě o něm je náš text. Když totiž Pilát zjistil, že Ježíš je rodák z Galilee, využil toho, že Herodes Antipas byl právě v Jeruzalémě a nechal ho poslat k němu.
V našem textu čteme: „Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal… Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi.“ (v.8-11)
Herodes byl žid a pravděpodobně nějak své náboženství praktikoval. I k němu se donesly zprávy o Ježíši a o Jeho učení. Radoval se z toho, že se s Ježíšem bude moci setkat. Ale jaká je jeho motivace? Che vidět zázrak. Touží po zážitku, po zkušenosti. Chce ze setkání s Ježíšem něco vytěžit pro sebe.
Herodes se chová, jako špatný politik. Nejde mu o zájmy druhých, nejde mu o spravedlivý proces, chce z této situace vytěžit co nejvíce pro sebe. A to nám asi také není neznámé. I dnes slýcháváme o politicích, kteří zneužili svého postavení ve svůj prospěch.
Nicméně já tady dnes nechci mluvit o politicích. Ale chci nám připomenout, že i nám hrozí, že se k Ježíši budeme chovat jako Herodes. Tak se chová ten, kdo vnímá, že Pán Ježíš má moc. A tak třeba i k Ježíši přichází, ale jen proto, aby od Něj něco dostal. Takoví lidé chtějí ze setkání s Ježíšem co nejvíce vytěžit.
Milí přátelé, proč jste dnes tady v kostele? Možná někdo z vás začal chodit do kostela, protože dostal strach ze smrti a z věčnosti. Vidíme to i u nás, že někteří začnou chodit do kostela v pokročilejším věku. Začínají totiž přemýšlet o tom, co bude po smrti. A možná si říkají, že když přijdou blíže tomu Ježíši, když začnou chodit do kostela, tak si snad zajistí místo v nebi. Z Ježíše si dělají toho, kdo jim zajistí lepší budoucnost.
Ale nemusí jít pouze o věčnost. Někteří začnou chodit do kostela a k Ježíši, protože se potom cítí lépe. Hezky se tady zklidní, odpočinou si, setkají se s přáteli. Hrozně moc jim to pomáhá.
Další začnou chodit do kostela, protože mají strach o své manželství a mají pocit, že by ho takto mohli zachránit, protože věří, že by jim Pán Bůh mohl pomoct. Jiní třeba bojují se závislostí či psychickou nemocí. Vyzkoušeli všechno a teď chtějí zkusit ještě tu víru, toho Ježíše, zda jim nemůže pomoct. Přicházejí k Ježíši, jako Herodes. Chtějí z toho něco vytřískat.
Já mám samozřejmě radost z kohokoli, kdo přichází k Ježíši. A nezáleží na těch prvotních pohnutkách. A ať už vás do kostela přivedlo cokoli, tak jsem rád, že jste tady. Ale je nesmírně důležité, abychom neskončili u toho, že Ježíš je pouze plnič našich přání. Je důležité, abychom v Ježíši neměli jen toho, od kterého očekáváme nějaký zázrak. Je důležité, abychom v Něm našli svého Pána, před kterým poklekneme a skloníme se, protože si uvědomíme, že On je svatý Boží Syn, Spasitel světa. Je tragédie, když zůstane u toho, že Ježíš je pouze nástroj k naplnění našich potřeb. Pokud máme Ježíše pouze jako toho, kdo se stará o naše potřeby, tak se Mu tímto vysmíváme do očí, stejně jako se Mu do očí nakonec vysmál Herodes.
Milí přátelé, kým je pro nás Ježíš? Je pro nás Pánem a Králem všeho? Nebo Jej vnímáme jako toho, který je nástrojem pro naplnění našich potřeb. Položme si tuto otázku upřímně. Možná i my, kdo jsme se před Ním dříve sklonili, jsme zvlažněli a udělali si z Něj jen toho, kdo se stará o nás. Přátelé, dnes je den, kdy z takového smýšlení a postoje můžeme a musíme činit pokání. Nebuďme jako Herodes, který sice znal Ježíšovu moc, ale chtěl z Něj pouze něco vytěžit pro sebe.
2. Pilát: Vnímá dobrotu Ježíše, ale má strach z okolí
Druhým politikem, nad kterým se dnes chceme zamyslet, je Pilát. Všechna evangelia ho vykreslují jako toho, který byl přesvědčen o Ježíšově nevině, ale který podlehl tlaku okolí a nechal Ježíše ukřižovat, aby měl klid. V našem textu jsme četli: „Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím." Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět.“ (v.22-24)
Když čteme příběh Piláta v různých evangeliích, tak je jasné, že se Pilát chce Ježíše propustit. Ale dav je proti. A tak Pilát hledá cestu, jak najít kompromis. Jeho druhým návrhem je, že nabídne davu Ježíšovu krev. Nechá Ježíš zbičovat a potom Jej chce propustit. Ale to davu nestačí. Dav chce smrt. Pak přichází Pilát s rádoby geniálním nápadem. Bylo totiž zrovna sváteční období, kdy obvykle vyhlašoval amnestii. A tak jim nabídne, že si mají vybrat, koho propustí letos. A aby se ujistil, že to dopadne dobře, dá jim vybrat mezi propuštěním Ježíše a propuštěním vraha Barabáše. Jistě k jeho velkému překvapení si dav raději vybere svobodu vraha, než propuštění Ježíše. A tak nakonec Pilát souhlasí, alibisticky si umyje ruce, řekne, že je to jejich rozhodnutí, a vydá Ježíše k ukřižování. On ví, že Ježíš je spravedlivý, ale má strach z druhých, a nechá Ježíše popravit.
Ano, takto špatní politici jednají. Ze strachu z druhých reagují jinak, než jak by sami chtěli. Ale opět, tady nejde o politiky. Tady jde o nás. Je spousta lidí, kteří ví, že Ježíš je dobrý a spravedlivý. Ví, že to, co potřebují udělat, je dát Mu celý svůj život. Ví, že potřebuji změnit věci ve svém životě a předat mnohé oblasti svého života pod kontrolu Kristu. Ale mají strach z reakce svého okolí. Neplatí to i o vás? Nejsme my ti, kdo z jedné strany vidí, že v Ježíši je veškeré dobro a že je skvělé, žít pro Něj. Ale z druhé strany máme strach, co na to řeknou druzí. Možná máte strach z reakce manžela, manželky či členů rodiny. Možná máte strach z reakce sousedů či spolupracovníků. Možná máte strach z reakce spolužáků a kamarádů. A tak to možná hrajete na dvě strany. Na jednu stranu říkáte, že ten Ježíš je fajn a že je dobrý. A za rohem se chováte jako ten, kdo Ho nezná. Možná z jedné strany se vás Boží slovo dotýká a vy víte, že to nejlepší je dát svůj život Ježíši, ale z druhé strany máte strach za Ježíšem jít, protože se bojíte důsledků. Možná to chcete uhrát na obě strany. Ale to nikdy nejde. Vždycky to skončí tím, že jako Pilát Ježíše zabijete. Ježíše nejde následovat jen trochu. Nejde věřit, že je dobrý a přitom to svým životem popírat. Nabuďme jako špatný politik. Nesnažme se smířit nesmiřitelné. Jedinou cestou je pokleknutí před Ježíšem.
Milí přátelé, nevidíte v sobě kousek Piláta? Dnes je den pokání. Poprosme, abychom mohli před Ježíšem kleknout, dejme se Mu celé, dejme Mu své strachy z reakcí okolí, rozhodněme se nedělat kompromisy, ale žít pro Něj.
V sobotu minulý týden jsme spolu s třiceti učiteli cestovali v Tanzanii do města Arusha. Byl to poslední bod našeho programu v Tanzanii. Plánovali jsme dvoudenní výlet, který byl odměnou pro učitele a kde jsme je zároveň chtěli povzbudit a skrze nějaké aktivity posílit jejich vzájemné vztahy a jejich vztah k Pánu Ježíši. Ve stejnou dobu v jiné části města jely dva autobusy učitelů z křesťanské misijní organizace Mladí s posláním (Youth With a Mission). My jsme dojeli v pořádku. Oni ne. Jednomu kamionu selhaly brzdy a smetl čtyři vozidla včetně jednoho ze zmiňovaných autobusů. V této nehodě zahynulo 15 osob, z toho 11 misionářů v autobusu. Další ještě bojují o život.
Svědci hovoří, že chvíli před nehodou ještě spolu zpívali o nebi. O pár minut později už tam mnozí byli a zpívali přímo Ježíši. Zdá se, že to byli lidé, kteří nebyli ani jako Herodes, ani jako Pilát. Byli to lidé, kteří milovali Ježíše, sklonili se před Ním a toužili žít pro Něj.
Milí přátelé, Ježíšův kříž nás ujišťuje o Jeho nekonečné lásce k nám. Nehrajme si s Ježíšem žádné politické hry. Dejme se Mu cele. On zemřel za nás, abychom my mohli být navěky s Ním. Přátelé, dívejme se na své srdce. Není v něm kus Heroda? Není v něm kus Piláta? Srdce Heroda a srdce Pláta nás zabíjí navěky, zabíjí Ježíše v nás. Prosme Pána Ježíše, aby nám dal srdce, které nehraje hry, ale je plně při Pánu Ježíši. Klekněme před Ním, a prosme Jej, aby byl naším Pánem. Pak budeme zažívat Jeho přítomnost na této zemi, ale i jednou na věčnosti.
