Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 6. 2012

Komu patří sláva?

a.jpg

Milí bratři a sestry, dnes máme neděli Trojice svaté a to si máme připomínat, že máme Boha, který se zjevuje ve třech osobách. Je to Bůh Otec – Stvořitel, Syn Ježíš Kristus – Spasitel, Duch svatý – Posvětitel. Mezi těmito osobami Trojice panuje dokonalý vztah lásky. A právě dnešní text hovoří o všech osobách Trojice. Nicméně hlavním námětem našeho textu je Boží sláva. My jako Bohem stvořené bytosti si musíme stále znovu a znovu připomínat, že tady nejsme pro sebe, ale pro Boží slávu. Je to proti naší přirozenosti. Stále s tím musíme bojovat. Stále nás to táhne k naší vlastní slávě. Stále chceme, aby tady byl Bůh pro nás. Ale přitom máme toužit po tom, abychom my tu byli pro Něj. Vyslechněme, co ten dnešní text hovoří o Boží slávě.

 Audio záznam naleznete zde

            V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. (Efezským 1:13-14)

 

Jak jsem již řekl, tento text se dotýká všech osob Trojice a přitom hovoří o Boží slávě. Podívejme se tedy, co nám tyto dva verše ukazují o vztahu Trojice a slávy.

 

 

1. Cíl: Otcova sláva

 

            Když se podíváme na to, jak tento text končí, tak zde čteme o tom, že Bůh si vydobyl věřící lidi, aby se stali „chválou Jeho slávy.“ To je takový divný termín. Ale v praxi to znamená, že křesťané, ti, kdo patří Kristu, zvyšují Boží slávu.

            Představte si nějakou krásnou nevěstu. A představte si, že ta nevěsta má nějaký pěkný náhrdelník. Ten náhrdelník zvyšuje nebo ještě lépe zdůrazňuje její krásu. A my tady čteme, že pokud patříme Kristu, tak zvětšujeme nebo zdůrazňujeme Jeho slávu. Nevím, co vás v takových momentech napadá. Já si říkám, že moje přítomnost u svatého dokonalého Boha bude vždy ostudou. Vždyť jsem takový hříšník a tak často Ho svých chováním zklamu. Ale ono totiž nejde o naši hříšnou lidskou přirozenost. Ne, ta nepřináší Bohu slávu. Slávu Mu přináší fakt, že pokud jsme věřící, tak platí, že nás sám Bůh vytrhal ze spáru ďábla a povolal za své. A tento fakt Mu přináší chválu.

            Ta Boží sláva je pro nás něco tak nepochopitelného, že ji vůbec nedokážeme uchopit. Boží slovo nám dává jen náznak, když říká: „To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek.“ (Zjevení 21:23) Boží sláva je prostě nepopsatelná. Ta Boží sláva je z jedné strany vzácný dar. Ale z druhé strany nám Bible říká, že když budeme usilovat o to, abychom žili, tak jak to chce náš Pán, tak budeme přidávat k té Boží slávě. Poslouchejte, co řekl Pavel: „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.“ (1.Korintským 10:31)

            Takže náš život, naše poslušnost může způsobit, že bude více Boží slávy. Není to něco úžasného? Já, obyčejný človíček tady v maličké České republice se mohu zasloužit, aby přibylo Boží slávy. Kéž bych opravdu tuto svoji příležitost využil.

 

 

2. Nástroj: Kristova oběť

 

Takže jsme si řekli, že cílem všeho je, aby byl Bůh oslaven. A někomu to může přijít jako velké zklamání, protože očekával, že cílem je, aby on sám byl oslaven. A najednou takový člověk zjišťuje, že křesťanství není v prvé řadě o tom, že jsem lepším člověkem, ale o tom, že tváři v tvář poznání Boha mi dochází, jak velký je On a jak nicotný jsem já. Najednou člověku dojde, že nemůže Bohu přikazovat, co má dělat. Nemůžu Mu nic přikazovat, když řeším své nemoci, své finanční problémy nebo třeba svůj charakter.

A teď by se někdo mohl ptát, tak proč vůbec by člověk takovému Bohu měl věřit. A i tento text nám říká proč. Je zde řeč o evangeliu. A evangelium je ta dobrá zpráva. Je to dobrá zpráva o tom, že si nás Bůh zamiloval a přijal nás do Boží slávy. Jak nás Bůh přijal do Boží slávy? Skrze Ježíše Krista. A tady máme druhou osobu Trojice.

Všichni to víte, Ježíš Kristus dal svůj vlastní život, abychom se se svým Bohem mohli radovat z Jeho slávy a mít na ní podíl. Díky Jeho smrti je každý, kdo Mu uvěří nazván Božím synem a má tak podíl na Boží slávě. Apoštol Pavel v listu Římanům řekl: „Proto se navzájem přijímejte, jako i Kristus přijal nás do Boží slávy.“ (Římanům 15:7, B21)

Všimněme si něčeho moc důležitého. On říká, že už jsme přijati do Boží slávy. A to je něco zvláštního. Protože se mnozí z nás tak necítíme? Možná si řekne, že pokud to, co zažíváme, je ta Boží sláva, tak nám teda asi k ničemu není. Pořád zažíváme bolesti, pořád procházíme trápením, pořád něco! Kde je ta Boží sláva? Odpověď tkví v tom, že dokud jsme ještě v tomto hříšném těle, nemůžeme tu Boží slávu dokonale vnímat. Zažíváme jen její náznaky. A ty zažíváme ve chvílích, kde se ve víře absolutně spoléháme na Boha. V té chvíli zažíváme Boží slávu.

Sám osobně jsem zažíval největší vnímání Boží slávy, když jsem sám Bohu vyznával svoji lásku a absolutní důvěru a to především v těžkostech. Dále jsem ji zažíval ve chvílích, kdy podobné věci vyznávali druzí. Když nemocný člověk s touhou po životě vyzná, že je ochoten z Boží ruky přijmout i smrt, zažívám Boží slávu. Když vdova vyzná: „Bůh dal, Bůh vzal, jméno Hospodinova Buď požehnáno!“ tehdy zažívám Boží slávu. Když dívka s touhou po vztahu a manželovi Bohu vyzná, že chce být raději navždy bez manžela, ale s Bohem, než s manželem, ale bez Boha – potom zažívám Boží slávu. Když slyším mladé lidi, kteří říkají a žijí to, že jsou na misii ochotni položit i život, aby bylo šířeno evangelium – tehdy vidím Boží slávu. Jak jsem řekl, tady na zemi zatím zažíváme jen odlesk Boží slávy, ale i tady je Boží sláva. A jednou, jednou ji uvidíme a zažijeme plně.

Kristus je ten, který nám vydobyl spasení a také nám připomíná, že každý den znovu a znovu jsem uzdravení Jeho ranami, abychom i my být součástí Boží slávy.

 

 

3. Důkaz: Závdavek Ducha

 

 

            Nakonec v tom našem textu čteme o Duchu svatém. Je zde řeč o tom, že ti, kdo uslyšeli evangelium o tom, co Bůh pro svou slávu udělal v Ježíši Kristu a kdo tomu uvěřili, ti přijali závdavek Ducha svatého. A to máme třetí osobu Trojice v akci. Tento text nám říká, že ve chvíli, když člověk uvěří, dostává Ducha svatého. Takže od chvíle, kdy jste uvěřili má tento Duch svatý prostor ve vašem životě. Otázkou pak už zůstává, kolik prostoru Mu dáváme.            

 

            Každopádně už není třeba žádné další zkušenosti či žádného dalšího prožitku, abychom měli Ducha svatého ve svém životě. Dostáváme Ho ve chvíli, kdy jsme uvěřili. To říká tento text. V Bibli je několik situací, kdy tomu bylo jinak. Jinak tomu bylo především o letnicích, které jsme si připomínali před týdnem. Tehdy Duch svatý sestoupil nově na apoštoly. (Skutky 2) Jinak tomu bylo také, když evangelium bylo poprvé přineseno samařanům (Skutky 8). A do třetice tomu bylo jinak, když bylo evangelium předáno pohanům, konkrétně Kornéliovi (Skutky 10). V těchto případech se odehrálo zvláštní přijetí Ducha svatého jako znamení, že evangelium došlo k další skupině lidí. Jinak ale Pán Bůh zaslibuje svého svatého Ducha hned při uvěření, jak říká náš dnešní text.

            To ovšem neznamená, že tady s Duchem svatým končíme. Přesný opak je pravdou. Boží slovo nám říká, že je povinností křesťanů usilovat o to, aby Duch svatý měl co nejvíce prostoru v jejich životě. Apoštol Pavel zapsal: „Neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale buďte naplňováni Duchem.“ (Efezským 5:18) Máme být naplňování Duchem svatým. To znamená, že máme usilovat o to, abychom byli vedení více Duchem svatým a méně sebou. To se má projevit přítomnosti ovoce Ducha svatého jako je láska, radost, pokoj a další.

Co má věřící člověk dělat, aby byl naplňován Duchem svatým? Především o to má prosít? Prosme o více přítomnosti Ducha svatého v našich životech. A potom je tady druhá rada, máme Ho používat. Je to stejné jako s našimi svaly. Když je nepoužíváte, ochabnou. Stejně je to s Duchem svatým. Když Ho nepoužíváte, když Ho zarmucujete, tak ochabne. Ubývá Jeho vliv v našem životě. Ale určitě bude Duch svatý ve vás posílen, když budete reagovat pokáním na Jeho jemný hlas usvědčující vás z hříchu. Určitě bude Duch svatý ve vás posílen, když poslechnete nabádání Ducha svatého a zajdete se smířit s bratrem. Určitě bude Duch svatý ve vás posílen, když zareagujete na volání Ducha svatého a zapojíte se do nějaké služby. Určitě bude Duch svatý ve vás posílen, když se spolehnete na ujišťování Ducha svatého ve chvílích, kdy vás přepadne strach a pochybnosti. Bratři a sestry, buďme naplňování Duchem svatým.

            Ten náš dnešní text nás přímo nevybízí k naplňování Duchem svatým, ale oznamuje nám tu dobrou zprávu, že jsme přijali pečeť Ducha svatého, jako zálohu na to, že jednou budeme v nebesích účastni dokonalé Boží slávy. Tato záloha nám připomíná, že nejde o nás. Jde o Boží slávu. Ale ten dokonaly a všemocný trojjediný Bůh chce tu slávu zažívat s námi. Kéž bychom s Ním v té slávě jednou všichni byli.

Audio záznam naleznete zde

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář