Křesťan a majetek
Pokračujeme v sérii kázání z cyklu Praktický křesťanský život. Jako ti, kteří pochopili Boží lásku a to, co pro nás učinil Pán Ježíš Kristus, chceme žít tak, jak nám Boží slovo radí. A dnes máme vlastně poslední kázání této letní série. Dnes se dotkneme tématu financí. Někteří by možná řekli, že to do kostela nepatří. Ale když se podíváte na Ježíšova kázání, tak zjistíte, že peníze a majetek jsou jedním z největších témat. Ale je to nejen u Ježíše. Například i po kázání Jana Křtitele, když se ho lidé ptali, jak tedy mají žít, tak všechny jeho rady se týkaly peněz a majetku. Říkal jim: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ (Luk. 3:11) Celníkům říkal, aby nevymáhali víc, než je jim nařízeno. Vojákům říkal, aby byli spokojeni s žoldem. Ale mohli bychom se dívat třeba i do starého zákona, kde vidíme, kolik textů v knize Přísloví se týká poctivosti, štědrosti a nakládání s majetkem. Proč je tedy tak důležité, aby i křesťané mluvili o penězích a majetku? Věřím, že najdeme odpověď v jednom z kázání Pána Ježíše, které si teď přečteme.
Audio není k dispozici. Video je na konci stránky.
Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma? Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. (Matouš 6:19-24)
Proč je tedy tak moc důležité mluvit i v kostele o penězích a majetku? Protože peníze a majetek mají tendenci stát se našim bohem. A to je ta první ze tří pravd, které bych dnes chtěl zdůraznit.
1. Peníze a majetek mají tendenci stát se našim bohem
Přečtěme si znovu ten poslední přečtený verš: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ (v.24) Ježíš tady ukazuje, že majetek má potenciál stát se našim pánem. Ježíš zdůrazňuje, že nemůžeme sloužit majetku i Bohu. Člověk se musí rozhodnout. Buď bude sloužit Bohu, nebo majetku. Nejde si říct, sloužím Bohu na 60% a majetku na 40%. Je to jeden nebo druhý. Nejde sloužit oběma trochu.
Každý, kdo je našim pánem, vyžaduje, že mu budeme sloužit. A pokud je naším pánem majetek, také mu začneme sloužit či otročit. Jak? Tím, že začneme toužit po věcech. Prostě chtít více a více. A dnešní doba tomuto pokušení nahrává více než jindy. Proč si to myslím? Protože je toho stále více, co můžete mít. Jen si na chvíli zapněte reklamu. A uvidíte, že byste mohli mít lepší auto, lepší jídlo, vysportovanou postavu, lepší barvu vlasů, kvalitnější lepidlo na protézu, levnější půjčku, foťák s více megapixely, nenámrazovou ledničku a luxusnější dovolenou. Reklama nás bičuje. Reklama je vlastně biblí boha majetku. Stále nám ukazuje, co nemáme a co bychom měli mít. Nečtěme moc v této bibli majetku.
Je tady navíc mnoho pastí. Předvedu vám velmi prakticky, jak ty pasti fungují. Jeden přítel mi říkal, jak si šel koupit do obchodu tričko. Ale všiml si tam, že měli ve skvělé akci značkové boty. Byly zlevněné za 3.999 Kč na 1.999 Kč. A titulek hlásal: Ušetříte 2.000 Kč. Neodolal a boty si koupil. Ušetřil můj přítel 2.000 Kč? Objevilo se mu někde na účtu těch ušetřených 2.000 Kč? Neobjevilo! On neušetřil 2.000 Kč, on utratil 1.999 Kč. Neušetřil nic. Utratil to, co utratit neplánoval. Koupil to, co koupit nechtěl. Ale když byla ta akce tak výhodná, tak si řekl, že mít tak skvělé boty by určitě stálo za to a koupil je.
Nepochopte mne teď špatně. Nemám nic proti tomu, když si někdo koupí kvalitní věc a tím víc, když ji navíc koupí za dobrou cenu. Ale chci každého z nás vyzvat, abychom se dobře zamysleli, zda my rozhodujeme o věcech, které si koupíme. Nebo zda se ty věci, majetek a chtivost staly naším bohem a ony ovládají nás. A když se roznítí ta jiskra chtivosti, ztrácíme kontrolu.
Majetek a peníze chtěly být bohem v každé době. Proto o tom mluví i Ježíš. Ale dnes a především v mladší generaci, které si neprošla tím skromnějším obdobím za komunizmu, hrozí tato modla velmi významně. Významně hrozí, že se neumíme ovládnout v naší touze po věcech.
A když tato modla začne kralovat v našem životě, tak si často vybírá velkou cenu. Ničí náš vztah k živému Bohu, ničí naše vztahy v rodině, krade nám radost ze života. A když navíc nemáme prostředky, abychom tu chtivost financovali, tak je doslovně ďábelsky destruktivní, když se dostáváme do spirály dluhů a exekucí. Kolik tragédii už bůh chtivosti a majetku způsobil. Setkáváme se s tím dnes a denně.
Ale teď nechceme ukazovat na druhé. Pán Bůh se nás dnes skrze své slovo ptá, zda našim Pánem náhodou není chtivost a majetek. Pán Bůh se nás dnes ptá, jak to vypadá s chtivosti věcí v mém životě. Je to něco, co je díky Boží milosti pod kontrolou, nebo je to pokušení, kterým ďábel útočí i na mne. Odpovězme si tu otázku. Pomoci nám může to, že si uděláme inventuru toho, na co utrácíme. A čím více utrácíte neplánovaně, čím větší jste v utrácení chaotici, kteří nemají nějaký plán, tím více vás tento bůh majetku a chtivosti ohrožuje.
Ale pojďme dále. Když hovoříme o utrácení peněz, tak určitě všichni víte, že Boží slovo nás vede k tomu, abychom část svého příjmu dávali na Boží dílo a na pomoc potřebným. Ale otázkou je, kolik toho Pánu Bohu máme vlastně dávat. Kolik Mu toho patří?
2. Bohu patří všechno
Milí bratři a sestry, Pánu Bohu patří všechno. Nic z našeho majetku není naše. To, co máme, máme od Něj svěřeno a půjčeno, abychom s tím hospodařili jako dobří správci. Bible říká: „Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.“ (Žalm 24:1) Všechno patří Bohu. Nám jsou některé věci jen svěřeny.
Možná jste slyšeli jméno John Rockefeller. Byl to do jisté míry otec ropného průmyslu a dle některých největší boháč všech dob, kterého ani současní boháči nepřekonali. Vypráví se, že když zemřel, tak se nějaký známy zeptal jeho účetního, kolik toho Rockefeller po sobě zanechal. A účetní řekl: „Zanechal po sobě … absolutně všechno.“ Nic jsme si na tento svět nepřinesli a nic si neodneseme. Vše je nám jen krátkodobě svěřeno. Vše patři tomu, kdo nám dal život – Bohu stvořiteli.
Proč to tady dnes zdůrazňuji? Protože někteří lidé, a hrozí to zvláště těm, kdo chodí pravidelně do kostela, rozdělují peníze na dvě hromádky. Tohle dám Bohu a to je moje. A ještě si při tom pomyslně klepou po rameni, jací že to jsou štědří dárci.
Určitě je třeba dávat na Boží dílo. Tak tomu bylo už ve starém zákoně, kde byli židé vedení k tomu, aby dávali desátek + aby přinášeli finanční oběti pro potřebné. Výzvu k dávání vidíme i při vzniku církve v novém zákoně. Tady se už princip desátku nezmiňuje, protože se očekává, že jednotlivci dle svých možností budou ještě štědřejší. Jednotliví křesťané se mají finančně podílet na životě církve, na misii a diakonii. Je tomu tak i dnes. I naše církev a náš sbor jsou závislí na darech jednotlivých členů sborů. A to se navíc dostáváme do doby, kdy končí jakákoli podpora od státu a bude třeba navíc platit i mzdy pastorů a dalších zaměstnanců sborů a církve. Takže potřeba dávat je veliká. A určitě je moc dobré, aby se jednotliví křesťané předem rozhodli, kolik ze svého příjmu chtějí dát na Boží věci. Naše dávání nemá být chaotické a náhodné. Apoštol Pavel říká: „Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť 'radostného dárce miluje Bůh'.“ (2.Korintským 9:7) Takže je dobré, aby si křesťan udělal dvě hromádky.
Ale já tady chci ukázat na nebezpečí toho, že si můžeme říci, že jisté peníze dáváme Bohu a se zbytkem si budeme dělat, co se nám chce. Křesťan se má chovat jinak. Křesťan hospodaří i s tím, co potřebuje pro svoji potřebu, dle Boží vůle. Křesťan je před Pánem Bohem zodpovědný za každou oblast svého života. Život se nedělí na část, kterou žijeme s Bohem a část, kterou si žijeme sami. A stejně je to i s financemi. Pánu Bohu moc záleží na tom, jak k financím a majetku přicházíme. Bible je velmi důrazná v tom, když hovoří, že peníze máme získávat čestně a poctivě. Bible jasně zdůrazňuje, že máme řádně platit daně. Ale Bible nám také dává najevo, že není jedno, jak s penězi hospodaříme. Bible nás varuje před tím, abychom se zadlužovali. Bible říká, že máme být moudří v tom, jak utrácíme. A Bible se také dotýká toho, jak a na co máme spořit. Bible také hodně hovoří o tom, jak máme být štědří.
Milí bratři a sestry, není jedno, jak hospodaříme s tím, co máme. Jde to dělat tak, aby se to Pánu líbilo, ale jde to dělat i nemoudře a hloupě. A tak vás vyzývám, všímejme si toho, jaké principy Bible přináší, prosme o moudrost a usilujme i s financemi a majetkem zacházet tak, aby se to Pánu líbilo.
3. Nejlepší spořící účet je v nebi
V posledních měsících jsou úrokové sazby pro spoření velice nízké. Ale i kdyby byly kdovíjak vysoké, tou nejlepší investici bude vždy investice do věčnosti. Ježíš říká: „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.“ (v.19-20)
Ježíš nám tady radí to, aby naším cílem nebylo hromadění majetku. Připomíná nám to také podobenství o boháči a stodolách. Boháč si liboval ve svém majetku, chtěl stavět další stodoly, kde by mohl skladovat ještě více úrody, ale Bůh ho nazývá bláznem. Ukládání majetku se totiž stalo jeho Bohem, majetek byl jeho jistotou. Zapomněl na Hospodina.
A proto nám Ježíš ukazuje, že nejlepší investice, je investice do věčnosti. Ale Ježíš tady neříká, jak majetek, který máme, využít pro věčné dobro. Ale z jiných míst Bible si můžeme udělat dobrou představu, co by k tomu Ježíš řekl. To první, co nás napadne, je podpora misie, evangelizace či diakonie, která jde ruku v ruce s evangelizací. Ale možná můžeme udělat se svým majetkem i více než že pouze někde pošleme nějaké peníze.
Můžeme dát k dispozici svůj dům, třeba k tomu, aby se tam scházely skupinky biblického studia. Můžeme dát k dispozici své auto a pomoci seniorům přijet na jejich setkání. Můžeme koupit Bibli či nový zákon pro své spolupracovníky. Můžeme obětovat svoji dovolenou a jít sloužit na dětský tábor. Je tolik možností.
Ale investice do věčnosti je i investice do vlastních dětí tím, že jim budete kupovat dobrou křesťanskou literaturu, tím, že je pošlete na křesťanské tábory, tím, že věnujete finance na to, aby se učili hře na hudební nástroj či jinak rozvíjeli své talenty, tím, že otevřeme náš dům i pro jejich kamarády. Možností je opravdu mnoho.
Každý z nás se potřebuje ptát, zda investujeme jen do toho, co tady necháme, nebo investujeme do toho, co je věčné. Kéž by o nás neplatilo to, co řekli o Rockefellerovi, kéž bychom nenechali na zemi všechno. Kéž bychom měli tučné účty na věčnosti. Přemýšlejme o tom, jak takto investovat.
Dovolte, že dnešní přemýšlení zakončím citátem z časopisu Hlas mučedníků: „Jednotliví křesťané se musejí omezovat ve své spotřebě. Pro křesťana je normální věcí, že ač má jakkoli vysoký příjem, spotřebovává z něho jen coby průměrný člověk své země. Všechno, co je nad to, je luxus. Církevní otec Ambrož napsal: ‚Pokud tvůj bratr hladoví, zatímco ty máš možnost mu pomoci, jsi zloděj; a pokud umírá hlady, jsi vrah.‘“
Bratři a sestry, nespotřebovávejme pouze na sebe, nespotřebovávejme na to, co ničí mol a rez, ale investujme do věčnosti. A bude věčně vděční, že jsme se tak rozhodli.
Audio není k dispozici.
