Křesťan ve městě
Dnes přečteme úsek z knihy Jeremjáš. Dovolte, že opět připomenu, v jaké situaci byla pronesena slova, která budeme číst. Z kontextu vyplývá, že Jeremjáš píše do Babylónu obyvatelům Jeruzaléma, kteří byly králem Nabúkednasarem deportováni v roce 597 před našim letopočtem. Tehdy Nabúkednesar v Jeruzalémě nastolil nového krále, Sidkijáše, a část Židů, především inteligenci odvlékl sebou do Babylónu. Sidkijáš se později proti Babylónu vzbouří a tak roku 587 přitáhnou Babyloňané znovu a tentokrát Jeruzalém vydrancují a odvedou zbytek obyvatelstva do Babylóna také.
Ale ještě před tím, tedy v tomto mezidobí, píše Jeremjáš dopis těm, kdo už jsou v Babylónu. Motivoval jej k tomu sám Pán Bůh, protože mezi Židy v Babylóně se objevili falešní proroci, kteří lidem říkali, že jim Pán Bůh zjevil, že se už mají chystat na návrat, že už budou brzy propuštěni. Jeremjáš tedy z pověření Hospodina říká, že tato proroctví jsou falešná a dále lid ujišťuje, že bude trvat ještě desítky let, než se Židé vrátí do Izraele. A my dnes víme, že se to stalo přesně takto a první Židé se vrátili až v roce 539 před naším letopočtem. Zaposlouchejte se tedy do zmíněných slov proroka Jeremjáše:
"Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylóna: Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“ (Jeremjáš 29,4-7)
Naše situace je samozřejmě naprosto jiná než situace zmiňovaných Židů. Asi každý z nás žije tam, kde chce žít. Nikdo nás v Třinci nedrží násilím. Chceme se ale podívat, zda v tom proroctví Jeremjáše nejsou nějaké následování hodné principy. Prosím, pojďte přemýšlet se mnou.
Dovolte, že podněty, které zde nacházím shrnu do tří výzev, které se pokusíme aplikovat na naši situaci.
1. výzva: Starejte se o sebe
Když někomu řekneme, aby se staral sám o sebe, tak tím obvykle myslíme, aby se přestal starat o nás. Já to přece jen myslím trochu jinak. Pán Bůh tam těm přesídlencům řekl: „Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá.“ (v.5-6) Takže když říkám, že tou výzvou je starejte se o sebe, tak tím chci říct, že Pán Bůh tady přesídlencům radí, aby se aktivizovali a žili. Oni totiž možná tak trochu čekali na zázrak. Čekali, že je Pán Bůh pošle zpět. Ale Pán Bůh říká, usaďte se a buďte aktivní.
Nechci tady tu aplikace tlačit silou, ale přece jen mi ta výzva přijde aktuální i v dnešní době. Někdy mám pocit, že někteří lidé jakoby čekali, že některé věci za ně vyřeší někdo jiný. Ale tady Pán Bůh říká, postarejte se o své bydlení, postarejte se, ať máte co jíst, postarejte se o své děti. Prostě přiložte ruku k dílu, abyste se měli dobře.
Já jsem bezpochyby rád, že žijeme ve státě, kde máme sociální služby, které pomáhají potřebným, ale někdy mám obavy, že i my potřebujeme slyšet tu Boží výzvu, abychom se starali sami o sebe a své blízké a nejen si nárokovali věci shora. A myslím, že třeba i při volbách by si měl křesťan dávat pozor, aby nevolil toho, kdo mu toho nejvíce naslibuje zdarma. Neměli bychom očekávat, že stát bude za nás a naše blízké dělat to, co máme dělat sami.
Stejně tak jako se Židé v Babylóně měli starat sami o sebe, tak i my máme být pracovití a dělat, co je třeba.
2. výzva: Usilujte o pokoj toho města
To je velmi zajímavá výzva. Všimněte si, jak to přesně Pán Bůh řekl: „Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval.“ (v.7) Je tady něco velmi zvláštního. Pán Bůh říká, že to byl On, kdo Židy přestěhoval do Babylónu. Ano, my víme, že to byl král Nebúkednesar, ale Pán Bůh tady říká, že On byl nad tím vším a nic se nestalo mimo Jeho vůli. Pán Bůh také přesně zná naši situaci. Nic není mimo Jeho dosah. Ví o tom, co prožíváme a zná naši situaci a nejen, že ví, On to také vše řídí.
A Židům tady radí, aby usilovali o pokoj města, kde žijí. Tedy mají usilovat o pokoj toho cizího města, kde jsou nedobrovolně, kde žijí v zajetí. Někdo by možná očekával, že by mohlo být dobrým přístupem pouštět se do nějakých partyzánských bojů. Ale Pán Bůh je zastavuje a říká, aby usilovali o pokoj tohoto města.
Pokud mají zajatci v cizím městě usilovat o pokoj města, oč více o to máme usilovat my, kteří jsme tady doma. Co je ovšem tím pokojem, o kterém je řeč? Když je řeč o pokoji, tak jde především o vztahy. A tak když jsme volání k usilování o pokoj, pak je to především výzva k budování dobrých vztahů. Ten biblický pokoj je totiž víc než jen absence války a konfliktu. Ten biblický pokoj je jakýsi klid, který lidé zažívají a který je činí šťastným. Ten pokoj způsobuje, že i když přijdou těžkosti, zvládáme je, protože nejsme vnitřně roztěkaní, ale máme ten pokoj. Ten pokoj se projevuje ve vztahu k samému sobě, ve vztahu k Pánu Bohu, ve vztahu ke známým a přátelům i ve vztahu k cizím lidem.
Myslím, že když jsme volání k usilování o pokoj města, tak by se to prakticky mělo projevit tím, že budeme usilovat o pokoj ve svých rodinách, o pokoj v kolektivech, kde pracujeme, studujeme či trávíme čas, o pokoj v sousedství, o pokoj s těmi, se kterými se potkáváme. A pamatujme, úkolem je o ten pokoj usilovat. To tedy znamená, že budeme aktivně vstupovat do vztahů a vnášet tam ten pokoj. Naše individualistická společnost to jistě potřebuje.
3. výzva: Modlete se za město
Ten poslední příkaz, který je v tom našem textu, je jistě také moc dobře aplikovatelný. Máme se modlit o své město. Ještě jednou tedy celý sedmý verš: „Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“
A opět, Židé se měli modlit za město, které jim bylo cizí. O co více se máme modlit my za naše město.
Jak se modlit za město? Bible říká, a už jsme to dnes slyšeli, že se máme modlit za ty, kdo nás vedou. Tedy v našem případě za primátorku a její zástupce, za radu, za zastupitelstvo. Jistě to znamená, modlit se za průběh voleb. Jistě to znamená modlit se za další, kdo činí důležitá rozhodnutí nebo třeba za bezpečnostní složky ve městě.
Ale můžeme se modlit i za to, co se ve městě děje, za velké projekty, můžeme děkovat za to dobré, co se děje nebo prosit o pomoc s tím, co není v pořádku. Samozřejmě se můžeme modlit za lidi ve svém okolí, za sousedy. A asi vám nemusím říkat více.
Jsem vděčný, že v našem městě je mnoho sborů, kde se věřící za město modlí. Jsme vděčný, že i my jsme takovým sborem. A chci vás poprosit, abychom na to nezapomínali ani v našich osobních modlitbách. Ostatně, je to i téma modliteb pro tento týden.
Bratři a sestry, mluvili jsme o naši zodpovědnosti za město, za místo, kde žijeme. Nicméně, musíme pamatovat na jednu zásadní věc. V listu Židům čteme: „Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.“ (Židům 13,14) Ano, naši povinností je být občansky aktivní ve starosti o město, kde žijeme, ale na druhé straně musíme pamatovat, že nikdy nevybudujeme nebe na zemi. Nebe neboli nové město neboli trvalý domov je něco, co buduje Pán Bůh. A povinnosti nás křesťanů je v prvé řadě žít tak, abychom byli občany toho nebeského města. A my víme, že občanem toho města je ten, kdo v Ježíši Kristu našel svého Zachránce. On zemřel, aby nám odpustil hříchy našeho lidství a připravil nás na život v nebeském městě. A tak pokud v Ježíši Kristu svého Zachránce máme, pak je naší povinností žít tak, abychom svým životem ukazovali i druhým na to, že je to to nejlepší, co se může stát i jim. Jinými slovy, naše povinnosti vůči tomu nebeskému městu jsou mnohem větší než vůči tomu pozemskému. To samozřejmě neznamená, že bychom se měli méně starat o to město pozemské, ale je to výzva, abychom se více starali o to, aby lidé z našeho okolí směřovali do toho města nebeského.
Vždyť i Ježíš řekl: „Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (Lukáš 9,25) Žijme tak, abychom nezmařili naše životy. Amen
