Krize Izraele
Téma, které dlouhodobě zaměstnává přední stránky novin je otázka státu Izraele a Židů vůbec. Není týdne, aby se v Izraeli něco zásadního nedělo, co by se neobjevilo i v naších novinách. Když se zaměříme jen na naše území, tak i zde v historii vidíme mnoho zranění a těžkostí ve vztahu k Židům. Židé se na těšínském Slezsku objevili v polovině sedmnáctého století za panování Alžběty Lukrécie, která zajistila i značné náboženské svobody také pro protestanty. Ale nebylo snad doby, kdy by místní Židé nezakoušeli pronásledování a útlak. Ještě uprostřed dvacátého století zde kolovaly legendy např. o Židovkách, které chytaly děti a koupaly se v jejich krvi. Od roku 1930 do roku 1939 stála v Třinci soukromá synagoga a smutnou historií potvrzující nenávist vůči Židům je fakt, že byla první synagogou, která byla vypálená v Československu po nástupu nacismu.
V poslední době jsme občasně svědky opačného extrému. Někteří jakoby chtěli vynahradit Židům utrpení, kterého se jim dostalo. Dovolte citát anglického teologa Johna Stotta: „Je pochopitelné, že po skončení holocaustu Židé požadovali, aby křesťané mezi nimi ukončili své misijní aktivity. Mnoho křesťanů bylo zahanbeno a opravdu své misijní působení ukončilo. Někteří dokonce tvrdí, že evangelizace Židů je projevem antisemitismu. Jsou i takoví křesťané, kteří se pokusili vyvinout teologické základy pro to, abychom nechali Židy v jejich židovství. Takoví křesťané nám připomínají, že Boží smlouva s Abrahámem je ´věčná smlouva,´ která je stále platná a proto Bůh spasí Židy skrze tuto smlouvu bez toho, aby museli uvěřit v Ježíše.“ (John Stott, Romans: God's Good News for the World, Downers Grove: InterVarsity Press, 1994, str. 304-305.)
I na Slezsku se podobné názory objevily a dokonce jsou takoví, kteří šli ještě dále a jako nežidé se vracejí k slavení židovských svátků, svěcení soboty a dodržování dalších židovských zákonů a tradic. Vidíme, že mezi křesťany stále panuje mnoho nejasností a chaosu v otázce vztahu k Izraeli. A protože dnes je neděle, kdy mluvíme o Izraeli, pokusíme se, alespoň některé otázky vyjasnit.
Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: 'Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.' Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. (Římanům 11:25-32)
Text, který jsme zrovna přečetli není vůbec jednoduchý a já bych se chtěl dotknout jen několika myšlenek z tohoto textu. Čteme zde, že Izrael je částečně zatvrzelý. Jak se to projevilo? Projevilo se to tím, že většina Židů v novozákonní době odmítla Ježíše Krista jako Mesiáše. Ano i mezi Židy bylo spousta těch, kdo uvěřili, ale většina odmítla, byla zatvrzena. Stejně je tomu i dnes. Možná je to dokonce i horší, protože těch, kdo odevzdali své životy Ježíši Kristu je mezi Židy možná ještě méně než v době apoštolů.
O tomto zatvrzelém Izraeli se tady dozvídáme mnoho věcí, ale já bych chtěl zmínit dvě důležité pravdy. Tou první pravdou je, že zatvrzelý Izrael je Božím nepřítelem. Tou druhou pravdou je, že zatvrzelý Izrael je Bohem milovaný. Znovu připomínám, že pokud mluvíme o zatvrzelém Izraeli, tak mluvíme o těch Židech, kteří se nesklonili před Ježíšem Kristem. A cílem toho dnešního kázání je, abychom si uvědomili, že je nesmírně důležité obě tyto pravdy mít současně na mysli a nezapomínat na žádnou z nich.
1.pravda: Zatvrzelý Izrael je Božím nepřítelem
Apoštol Pavel napsal o Židech, kteří se nesklonili před Ježíšem: „Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli.“ (v.28) Jak je to hrozivé slovo. Ti, kdo byli vyvoleným národem, se stali Božími nepřáteli. Samozřejmě tím nechceme říci, že pouze Židé bez Krista jsou Božími nepřáteli. Božím nepřítelem je každý, v jehož srdci nepanuje Ježíš Kristus. Protože pokud v lidském srdci nepanuje Ježíš Kristus, pak tam panuje ďábel a význam slova ďábel je „nepřítel“.
A několik veršů dále Pavel připomíná, že i my, kdo jsme Kristu uvěřili, jsme byli Božími nepřáteli. Říká: „Vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování.“ (v.30) Apoštol připomíná křesťanům z pohanů, že i oni žili v neposlušnosti, v nepřátelství, ve vzpouře proti Bohu. Ale stala se jim ta milost a uvěřili.
Izrael = nepřítel Boží! – to je pro Izrael hrozivá zpráva a už sám Ježíš tuto zprávu svým posluchačům předával. Řekl jim podobenství o zlých vinařích, kteří chytli, zbili a zabili syna majitele vinice. Ježíš to podobenství uzavírá slovy: „Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí."Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich.“ (Mat 21:43-44) Ježíš tady vysvětluje, že Království Boží a Boží přízeň budou od Izraele odňaty. Veleknězi a farizeové to dobře pochopili. Poznali, že mluví o nich.
Izrael odmítl Ježíše a tím odmítl Boha. Stal se Božím nepřítelem. A to je něco hrozného.
2.pravda: Zatvrzelý Izrael je Bohem milovaný
V minulosti v tomto bodě mnohá kázání končila a i to je jeden z důvodů, proč v dobách křesťanství bujela nenávist k Židům. Ale apoštol Pavel jako by už to čekal a hned vyslovuje důležitou větu: „Pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.“ (v.28) Jak je možné, že z jedné strany jsou Boží nepřátelé a z druhé strany jsou Bohu milí? Nemělo by nás to překvapovat. Vždyť ke stejnému postoji nás vyzývá sám Ježíš, když říká: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.“ (Luk 6:27)
Bůh stále miluje hříšníka a to znamená, že Bůh stále miluje i své nepřátelé, včetně těch ze Židů. A to je nesmírně dobrá zpráva nejen pro Židy, ale i pro nás. Ale vidíme tady i jistý rozdíl v motivaci k té lásce. Ten náš text říká, že mu jsou milí „pro své otce.“ To znamená, že Bůh je připoután k Židům jinak než k ostatním nevěřícím lidem.
Dovolte krátké přirovnání, abychom vysvětlili, co to znamená. Představte si, že bychom měli třeba v mládeži dva mladé lidi. Jeden by byl vychován ve víře, jeho rodiče by milovali Boha a sloužili ve sboru, stejné by to bylo s jeho prarodiči. Na druhé straně bych zde měl nového člověka, který uvěří a týden na to odejde a už ho neuvidíme. Chtě nechtě asi budu mnohem více bojovat o toho, kterého už dlouho znám, jehož rodinu znám. Myslím si, že je to podobné tomu, co v našem textu píše apoštol Pavel. Říká, že Izrael zůstává Bohu milý pro své otce. Bůh miluje všechny lidi, ale prostě proto, že z Izraelci dlouhodobě pracoval, je vyvolil, prostě proto jsou mu bližší než ostatní. Proto jsou mu Izraelci milí na prvním místě, i když to neznamená, že by je miloval více než Čechy, protože Bůh rozdíly nedělá. Miluje všechny hříšníky a nenávidí jejich hřích. Ano. On miluje zase jinak ty, kdo se Mu vydali a kdo jsou spaseni. Ale své nepřátelé miluje všechny stejně.
Takže si shrňme ty dvě dnešní pravdy. Zatvrzelý Izrael je Božím nepřítelem a zároveň je exkluzivně Bohem milován. Proč o tom mluvíme? Jak je to důležité v našich životech? Vždyť to nám manželství nezlepší. Ani nás to zásadně neovlivňuje ve vztahu k Bohu. Tak proč je třeba o tom hovořit? Mluvíme o tom proto, že stejně jak v minulosti i dnes lidem a to i křesťanům hrozí extremismus. Na jedné straně se může stát, že i v dnešní době mají lidé sklony k antisemitismu nebo i rasismu. Musíme si ale uvědomit, že Židé zdaleka nejsou jediní Boží nepřátelé a že Bůh rozhodně nechce, abychom je my soudili, my trestali nebo my pomlouvali. Boží slovo říká, že soud patří Hospodinu: „Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.“ (Řím 14:13) Právě fakt, že mnozí křesťané v minulosti vzali soud do svých rukou způsobilo, že se mnozí Židé vůči Kristu zatvrdili. Nedělejme stejnou chybu.
Druhým extrémem je fakt, že někteří lidé považují Židy za tak významné, že si myslí, že jim vůbec nemusíme zvěstovat evangelium, protože oni jsou Pánu Bohu tak blízko, že to nějak dopadne i bez nás. Ale to je hrozný omyl a hrozná tragédie. Není tomu tak. Pán Bůh si chce užít i nás, abychom Židy volali k pokání a k následování Ježíše Krista. A právě proto se modlíme za Izrael. Modlíme se za něj, protože dnešní Izrael je zatvrzelý Izrael, který odmítá Ježíše. Modlíme se, aby Pán Bůh daroval pokání a aby jak ti ateističtí tak ti náboženští Židé v Kristu našli Mesiáše. A musíme si uvědomit, že nemáme čas. Každý Žid, který umírá bez Ježíše, jde totiž do věčného zatracení. Bojujme tedy na kolenou o Židovský národ, ale také o všechny národy světa, především o ten náš.
Dovolte že toto kázání uzavřu krátkým připomenutí. O Izraeli se často mluví jako o starším bratru. Je nesmírně důležité si uvědomit, v jakém smyslu je Izrael náš starší bratr. Není to totiž ve smyslu křesťanském, kdy ti, kdo patří Bohu se nazývají bratry a sestrami. Současný Izrael je zatvrzelý Izrael a je v nepřátelství k Bohu, nechce mít Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu, jako svého Otce. Izrael je starším bratrem ve smyslu podobenství o marnotratném synu, který odešel od Otce. Izrael od Boha utekl a teď si užívá. Modleme se, aby zažil pokání a vrátil se k Hospodinu.
A tak pamatujme. Zatvrzelý Izrael je Božím nepřítelem, ale je zároveň milován Bohem. Mějme oba tyto aspekty v dobré rovnováze a modleme se za spásu Izraele. Modleme se, až do té doby, kdy: „Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost.“(v26) Ježíš totiž touží zachránit hříšníka, proto za něj na dřevě kříže položil svůj život.
