Křtěni Duchem
Milí bratři a sestry, přátelé, věřím, že mi dáte za pravdu, že jako křesťané často toužíme po tom, aby náš život byl lepší. Toužíme, abychom byli silnější a nepoddávali se skleslosti. Toužíme po tom, abychom více ovládali své zlé sklony. Toužíme po tom, abychom dělali modrá rozhodnutí. Toužíme po tom, abych ještě méně podléhali strachu. Toužíme po tom, abychom mnohem lépe odolávali pokušení.
Jako křesťané zároveň víme, že Pán Bůh nám ta naše selhání odpouští. Ale bylo by chybou předpokládat, že tím pádem můžeme nad svými hříchy a slabostmi prostě mávnout rukou a říct, já už jsem prostě takový.
Ten, kdo se setkal s Božím odpuštěním a Boží dobrotou, se setkal i s Boží mocí. A tak prosíme, aby nás Pán Bůh nenechal stejné, ale měnil nás. A očekáváme, že se opravdu budeme nějak měnit a zlepšovat.
Budeme dnes přemýšlet nad křtem Ježíše. Možná si říkáte, co ty dvě témata mají společného. Věřím, že právě přečtený text z Janova evangelia se pro nás může stát povzbuzením v tom zápasu o proměnu našeho srdce.
Janovo evangelium nám na rozdíl od ostatních evangelií nepřináší popis Ježíšova křtu, ale pouze Janovo svědectví o tom, co se při tom křtu odehrálo. Přečtěme si tu pasáž.
Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.' Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
(Jan 1,29-34)
Tato situace se odehrává už nějakou dobu po tom, co byl Ježíš pokřtěn. Je možné, že je to hned po tom, co se Ježíš vrací z pouště, kdy byl 40 dní pokoušen. Jan uvidí Ježíše, jak k němu přichází a připomíná, že Ježíš je tím Božím Beránkem. Vidíme, že v tom momentu už má Jan Křtitel jasné pochopení toho, proč Ježíš přišel. Ježíš Kristus přišel, aby byl obětován za hříchy jako ti beránci, které Izraelci za hříchy obětovali. Co více, Ježíš je tím jediným Beránkem, jehož krev nám může pomoci. Krev těch tisíců beránku, která byla prolévaná před Jeho smrtí, měla jen ukazovat na to, že jednou přijde Beránek, který svoji obětí opravdu umožní odpuštění hříchů.
A potom Jan Křtitel dodává: „To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.“ (v.30) Těmi to slovy se odkazuje na debatu, kterou vedl s knězi a levity o den dříve. Oni si přišli poslechnout Janovo učení, protože Jan hlásal, že přichází Mesiáš. Jan tedy i kněze a levity ujišťuje, že tady vůbec nejde o něj, ale o toho, kdo přichází. Při rozhovoru s kněžími a levity Ho ještě nepojmenoval. Ale teď ukazuje na Ježíše a jasně říká: To je On. To je ten větší než já. A potom začíná hovořit o tom, co se odehrálo při křtu. A z toho jeho popisu bych chtěl zdůraznit dvě klíčová tvrzení o Ježíši a o Duchu svatém. Jan nejprve hovoří o tom, že Duch svatý mu ukázal, že Ježíš je Mesiáš a potom připomíná, že Ježíš Bude křtít Duchem svatým. Pojďme se tedy na to podívat.
1. Duch je důkazem, že Ježíš je Mesiáš
V jedné klasické české pohádce hledá princ unesenou princeznu a nakonec musí projít poslední zkouškou. Musí poznat svojí princeznu mezi jinými. Taky jsme to zažil při své svatbě. Ale tam to bylo lehké. V pohádce byl problém v tom, že všechny prezentované dívky vypadaly identicky, všechny vypadaly jako princova milovaná princezna, protože jsou zakleté. V tom okamžiku mu ale pomůže muška, která označí tu pravou princeznu. A vše dobře dopadne.
Jan Křtitel také dostal takové znamení, aby poznal Mesiáše. Sám popsal, co bylo tím poznávacím znamením: „Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'“ (v.33) Nebyla to tedy muška, ale Duch svatý Janovi ukázal na Mesiáše.
Nevíme přesně, jak Jan tento pokyn obdržel. To, co víme, je fakt, že už starý zákon jasně spojoval službu Mesiáše s naplněním Duchem svatým. Dovolte několik příkladů z proroka Izajáše:
„I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.“ (Izajáš 11,1-2) Jen připomenu, že Jišaj, o kterém je tady řeč, byl otec krále Davida. Toto zaslíbení Mesiáše hovoří o tom, že na Mesiáši spočine Duch Hospodinův.
„Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.“ (Izajáš 42,1) Toto proroctví je z části, kde je Mesiáš nazýván služebníkem. Je zde řeč o tom, že Bůh na něj vloží svého Ducha.
„Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění.“ (Izajáš 61,1) Toto proroctví o tom, že na Mesiáši spočívá Hospodinův Duch, na sebe vztáhl sám Ježíš, při svém kázání v Nazaretě.
Jan Křtitel uviděl tohoto Ducha sestupovat na Ježíše. Čteme: „Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.“ (v.32) A tohle byl pro Jana důkaz, že toto je Mesiáš. Jan to více nerozvádí. Viděl, že na něj sestoupil Duch a bylo pro něj hotovo. Ale, jak si mohl být tak jistý? Kdekdo by mohl pochybovat. Vždyť to se prostě stane, že občas na někoho sedne holubice.
Připomeňme si ještě něco. Jan Křtitel opakovaně vyznával, že dříve netušil, kdo Ježíš je. Čteme: „Já jsem nevěděl, kdo to je.“ (v.31) „Já jsem stále nevěděl, kdo to je.“ (v.33) Nejde o to, že neznal Ježíše. Vždyť byli příbuzní. Co tedy nevěděl? Myslím, že ta poslední věta přečteného textu to shrnuje. „Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“ (v.34) Jak Křtitel netušil, že Ježíš je Boží Syn, netušil, že sám Bůh se stal člověkem.
Proč si byl tak jistý, že ve formě holubice na Ježíše sestoupil Duch svatý? Nevíme všechno. Ale víme, že ve stejné chvíli zazněl z nebe hlas, který řekl: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Matouš 3,17)
Duch svatý i Bůh Otec Janu Křtiteli ukázali, že Ježíš je opravdu Božím Synem, který se stal Božím Beránkem.
Milí přátelé, Jan to zapsal takto podrobně a my jsme to takto podrobně rozebrali, abychom věřili, že Ježíš je Božím Synem. Sám Duch svatý i nám dnes ukazuje a připomíná, že Ježíš je Božím Synem a Božím Beránkem. Nezemřel za nás jen člověk, ale sám Bůh se obětoval. Ten dnešní text nám připomíná, že bez Božího Ducha nikdo v Ježíši Božího Syna a Božího Beránka neuvidí. Děkujme Pánu, pokud v Ježíši Božího Syna a Božího Beránka vidíme. Jan ve svém listu zapsal: „Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.“ (1.Jan 4:15)
Nicméně možná tady je dnes někdo, kdo v Ježíši Božího Syna a Beránka nevidí. Proste, aby vám Ho Boží Duch ukázal. A my všichni, modleme se za ty, kdo potřebují uvidět Ježíše. Všichni je máme kolem sebe. Prosme, aby tento rok byl rokem Boží milosti, kdy mnozí uvidí Pána Ježíše. Boží Duch to může způsobit. On Ho ukázal Janu Křtiteli. On Ho ukázal mně a mnohým z nás. On to chce udělat i v životě dalších. A to je touhou našich srdcí!
2. Ježíš je dárce Ducha svatého
Podívejme se ještě na druhé tvrzení o Duchu svatém, které Jan přidává. Přečteme si ještě jednou ten důležitý verš: „A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'“ (v.33)
Čteme tady o Ježíši, že bude křtít Duchem svatým. O křtu Duchem svatým jsme měli kázání letos v květnu, takže zájemce odkážu na toto kázání a přidám jednoduché tvrzení, že to znamená, že Ježíš nám přináší Ducha svatého. Takže z jedné strany je to Duch svatý, který způsobuje, že v Ježíši vidíme Božího Syna a Božího Beránka. Z druhé strany, je to Ježíš, který nám dává svého Ducha.
Dovolte, že opět ukážu na proroctví, které ukazují, že přesně to se od Mesiáše očekávalo.
„I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.“ (Joel 3,1) Tady je dar Ducha spojen s prorockou službou a apoštol Petr naplnění tohoto zaslíbení vidí v letnicích.
„Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.“ (Izajáš 44,3) Tady je Mesiášův dar Ducha spojen s oživením, s čerstvostí, s plodností, s požehnáním pro mnoho generací.
„Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ (Ezechiel 36,27) Tady je dar Božího Ducha spojen s poslušností Pánu Bohu a Jeho slovu.
Jak bylo prorokováno, Ježíš seslal svého Ducha a výsledkem byl vznik církve. To si připomínáme o Letnicích. Ale Ježíš neposlal svého Ducha pouze jednorázově, ale posílá Ho stále. Tím prvním důsledkem je to, že lidé se stanou následovníky Pána Ježíše. Ale On touží přidávat svého Ducha i těm, kdo už věří. A výsledkem může být mimo jiné naše čerstvost a životní síla, výsledkem může být životní požehnání či štěstí a radost, výsledkem může být schopnost obstát v pokušení a následovat Pána. Výsledkem mohou být Jeho obdarování a také Jeho ovoce, svědčící o proměněném srdci. A mohli bychom citovat další verše a vidět další požehnání plynoucí z toho, když máme Božího Ducha.
Bratři a sestry, to dnešní kázání jsem začínal právě otázkou, zda toužíme po takovém životě, po životě v pokoji, po životě, který není ovládán strachem, po životě, který není charakterizován skleslostí, po životě, který není plný hloupých rozhodnutí, po životě, kdy nejdeme od selhání k selhání. Sám Ježíš nám tento život nabízí. Potřebujeme nejprve v Něm uvidět Božího Syna a Božího Beránka a potom potřebujeme od Něj přijímat Jeho Ducha, aby nás vedl.
Jak přijímat toho Božího Ducha? Dívejte se upřeně na Ježíše. Naslouchejte Mu. Učte se od Něj, poznávejte Jej skrze Boží slovo a modlitbu. Uctívejte Jej písněmi. Svědčte o Něm druhým. Setkávejte se s Ním ve Večeři Páně. Pak bude ve vašem životě více Božího Ducha. Pak budeme zažívat dobro, které od Něj přichází.
