Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lekce běhání

1. 4. 2012

a.jpgAudio záznam naleznete zde.

Bratři a sestry, dnes nás čeká úžasný biblický text, který je velkou výzvou a zároveň povzbuzením. Budeme číst text, který následuje po známé jedenácté kapitole listu Židům. Ta jedenáctá kapitola nádherně definuje, co je víra a potom podává seznam historických hrdinů víry. Nakonec kapitoly potom o těchto hrdinech čteme: „A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.“ (Židům 11:39-40)

                Tady je řeč o tom, že tito všichni hrdinové víry se za svého života nedožili Kristova návratu a jeho konečného ustanovení nebeského království. Bible totiž říká, že na konci věků přijde konec, kdy si Ježíš Kristus vezme k sobě všechny ty, kdo Mu věří. Ale tady je řeč o tom, že Bůh nechtěl, aby oni dosáhli této blažené věčnosti bez nás. A tak byl Bůh milostivý a přidal další roky milosti až po dnešní den. A to vše proto, že chce, abychom i my byli společně s těmito hrdiny víry tam, kde je On.

                A v tomto místě tedy začíná náš dnešní text. A dovolte, že jej přečtu z překladu Bible 21.století.

 

Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž [nám tak] snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi. Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu.

(Židům 12:1-2)

 

                Ať už tento text čteme v ekumenickém překladu nebo v překladu 21. století, zdá se nám, že je tady několik příkazů. Ve skutečnosti je tady v originální řečtině pouze jeden příkaz a to příkaz, abychom běželi. Všechny ostatní slovesa jen vysvětlují to běžení. Částečně to zachycuje kralický překlad, který ještě používá tzv. přechodníky, které už moderní čeština odbourala.

A tak tady máme příkaz k tomu, abychom vytrvale běželi. Apoštol Pavel také používá symboliku běhu, aby popsal život křesťana. Sám Pavel o sobě vyznává: „Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ (Filipským 3:13-14) Apoštol Pavel říká, že utíká k cíli, kterým je věčnost s Kristem. To je ten běh. A ve smyslu stejné symboliky Pavel říká, že musíme zvítězit, doběhnout. A proto běží. A proto běží vytrvale. Nejde běžet jen občas. Je třeba stálosti a vytrvalosti. A Pavel chce doběhnout jako vítěz. Proto se neloudá. Spěchá k cíli.

A list Židům je vlastně celý o tom, že nestačí životem jen tak poklidně kráčet. Je třeba běžet. Ne, nejde tady o život ve spěchu. Ale jde tady o to, abychom si uvědomovali, že v tom duchovním životě nemůžeme být vlažní. Jde totiž o hodně. A v listu Židům je nám ukazováno, že je tady velké nebezpečí pro ty, kdo si jen tak kráčí vycházkovým tempem. Dovolte jen jeden příklad za všechny. Čteme: „Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.“ (Židům 3:12) Toto je výzva pro věřící lidi! Toto je nebezpečí, které hrozí věřícím lidem! A proto je třeba utíkat. Hrozí totiž, že naše srdce ochladne a odpadneme od živého Boha. A tak ta otázka pro tebe, bratře a sestro, nyní zní: Jak to vypadá s tvým během?

Ať už to s naším během dnes vypadá jakkoli, Bůh chce, abychom běželi lépe, a dnes nám skrze toto slovo radí, jak běžet. A jsou tady tři rady či povzbuzení z tohoto textu.

 

1. rada: Naslouchejme hrdinům víry

                Autor listu Židům nám tedy připomíná všechny ty hrdiny z jedenácté kapitoly. Připomíná nám Ábela, Henocha, Noého, Abraháma, Izáka, Mojžíše a mnoho, mnoha dalších i bezejmenných hrdinů víry. A říká: „Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků …. s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.“ (v.1) On tady mluví o těch svědcích živé víry, které si můžeme připomínat a kteří nás tedy obklopují. A nejde jen o svědky z doby biblické, ale i o ty hrdiny víry třeba i z dob minulých, třeba i z tohoto sboru.

Já si často vzpomenu na svého dědu, Františka Chalupského. On zemřel, když mi bylo 13 let, ale přesto je to jeden z mých hrdinů víry, na které jsem hrdý. Jsem vděčný Pánu, že si ho našel a hlavně, že si ho v nelehké době komunismu používal. Jsem vděčný, že se o svoji víru dělil s ostatními, že o víře nejen mluvil, ale že ji žil.

                A Bůh nám tady říká, že jsme obklopeni těmito hrdiny víry. Co to v praxi znamená. Znamená to, že oni nás svým životem povzbuzují k běhu. Jako by říkali: „Michale, vydrž, běž, bojuj, nevzdej to!“ Všichni tito hrdinové víry nás takto povzbuzují. Noé nás povzbuzuje, abychom to nevzdali. A možná by řekl, že i jemu se všichni smáli, když stavěl koráb desítky kilometrů od moře. Ale on říká, že se nezastavil, ale ve víře běžel ten běh víry a doběhl až do konce a Bůh ho nezklamal. Abrahám nás také povzbuzuje a říká, abychom vydrželi. On by nám možná připomněl, že i on byl za blázna, když stále věřil, že bude mít potomky se Sárou, která už byla stařena. Ale spolehl se na Boha a věřil a Bůh ho nezklamal. Izraelci také věřili a pochodovali kolem Jericha, zatímco si místní asi klepali na čelo. Ale ani je Bůh nezklamal a přiznal se k jejich poslušnosti a hradby Jericha padly. David věřil Bohu, a přestože spáchal těžké hříchy, když si přivlastnil ženu, která nebyla jeho. A přestože, v pokryteckém pokusu krýt své selhání, dokonce zosnoval vraždu, i on dnes křičí a povzbuzuje nás, když padáme a hřešíme. On dnes volá, abychom padli na kolena, prosili o dopuštění a přijali novou milost k běhu tak, jako ji přijal on. To je úloha hrdinů víry. Mají nás povzbuzovat, abychom nespoléhali na svoje síly, no svoji dobrotu, ale na milostivého Boha, který odpouští a dává sílu běžet. Naslouchejme jim! Naslouchejme jim dobře a často!

A tak o všech těchto hrdinech platí to, co bylo řečeno o tom prvním zmíněném, o Ábelovi: „Ještě mluví, ač zemřel.“ (Židům 11:4) Bratři a sestry, tito všichni hrdinové víry mluví a povzbuzují nás: „Nehleď na sebe! Neztrácej víru! Věř Bohu! On tě miluje! Utíkej! Cíl je blízko!“ A proto si je připomínejme! Čtěme biblické příběhy! Čtěme životopisy hrdinů víry a nechme je mluvit! Nechme je křičet jako fanoušky kolem závodní dráhy! Oni nás povzbuzují, abychom neustáli v běhu!

 

2. rada: Odkládejme zátěž i hřích

A tak když běžíme s těmi svědky, kteří nás povzbuzují, máme tady druhou radu: Odkládejme zátěž i hřích. Čteme: „Odložme každou zátěž i hřích, jenž [nám tak] snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.“ (v.1) Jsme tedy vyzýváni, abychom odkládali zátěž a hřích. Máme tedy odkládat vše, co nás může zpomalovat.

Tato rada je celkem logická. Když si prohlédnete atletický závod v běhu, tak vidíte, že závodnici si s sebou nic nenesou. Cokoli by si s sebou nesli, to by se stalo překážkou a zátěží. Naopak vidíme, že i dresy se speciálně upravují, aby nebyly přítěží a nezpomalovaly. Určitě by to bylo k smíchu, kdyby někdo běžel s kufříkem a vysvětlil to tím, že měl strach, aby mu někdo neukradl kreditky a zlatou cihlu. Ale nesměje se Bůh, když vidí nás, jak neseme fůru zbytečných věcí?

Potřebujeme se denně zbavovat toho, co nás zpomaluje. Když tady je řeč o tom, že se máme zbavovat hříchu, tak je nám to docela jasné. Apoštol tady ještě připomíná, že ten hřích se velmi snadno stane překážkou. Nebo, jak říká jiný překlad, je to hřích, který se tak snadno přichytí. Ano všichni hřešíme. Hřích se tak snadno přichytí. Ale je důležité ten hřích odhazovat. Nebudu tady více mluvit o hříchu, o tom mluvíme často, ale chci se zamyslet nad tou zátěží. Je tady řečeno, že máme odkládat každou zátěž i hřích. Co je tou zátěží?

Dovolte, že to vysvětlím jinak. Občas se mne lidé ptají, zda to či ono je hříchem. Především mladí lidé. Ale toto je prostě špatná otázka. My se nemůžeme ptát, zda to či ono je hříchem. Ti, kdo sníží náš život jen na snahu vyhýbat se hříchu, skočili na lep ďáblu. Takoví lidé se potom ptají: „Co je na tom seriálu tak špatného? Co je na té počítačové hře tak špatného? Co bylo na té párty tak špatného? Co je na tom špatného? Co je na tom hříšného?“  To jsou špatné otázky. Proč? Protože tento text říká, abychom odložili veškerý hřích, ale i zátěž. Máme odložit spoustu dalších věcí! Takže jakou otázku se máme ptát? My se máme ptát, zda nám to či ono pomůže běžet lépe náš běh víry. Pomůže mi to být více jako Kristus? Pomůže mi to více milovat? Pomůže mi to být více radostný, pokojný, trpělivý, laskavý a třeba dobrotivý. Pomůže mi to být více závislý na Boží milosti? Pomůže mi to více věřit Bohu? To je ta otázka, kterou si potřebujeme klást. Neptejme se, co ještě můžeme dělat, abychom Boha nenaštvali. Ptejme se, co máme dělat, abychom lépe běželi.

A Boží slovo říká, že máme odkládat věci, které nepomáhají. Nechejme se povzbuzovat svědectvím víry a odkládejme všechno, co nás omezuje v následování Ježíše. Jen tak budeme schopni opravdového běhu.

 

3. rada: Hleďme na Ježíše

A potom tady máme poslední radu. Čteme: „S vytrvalostí běžme závod, který leží před námi. Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu. (v.1-2)

To je ta poslední rada, kterou nám tady Písmo dává. Naslouchejme hrdinům víry, odkládejme zátěž i hřích a hleďme na Ježíše! Nedívejme se napravo nalevo! Jděme vpřed! Připomíná se nám zde zkušenost Petra, který vystoupil z lodi a chtěl jít po hladině za Ježíšem. Dokud měl oči upřeny na Ježíše, tak opravdu šel, ale když si začal všímat rozbouřeného moře, začal tonout.

Bratři a sestry, pokud naše oči budou upřeny na Ježíše, budeme schopni běžet vpřed. Ale je důležité, abychom viděli Ježíše takového, jaký je. Mnozí říkají, že věří v Ježíše, ale ten jejich Ježíše není Ježíš Bible. Náš text nám představuje, kdo je Ježíš. On je ten, kdo je původce naší víry. On způsobil, že jsme mohli uvěřit. On způsobil, že jsme mohli vyběhnout. On působí, že běžíme. On je hoden vší chvály, ne my! Ale On je také ten, kdo je dokonavatel víry. On je dokonavatel víry proto, že řekl „Dokonáno jest.“ a zemřel na kříži za naše hříchy. Ale On je dokonavatel víry i proto, že On nás má moc dovést až do konce.  Sami to nikdy nezvládneme! Proto potřebujeme mít oči upřeny na Něj. Jedině On nás skrze své slovo dovede do cíle.

Teď ještě musím udělat malé vysvětlení. Další věta říká: „Pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (v.2) Je zde řečeno, že Ježíš si vybral cestu kříže pro radost. On má z toho obrovskou radost, že nás mohl zachránit a dát nám věčný život. Tak moc každého z nás miluje, že Mu to dělá obrovskou radost vidět nás zachráněné. Chci jen upozornit, že ekumenický překlad tento text překládá jinak. Gramatika umožňuje dvojí překlad. Tento text lze přeložit i spojením „místo radosti“. Ale já jsem přesvědčen, že v kontextu je mnohem pravděpodobnější ten výklad, že se Ježíš obětoval v očekávání radosti z vykoupení mnohých. Takový je Ježíš! Snášel kříž a bolest, abych já a ty, abychom my mohli doběhnout do cíle. A nyní sedí po Boží pravici jako Pán pánů a Král králů. Vidíte ho tak? Vidíte, co všechno pro vás udělal?

Dnes máme palmovou neděli. Připomínáme si, jak Ježíše vítal zástup jako Krále. A tento Král nás čeká v cíli našeho běhu a On, Král nás chce vítat. Potkáme se tam s Ním? On proto udělá vše. Vložme svoji ruku do Jeho a běžme. Jde o všechno!

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář