Michal Klus - Je psáno...

V nejbližší pátek si budou evangelíci připomínat výročí počátku německé reformace. V některých zemích mají protestantští křesťané v Den reformace volno a věnují se oslavám. Den reformace připadá na den, kdy teolog Martin Luther dal vyvěsit dne 31. října 1517 na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí otevřeně vystupujících proti tehdejšímu papežskému učení o odpustcích. Co jsou odpustky, jsme se učili všichni i ve škole. Lidé mohli za finanční hotovost koupit odpuštění hříchů sobě či druhým. Co nás jistě rmoutí je fakt, že takovéto plnomocné odpustky mohou katoličtí věřící za určitých podmínek získat i nyní.

To, na co Luther a později celá reformace ukazovali, byl fakt, že věčnou záchranu si člověk nemůže ani koupit ani zasloužit svými výkony či svojí zbožnosti. Spasení je darem Boží milosti, který přijímáme vírou díky tomu, že se Ježíš Kristus za nás obětoval. Svátek reformace je tedy oslavou Boží milosti. A už za tři roky nás čeká velké jubileum, 500 let reformace. I letos se připojujeme k mnohým sborům, které slaví památku reformace. A my to letos učiníme slavnostním koncertem. Vím, že nemáte volno z práce, ale přijďme přesto Pánu Bohu poděkovat, za to, že nás milostivě zachránil.

Na druhé straně, oslava není to nejdůležitější. Dokonce není nejdůležitější to, co zvěstujeme z kazatelny. To nejdůležitější je to, co žijeme. A tak i dnes musí znovu zaznít ta otázka, zda vskutku žijeme Boží milostí. I ten dnešní text ukazuje na milost a tak snad i to dnešní kázání bude oslava Boží milosti.

Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky, jako ty první. Za časného jitra vystoupil na horu Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a do rukou vzal obě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku. Mojžíš tam zůstal stát s ním a vzýval Hospodinovo jméno. Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." Mojžíš rychle padl na kolena tváří k zemi, klaněl se a řekl: "Jestliže jsem, Panovníku, nalezl u tebe milost, putuj prosím, Panovníku, uprostřed nás. Je to lid tvrdošíjný; promiň nám však vinu a hřích a přijmi nás jako dědictví." Hospodin odpověděl: "Hle, uzavírám s vámi smlouvu. Před veškerým tvým lidem učiním podivuhodné věci, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani mezi všemi pronárody. Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo; neboť to, co já s tebou učiním, bude vzbuzovat bázeň. (Exodus 34:4-10)

                Milí přátelé, přečetli jsme nádherný a velice unikátní text, kde se Bůh sám představuje člověku, konkrétně Mojžíšovi. Dovolte, že připomenu trochu tu situaci, ve které se to děje. Mnozí to znáte, ale asi ne všichni, takže malé opáčko. Pán Bůh skrze Mojžíše vyvedl Izraelce z Egyptského otroctví. Vyvedl je díky sérií zázraků, které byly završeny tím, že před nimi rozevřel moře. Potom je vedl přes pustinu. Ale Izraelci začali reptat, že nemají dost jídla. Pán Bůh byl milosrdný, netrestal je za jejich lehkovážná slova, ale postaral se o ně. Ale za chvíli oni reptali znova. Stěžovali si na nedostatek vody. Ale Pán Bůh se o ně zase milosrdně postaral a dal jim zázračně vodu. Podobně to pokračovalo, až Izraelci došli k hoře Sínaj a Bůh zavolal Mojžíše, aby na horu vystoupil. Bůh tam Mojžíšovi dal desky s desaterem. Celý Mojžíšův pobyt na hoře trval 40 dní. A jelikož vůdce nebyl přítomen, znovu se objevuje reptání a Izraelci přemluvili Mojžíšova bratra Árona, aby jim zobrazil Boha, který je vyvedl z Egypta. Áron poslechl, vybral od nich všechno zlato a vyrobil zlatého býčka. Dal jim ho jako objekt uctívání. Ale uctívání se zvrhlo v bezuzdné hýření. Když to Mojžíš viděl při sestupování dolů, rozbil desky desatera, které mu Bůh dal. Následoval Boží trest, při kterém zemřelo 3000 mužů z lidu.

                O den později jde Mojžíš k Bohu a pronáší velmi silnou prosbu: „Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si zlatého boha. Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“ (Exodus 32:31-32). A Pán Bůh na to řekl: „Vymažu ze své knihy toho, kdo proti mně zhřešil.“ (Exodus 32:33) Vidíme tady odkaz na knihu života, na knihu, kde jsou jména těch, kdo patří Bohu. Mojžíš byl ochoten dokonce obětovat svoji věčnost, aby zachránil Izraelce. Ale Bůh tuto oběť nepřijal. Mojžíš tuto oběť totiž nemohl přinést. Takovou oběť může přinést jen ten, kdo je bez hříchu. A to Mojžíš nebyl. Bůh přijal pouze oběť Ježíše Krista. A proto ani další oběť nebyla třeba. Kristova oběť stačila za všechny hříchy, i za hříchy Mojžíše. V knize života nebude zapsán ten, kdo se v pokání k Bohu neobrátí Jako ke svému Pánu.

                Mojžíš tedy debatuje s Bohem a kromě nabídky svého vlastního života tam zaznívají další fantastická vyznání. Doporučuji vám, abyste si ty kapitoly přečetli. Mojžíš vyjadřuje svoji absolutní závislost na Bohu a říká: „"Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země." Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem."“ (Exodus 33:15-17)

                Toto je nádherná prosba Mojžíše, který si uvědomuje, že jít do zaslíbené země bez Božího požehnání by byla katastrofa. Raději chce zůstat na poušti s Bohem než v zaslíbené zemi bez Něj. I to nám připomíná, že je lepší být v problémech s Bohem, než bez problému bez Boha. Takže důležitější než modlit se za bezproblémový život je prosit o Boží blízkost.

                Poslouchejte, jak pokračoval rozhovor mezi Mojžíšem a Hospodinem: „I (Mojžíš) řekl: "Dovol mi spatřit tvou slávu!" Hospodin odpověděl: "Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji." Dále pravil: "Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu." Hospodin pravil: "Hle, u mne je místo; postav se na skálu. Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo."“ (Exodus 33:18-33)

                Bůh slibuje, že splní i tuto prosbu. Ukáže se Mojžíšovi zezadu a řekne své jméno. A tady se dostáváme do našeho textu. A já bych se chtěl zastavit u toho, jak se Bůh představuje, jak říká, kým je. Poslechněte si ještě jednou, co o sobě Bůh řekl, a pamatujte, že to je jen den po té, co lidé tančili kolem zlatého telete: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ (v. 6-7)

                Těm hříšným Izraelcům, kteří zase selhali a to dokonce tak hrozným způsobem, se Bůh představuje. A představuje se ve dvou rozměrech. Z jedné stany o sobě říká, že je plný slitování, milostivý, nejvýš milosrdný, věrný, odpouští vinu, přestoupení a hřích. Z druhé strany říká, že stíhá vinu otců na synech i na vnucích. Tak která strana platila těm Izraelců? Která strana platí nám? Všichni jsme vinni. Všichni jsme hříšní. Komu Bůh odpustí a komu ne?

                Dovolte, že se podíváme na jeden text u proroka Joele, který se odkazuje na toto Boží představení a přidává jisté vysvětlení. Joel říká: „Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.“ (Jeol 2:12-13) Joel tady říká, že odpuštění náleží tomu, kdo pozná svůj hřích, činí z něj pokání a celým srdcem se navrací k Hospodinu. K takovému člověku bude Bůh milosrdný! A to je Biblické poselství znovuobjevené za reformace. Bůh ve své svrchované milosti odpouští zdarma tomu, kdo k Němu v pokání přichází. Tomu, kdo činí pokání, odpouští, toho, kdo pokání nečiní, zatracuje.

                Ale je tady ještě jedna záležitost, která volá po vysvětlení. Čteme zde, že Bůh je milosrdný tisícům pokolení, ale že stíhá vinu na synech i vnucích do třetího a čtvrtého pokolení. Co s těmi pokoleními? Proč to tak Bůh řekl? Co to znamená? Poslechněte si k tomu ještě jeden text z Ezechiele 18:20 „Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.“ Skoro to vypadá, jako by si ty texty odporovaly. Víme, že Bible na mnoha místech učí, že každý bude pykat za své vlastní hříchy, pokud nebude činit pokání. Jak tedy chápat text o stíhání za vinu?

Podívejme se na ještě jeden text. V knize Exodus totiž máme ještě jeden velmi podobný text, který nám to vysvětlí: „Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí.“ (Exodus 20:5) Tady vidíme, že Bůh stíhá tu vinu na potomcích, kteří Ho tak jako jejich předek nenávidí. Tedy, Bůh je nesoudí za hříchy jejich předků. Nikdy. Ale oni často přirozeně pokračují v hříších svých předků a tak dědí jak stejný hřích nevíry, tak stejné odsouzení za nevíru. Je to hrůzný text, který ukazuje na realitu toho, že když rodiče sami žijí bez Boha, tak i z jejich dětí také vyrůstají bezbožníci, pokud se nedají Bohem zastavit a nečiní pokání a neodvrátí se od svého hříchu.

Takže Bůh je plný milosrdenství pro ty, kdo vidí svůj hřích, cítí se nehodni, kdo pláčou nad svým hříchem. A ve stejné chvíli stíhá vinu těch, kdo jsou sebevědomí, sami se sebou spokojení a tedy pyšní, kdo zůstávají ve svém hříchu.

V Izraeli byly obě skupiny. Oni se nelišili podle toho, zda zhřešili nebo ne. Oni se liší pouze v tom, zda litovali a plakali nad svým hříchem nebo ne. A úplně stejné je to dnes tady. I tady v kostele dnes máme dvě skupiny lidí. V téměř každém shromáždění máme obě skupiny. I tady jsou dnes možná ti, kdo jsou sami se sebou spokojení, hrdí, pyšní a jsou vděční, že nejsou jako jiní hříšníci. Takoví lidé Boží milost nepotřebují, protože žijí svoji samospravedlností. A pro takové lidi mám špatnou správu. Bůh k vám nebude milosrdný, pokud se od své pýchy neobrátíte, nebudete činit pokání ze svých hříchů a nepoprosíte o milost. Naopak, vás samé čeká soud a přinášíte prokletí také na vaše děti a na děti vašich dětí. Máte jedinou naději. Dnes se k němu obraťte a volejte a proste o milost. A já vás zvu, abyste po skončení přišli tady dopředu. Rád se s vámi budu modlit, aby vás Pán Bůh zachránil. Dnes můžete dát svůj život s Bohem do pořádku.

Ale určitě jsou tady dnes i ti, kdo jsou si vědomi své bídy, své hříšnosti a toho, že bez Boží milosti jsou ničím. Vám, kdo takto žijete pokáním, přináším tu nádhernou zprávu, že Pán Bůh se i vám dnes představuje jako úžasně dobrý Bůh. Vyslechněte si znovu, kým On pro vás je. On je „Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“ (v.6-7) Takového dobrého Boha máte. V takového Boha věříte. Nepřestaňte Mu nikdy děkovat.

                A znovu, pokud si nejste jisti, zda na vás Bůh hledí jako na objekt milosrdenství nebo na objekt soudu, přijďte k Pánu Bohu. Dnes můžete odcházet s jistotou a radovat se z Jeho dobroty. Mnozí Izraelci takto k Bohu přišli a byli zachráněni. Další ve své pýše zůstali a zaplatili cenu nejvyšší. Jak to bude s tebou?

Z technických důvodů je k dispozici pouze text.