Modlitba víry
Dnes budu mluvit o hrdinovi, u něhož neznáme ani jeho jméno. Vlastně toho o něm víme jen velmi málo. Mezi hrdiny víry jej řadím kvůli jedné jeho velmi stručné modlitbě, kterou směřoval k Ježíši. Najdeme ji v Lukášově evangeliu.
V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo. Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví." Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí. On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil. (Lukáš 5, 12-16)
Já jsem to dnešní kázání nazval modlitba víry. Podívejme se tedy na to, co se z této krátké modlitby můžeme učit.
1. Modlitba víry se projevuje vírou v Boží všemohoucnost
Malomocný říká Ježíši: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ (v.12) Pokud chceš, pak můžeš. On věří v Ježíšovu moc nad jeho nemocí a nad jeho životem. Věří, že jej Ježíš může uzdravit a proto je jeho modlitba modlitbo u víry – víry v Ježíšovu moc.
Jednou přivedli rodiče svého postiženého syna k učedníkům, ale ti ho nebyli schopni uzdravit. Přivedli ho tedy k Ježíši. A otec tohoto chlapce Ježíše prosí: „Můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“ (Marek 9,22) Tento člověk neví, zda má Ježíš tu moc. Náš malomocný to ví. A my také můžeme vědět, že má Pán Bůh neomezenou moc. Můžeme to vědět, protože máme mnohá svědectví o Boží moci. Tím největším projevem Boží moci je vzkříšení Pána Ježíše Krista. Ježíš má dokonce větší moc než smrt. A tak se můžeme modlit v důvěře v Jeho moc.
Kdykoli v Bibli vidíme ty, kdo věřili v Boží moc, je to velkým povzbuzením. Stejně tak je velké povzbuzení, když se dnes setkáváme s lidmi, kteří vyznávají, že Pán Bůh je mocný.
Dovolte ještě jeden biblický příklad. Velkým příkladem víry v Boží moc je pro mne jeden ze zločinců, kteří byli ukřižováni s Ježíšem. Čteme, že na počátku se oba zločinci Ježíši posmívají. Potom ale přijde změna a ten jeden zločinec uznává, že on je na rozdíl od Ježíše vinen a umírá zaslouženě. A potom ve víře v Boží moc vyznává: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ (Lukáš 23,42) V čem vidím tu víro v Boží moc? V tom, že přestože tento zločinec před sebou viděl zubožené tělo Ježíše Krista, tak na rozdíl od ostatních on věřil v to, že Ježíš bude kralovat. On Ho vírou viděl jako Krále. On byl možná první, kdo věřil ve Velikonoce.
Pán Ježíš má opravdu moc. On dokáže změnit lidské životy, On dokáže proměnit lidské srdce, On dokáže proměnit svět. On má moc.
Dovolím si ovšem ještě jednu poznámku. Modlitba víry v Boží moc není, když nějak deklarujeme, co Pán Bůh udělá. Takové modlitby se občas objevují a přicházejí k nám z jiných kruhů. Například někdo v modlitby vyhlašuje, že věříme, že Pán Bůh v tomto roce způsobí probuzení v tomto sboru. Nebo prohlašujeme, že vírou přijímáme, že Pán Bůh uzdraví toho či onoho nemocného. To není modlitba víry. To je lidská pýcha.
Modlitba víry totiž nevyznává pouze Boží moc, ale také Boží svrchovanost.
2. Modlitba víry se projevuje vírou v Boží svrchovanost
Tuto víru v Boží svrchovanost vidíme v modlitbě toho malomocného, proto je ten malomocný pro mne hrdinou. On jistě touží po zdraví. Přesto si nic na Kristu nevynucuje. On jednoduše říká: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ (v.12) Tímto vyjádřením vlastně říká, že to nechává plně v Ježíšových rukách. On vyznává, že ví, že Ježíš má tu moc, ale zároveň říká, že to nechá na Něm, zda bude chtít či ne.
Řečtina má více druhů podmínkových vět a tady je použita podmínková věta třetího typu, která neodráží ani naději na to, že Ježíš chce ani obavu z toho, že nechce. Prostě je to tak, že náš malomocný přítel je připraven na obě možnosti. Takto nám ten text zrcadlí tu důvěru onoho muže v Boží svrchovanost a připravenost přijmout cokoliv.
Modlitba víry totiž na Pánu Bohu nic nevynucuje. Modlitba víry je charakteristická spolehnutím se na to, že Boží cesty, jsou ty nejlepší, i kdyby to mělo znamenat, že to bude bolestné.
Takovéto modlitbě nás učil i Pán Ježíš, když nás učil se modlit slovy „buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Modlíme se tedy, aby se Boží vůle realizovala v tomto světě stejně, jak už se realizuje na této zemi. A když se tuto modlitbu modlíme, tak vlastně vyznáváme Boží svrchovanost nad tímto světem i nad našim životem.
Když uznáváme Boží svrchovanost, tak by nás to mělo vést také k tomu, abychom nezbytně v modlitbách nekreslili Pánu Bohu jakási konkrétní schémata toho, jak má všechno zařídit, ale spíše se modlili, ať v tom, co se stane je vyvýšený Pán. A to může být pravda, když se modlíme o zdraví, o práci nebo třeba o dovolenou.
3. Modlitba víry vede ke svědectví o Boží velikosti
Jsem přesvědčen, že křesťané, kteří se takto modlí ve víře v Boží moc a v Jeho svrchovanost, se stávají velkým svědectvím o Boží velikosti. Podívejme se ještě na ten příběh. Na konci příběhu čteme: „Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví." (v.14)
Ježíš dává uzdravenému muži zvláštní příkaz, aby nikomu nic neříkal. Asi si dokážeme představit, že se to stejně brzo rozšířilo. Vždyť ten, který byl malomocný, je zdravý. Ježíš jej ale posílá, aby splnil povinnost uloženou zákonem, zašel se ukázat knězi a aby obětoval za své očistění. I tento skutek má být svědectvím.
Když budeme žít životy, které manifestují Boží moc i Boží svrchovanost, budeme svědectvím. Budeme svědectvím, když zažijeme Boží pomoc, jako ji zažil tento malomocný. Jeho uzdravení bylo svědectvím. Ale budeme svědectvím i tehdy, když nezažijeme takovýto zázrak, pokud bude náš život ukazovat, že z Boží ruky přijímáme i ty náročně věci.
Někdy si myslíme, že zázraky jsou největším svědectvím o Boží moci. Ale Bible je plná příkladu toho, že ani zázraky nevedly k víře. Jen si vzpomeňte, kolik zázraků viděli Izraelci cestou z Egypta. A stejně tak často naříkali a pochybovali o Pánu Bohu.
Nebo si vzpomeňte na příklad boháče, který je v pekle a prosí Pána Boha, aby Lazar mohl jít varovat Jeho bratry. Pán Bůh říká, že by to k ničemu nebylo. Boháč oponuje a říká, že když uvidí, jak někdo vstal z mrtvých, jistě uvěří. Načež Abrahám říká, že tomu tak není. A říká, že největší svědectví, které mají je svědectví Mojžíše a proroků. Největším svědectvím je svědectví Písma, ne zázrak.
Říká se, že křesťané jsou první biblí, kterou čtou nevěřící. Jinými slovy, mnozí dnes Bibli nečtou, ale vidí naše životy. A často právě to, jak zvládáme těžkosti je obrovským svědectvím o Boží moci.
Následujme tedy příkladu našeho hrdiny. Modleme se víře v Boží moc i v Jeho svrchovanost a naše životy budou svědectvím o Boží velikosti. A sám Pán Bůh bude oslaven.
