Moje životní píseň
Na různých místech Bible nacházíme záznamy písní. Nejvíce jich samozřejmě vidíme v knize Žalmů, ale i na jiných místech. V knize Zjevení čteme o písních, které budou zpívány na věčnosti před Božím trůnem. Jinou významnou píseň nacházíme třeba na začátku Bible po tom, co Izraelci přešli cestou z egyptského otroctví Rudé moře, které Pán Bůh zázračně rozdělil.
Mnohé písně se skládaly a zpívaly po tom, co Boží lid zažil velké Boží jednání. To byly okamžiky oslavy a zpěvu. Dnes si přečteme jednu píseň, která vznikla v době temna, v době, kdy Izraelci zažívali jednu pohromu za druhou. Je to píseň, kterou zapsal prorok Izajáš.
V onen den řekneš: "Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě. Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou." S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy. V onen den řeknete: "Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!" Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu - Svatý Izraele. (Izajáš 12)
Když jsem řekl, že jde o píseň z doby temna, tak jste možná čekali nějaký žalozpěv. I ty v Bibli máme. Ale přečetli jsme nádherný chvalozpěv. Je to píseň plná nadšení z Hospodina, píseň plná radosti. Jak je to možné? Protože je to píseň prorocká, ve které se Izajáš dívá do budoucna a ohlašuje záchranu, kterou Pán Bůh zařídí skrze Mesiáše. Vyplývá to jasně z kontextu, protože předchozí kapitola o tom hovoří také.
V mnohých biblických písních je nejdůležitější poselství na začátku a na konci. Uprostřed je potom nějaké zdůvodnění nebo nějaká aplikace té základní myšlenky. Právě proto dnes k tomuto textu přistoupím poněkud netradičně. Začneme na konci, potom půjdeme na začátek a na závěr se podíváme do střední části textu.
1. Výzva: Jásej a plesej
Tak začíná ta poslední věta našeho textu. Izajáš zve následovníky Hospodina i v době temna k tomu, aby jásali a plesali. A to mne vede k jedné zásadní otázce. Co znamená být následovníkem Hospodina? Nebo v naší době, co znamená být následovníkem Ježíše Krista, tedy křesťanem? Být křesťanem neznamená věřit správnému učení. Být křesťanem neznamená vykonat správné životní kroky – třeba být pokřtěn a konfirmován. Být křesťanem neznamená usilovat o vzorný morální profil. Toto všechno můžete mít a stále nebýt křesťan, stále nebýt Kristův. Být křesťanem znamená žít život, který je písní ke cti a slávě našeho Boha zjeveného v Pánu Ježíši Kristu. Jsme křesťany, pokud náš život ukazuje, že jásáme a plesáme ke slávě Pána Ježíše. Oslava Ježíše Krista je projevem křesťanské víry. Je ve vašem životě vidět, že slavíte Ježíše? Jste vlastně křesťanem?
Život křesťana je písní k oslavě Hospodina. Proto máme bohoslužbu, abychom zde sloužili Pánu Bohu, abychom Ho zde oslavili, abychom se přidali ke generacím, které zpívaly chvalozpěvy Hospodinu, Ježíši. Toužíme spolu zpívat jásat a plesat. A děláme to tím, že opravdu zpíváme a modlíme se. Děláme to tím, že čteme Boží slovo a nasloucháme kázání, abychom si uvědomovali, že máme dobrý důvod, proč jásat a plesat. Zažíváme setkání s Ježíšem u křtu a večeře Páně, abychom jásali a plesali, protože nám je odpuštěno. Posloucháme svědectví, abychom jásali a plesali, protože Ježíš působí v životě lidí. Je můj život jásotem z Hospodina?
Přečtu tu poslední větu celou: „Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu - Svatý Izraele.“ (v.6) Tady je důvod pro jásot a pro plesání. Pán Bůh je v našem středu. Pán Bůh je mezi námi. A tady Izajáš ukazuje na to, jakému Bohu věříme. Věříme Bohu, který přišel, aby byl mezi námi, aby byl s námi. A my víme, že se to dokonale naplnilo v příchodu Pána Ježíše na tento svět. Ale víme, že to dostalo ještě nový rozměr o letnicích, kdy nám Pán Bůh dal Ducha svatého, aby přebýval v nás. Proto jásáme a plesáme. Bůh je s námi!
Všechny další náboženské a duchovní směry mimo křesťanství říkají, že musíte přijít k Bohu. Evangelium říká, Bůh přišel k nám a je s námi. On je s námi! On je s námi dneska tady, On bude s námi tam, kde budeme zítra a pozítří. Bůh je s námi. A to má vyjadřovat ta píseň našeho života. Vím, že můj Bůh je se mnou! Zpíváme to? Je to na nás vidět?
2. Zdůvodnění: Doufám a nebojím se
Teď je tady ovšem otázka. Opravdu je to až tak dobrá zpráva, že Bůh je mezi námi, že je nám tak blízko? Myslím si, že přirozeně člověk boha nechce až tak blízko. Ideální je, když je bůh někde dále, ale když je zároveň k dispozici okamžitě, když jej potřebujeme. Proč to tak lidé chtějí? Protože mají z boha strach. Pamatujete, co řekl Petr, když se setkal s Ježíšem a zažil zázračně úspěšný rybolov? V té chvíli mu bylo jasné, že Ježíš je Bůh nebo od Boha. Řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ (Lukáš 5, 8) Naše hříšnost způsobuje, že nechceme Pána Boha až tak blízko.
Možná i tady dnes sedí někdo, kdo Pánu Bohu nechce být až tak blízko. Možná se také cítíte špinaví, hříšní a nechcete, aby byl úplně blízko. Možná nechcete, aby byl až tak blízko, aby neviděl, jací skutečně jste. Nebo nechcete, aby byla tak blízko, aby po vás něco nechtěl.
Občas když se s lidmi bavím o jejich víře, tak mi řeknou, že jsou věřící, ale nejsou takoví fanatici, že by chodili do kostela nebo se každý den modlili. Chtějí Pána Boha mít na své straně, ale nechtějí ho mít úplně blízko, protože se bojí, že by jim moc mluvil do života. Není to příběh také někoho z nás?
Proč tedy Izajáš jásá nad Boží blízkosti? Proč se nebojí, že je příliš hříšný nebo že by na něj Bůh měl nějaké požadavky. Odpověď jsme četli na začátku. „V onen den řekneš: "Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě. Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou." S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy.“ (v.1-3)
Ano, Izajáš ví, že za normálních okolností by opravdu blízkost s Bohem nebyla nic dobrého, protože by se Bůh na nás hněval, pro náš hřích. Boha totiž zlo dokáže velmi rozhněvat. Stejně jako mne a tebe. Když nám někdo křivdí, když nám někdo ubližuje, když se někdo chová neférově, my se dokážeme velmi hněvat. To jsme zdědili po Pánu Bohu. On se také zlobí, když vidí zlo. A v člověku je zlo. Ve mně je zlo. Takže mít Boha blízko, může být velký průšvih.
Ale co říká Izajáš? On Bohu důvěřuje a nemá z Něj strach. Proč? Protože ví, že Bůh se na něj už nehněvá. Sám Bůh ho potěšil. Sám Bůh se stal jeho spásou, tedy zachráncem. Proto vyznává, že každodenně může čerpat vodu z pramenů Jeho spásy, Jeho záchrany. Izajáš tady vírou vidí záchranu v Ježíši. Kdo vírou vidí v Ježíši svého zachránce, ten už nemá strach, protože věří. Proto jásá z Boží blízkosti. Proto má tak velikou radost, že Pán Bůh je mu tak blízko.
Pravděpodobně i dnes jsou mezi námi nebo mezi našimi posluchači ti, kdo chtějí mít Pána Boha trochu dále. Ne úplně blízko. Mám pro vás špatnou zprávu. Žádná vzdálenost není dostatečně bezpečná. Kdo chce od Pána Boha distanc, ten vlastně od Něj utíká, ať už si to přizná nebo ne. Takový člověk se Boha bojí. A bojí se oprávněně, protože Pána Boha hněvá zlo. Proto takový člověk che být od Pána Boha dále. Nicméně realitou je, že neexistuje místo, kde byste mohli utéct. Jonáš utíkal na druhý konec světa, ale neutekl. Je jen jediné místo, kde můžete před Bohem utéct, abyste před Ním byli v bezpečí. Musíte se naprosto obrátit a utíkat k Němu. V pokání pod křížem je to bezpečné místo. Jiné neexistuje. Jenže toho se lidé bojí. Ale Pán Bůh je dobrý. Volá nás k sobě a obrací nás k sobě. Možná vás chce obrátit dnes. Tak Mu to dovolte. Nebo více, poproste Ho, aby vás obrátil k sobě.
3. Mise: Řekni to
Uprostřed Izajáš říká, jak máme jásat a plesat z toho, že Bůh je mezi námi a že žijeme beze strachu. Máme jásat a plesat tak, aby se o tom přesvědčili, i druzí. Čteme: „V onen den řeknete: "Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!“ (v.4-5)
Přátelé, toto je naše mise. Náš život má být písní a dobrém Bohu. Máme zpívat radostně. Máme zpívat hlasitě. Máme zpívat tu životní píseň neustále, aby se o Bohu mezi námi dověděli i druzí. Proto nás tady Pán Bůh má.
Můj život, váš život má být svědectví pro všechny kolem nás, že máme dobrého Boha. Proto má být náš život písní. Protože píseň se dotýká lidských životů.
Když nejste muzikant a někdo by vás poprosil o koncert, tak buď by to bylo úplně nemožné, nebo byste museli hooodně dlouho, myslím tím roky, dřít. Mám pro vás dobrou zprávu. Pokud jste blízko Ježíši, pokud je váš život písni k Jeho oslavě, nemusíte dřít, aby se to druhým líbilo. Nejde o nějaké úkoly, metody a postupy. Jde o autentické svědectví života. Pokud je Ježíš pro vás tím vzácným pokladem, tak vy už tu píseň slyšíte. Ona už zní. Oni vás uslyší. Oni si toho všimnou. A Pán Bůh bude oslaven. A tak zpívejme!
