Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 3. 2014

Na cestě k domovu

a.jpg

 

Součástí naší křesťanské víry je to, že si uvědomujeme, že náš domov nemáme zde na zemi, ale u našeho Pána Ježíše Krista v nebesích. Sám Ježíš Kristus, který za nás zemřel, řekl svým učedníkům, že odchází, aby nám připravil místo, abychom i my mohli být tam, kde je On. Tato nebeská perspektiva je tím zásadním prvkem našeho života. Pravdou je, že čím lépe nám je tady na zemi, tím více jsme v pokušení na ten nebeský domov zapomínat. A naopak, čím více těžkostí a problémů zažíváme, tím více s tím nebeským domovem počítáme a očekáváme ho. V našem prostředí by tak šlo obecně říci, že mladí a zdraví lidé to mají snad nejtěžší, protože se jim tady docela líbí a nechce se jim přemýšlet o věčnosti a to někdy ohrožuji i náš samotný život tady na zemi, kdy ztrácíme Boha ze zřetele.

Audio záznam naleznete zde.

Četl jsem příběh jednoho nepálského křesťana, který se jmenuje Parakram. V roce 2008 byla v Nepálu zrušena monarchie a od té doby je v Nepálu stále těžší být křesťanem. Hlavním nebezpečím jsou marxistické skupiny a také hinduističtí nacionalisti. Ti často křesťany napadají. Napadli také Parakrama. Za to, že dovedl k víře tři bývalé hinduisty, mu vyhrožovali smrtí a znásilněním jeho manželky. Nebyly to plané hrozby a tak musel všechno opustit a tajně s rodinou utekl. Když se ho ptali, zda nelituje majetku a všeho, co musel opustit, tak řekl: „Můj opravdový domov není tady, ale v nebesích. Sloužím proto Pánu, jak nejlépe dovedu.“ Kde je můj opravdový domov? A kde je ten váš? Kéž bychom také měli podobně upřený zrak na věčnost.

Zatím jsme tady a Pán Bůh nás tady chce mít. Přesto se chceme učit, jak žít tady na zemi a přitom pamatovat, kde je náš trvalý domov. Dnes se tomu budeme učit od Abraháma.

 

Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. (Židům 11:8-10)

 

                Autor listu Židům nám tady připomíná životní příběh Abraháma. Abrahám si moc dobře uvědomoval, kde je jeho domov. Když si uvědomujeme, kde je náš opravdový domov, tak nás víra vede k některým nečekaným krokům a důsledkům. Vidíme je i u Abraháma. O těch chceme dnes hovořit.

 

1. Víra vede k velkým rozhodnutím

                I Abraháma víra vedla k velkému rozhodnutí. Bylo to ještě v době, kdy se jmenoval Abram. Narodil se v městě Ur. Ale společně s otcem s dalšími členy rodiny se přestěhovali do Cháranu, dalšího velkoměsta v dnešním Iráku. Potom však Bůh promluvil k Abrahámovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ (Gen. 12:1) To je docela šílená výzva. Odejdi z domova. Vydej se na cestu a já ti v průběhu řeknu, kde jdeš. Nic nejistějšího už snad ani nešlo nabídnout. Odejdi z města, kde máš největší vymoženosti své doby a staň se poutníkem.

                Abrahám zdaleka nebyl dokonalým člověk. Měl spoustu slabostí a mnohokrát padl. Ale tady poslechl a šel. Takové rozhodnutí může udělat jen ten, kdo Bohu bezvýhradně věří a kdo není svázaný s tím, co je dočasné, ale směřuje k tomu, co je věčné.

                Není třeba se srovnávat s Abrahámem ve smyslu toho, že bychom se ptali, zda bychom se my stěhovali nebo ne. Po většině z nás to Pán ů nechce. Ale přesto je třeba se ptát, zda jsme ochotni poslechnout Pána Boha. Někdy je totiž třeba udělat opravdu velmi významné rozhodnutí a takové rozhodnutí vždycky něco stojí. Možná ztratíme něco ze svého pohodlí. Možná ztratíme nějaké jistoty. I dneska Pán Bůh potřebuje ty, kteří udělají odvážná rozhodnutí. I dneska Pán Bůh povolává lidi, aby šli a udělali krok víry do neznáma. Takovým krokem víry, může být to, že se rozhodneme posvětit svůj život nebo jeho část nějaké službě. Teď třeba hledáme dobrovolníky, kteří by na 9 měsíců odjeli do Afriky. Ale stále se hledají lidé, kteří by šli na misii. V rámci církve se připravují projekty zakládání nových sborů a hledáme lidi, kteří by se přestěhovali třeba do Olomouce nebo třeba do Bohumína a podpořili tam službu církve. Ale ty kroky nemusí být vždy spojeny se stěhováním. Podobným krokem víry je to, když se někdo rozhodne dělat dobrovolníka v nemocnici, pomáhat opuštěným dětem nebo bezdomovcům nebo třeba lidem trpícím depresemi. Krokem víry může být i to, že otevřete svůj dům pro spolužáky vašich dětí, kteří doma zrovna nemají harmonické prostředí, protože tam panuje alkohol či je tam rozbitá rodina.

Krokem víry ale může být i ti, že se rozhodne štědře finančně podporovat nějaký dobrý projekt. Krok víry může udělat těhotná žena, která se rozhodne, že přestože ji neplánované těhotenství přivedlo do velmi těžké situace, tak že to dítě donosí a bude věřit, že se najde východisko, aby dítě mohlo vyrůst zajištěné a zahrnuté láskou. Krok víry může udělat člověk, který je v práci tlačen k postupům, které jsou podvodné. Tím krokem může být to, že riskne se ozvat, i když ví, že to může skončit hodně nehezky.

Každý krok víry obsahuje riziko, přináší potřebu vynaložit úsilí. Například, když uděláte krok víry a vezmete si v našem sboru na starosti jednu skupinku služeb, který připravuje obědy a občerstvení pro sborové akce. Bude náročné, bude únavné, bude vyžadovat oběť. Ale jen ten, kdo udělá ten krok víry, zažije také radost ze spolehnutí se na Pána Ježíše.

                Kde povolal Pán Ježíš vás? Kde chce, abyste vykročili? Slyšeli jste Ho? Nasloucháte Mu? A pokud ano, poslechli jste Ho? Jste tam, kde vás On chce mít? Možná přesně víte, kde vás Pán Bůh volá. Ale nikdy jste neměli odvahu vykročit. Nevykročit, když Pán volá, je známka nevíry. Pokud je tomu tak ve vašem životě, čiňte pokání, proste o odpuštění a vykročte. Ještě máte příležitost.

 

2. Víra vede ke zvláštnímu životu

                Hodně zřetelně to vidíme u Abraháma. V tom našem textu jsme četli: „Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.“ (v.9-10) Abrahám se tedy vystěhoval a došel do Kanaánu. Ale tam si nevystavěl žádné sídlo. Dokonce si tam nekoupil ani žádný pozemek, pouze kousek k pohřbení své manželky. Nešlo o to, že by na to neměl. Byl to obrovský boháč. Ale on zůstal poutníkem, protože takový byl totiž Boží plán. Lidé okolo se asi divili. Na druhé straně vidíme, že Abraháma obrovsky respektovali, vážili si ho a viděli, že mu Bůh žehná.

                Každý normální člověk by to udělal jinak. A dávalo by to smysl. Postavili by si obydlí, usadili se. Vždyť už aspoň kvůli těm dětem, ne? Kde kdo by využil prestiže, aby získal více. Abraham ne. Dokonce dával to lepší svému synovci a vidíme další zvláštní chování. Proč? Protože On očekával něco lepšího a neupjal se na to, co má zde na zemi. Jeho cílem nebylo vybudovat si ráj na zemi. On čekal něco většího a to ho motivovalo a to ovlivňovalo to, jak žil.

                To, že člověk věří v nebeský domov, určitě ovlivňuje to, jak prožije život tady. A někdy je dobré položit si tu otázku, co by bylo v mém životě jinak, kdyby můj domov nebyl v nebesích? Jaké rozhodnutí bych dělal jinak? Nebo se můžeme ptát i opačně. Na co ukazuje můj život? Ukazuje na to, že můj domov je někde jinde než tady? A teď tím samozřejmě nechci říct, že bychom neměli stavět domy, kupovat byty či zvelebovat si naše obýváky. Ale otázka vždy je, zda si při tom všem uvědomuji, že to jsou pouze věci, které tady zůstanou. Ty si sebou do nebe nevezmeme. Jak kdosi řekl, to jediné, co si do nebe můžeme, vzít jsou lidé. Ti jediní, které si sebou do nebe vezmeme, jsou ti, kteří díky našemu svědectví a Boží milosti uvěří! Co v nás vidí naše děti? Co vidí sousedé, přátelé či náhodní pozorovatelé? Kde je náš domov? Jak žijeme tento život?

 

3. Víra vede k úžasnému cíli

                A je tady ten poslední a třetí důsledek toho, že lidé očekávají nebeský domov. A tím důsledkem je to, že se ho dočkají. Samozřejmě, ne každý, kdo chce do nebe, bude v nebi. Nebe je darem pro ty, kdo věří Ježíši Kristu.

                Naše mysl moc neumí pochopit ten nový domov, který pro nás Ježíš chystá. Jak už citoval apoštol Pavel: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1.Kor. 2:9) Pán Bůh pro nás připravil nové bytí v dokonalosti a v Jeho přítomnosti. A to je naše naděje.

V těchto dnech máme mnoho pohřbů. Mnoho z těch úmrtí bylo náhlých. A opravdu, ta jediná naděje, kterou můžeme mít, to jediné povzbuzení, kterým můžeme potěšit, je naše pevná naděje, že se se svými blízkými shledáme, pokud oni i my odejdeme z tohoto světa ve víře.

To je naše naděje v tomto světě plném bolesti, trápení, nespravedlnosti, křivdy a nedocenění. Boží dokonalé království. Učedníci ho vyhlíželi, když je Ježíš poslal do celého světa. Vyhlíželi ho první křesťané, kteří byli házení lvův. Vyhlíželi ho následovníci Husa, kteří se stali štvanci. Když zpíváme písně Třanovského, tak vidíme, že to Boží království vyhlížel on a křesťané století před námi, kteří žili v tomto regionu. Vyhlížíme ho i my?

Kéž bychom ho vyhlíželi i přes náš blahobyt. Bohu totiž moc jde o to, abychom tam byli. A kdybychom nevyhlíželi Boží království, když nám je dobře, pak On může způsobit, že přijdou těžkosti. Protože až skrze ty my někdy začneme vyhlížet nebe. A On chce, abychom ho vyhlíželi a aby tam byl náš domov.

Pokud vás Boží Duch obviňuje z toho, že jste se příliš usadili tady, čiňte z toho pokání. Pokání je reakcí na naše slabosti. Pán Bůh ví, jací jsme. On ví, že odcházet z tohoto světa není lehké. Ale On jediný nám může dát sílu radostně žít tady na této zemi a zároveň radostně očekávat trvalý domov. Není to jedno nebo druhé. On nám nabízí obojí!

 

Apoštol Pavel říká: „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.“ (2.Kor. 5:2) Takže nemusíme chodit kolem toho našeho stanu se strachem, že spadne, ale můžeme s důvěrou hledět do budoucnosti, kde nás čeká věčný dům a věčná Boží přítomnost.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář