Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naděje pro ztracené

15. 4. 2016

a.jpgStalo se Vám někdy, že jste se ztratili? Jak dlouho Vám trvalo, než jste se našli? Pětiletý Sarro se ztratil na vlakovém nádraží v indickém Burhanpuru, když tam byl spolu s bratrem. Usnul, a když se probudil, bratra nikde neviděl. Ale naproti stál prázdný vlak s otevřenými dveřmi. Tak do vlaku nastoupil a čekal, až zase usnul. Vlak ho zavezl 1500 km daleko do Kalkaty. Nedokázal říci odkud je. Nenašel nikoho, kdo by mu mohl pomoct. V Kalkatě žil na ulici, dokud ho o několik měsíců později neadoptoval jeden australský manželský pár.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

A přestože mu noví rodiče dali vše, měl tu obrovskou touhu vrátit se. Už jako dospělý si s využitím programu Google Earth prohlížel fotografie a hledal. Postupně si dle fotografií vybavoval různá místa a po kolejích se dostal až do rodného města. Bylo mu třicet let, když se vydal do Indie a opravdu se tam setkal svojí matkou. Byl ztracen 25 let, ale našel cestu domů.

Lidé se neztrácejí jen svým rodičům. Někdy se ztrácíme v tomto životě. Máme pocit ztracenosti, bloudíme, tápeme. Život jako by nedával smysl. A je pouze jediný důvod. Ztratili jsme se Bohu. Bez Něj život nedává smysl a stává se nekonečným trápením.

Dnešní text nám ovšem přináší naději. Je to text o naději pro ztracené. Možná se zrovna cítíte ztraceni. Pak je to text pro vás. Možná se ztraceni necítíte, ale může být pravdou, že možná v nějaké oblasti ztraceni jste nebo třeba někdy budete. Takže ten text je vlastně pro nás všechny.

 

Toto praví Panovník Hospodin: "Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a na všech sídlištích v zemi. Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských. Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit." (Ezechiel 34,11-16)

 

Dovolte ještě krátké vysvětlení situace, ve které tento text vznikl. Prorok Ezechiel tuto zvěst přináší Izraelcům, kteří byli v roku 587 p. n. K. odvlečeni ze své země do Babylonu. Zažívají vrchol svého ponížení. Babyloňané se snažili zničit jejich národní identitu a chtěli, aby se asimilovali v jejich prostředí. A v této situaci přichází takovéto poselství naděje. Potkáváme tady opět známou symboliku pastýře a ovcí. Podívejme se na dvě základní skutečnosti, které nám jsou zde představeny.

 

1. skutečnosti: Člověk je ztracený

Z tohoto textu je v prvé řadě jasná ta ztracenost. Už jsem řekl, že to bylo psáno Židům, kteří byli v otroctví. Ale nešlo jen o babylonské otroctví. Část Židů už byla dříve odvlečena do Asýrie. Další Židé prchli do Egypta či jiných zemí. A někteří také zbyli v Izraeli. Prostě národ je rozptýlen. Vypadá to, jako by ten národ sám o sobě už neměl žádnou naději. A těm Izraelcům to bylo docela jasné.

Izrael byl podobně ztracen už před tím, ale také i později. A to především po vzporách Židů, které se odehrávaly v prvním století. V třetím století už zase na území Izraele zbývala jen hrstka Židů. Ostatní byli rozptýleni do všech koutů světa. I dnes žije většina Židů mimo Izrael.

Ale tento text má i svůj osobní přesah. I my můžeme být někdy ztraceni. I my můžeme být jinde, než nás Bůh chce. A teď nemyslím to, že snad bydlíme na špatném místě. To, co mám na mysli je fakt, že můžeme na své životní cestě být jinde, než nás chce Bůh. A taky mi nejde jen o to, že jsme si vybrali špatnou práci či nějakou dobrovolnickou aktivitu. Jde mi o to, že každému z nás hrozí, že utečeme z toho duchovního domova. Tím duchovním domovem může být i sbor. A někdy si člověk ani nevšimne, že se pomalu vzdálil svým bratřím a sestrám a že žije mimo tento duchovní domov. Ta krize přijde jednoduše. Nemusí to být náhlý odchod. Přichází to pozvolna. Ztrácíme se. A nejde o to, že jsme odešli od druhých. Jde o to, že je to většinou spojeno s odchodem od Boha, s tím, že se Bohu ztrácíme. A to má tragické důsledky.

A může to být ještě i jinak. Možná ze sboru neodejdete. Možná tady sedíte, ale stejně jste ztraceni, protože jste se tak vzdálili Bohu, že už mezi vámi není žádný vztah. A zase, možná to přicházelo postupně. Možná je za tím nějaký hřích, který tajíte. Možná je za tím nějaká hořkost, zranění, uraženost. Cokoli. Je vlastně jedno, co to je. Ale pokud vás to vede od Boha, tak jste skočili ďáblu na lep. On je ten, který rozptyluje a působí ztracení. Když Ježíš hovoří o ďáblu, přirovnává ho ke zloději a říká: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil.“ (Jan 10,10)

Víte, co je nejdůležitější pro ty, kdo jsou ztraceni? Aby si to přiznali. Když si to přiznají, mohou poprosit o pomoc. Dokud si to nepřiznají, stále jedou špatným směrem a vzdalují se Bohu. Přiznali jste si svoji ztracenost? Nebo si stále hrdě myslíte, že máte svůj život pevně ve svých rukou. Čím déle jsme ztraceni, tím menší šance na návrat. Milí bratři a sestry, přátelé, neztratili jste se Bohu? Neochladl váš vztah? Není něco v nepořádku?

               

2. skutečnost: Bůh hledá ztracené

To je absolutně zásadní poselství tohoto textu! Poslouchejte, kolikrát to tam je zmíněno, aby nebylo žádných pochyb.

  • Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. (v.11)
  • Budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny. (v.12)
  • Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země. (v.13)
  • Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím. (v.16)

Bůh hledá ztracené a zachraňuje je. On zachránil ty rozptýlené Židy a přivedl je zpátky do Izraele. Největší exodus byl ten egyptský, kdy Židé vyšli z Egypta. Podobně se postupně vraceli z Babylonu. A všichni také víme o novodobém exodu Židů do Izraele před jeho založením v roce 1947, ale i po něm.  Pán Bůh opakovaně i na úrovni národa splnil, co zde slibuje. On opravdu vyhledal ty rozptýlené a přivedl je domů.

Ale tento text v sobě nese i eschatologický rozměr. Nehovoří pouze o pohybu Židů. Hovoří také o tom, že jednoho dne Pán Bůh vyvolené přivede k sobě do nebeského království. My totiž nejsme doma na tomto světě. Náš skutečný domov je u Něj v nebi. A ať už to bude v den naší smrti nebo při Jeho druhém příchodu, On nás vezme domů.

V tom posledním přečtením verši čteme: „Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit.“ (v.16) Právě tento text ukazuje, že jde o něco víc než jen návrat do Izraele. Ztracenost a slabost je zde symbolem pokory, prostě toho, že to nemáme ve svých rukou. Tučnost a síla je symbolem pýchy a toho, že se o sebe postaráme sami. Ano, v pokoře a prosbě o milost je naše záchrana.

A to nás vede vlastně i k té osobní aplikaci. Když jsem hrdý a sebevědomý, pak pro mne Bůh zachráncem není. Ale když se pokoříme před Pánem Bohem, uznáme svoji ztracenost a přiznáme, že pouze On nás může zachránit, pak jsme těmi, ke kterým On přichází a zachraňuje.  Jak je to se mnou, s vámi? Jaké nás vidí Bůh? Vidí nás jako ty sebevědomé, co všechno dokážou sami? Vidí nás jako ty, kdo si myslí, že se zachrání sami? Nebo nás vidí jako ty, kdo k Němu přicházejí v pokoře a s vědomím, že pouze On nás může zachránit. Pouze On může být tím dobrým pastýřem, který nás povede tam, kde je to dobře. Sami se nikdy nezachráníme. Sami nejsme schopni najit cestu k záchraně, která je pouze u Něj! Sami ve své pýše si často vybíráme nějaké cesty, ale ta vždy vede pouze do větší ztracenosti. Nicméně pokud máme na své straně dobrého Pastýře, máme naději, pak jistě budeme zachráněni.

Sám Ježíš se opakovaně prohlašuje za dobrého pastýře. Říká, že nás zná. Přesně ví, co prožíváme. Přesně ví, v čem bloudíme. Zná i naše myšlenky. A přestože Ho často zarmucujeme, On nás nezavrhuje, ale chce nás zachránit. Dejme se zachránit! Ježíš už udělal to zásadní pro naši záchranu. Stalo se, co předpověděl: „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ (Jan 10,11)

Ale smrtí to neskončilo, jak jsme si připomínali o velikonocích. Protože „Bůh pokoje … vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše.“ (Žid. 13,20)

Ježíš žije a zachraňuje ztracené. I dnes. A volá. I dnes nás chce ujistit, že chce zachránit každého. Ujišťuje nás o tom v tomto slově. A chce nám dát zažít realitu své záchrany i ve zpovědi a Večeři Páně. Ve zpovědi můžeme vyznat naši ztracenost. Ve večeři Páně se můžeme radovat s toho, že Ježíš udělal vše proto, abychom ztraceni nemuseli zůstat. On mne a mnohé z vás našel a účast na Večeři Páně je nádherným ujištěním o Jeho přijetí a o tom, že nám připravil nový domov v Jeho přítomnosti. Účast na Večeři Páně je pro ztracené, kteří byli nalezeni, oslavou Boží velikost. Kéž tedy dnes radostně a s vděčností slavíme to, jak dobrého Boha máme.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář