Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naděje v temnotě

9. 1. 2017

img_0176.jpgMilí bratři a sestry, máme za sebou svátek zjevení, lidově svátek tří králů, který jsme si připomínali v pátek. A dnešní biblický text nás tedy vezme na začátek služby Ježíše Krista. Jistě si začátek Jeho služby vybavíte. Je tam právě Ježíšův křest, který si také tuto neděli připomínáme. A co následovalo po křtu? Evangelisté nám zaznamenali, že po křtu Ježíš odchází na poušť a tam je pokoušen. Náš dnešní text je s evangelia Matouše a navazuje na text hovořící o pokušení na poušti.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 'Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů - lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.' Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."(Matouš 4, 12-17)

 

Dovolte krátké shrnutí tohoto textu. Ježíš pobývá někde v Judsku, kde se vydal a kde byl pokřtěn.  A náš text začíná v době, kdy se Ježíš dověděl, že Jan křtitel je uvězněn. Určitě mnozí víte, že později byl Jan Křtitel popraven setnutím hlavy.

Ježíš na zprávu o uvěznění reaguje tím, že odchází do Galilei, tedy do regionu, kde vyrostl. Čteme, že následně opouští Nazaret a usazuje se v Kafarnaum. Kdybychom to chtěli převést do dnešní doby, tak by to bylo asi něco ve stylu, že se z Bukovce přestěhoval do Třince.  Z malé vesnice se přestěhoval do největšího města regionu. A tam začíná svoji službu. Tedy Janova služba končí, Ježíšova začíná.

Matouš nám tady přidává nějaké další informace. Jaké poselství nám chce předat? Pojďme přemýšlet společně.

 

1. Ježíš přináší světlo do největší tmy

Pojďme se spolu podívat na některé zajímavosti tohoto textu. O Ježíši Matouš zapsal: „Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalí.“ (v.13) Už tady je první zajímavost. Matouš nazývá to území jmény Zabulón a Neftalí? Co ta jména znamenají. Věřím, že mnozí z vás by věděli, že jsou to jména dvou Jákobových synů. Podle jmen Jákobových synů se za dnů Mojžíše a Jozue rozdělovalo území Izraele, když ho Izraelci obsadili. A právě vnitrozemská oblast na severu byla dána těmto dvěma kmenům. Ale víte, co je zvláštní na tom, co zde napsal Matouš? Zvláštní je to, že v té době už tomu území nikdo tak neříkal. Byla to prostě Galilea. Však také nikde jinde v novém zákoně se toto jméno nepoužívá? Proč je to použito zrovna tady? Odpověď je zřejmá. Protože se tady naplňuje proroctví a Matouš nám to chce připomenout!

Ale podívejme se teď také na to proroctví. Matouš zapsal: „…aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 'Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů - lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.'“ (v.14-16) Matouš tady volně cituje proroka Izajáše. A my když to čteme, tak si možná říkáme, proč tady plete ty území, vždyť by stačilo, kdyby zdůraznil tu nádhernou pointu o světle v temnotách.

Ale pro Matouše je to území zásadní. Říká, že se Ježíš usadil v území Zabulón a Neftalí a že se tak naplnilo proroctví. Dovolte, že vám přečtu ten text proroctví z Izajáše: „Avšak tato sklíčená země ponurá nezůstane. Jako zprvu byla země Zabulón a země Neftalí zlehčena, tak nakonec bude přivedena ke cti s Přímořím a Zajordáním i Galileou pronárodů. (tady je předěl kapitol) Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ (Izajáš 8,23 – 9,1)

Izajáš hovoří o sklíčené, ponuré, zlehčené zemi. Matouš ve svém evangeliu zdůrazňuje proroctvím o tom, že to světlo přijde právě do tohoto zbídačeného území. Právě tady se projeví světlo Mesiáše. O několik veršů dále se v Izajáši píše: „Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“ (Izajáš 9,5-6)

Proroctví Izajáše je velmi jasné. To světlo, které přichází do zbídačeného severu je Mesiáš, který přijde jako dítě. A Matouš tady čtenářům připomíná, že se na Ježíši naplnilo proroctví, protože Ježíš započal svoji službu právě v tomto regionu, o kterém už prorokoval Izajáš. A Matouš tak představuje čtenářům další důkaz toho, že se na Ježíši Kristu naplňují proroctví, tedy, že Ježíš je opravu Mesiáš.

Dovolte ještě jedno vysvětlení. Proč právě severní kmeny jako Zabulón a Neftalí byly ty zbídačené? Z těchto kmenů byli Židé odvlečeni do zajetí nejdříve a země byla osídlena lidmi z jiných národů. Ti nejchudší sice zbyli a někteří se také vrátili, ale už vždycky to byla to pohanská část Izraele. Byla to ta duchovně nejbídnější část Izraele. Jak to tam psal Matouš? Říkal, že jde o Galileu pohanů. A právě tady začíná služba Ježíše Krista. Prorokoval to už Izajáš a Matouš to připomíná.

Milí přátelé, co nám tady chce Matouš říci? Jednak nám citací proroctví jasně ukazuje, že Bůh vše plánoval, ale také nám ukazuje, že nabídka spásy je i tam, kde je největší tma.  Myslím, že je to pro nás hodně důležité a to zvláště v této době. Myslím, že se dá říci, že Evropa je ve tmě. Česká republika je v té tmě také a je na špici Evropských měřítek. A největší tma není tam, kde je nejvíce přistěhovalců. Největší tma je tam, kde se lidé nejvíce vzdálili od Pána Ježíše Krista. A Evropa se hodně vzdálila. Tento týden jsem na DVTV poslouchal rozhovor s katolickým biskupem Tomášem Holubem, který říkal, že není jisté, že křesťanství v Evropě přežije. Je tady tma, protože se Evropa vzdala Krista a hodnot, které přinesl.

Ale ten dnešní text je textem naděje. Ježíš přichází se svojí spásou i tam, kde je největší tma. A já mohu garantovat, že Ježíš přichází se svoji spásou do Evropy dneška, do Česka dneška, do Třince dneška, do vašich rodin dneška. Možná vy ztrácíte naději. Ale Pán Bůh stále přichází se svojí milostí!

 

2. Naděje je pouze v pokání

Ježíš tedy přichází do kraje Zabulón a Neftalí. Začíná tam svoji službu. A jaká to je služba? Ježíš udělal v Galilei množství zázraků, ale Matouš nám jasně dává najevo, co je tou zásadní službou Ježíše. Zapsal: „Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."“ (v.17) Tou zásadní službou je volání k pokání. Tady je naděje. Naděje není v dobrém morálním učení. Naděje není ve vyléčení nevyléčitelných nemocí. Naděje je v pokání.

Připomíná mi to jeden ze zázraků, který se odehrály v době Ježíšova pobytu v Kafarnau. Přinesli mu tam chromého. Střechou ho pouštěli dovnitř. A co řekl Ježíš? „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ (Marek 2,5) Odpuštění hříchů je naše největší potřeba. A kudy vede cesta k odpuštění hříchů? Skrze pokání. V tom Ježíšově voláni to je. Ježíš říká, že se přiblížilo království nebeské. Ono se přiblížilo v Jeho osobě, v tom, že On sám přicházel a zval do tohoto nebeského království. A každý měl možnost vstoupit. Bylo třeba pouze pokání.

Pokání spočívá v uvědomění si hříchu, v jejich vyznání Pánu Bohu a v touze se měnit. Pokání není jen pro nevěřícího. Pokáním musí žít člověk věřící. A jak? Tím, že se vystavujeme Božími slovu. Tím, že ho čteme. Nacházíme tam totiž zrcadlo a vidíme svůj hřích. Když čteme Bibli, Ježíš k nám volá to, co volal v Galilei: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."“ (v.17) Ale nacházíme tam i milujícího Ježíše, který se představuje jako ten, kdo na kříži za náš hřích zaplatil a tak způsobil, že skrze pokání opravdu vede cesta k věčnosti.

Tento týden jsem slyšel jeden příběh. Za jedním evangelistou přišel jednou jeden přítel a řekl mu, že zkoušel číst tu Bibli, ale že už ji dále číst nebude a že mu ji přišel vrátit. Evangelista se ptal proč. A on odpověděl, že si stejně nic nezapamatuje a že druhý den už zase nic z toho, co četl, neví. Evangelista se jej snažil přesvědčit, ale marně. Jednou se opět tento přítel stavil na návštěvu k našemu evangelistovi. A ten ho v jednom okamžiku požádal: „Prosím tě, vezmi to vědro a načerpej do něj z pumy nějakou vodu.“ Ten muž vzal vědro, ale hned se zarazil. Uviděl, že v jeho dnu je spousta malých děr. Řekl, že to vědro je děravé. A evangelista jej ujišťoval, že to nevadí, ať jen jde a napumpuje do něj nějakou vodu. Opět mu odvětil, že je děravé, že žádnou vodu nepřinese. Ale jelikož jej starý evangelista přemlouval, šel a začal do vědra pumpovat vodu. Voda dírami hned vytékala ven. A tak ho ten muž popadl a ukazuje evangelistovi se slovy: „Vidíš, všechno vyteklo!“ Načež mu evangelista říká: „Ale vědro je teď mnohem čistší.“

Bratři a sestry, možná už za chvilku zapomenete na Zabulón a Neftalí, ale Boží slovo má moc vás čistit. Jediné, co potřebujeme, je zažívat pokání.

 

3. Mnozí Ho odmítli

Dnes skončíme docela smutně. Poslechněte, jak se po určité době Ježíš vyjádřil o městech v Galilei. Matouš o několik kapitol později zapsal: „Tehdy počal (Ježíš) kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě.“ (Matouš 11,20-24)

Co to Ježíš říká? Že ta města, kde přišel, nečinila pokání. On přinesl světlo do té nejbídnější a duchovně nejpustší oblasti a lidé Jej odmítli. Chtěli zůstat tam, kde byli. Chtěli žít ve své pýše. Chtěli zůstat v temnotě. Nechtěli světlo, které Ježíš přinášel. A důsledek? Ježíš říká, že Sodomě, která zakusila Boží hněv, bude v den soudu lépe než jim. Proč? Protože slyšeli, viděli a zakusili samotného Ježíše Krista a nečinili pokání.

Milí přátele, dnes je ve světě stále dost lidí, kteří neslyšeli. Mohli bychom teď mluvit o těch, co slyšeli a odmítají. Mohli bych mluvit o těch, kdo prošli tímto sborem, od dětství slyšeli a odmítají. Je to nesmírně smutné a musíme se za ně modlit a přemýšlet, jak jim můžeme ukázat na lásku Boží.

Ale teď na ně zapomeňte. Teď je čas podívat se na vlastní srdce. Dnešní text je obrovským varováním, abychom my neodmítli. Dnešní text mne a vás volá, abychom naslouchali Božímu hlasu, který máme v Bibli a žili pokáním. Takový život osvobozuje, přináší radost a pokoj. A pro tuto radost a pokoj nás Pán Bůh stvořil. Nepohrdněme Jeho dary jako lidé v Neftalí a Zabulónu. Otevřeme Kristu své srdce a radujme se z Jeho dobroty!

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář