Michal Klus - Je psáno...

Milí shromáždění, máme za sebou volební víkend. Když jsem včera viděl výsledky voleb tady v Třinci, tak jsem si uvědomil, že se opravdu musíme modlit za další vývoj, protože výsledky jsou docela těsné a v takovém případě je vždy vyjednávání nelehké. A také pamatujme, že nás za týden čeká ještě jedno kolo voleb do senátu.

            Ale více už o volbách mluvit nebudu. Dnes budeme hovořit o něčem jiném. Je už sice mnoho týdnů po prázdninách, podzim se už plně projevuje, ale dovolte, že se k těm prázdninám ještě vrátím. Mnozí lidé v létě rádi spí pod stanem. Některé rodiny jedou na dovolenou pod stan. Já se přiznám, že už asi stárnu a jsem tak trochu rozmazlený, tak to stanování mne zrovna neláká, ale z druhé strany se dokážu přemoct a s těmi dětmi ve stanu spát. Nevadí mi to, protože vím, že je to jen na jednu či několik nocí a potom už budu doma, v teplé a pohodlné posteli. Ale žít bych ve stanu nedokázal.

Dnešní text nám také hovoří o stanech a o domově. Nebudu už více prozrazovat a zaposlouchejme se do toho textu.

Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama. Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským. Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí. Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh. Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána - žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině. Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. (2.Korintským 5:1-10)

Text, který jsme přečetli následuje po pasáži, ve které apoštol Pavel popisuje těžkosti života. Hovoří o tom, že někdy je život těžký a my máme tendenci být zkroušení a klesat na mysli. Projevuje se třeba v tom, že naše těla chátrají, zažíváme nemoc a bolest. Ale nemusí to být jen ve fyzické oblasti. I v jiných oblastech zažíváme soužení a bolest. Třeba jsme zažili zranění ve vztazích nebo zažili nespravedlivé jednání na pracovišti. Bolest a soužení je součásti našeho života. A ten náš text dokonce hovoří o možnosti smrti a odchodu z tohoto světa. To jsou těžká témata ukazující na to, že život není jednoduchý. Ale apoštol Pavel tady ukazuje na to, že jako křesťané, jako ti, kdo patří Kristu, si můžeme přivlastnit některá úžasná požehnání. Dovolte, že zmíním tři z nich.

1.požehnání: Bůh připravil příbytek

Hned na počátku nám apoštol Pavel píše: „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.“ (v.1) V tomto verši vidíme zaslíbení věčného příbytku, nového domova v nebesích. Vidíme tady, jak apoštol Pavel ukazuje na to, že život zde je pouze dočasný – mluví o „stanu našeho pozemského života.“ Není to nic trvalého, je to pouze stan. Ale čeká nás něco trvalého, slovy apoštola: „čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.“

            Určitě je jasné, že tady není řeč o stavení k bydlení, ale o domovu, o místě, kde budeme přebývat, mohli bychom říci, že je zde řeč prostě o životě. A těm, kteří věří v Ježíše Krista jako svého Pána, je zde předáno zaslíbení, že je pro ně samotným Bohem připraven dokonalý věčný život. Milí bratři a sestry, náš život tady na této zemi, je jako stanování, které je na chvíli. To stanování není luxusní, není to žádný přepych, naopak je to někdy chladné a bolestivé. Přesto je i v tom stanování kus krásy. Ale musíme pamatovat, že ten skutečný domov na nás teprve čeká. To, co zažíváme tady na zemi, je jen krátký výlet pod stan.

Když byl Ježíš ještě na této zemi, řekl, že odchází, aby nám připravil místo. Četli jsme to dnes od oltáře. Dovolte, že ta slova zase přečtu: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (Jan 14:1-3) Vidíme, že Ježíš mluví o domě svého otce, o příbytcích a o tom, že On nám tam zajišťuje místo. A Ježíš tady říká, že odchází, aby to místo připravil. Co to znamená? Znamená to, že Ježíš nás ještě nemůže vzít do nebe, protože na tom ještě pořád pracuje? Určitě ne! Četli jsme, že ty příbytky jsou dávno Bohem připravené! Co to teda znamená, že Ježíš odešel, aby nám připravil místo? A o jakém odchodu tady mluví? On hovoří o odchodu na kříž! Hovoří o své smrti! Tak nám připravil místo! Místo nám připravil tím, že na našem místě zemřel na dřevě kříže, aby mně a tobě mohlo být odpuštěno a abychom s Ním strávili věčnost.

            Dále čteme, že ten příbytek, který nám Bůh připravil a pro který nám Ježíš připravil cestu, ten je věčný. O tom již není třeba pochybovat. O ten už nikdy nepřijdeme. Už nikdy nebude žádná vzpora proti Bohu. Tam budeme s Ním, v dokonalosti a věčně. Dovolte, že opět připomenu text, který jsme už četli od oltáře: „A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."  Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." (Zjevení 21:3-5)

            Takový dokonalý domov nám náš nebeský Otec připravil a tím se máme potěšovat.

2.požehnání: Bůh připravil nás

To druhé požehnání, které bych chtěl z tohoto textu připomenout, je požehnání toho, že Náš nebeský Otec nepřipravil pouze domov, ale připravil také nás. Kdyby Boží aktivita skončila tím, že nám Otec připravil nový domov a že nám Ježíš připravil místo, tak bychom tam nikdo nebyli. Ale je tady to další požehnání. Bůh se nás dotkl a připravil nás. Učinil nás hodné toho nového domova. Změnil to naše kamenné srdce na srdce masité. A to je dobrá zpráva, kterou se i v čase bolestí a těžkostí máme posilovat. Pro Pavla to byla obrovská úleva. Je i pro nás?           

Pavel vyznává: „Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh. Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána - žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.“(v.5-8)

V této části apoštol Pavel připomíná, že to nejsme my sami, kdo jsme se připravili na ten nový domov. Ten, kdo nás připravil, je Bůh. A modlím se, aby to byla pravda o každém z nás. Můžeme opravdu říci, že se nás Pán dotkl a proměnil naše životy? Můžeme říci, že nám dal víru? Můžeme říci, že nás povolal naším jménem a že jsme Jeho? On chce povolat každého a pokud dnes nemáš tu jistotu, pak On stále klepe na tvé srdce a prosí tě, abys Mu dal prostor ve tvém životě, protože On tě chce připravit.

A dále nám říká, že závdavkem, zálohou na nebe, je to, že nám dal svého svatého Ducha. Dal nám toho, kterého Ježíš nazývá Potěšitel. A tento Potěšitel nám právě uprostřed zkoušek a nesnází připomíná tu naději, kterou máme. Připomíná nám, že je tady Bůh, kterému na nás záleží, který s námi počítá.

Také čteme, že nám Bůh dává důvěru. Apoštol Pavel říká, že jsme plní důvěry. Plně mu důvěřujeme, spoléháme na Něj. A to je také obrovské požehnání plynoucí z toho, že nás Bůh připravil, že připravil naše srdce. Je tvé srdce připravené? Toužíš po věčnosti? Apoštol Pavel říká, že „v této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.“(v.8) Takovou důvěru chce Pán Bůh dát každému křesťanovi. Nejde o to, že bychom chtěli umírat, abychom byli u Pána. Jde o to, že teskníme po domově, ale jsme připraveni zůstat tady tak dlouho, jak dlouho nás tady bude chtít.

3.požehnání: Bohu se můžeme líbit

To třetí požehnání, které bych chtěl zmínit je to, že se Bohu můžeme líbit. My jako křesťané se můžeme Bohu líbit. On z nás může mít obrovskou radost. To je nesmírně dobrá zpráva, protože ona říká, že náš život není bezcenný, ale že Bohu záleží na tom, jak ten život prožijeme. Není jedno jak ho prožijeme! Není jedno jak se chováme k manželce! Není jedno jak vyděláváme peníze! Není jedno, jaké máme vztahy se sousedy! Není jedno, jak volíme! My to můžeme dělat tak, abychom se líbili Bohu!

Pavel zapsal: „Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině.“ (v.9) Apoštol Pavel říká, že jak náš život tak naše umírání je důležité. On sám vydává svědectví, že nadevše záleží na tom, jak žijeme. To jak žijeme je zásadní.

Abychom mohli nadevše žít tak, abychom se Mu líbili, tak opravdu potřebujeme poznávat Jeho slovo. Bez toho to nejde. Pokud si někdo myslí, že to nějak zvládne bez toho, aby ho Boží slovo denně vedlo v tom, jak máme žít, tak se nesmírně mýlí. Právě skrze Boží slovo ve spojitosti s Božím Duchem nás Pán vede a tak jsme schopni žít tak, abychom se Mu líbili. Nikdy to nebudeme umět dokonale. Vždy Ho budeme také zarmucovat. Ale nikdy nesmíme vzdát úsilí o to, abychom se Mu líbili.

A klidně můžeme každý večer Bohu položit otázku, Pane, tak co se ti dnes líbilo a co nelíbilo. A já věřím, že díky působení Ducha svatého rychle uvidíme, čím jsme Bohu radost dělali a čím ne. Milí bratři a sestry, toužíme po tom, abychom se Mu líbili? Tahle touha nás má zásadně posílit, když zažíváme těžkosti a bolesti.

Možná je tady někdo, kdo si řekne, že toto ho zrovna nepovzbuzuje. Možná si říkáte, že se do toho nebe až tak nehrnete, protože Vám je tady dobře. Jste spokojeni se životem tady, jste spokojeni sami se sebou. A život dle Božího slova Vám připadá spíš jakou břímě než jako povzbuzení. Já vím, že to teď řeknu tvrdě, ale pokud je toto o Vás pravda, pak nevíte, kdo je Bůh a co nabízí. Ano, my nemáme pronásledování, žijeme v dostatku, v míru. To pokušení spokojenosti s tímto světem je velké. Ale ono je to bláznovství. Je to stejné, jako když člověk pohrdne životem v domě a řekne, že chce žít už pouze ve stanu. Nebuďme pošetilí, věřme Božímu slovu!

Pokud si uvědomujete, že Váš život není v pořádku, že jste žili pošetile, pak Vás zvu k modlitbě a k Božímu slovu. Protože přes to Pán dává spolehnutí na Něj. A možná i vy můžete být pokřtěni. Možná i vy se ve víře můžete vrátit ke smlouvě, kterou s Vámi uzavřel Pán ve křtu a od které jste odstoupili. Vraťte se k Pánu a nebudete litovat.

A vy, kdo na Něj spoléháte, povzbuzujte sami sebe i jeden druhého tím, co Bůh pro nás udělal. Je to ten fakt, že Bůh pro nás připravil příbytek, že připravil také nás a že se Mu můžeme líbit. Nalezněme v tom svůj pokoj a svoji radost a kéž je to zároveň motivace pro radostný život pro Něj. Na ten slíbený domov je se totiž třeba připravit už tady, ve stanu. Amen.

Audio záznam naleznete zde.