Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naprosto spravedlivý Bůh

28. 1. 2008

Text, který dnes budeme číst začíná slovy o opuštění. Toto slovo slýcháváme v poslední době docela často. Slyšíme o opuštěných zvířatech v útulcích, o opuštěných dětech v dětských domovech, o opuštěných manželkách či manželích. Na letištích nás varují před opuštěnými zavazadly a v práci někdy uslyšíme, že už pro nás nemají místo a že je musíme opustit. Většina těchto výrazů má v sobě negativní obsah. Jedná se o bolestné a zraňující opouštění. V našem textu také čteme o jednom bolestném opuštění – Bůh opustil Izrael.

Je to vůbec možné, aby Bůh někoho opustil? V dnešní době často slýcháváme o milujícím bohu. Lidé často říkají, že bůh je láska, a proto by určitě nikdy nedopustil, aby se lidem dělo něco zlého; že bůh je láska, nikdy by nedovolil, aby někdo s výjimkou vrahu a zločinců šel do pekla. Ale lidé, kteří takto mluví, nemluví o Bohu s velkým B, ale o nějakém neexistujícím bohu, kterého si vytvořili ve své fantazii.

Náš Bůh je sice láska, ale zároveň je spravedlivý, nesnese přítomnost hříšníka a na posledním soudu všechny rozdělí do dvou skupin.

Ale přečtěme si nejdříve ten Biblický text.

"Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel." "Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník." (Izajáš 54:7-10)

Jak jsme již řekli, Bůh je naprosto spravedlivý. A v tom dnešním textu vidíme tři charakteristické činy jeho spravedlnosti.

1. Spravedlivý Bůh opouští

Bůh v našem textu mluví o tom, že opustil Izrael, že v návalu rozlícení před nimi skryl svou tvář. Proč to Bůh udělal? Dělá si prostě co se mu zachce? Zapomněl na své sliby o tom, že je nikdy neopustí? Proč je opustil? Boží opuštění bylo jen reakcí na to, že Izraelci opustili Ho. Oni už o Boha neměli zájem, neměli na Něho čas, prostě už byli moderním národem a uctívání jednoho Boha opravdu nebylo módní ani populární.

Izajáš nám ve své knize uvádí na nejednom místě příklady toho, čím konkrétně Izraelci dosáhli toho, že je Bůh opustil. Dovolte jen několik příkladů:

Tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem“ Iz. 29:13 My bychom toto chování nazvali pokrytectvím. Tito Izraelci ctili Boha ústy a ve stejné době se od něj vzdalovali srdcem. Chodili do svatyně, modlili se, zpívali žalmy a přitom to byla pouhá tradice, jejíž obsah zevšedněl a zmizel. To samé se děje v dnešní době. Jsou lidé, kteří tady pravidelně sedí v lavici, ale v srdci zeje prázdnota. Možná jsi tady dnes stál v předu s mládeží a zpíval a přitom měl srdce odvrácené od Boha. Možná tady budeš zpívat příští týden s pěveckým sborem, ale je to jen z tradice a ve tvému srdci panuje někdo jiný než Ježíš. Izajáš říká, že bázeň před Hospodinem se stala naučeným lidským příkazem. Zbožné chování se dá naučit a může se lehce předstírat, dokonce můžete obelhávat sami sebe. Můžete si myslet, že jste v pořádku a při tom vás už Bůh opustil, protože vy jste opustili Jeho a už ho neposloucháte.

Své záměry skrývají hluboko před Hospodinem, v temnotách konají své činy a říkají: "Kdopak nás vidí a kdo o nás ví?“ Iz. 29:15 Potom Izajáš říká, že tito lidé v temnotách, potají dělají věci, které se hnusí Hospodinu. Přátelé, podívejte se na svůj soukromý život. Jak se chováte, když jste sami, když vás nevidí jiní křesťané. Flirtujete, podvádíte, používáte nevhodný slovník, prosedíte večery u televize, čtete a prohlížíte si věci, na které by oko křesťana ani nemělo padnout. Položte si ruku na srdce, jak je to s vámi? Neodcházíte náhodou od Hospodina? Neodchází náhodou On od vás. A prosím, nespoléhejte na to, že jste pokřtěni, konfirmování nebo že jste uvěřili. Ptám se, jak jste na tom teď?

Neboť je to lid vzpurný, synové prolhaní, synové, kteří nechtějí poslouchat Hospodinův zákon. Říkají vidoucím: "Nedívejte se", a těm, kdo mají dar vidění: "Neukazujte nám, co je správné! Jen nám pochlebujte, jen nás balamuťte!“ Iz. 30:9-10 Jako poslední příklad uvádím tyto slova o nedodržování a neposlouchání Božího zákona. A to je asi nejlepší zrcadlo, které nám ukáže, jak na tom jsme duchovně. Pokud si neotvíráte denně Boží slovo, pak se chováte jako dobrodruh, který se chce projít mezi hladovými lvy. Jste stejně naivní jako on. Pokud denně nečerpáte z Božího slova, pokud se denně nemodlíte, aby vás Bůh vedl a chránil od hříchu, pokud denně nečiníte pokání, pak mám velikou obavu, že dojte k tomu, že opustíte Hospodina, pokud jste Ho ovšem už neopustili. A v tom případě i On opustil Vás.

                Nám hrozí stejné nebezpečí, jaké se stalo osudným nejednomu Izraelci. A to není jen hrozba, ale bohužel je to realita. Stačí vzít nějakou fotografii mládeže před několika léty a uvědomíme si, že nejeden mladý člověk už opustil Hospodina. Stačí se podívat na fotografie rodin a uvědomíme si, že nejeden dospělý člověk opustil Hospodina. Jak k tomu došlo ptáme se. Vždyť oni  byli pokřtěni, konfirmování, chodili do shromáždění pravidelně.

Kdo nežije životem víry a pokání a není zakořeněn v Božím slovu, toho Bůh opustí a vůbec nezáleží na tom, jak zbožně se chováte nebo jak dlouho jste členem sboru. Proto čiňme pokání, napravme své stezky.

2. Spravedlivý Bůh odsuzuje

                Spravedlivý Bůh nejen opouští bezbožníka, ale také jej odsuzuje. Autor listu Židům napsal: „Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a 'žárem ohně, který stráví Boží odpůrce'.“ Židům 10:26-27 V tom našem textu čteme, že to bude jako za dnů Noeho. Ano, Bůh je láska. Ale je také spravedlivý. A stejně tak, jako za dnů Noeho vyhubil celé lidstvo a zachránil jen osm, tak v den posledního soudu mnohým řekne „neznám vás“ a pošle je do místa věčného utrpení. Ono to zní drsně a možná by jste mi teď chtěli říct: „Ale bratře vikáři, nestraš nás zase tady tím peklem. Vždyť my chceme být povzbuzeni.“ Ale to by bylo kázání neúplného evangelia. Ježíš mluvil o pekle více než o nebi. A proto vám teď říkám, že pokud od vás odešel Bůh, pak vás čekají muka věčného utrpení v pekle. Ty, kdo se nesklonili před Ježíšem, čeká věčná tragedie, pro kterou má Boží slovo ty nejtvrdší pojmy. To bude větší katastrofa než nějaké tsunami. To bude věčné odloučení od Boha.

                Jeden pastor v Arizoně kázal o pekle. Venku bylo 37 stupňů ve stínu a jejich kostel byl zaplněn do posledního místa. Předem se domluvil s údržbářem, že po několik minutách bohoslužeb vypne klimatizaci. Když začínal kázání teplota už stoupala ke třicítce a lidé se nervózně vrtěli. Vtom jim vysvětlil, že chtěl, aby jim bylo trochu tepleji, protože bude mluvit o pekle a chtěl jim naznačit, jak už malé utrpení člověka úplně rozhodí. (Myslel jsem si, že bych to mohl zkusit udělat i u nás v kostele, ale ani počasí, ani naše budova to asi nikdy neumožní.)

                Bohužel dnešní člověk nemá z pekla obavy. Peklo prostě ignoruje a ještě si z něj dělá legraci. A aby ho to peklo moc nestrašilo, tak ho vykresluje pozitivně. A tak v moderních pohádkách máme krásné čertíky, kteří jsou často dokonce pozitivními hrdiny. Říkají: „Jsem malej, ale šikovnej.“ A to nejhorší, co dokážou, je říct „ble-ble-ble.“ Děti by chtěli čertíka jako oblíbenou hračku nebo dokonce jako domácí zvířátko.

                Ale peklo, které popisuje Ježíš, je jiné. Je strašlivé. Tak strašlivé, že ho ani nedokážeme popsat, protože nebylo určeno pro nás, ale pro Satana a jeho poskoky. Ale pokud Bůh v den tvého odchodu z této země nenajde víru ve tvém životě, pak tě odsoudí k věčnosti právě v tom pekle. A proto živme svou víru, živme jí každý den. Čtěme Boží slovo, přemýšlejme o něm, přemýšlejme o tom, co potřebujme v našem životě měnit, čiňme pokání, modleme se o milost.

A pokud to už činíte, tak si uvědomte, že ti, kdo tak nečiní, jdou do záhuby. Možná jsou to vaše děti, vnuci nebo rodiče. Možná, že se vám podařilo přemluvit děti, aby pokřtily vaše vnuky nebo aby je dokonce vzali na konfirmaci. Ale to je málo. Pokud nežijí s Kristem, pak jsou ztraceni a jsou na cestě do záhuby. Přiznejte si to, protože jedině pokud si uvědomíte, že jsou ztraceni, tak budete schopni více se modlit a usilovněji bojovat o jejich duši.

               

3. Spravedlivý Bůh ospravedlňuje

Pán Bůh opouští každého bezbožníka a jednoho dne jej odsoudí. Ale On je zároveň velice milostivý a ospravedlňuje, prohlašuje za spravedlivé, ty, kdo v něj věří. Těm zaslibuje věčný pokoj v nebi. On srovnává ten poslední soud s Noem a říká, že jak po té pohromě, tak i po posledním soudu vyhlásí, že už nikdy nebude soudit a trestat. Nebe bude navěky nebem. Bůh říká: “I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne.“ Iz. 54:10

To nebe bude věčné. Už tam nebudeme bojovat s hříchem, už tam nebudeme prožívat těžkosti. Nebude tam žádné trápení a žádné utrpení. Nebudeme si ani uvědomovat, že nám tam někdo chybí. Budeme prožívat obrovskou radost a budeme se divit, jak jen jsme to na té zemi mohli snést – takovou nudu. V nebi budeme s Kristem a to by nám mělo stačit.

A zároveň si musíme uvědomit, že v nebi budeme díky Kristu. Jen ti, kdo se skloní před Ježíšem Kristem, jako svým Spasitelem, ti, kdo vyznají, že On zemřel na jejich místě za jejich hříchy, jen ti už zažívají nebe ve svém srdci, protože Ježíš v nich přebývá. Jen tito lidé budou schopni obstát před Božím trůnem. Jen ti jsou nazvání spravedlivými a mají široce otevřenou bránu do království nebeského.

                Mluvili jsme o tom, že Bůh opouští ty, kdo nevěří. Ale On nikdy není příliš daleko a můžeme ho kdykoli pozvat zpět. On stojí za nejbližšími dveřmi a  navíc tluče. Říká nám, že kdykoli to Jeho klepání uslyšíme a pozveme Ho dál, On vejde a zůstane s námi. Neklepe náhodou dnes?              

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

děkuji

(Jana, 21. 3. 2018 21:43)

Velice krásné zamyšlení, děkuji za něho