Jdi na obsah Jdi na menu
 


Narodil se nám Syn

25. 12. 2014

a.jpg             Čekáme rodinu! Čekáme dítě! Čekáme dceru! Čekáme syna! I já jsem letos slyšel několikrát od mně blízkých osob tuto radostnou zprávu. Taková zpráva se přináší většinou hrdě a nadšeně. Tato zpráva je většinou už ověřena lékařem a „očima“ ultrazvuku. Následuje období čekání. Pak přijde ten okamžik a přichází radostné sms typu: Dnes se nám narodil Pepíček či Anička. A i letos o Vánocích jsem si znovu všiml, že mnozí rodiče říkají, že takové dítě je stejně největším darem, který tito rodiče dostali.

                Milí přátelé, přestože těhotenství Marie se svoji délkou nijak nelišilo od ostatních těhotenství, tak ta zpráva typu čekáme syna, přišla mnohem, mnohem dříve, než přicházejí běžné zprávy. Dávno přicházely různé náznaky. Ale v době Izajáše už nebylo pochyb. Mesiáš přijde jako dítě. Není divu že Handel tuto pasáž zapracoval do svého známého oratoria Mesiáš. Přečtěme si tedy tu zprávu o očekávání dítěte, tak jak ji zapsal Izajáš už asi 700 let před narozením Krista.

 

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

(Izajáš 9:1-6)

 

Pán Bůh v tomto textu, jako hrdý rodič, skrze proroka Izajáše oznamuje Izraeli tu skvělou novinu. Čekáme dítě! Bude to syn! A po mnoha staletích se to opravdu stane. V Betlémě se narodí Ježíš. A Pán Bůh opět posílá zprávu. Tentokrát ne skrze proroky, ani ne skrze sms ani to nebylo na Facebooku, ale přináší tu zprávu skrze anděly pastýřům a skrze hvězdu mudrcům. Bůh hrdě oznamuje: Dnes se vám narodil Spasitel!

Ale podívejme se zpátky na to zaslíbení, které máme u Izajáše. Protože už z tohoto zaslíbení se můžeme dovědět hodně o tom, co nám Ježíšovo narození přináší! Izajáš říká: „Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn.“ (v.5) Příchod Ježíše změnil všechno. Podívejme se tedy, co může i do našich životů Ježíš přinést.

1. Světlo do temnot

                Celá kapitola začíná nádherně nadějnými slovy: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ (v.1) Každý, kdo to slyší, si určitě řekne, že to je dobrá zpráva. Možná bych se vás teď mohl zeptat, kdo měl tento rok pocit, že se potkal s temnotou. Někteří možná žijí poměrně bezproblémový život a řekli by, že jsou v pohodě. Ale určitě je tady dnes mnoho z vás, kdo jste se setkali třeba s temnotou nemoci. Jiní se setkali třeba s temnotou morálního selhání. Další se setkali s temnotou závislosti. Možná jste zažili temnotu nespravedlnosti na pracovišti nebo mezi sousedy. Možná vás přepadá temnota strachu a obav z budoucnosti. Všichni jsme slyšeli o temnotě, která se valí z Islámského státu. Ano, žijeme ve světě, kde je často temno. Jak říká Izajáš, jsme lidem, který chodí v temnotách. A naschvál říkám jsme, protože se to týká nás všech. To temno, které známe nejblíže, je temno, které nosíme ve svém srdci. Jsou to ta naše selhání, ty naše pády, prostě náš hřích. A jak říká Izajáš, tento hřích nás vede do země šeré smrti.

                A do tohoto stavu už zazněla 700 let před narozením Krista ta zpráva, že zazáří veliké světlo. Ono zazářilo v tom betlémském dítěti. Tehdy se Bůh stal člověkem. To je to velké světlo, které můžeme vidět. To je to velké světlo, které zazářilo. A moje otázka, pro každého z nás je, zda je Ježíš Kristus tím světlem, které prozařuje můj život. Izajáš říká, že lidé uvidí veliké světlo, že se jim rozzáří světlo. Stalo se to už ve tvém životě? Je Ježíš Kristus tvým životním světlem. Je tím, který ti ukazuje jak žít? Je tím, který ovlivňuje vaše rozhodování? Ale je tvým Zachráncem? Je tím nejdůležitějším ve tvém životě?

                Možná tady dnes sedíte, tváříte se jako hezký návštěvník bohoslužeb, ale ve svém nitru moc dobře víte o té bídě, která je ve vás. I letos jsem se zase potkal s tolika lidmi, kteří takto dvojatě žili. Muži, kteří se tváří jako dobří manželé a přitom jejich život je jedná hrozná temnota a nemorálnost. Ženy, o kterých byste řekli, že vedou hezký život a přitom nosí masku, aby zakryli, jak opravdu žijí. Ať už je ta temnota jakákoli, pokud ji stále kryjete, bude ještě hůř.

                Dovolte, že tady přidám jedno hrozivé varování, které řekl Ježíš: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.“ (Jan 3:19-20) Ježíš tady říká, že lité raději upřednostní tmu než Jeho přítomnost. On říká, že lidí raději budou tajit své hříchy a zakrývat je dalšími hříchy. A On varuje, že toto vede k tragickému soudu.

Možná to některé překvapí, ale takové lidi máme i dnes tady mezi námi. Lidi, kteří svůj hřích tají, kryjí a nevyznávají Bohu. Možná je to nevěra. Možná je to podvod. Možná je to úmyslné ubližování. Ale může to být také pýcha, závist, lakota či cokoli jiného. Pokud to nevynesete na světlo, pak vás to zabije.

Tou dobrou vánoční zprávou je to, že dnes můžete Ježíši Kristu dovolit zasvítit do Vaší temnoty. Každému člověku chce Ježíš zasvítit do života. Možná si někteří říkáte, že do toho vašeho marasmu už snad ani Kristovo světlo nepronikne. A já vás ujišťuji, že pronikne. Určitě pronikne.  

On přišel, abyste právě vy uviděli světlo, On přišel, aby právě vám zasvítil. Proto se narodil, aby dnešek mohl být novým začátkem pro každého. Ale tím začátkem není pouhé rozhodnutí ke změně. Tím začátkem je přiznání si té vlastní temnoty, pokání. Jedině On může prozářit to naše nitro a změnit nás. Sami to nezvládneme. Přijďte k Němu dnes. Vyznejte vaši temnotu a proste, aby do ní zasvítil a změnil vás. Někdy se z toho člověk potřebuje i vyzpovídat, říci druhým. Nabízím se vám, přijďte za mnou nebo za nějakým jiným křesťanem. Dovolte Pánu Bohu, aby i skrze ně zasvítilo světlo do vašeho života.

 

2. Radost

To druhé, co Kristův příchod přináší, je radost. Izajáš říká, že příchod Ježíše Krista přinese do života radost. Čteme: „Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist.“ (v.3) Milí přátelé, řekli byste o sobě, že potřebujete více radosti? Já jsem přesvědčen, že naše společnost opravdu potřebuje mnohem více radosti. Radost se vytrácí.

Letos jako obvykle jsem i já dostal k Vánocům několik přání radosti. Na některých byla zasněžená krajina, na jiných baňky na ozdobeném stromečku a ještě na dalších třeba nemluvně v jeslích s okolo stojícím dobytkem. Na některých ale také byly hezké idylické fotografie rodin s krásnými a širokými úsměvy. A je skvělé tyto rodiny vidět. Na druhé straně je třeba si připomínat, že nám nejde pouze o radost na vánoční rodinné fotografii. Nám jde o radostný život. O Vánocích se o radosti či veselí hodně hovoří. Přejeme si šťastné a veselé. Kupujeme dárky, aby druzí měli radost. Ale to vše nám má pouze připomínat, že máme důvod k radosti. Celá vánoční atmosféra nemá být zdrojem radosti, ale má nám připomínat, že Ježíš Kristus, ten, kdo se narodil jako dítě v Betlémě, ten je zdrojem naší životní radosti. Proč? Protože víme, že naše budoucnost je v rukou Boha, kterému nejsme lhostejní. On si nás zamiloval. On nám zasvítil do života. Záleží Mu na mně i na vás. A On vede běh lidstva k jasnému cíli. A to je pro nás zdrojem radosti. Můžeme se radovat.

Ano, často i v životě věřícího přicházejí mraky temnoty a problémů, ale někdy prostě jen únavy, vyčerpanosti či mnohého dalšího. A to všechno má často potenciál okrádat nás o radost. Ale dnešní den nám připomíná, že se té temnotě trápení a problémů nemusíme poddávat. I nám totiž dnes zní a platí to radostné poselství, které přinesli andělé pastýřům na betlémských pláních: „Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Lukáš 2:10) To, že Ježíš přišel, je stále zpráva, která dává životu smysl a vrací radost. Připomínejte si ji. A děkujte za to, co Bůh pro vás v Kristu udělal. A čím více si to Boží jednání budete připomínat, tím více radosti zažijete. Jsem o tom přesvědčen. Vyzkoušejte to, uvidíte, že Bůh na vás čeká s větším množství radosti, než jste kdy doufali. Zkuste Ho. Nebudete litovat.

 

3. Svoboda a pokoj od nepřátel

                To je to třetí, co nám narození betlémského dítěte přináší. Čteme: „Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně.“ (v.3-4) Pokud sami nezažíváte nějaké osobní nepřátelství, tak vám možná tato myšlenka moc neříká. Ale na svět je spousta těch, kdo žijí pod útlakem, v nesvobodě, v pronásledování. A toto je pro ně obrovská naděje. V těchto zemích určitě doceňují tento rozměr Kristova příchodu.

                Přesto je tady jedna důležitá aplikace, která se týká nás všech. Příchodem Ježíše Krista jsme byli osvobozeni od toho úhlavního nepřítele a to je ďábel. A jeho hlavním úkolem je nás ničit a zničit. Dokud jsme tady na této zemi tak má různé taktiky. Jedna z nich je ta, že vnáší pochybnosti. Chce, abychom pochybovali o Bohu. Chce, abychom pochybovali, zda nám je skutečně odpuštěno. Chce nás poničit, pošpinit, zdeptat. Ale Ježíš Kristus přišel a nazval nás svými přáteli. Znova nás ujistil, že jsme Boží děti. A tak když to na nás křesťany ďábel zkouší, můžeme říci, že v našem srdci vládne Ježíš Kristus.

                Připomenu ta známá slova Luthera, který říkal, že někdy přichází ďábel, aby útočil na jeho srdce. V tu chvíli Luther ďáblu říká, že Luther už v tom srdci nebydlí, ale bydlí tam Kristus. A ďábel prchá. Bratři a sestry, pokud se Kristus narodil nejen v betlémských jesličkách, ale vládne i ve vašem srdci, tak ve chvílích útoků, pochybností a pokušení řekněte, že ve vašem srdci bydlí Kristus. On přišel, abyste mohli zažívat svobodu a pokoj od nepřátel. A vy tu svobodu máte nebo můžete mít. Dnes vám ji Ježíš nabízí, když se před Ním ve víře skloníte a poprosíte o ni.

                Na druhé straně, ta svoboda je křehká věc. Kdykoli o ni můžeme přijít a právě proto ji potřebujeme chránit. Apoštol Pavel řekl: „Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“ (Galatským 5:1) Pokud chceme udržet svobodu a nestát se zase otroky, máme stát pevně. A Pavel nemá nejmenších pochyb, co to znamená. Znamená to držet se vírou toho, co pro nás Ježíš udělal. Z lásky k nám přišel na tento svět, aby se obětoval. Připomínejte si to a držte se toho vírou. Potom dobojujete tento boj o svobodu až do konce. A na věčnosti zažijte dokonalou svobodu. Tam už žádná pokušení a žádné boje nebudou a my budeme navěky s Ním. Budeme s Tím, kdo kvůli nám přišel na tento svět. Budeme s Ježíšem. Kéž bychom se tam všichni setkali.

Video záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář