Jdi na obsah Jdi na menu
 


Neboj se sloužit!

6. 8. 2012

a.jpgJe za námi červenec, který byl v našem sboru plný nejrůznějších táborů a pobytů. Letos jich bylo opravdu hodně. A jsem moc vděčný za mnohé z vás, kteří jste přiložili i svoje ruce k dílu. Děkuji všem, kdo se zapojili jako vedoucí, děkuji všem, kteří sloužili třeba v kuchyni nebo měli noční hlídky v průběhu XcamPu. Nejsem schopen všechno vyjmenovat, přesto děkuji. Děkuji i vám, kteří jste se v modlitbách přimlouvali za požehnání těchto táborů. Samozřejmě nám nejde jen o to, udělat tábor. Jde nám o hlásání evangelia a proměnu lidských srdcí. A musíme Pánu děkovat, že nám žehnal.  

Audio záznam naleznete zde.

                Nicméně nechci děkovat jen za poslední měsíc. Děkuji každému, kdo jakýmkoli způsobem sloužíte Bohu. Věřím, že radost ze služby je vám požehnáním. Ale přesto děkuji. A děkuji specificky i za to, co děláte pro Boha v našem sboru. Bez služby jednotlivců bychom byli úplně někde jinde.

Ale je pravdou, že někteří lidé Bohu nijak neslouží nebo jsou leniví. A potom jsou tady i ti, kteří jsou nerozhodní a mají strach. Možná cítí to, že je k něčemu Pán Bůh volá, ale mají obavy, že to nezvládnou nebo že na to nemají. Především pro tyto lidi, ale vlastně pro každého z nás je dnešní text.

Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka." Nato jsem odpověděl: "Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec." Ale Hospodin mi řekl: "Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův." Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: "Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. Hleď, tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel." (Jeremjáš 1:4-10)

                Přečetli jsme si text o povolání proroka Jeremjáše do služby. Chceme teď nad ním společně přemýšlet a věřím, že zjistíme, proč je strach při službě zbytečný. Věřím, že zjistíme, že se opravdu nemusíme bát. Podívejme se tedy společně na 3 pravdy, o kterých musí vědět každý Boží služebník!

 

1. Musíš vědět, že si tě Bůh dokonale zná

                Sám Bůh promluvil k Jeremjášovi a řekl mu: "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka." (v.5) Sám Hospodin Jeremjášovi dává jasně najevo, že se nespletl, když jej povolal do služby. Jasně dává znát, že to nebyl nějaký omyl, že by snad nevěděl, jaký Jeremjáš skutečně je. Bůh tady říká, že ho znal ještě před tím, než se začal vyvíjet v těle své matky. On ho znal tehdy, když ještě ani jeho matka nebyla těhotná. Bůh zná totiž všechno a to i před tím, než se věci opravdu stanou. A dále tady je řeč o tom, že ještě před tím, než se Jeremjáš narodil, tak ho Bůh posvětil. To slůvko může mít více významů. Obecně posvětit, znamená oddělit od něčeho pro něco. To nejčastější biblické pojetí toho slova je, že jsme odděleni od života ve hříchu, pro život pro Boha. A tak život v posvěcení je potom ta neustála snaha křesťana, žít svůj život pro Boha.

                Ale je tady ještě jeden význam slova posvětit, který vychází z té obecné definice. My si vždy v červnu připomínáme památku posvěcení kostela, skoro dvě desítky let už si připomínáme i posvěcená znovuotevřené kazatelské stanice v Lištné a v posledních letech i posvěcení sborového centra Hutník.  To posvěcení budovy ve všech případech znamenalo, že daná stavba byla oddělena pro využití k bohoslužebným účelům. Ale neoddělujeme pouze stavby, ale i lidi. V češtině spíše říkáme vysvětit a pravdou je, že se to používá spíše v katolickém kontextu. My používáme slovo ordinace. Ale i zde je řeč o oddělení pro službu pro Boha. A Bůh říká, že si toho Jeremjáše oddělil pro službu ještě před jeho narozením. Jinými slovy, Bůh si ho vyvolil a vybral.

                Moje manželka Šárka byla také letos odpovědna za jeden příměstský tábor. Na konci ji jedna dívka z toho organizačního týmu řekla: „Děkuji, že sis nás vybrala.“ Byla vděčná, že mohla Bohu sloužit a ta služba ji požehnala a tak manželce děkovala, že zrovna ona byla vybrána k té službě. A to byl jen ten lidský rozměr povolání. O co větší je Boží povolání. On nás vybírá pro službu. Je to výsada sloužit takovému Bohu. Děkujme Mu za to, že si nás vybral.

                Milí přátelé, docela dobře si dokážu představit, že si Jeremjáš často na ta slova vzpomínal. Jeho prorocká služba se konala snad v té nejtěžší době Izraelské historie. Jeremjáš mnoho vytrpěl. A právě proto dostal toto osobní povolání. Aby nikdy nezapomněl, že Bůh ho dokonale znal už před narozením a že sám Bůh ho do služby povolal. Právě vědomí toho, že Bůh má všechno pod kontrolou a že si ho vybral, mu určitě dávalo sílu všechno zvládnout.

                Bratři a sestry, i nás Bůh volá do služby. Asi nikdo z nás nezažil povolání srovnatelné s Jeremjášovým. Ale máme Boží slovo, Bibli a vírou si můžeme přivlastnit i to Jeremjášovo povolání. I nás totiž Bůh dokonalé zná a i nás si vyvolil pro službu Jemu, Králi králů. A jak jsem řekl, Bůh vás zná dokonale. Nic mu není skryto. On ví o vašem charakteru. On ví o vašem chování. On ví o všech vašich selháních a hříších. Přesto vás povolává. Není hřích dost velký, aby způsobil, že Bůh odmítne toho, kdo je Mu připraven sloužit. Myslím, že je spousta lidí, kteří vzdali Boží povolání do misie či do služby církvi právě proto, že se cítili nehodni. Padli do hříchu a mysleli si, že oni už Bohu sloužit nemohou. Ale náš Bůh se slitovává a dává nové šance. Znova povolává do služby. Však si vzpomeňte na ty biblické hrdiny. Najdeme tam vrahy, sexuální hříšníky, zloděje či podvodníky. Pán Bůh je znal. Věděl jaké je jejich srdce. Věděl, co udělali nebo co ještě udělají. Přesto je povolal. Ne, on nepovolává svévolné hříšníky. Ale povolává ty, kdo si jsou vědomi svého hříchu a svých slabin a litují jich. Povolává ty, kdo v Bohu našli svého Zachránce.

A tak pokud vnímáte, že vás Bůh volá do služby, neodmítejte ten hlas. Neodmítejte ten hlas ani tehdy, když už jste v životě mnoho zkazili. Ano, možná je ještě čas životem dokázat, že Mu patříte a že nesete ovoce pokání. Ale určitě se modlete a ptejte se Boha, kdy a kde si vás chce použít. A nemějte strach. Bůh vás totiž zná a On se ve svém povolání nemýlí.

 

2. Musíš vědět, že tě Bůh povede

                To je ta druhá pravda, kterou si musíme vždy uvědomovat. Potřebujeme si připomínat, že nás Bůh povede. Jeremjáš se totiž vymlouval, že je mladý, že nemá zkušenosti pro tak náročný úkol. A Bůh mu řekl, že nepotřebuje zkušenosti, potřebuje poslušnost. Ani my nepotřebujeme v prvé řadě zkušenosti, potřebujme poslušnost Bohu a Jeho slovu. Poslechněte si, co Bůh řekl Jeremjášovi: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš.“ (v.7)

                Myslím, že Jeremjášova skromnost je na místě. Vždyť, kdo z nás je vhodný pro Boží službu. Není se co divit, že se bál. Na druhé straně Bůh Jeremjášovi i nám ukazuje, že naším úkolem je dát se k dispozici a poslouchat. To je to, co Bůh potřebuje a co očekává. Zbytek je na Něm. Na několika místech v Bibli se říká, že jsme pouze nástrojem či nádobou, kterou si Bůh použije, aby dělal to, co On chce. Takže otázkou nakonec vždy je, zda budeme Boha poslouchat. Zda Mu dovolíme, aby nás vedl. Zda si to nebudeme chtít dělat po svém.

                Víte, Jeremjáše asi taky mnohokrát napadlo, že by některé věci dělal jinak, než mu říkal Bůh. Vždyť zažil tolik ponížení a utrpení. Možná, kdyby to dělal po svém, tak by tolik netrpěl. Ale nenaplnil by poslání, které mu svěřil Hospodin. V posledních týdnech o tom hodně přemýšlím a to i proto, že jsem při svém ranním čtení narazil na verš z Joba. Tam čteme: „Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení.“ (Job 36:21) Tento verš je pro mne velkou výzvou, abych nehledal pohodlnější zkratky, ale byl poslušen Bohu. Je to výzva, aby pro mne poslušnost Bohu byla důležitější, než případná bolest.

                Nechci nikoho soudit, ale zdá se mi, že i spousta těch, kdo Ježíše znají, se často rozhodují pro cestu ničemnosti, aby se vyhnuli bolesti či nějaké nepříjemnosti. Nechtějí snášet bolest od partnera a nechtějí nic řešit, tak se rozvedou. Když jsou rozvedeni, tak nechtějí snášet samotu, tak si někoho najdou a žijí jako milenci. To je jen jeden příklad z mnoha. Ale obecnou pravdou je, že v takových situacích pořád utíkáme před bolestí tím, že volíme cestu, která není shodná s Boží cestou. Důsledkem je to, že často zažíváme ještě více bolesti a navíc se vzdalujeme Bohu. Milí přátelé, pořád platí, že z každé situace nabízí Bůh cestu ven a východisko. Někdy je to těžké, někdy to bolí, ale je to dobré, dáte se vést Bohem? Možná je tady dnes někdo, kdo se vede sám a neposlouchá Boha, který pro něj chce to nejlepší. Zastavte se, litujte svého hříchu. Vraťte se k poslušnosti Bohu. On pro vás má i dnes východisko. On pro vás chce to nejlepší.

                Letos v květnu jsem jel na konferenci do Maďarského Egeru. Problém byl ten, že jsem nějak hodně spěchal, nevytiskl jsem si instrukce na cestu a nevzal jsem si ani mapu. To jediné, co jsem měl, byla GPS. Zpočátku šlo všechno dobře, jelo se po známých cestách. Problém nastal, když mne na jižním Slovensku GPS poslala na polní rozbitou cestu. Když jsem zkoušel najít alternativu, tak mi GPS ukazovala, že se musím vrátit 70 km. Tak jsem si řekl, že to tou cestou zkusím. Jel jsem asi 5 km a cesta byla stále horší. Jeli jsme skoro krokem. Dle telefonu to vypadalo, že už jsme v Maďarsku. Překročil jsem státní hranici mimo obvyklé trasy. Už mi bylo jasné, že v GPS byla chyba. Tato cesta už snad byla zavřená od dob rozpadu Rakouska – Uherska. Už jsem propadal beznaději, když se za mnou objevilo druhé auto – dobré terénní auto. Zeptal jsem se, zda touto cestou dojedu na Eger, Maďaři přikývli a ukázali mi, ať je následuji. Trvalo to možná dalších 30 minut, ale dostali jsme se zase do civilizace. Oni mne vedli dobře a mně se oplatilo je poslouchat.

                Milí přátelé, Bůh je spolehlivější než GPS. On chyby nikdy nedělá. Ano, když Ho budeme poslouchat, tak to možná někdy bude bolet. Někdy se možná nedůvěřivě budeme ptát, zda to je opravdu ta cesta, kterou nás chce vést. Ale můžeme si být jisti, že Jeho cesty jsou ty nejlepší. Někdy nám je ukáže jasně a zřetelně. Mnohé cesty jsou jasné z Božího slova. Někdy nám cestu ukáže až po delším období modliteb a proseb. Jindy nám dá volnost, abychom si sami vybrali třeba jednu ze dvou cest, a slibuje svoji přítomnost na kterékoli z těchto cest. Každopádně, On nás chce vést. On nás povede dokonale. Nechme se tedy vést. Poslouchejme Ho.

               

3. Musíš vědět, že Bůh bude s tebou

Tohle je ta třetí pravda, kterou bych chtěl zmínit. „Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ (v.8) Pokud jsme Božími služebníky, tak někdy dostaneme strach z lidí, kteří Bohu nevěří a urážejí nás či se nám vysmívají. Ale můžeme mít strach i z dalších věřících. Zda nás neodsoudí, zda nás nepomluví, zda nás nezkritizují. Žel i věřící člověk někdy zklame a zachová se špatně. A tento strach nás může okrást minimálně o radost ze služby, ale někdy způsobí, že sloužit nechceme vůbec. Ale Bůh Jeremjášovi připomíná, že je s ním. A on i nám připomíná, že je s námi. Nemusíme se tedy bát, ať už jsme v jakékoli situaci. On nás neopustí. On bude s námi.

V Bibli najdeme spoustu textů, které hovoří právě o tomto. Dovolte jeden příklad za všechny: „Vždyť Bůh řekl: 'Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.' Proto smíme říkat s důvěrou: 'Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?'“ (Židům 13:5-6) On nás nikdy neopustí a nikdy se nás nezřekne. Nemusíme se tedy bát lidí.

Dovolte ještě jednu poměrně klíčovou věc. Udělejme opravdu cílem našeho života to, že Bůh je s námi. Uvědomme si, že toto je ten největší dar, ta největší deviza. Možná na své straně nebudeme mít lidi, které chceme. Ale radujme se z toho, že Bůh je s námi. Možná nebudeme mít peníze, které bychom chtěli pro službu sboru. Ale radujme se z toho, že Bůh je s námi. Možná se ne všechno podaří, jak si naplánujeme. Možná na akci, kterou chystáme, nevyjde počasí nebo dojde k technickým problémům. Ale radujme se z toho, že Bůh je s námi. Ale platí to i naopak, když se nám nějaká služba extrémně podaří a všechno klape jak hodinky, radujme se nejvíce z toho, že Bůh je s námi. Když máme na táborech tolik dětí, že se nejde hnout, radujme se především z toho, že Bůh je s námi. Když vidíme, jak se nám daří obnovit kostel, radujme se z toho, že Bůh je s námi. Když otevíráme dvě další oddělení církevní mateřské školky, radujme se z toho, že Bůh je s námi. Učiňme si ze zaslíbení Boží přítomnosti ten největší poklad.

Když baptistický kazatel John Piper mluví o tomto textu, tak na závěr cituje luterského pietistu Philippa Jacoba Spenera. Ten ve své nádherné knize „Pia Desideria“ vysvětluje, co znamená ta naše doktrína o všeobecném kněžství všech věřících. Říká: „Každý křesťan je povinen nejen obětovat sebe a vše co má - své modlitby, děkování, dobré skutky, almužny. Také má pilně studovat Slovo Boží, s milostí, která je mu dána, má učit další, a to zvláště ty, kdo jsou pod jeho vlastní střechou. Má je napomínat, povzbuzovat, vést k obrácení a vzdělávat je, aby sledovali svůj život, modlili se za všechny a tak jak je možné, aby usilovali o spasení druhých.“

                To je ta základní úloha každého z nás. Poznávat Boží slovo a svým životem a svými slovy ho předávat dalším, počínaje našimi rodinami.  

                Jak to budete dělat? Jak to budete dělat v rodině? Jak to budete dělat ve sboru? Nevolá vás Pán Bůh, abyste třeba pomohli učit nedělní besídku? Nevolá vás k tomu, abyste navázali kontakt s někým o generaci mladším a předávali mu to, co vás Pán naučil? Nevolá vás Pán ke službě starším a nemocným? Nevolá vás ke službě těm, kdo jsou na okraji společnosti? Nevolá vás, abyste začali nějakou novou evangelizační aktivitu? Nevolá vás, abyste založili modlitební skupinku?

                Já nevím, k čemu konkrétnímu vás Pán dnes volá. Já jen jsem přesvědčen, že tak jak povolal Jeremjáše, tak i dnes volá. On nám dává všechny záruky a jistoty. Připomíná nám, že nás dokonalé zná, že nás povede a že bude s námi. To jsou úžasně povzbudivé pravdy. Otázkou je, co s tím uděláme. On nám nedal tyto zaslíbení proto, abychom si lépe užili život, ale abychom Mu lépe sloužili. Jak na Jeho povolání odpovíš?

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář