Michal Klus - Je psáno...

Milé děti, vážení rodiče, milí bratři a sestry, přátelé, dneska budeme číst z Bible jeden z nejznámějších biblických příběhů. Mnozí z Vás ho dobře znají. Přesto Vás prosím, abyste dobře poslouchali, protože tento příběh je pro nás moc důležitý. Učí nás totiž dvě zásadní pravdy, jednu o nás lidech a jednu o Pánu Bohu. Když na tyto dvě pravdy budeme vždy v našem životě pamatovat, tak nám to moc pomůže. Pomůže nám to víc než vysoká škola, víc než spousta peněz, víc než znalost mnoha cizích jazyku. Poslechněme si tedy ten příběh a potom si připomeneme ty dvě pravdy.

Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění.Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.' I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.' Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit. (Lukáš 15:11-24)

Dovolte děti, že si ten příběh trochu přiblížíme. Určitě už jste ten příběh slyšeli. Hned na začátku Vám připomenu, že tohle není skutečný příběh, ale smyšlený příběh, který říká Pán Ježíš, aby nás naučil něco o nás lidech a o Pánu Bohu.

Ale pusťme se už do toho příběhu. Mladý muž z našeho příběhu, mladší ze dvou synů, přijde za svým otcem a řekne mu, aby mu dal část majetku, která by na něj připadla. To bylo neslýchané. Představte si, že byste vy dnes přišli domů a řekli rodičům, že se už ode dneška o vás nemusí starat, ale ať vám dají všechny peníze, co by utratili za jídlo pro vás, všechny peníze, co by ještě utratili za oblečení pro vás, za školu, kroužky, za dárky, prostě, ať vám dají všechny tyto peníze. No to by byla obrovská spousta peněz. Takové chování by bylo velmi drzé a neuctivé. A bylo by drzé a neuctivé, i kdyby vám bylo 15, 18 nebo třeba 21 let. Ale přesně to udělal ten mladý muž v našem příběhu. On si dokonce zažádal o část hospodářství, které otec měl. Vždyť by to stejně dostal, až by otec zemřel. A představte si, že v tom našem příběhu mu to ten Otec dal. A ten mladý muž udělal ještě něco horšího. On tu část hospodářství, kterou mu otec dal, prodal. To byla obrovská potupa, to by žádný slušně vychovaný syn svým rodičům nikdy neudělal. Jsem si jistý, že mu to otec rozmlouval, že ho přesvědčoval, ale nic nepomohlo. Syn vše prodává a odchází s velkou sumou peněz.

Než budeme pokračovat v tom příběhu, tak si připomeneme, o kom ten příběh vlastně je. Pán Ježíš tady mluví o lidech, kteří odcházejí od Pána Boha. Ten otec v našem příběhu symbolizuje Nebeského Otce. Tím neposlušným synem, je každý člověk, který od Pána Boha odchází. Když se člověk rozhodne odejít od Boha, zhřešit, tak mu to taky Pán Bůh rozmlouvá, ale člověk se přesto často rozhoduje pro hřích. Však se nad tím sami zamyslete, děti. Připomeňme si, co se děje, když někdy třeba zalžete. Vevnitř slyšíte ten hlas Božího Ducha, který vám říká, že to nemáte dělat, že to je zlé. Někdy poslechneme, někdy ne. A v té neposlušnosti odcházíme od Pána Boha. A když hřešíme často, tak ten Boží hlas slyšíme stále méně.

Syn tedy odešel. A Pán Ježíš popisuje, že i nadále žil velmi hříšným životem a protože nepracoval, brzy byl bez peněz. Dopadlo to s ním dokonce tak špatně, že se stal pasákem prasat. A Bible říká, že měl tak velký hlad, že dokonce chtěl jíst jídlo z toho korýtka, ze kterého jedly prasata. Ale ani to nesměl. Kdo z vás děti, by chtěl jíst to, co jedí prasata? Asi nikdo. Ale když se člověk zaplete do hříchu, tak to jde s ním tak z kopce, že nakonec dělá věci, které nikdy nechtěl dělat, které mu byly odporné.

Jsou lidé, kteří začnou malým hříchem, malou lží. Ale protože se nikdy neomluví, stanou se z nich lháři. Ale ono to postupuje dál, lžou rodičům, zkouší alkohol, drogy a toho už se často nezbaví. Stanou se na drogách závislí, nedokončí školu, nenajdou práci, začnou krást, odejdou z domova, stanou se z nich bezdomovci. Takové věci se ději. Dějí se i tady v Třinci. Dějí se i těm, kteří kdysi o Pánu Bohu věděli a chodili do kostela. To jsou děti velké katastrofy a nikdo je na začátku nechtěl. Ale když necháme hřích v našem životě, tak to tak skončí.

Milé děti, my všichni děláme hříchy. Každý z vás si určitě vzpomene na nějakou neposlušnost, na nějakou nepoctivost, které se dopustil. A to je ta první pravda, kterou chci, abychom si dnes zapamatovali: 1.Jsem hříšník! To nezní moc dobře, že? Raději bychom řekli: Jsem borec! Jsem nejlepší! Jsem hrdina! Ale, dnes říkáme: Jsem hříšník! Pamatujte si to!

 Teď je důležité, co s tím hříchem uděláme. Udělejme to, co udělal ten marnotratný syn, ale udělejme to dříve než on! On s tím hříchem nic nedělal, dokud nebyl u prasat. Neodejděme nikdy od Pána Boha tak daleko, ale kdykoli zhřešíme, vracejme se hned k Nebeskému Otci. Jak? Tak, že se přiznáme ke svému hříchu a poprosíme o odpuštění.

Děti, jaké to je přiznat se a poprosit o odpuštění? Je to jednoduché? Není! Často se nám vůbec nechce, protože se stydíme. Satan chce, abychom se nepřiznali, abychom se Pánu Bohu, ale i lidem neomluvili. Satan nám do ucha šeptá, že na to stejně nikdo nepřijde. Když se neomluvíme, bude to s námi ještě horší. Když přijdeme s lítostí a s prosbou o odpuštění, tak nám Pán Bůh opravdově odpustí. Proč? Protože nás miluje, protože za ty naše hříchy už zemřel na kříži! Proto. A to je ta druhá pravda, kterou chci, abyste si zapamatovali. 2.Bůh mne miluje! Ta první pravda byla „Jsem hříšník!“ ale ta druhá nám připomíná, že „Bůh mne miluje!“

Vzpomeňme si na náš příběh! Co se stalo, když se ten syn vrátil domů? Čteme: „I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.' Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí.“ (v.20-23)

Pán Ježíš nám tady popisuje, jaký je náš Nebeský Otec. On nás miluje a ono to je vidět! Představte si toho syna. Vrací se domů, smrdí od prasat, je to syn, který otce doslova okradl o majetek. A co dělá Otec? Toho smrdícího nepoctivého syna objímá, líbá, dává mu to nejlepší a připravuje hostinu. Proč? Protože tento syn se nevrací ve své pýše a hrdosti, ale v pokání a v prosbě o odpuštění. Proto mu otec odpouští! Boží slovo nám říká: „Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ (Lukáš 15:7)

Takže děti, zopakujme si ty dvě pravdy: 1.Jsem hříšník! a 2.Bůh mne miluje! Dobře si je zapamatujte a já se vás na slavnostních bohoslužbách na konci prázdnin zeptám, zda si je ještě pamatujete.

Dovolte ještě pár slov pro rodiče a ostatní dospělé. Jsem si jist, že tyto dvě pravdy si potřebujeme připomínat i my dospělí. Víte, kdykoli ze svého života vytěsníme jednu z těchto pravd, zahráváme si s velkým malérem. Někteří lidé vytěsňují ze svého života tu první pravdu. Někteří rodiče říkají, že nemohou dětem říkat, že jsou hříšné, protože musí budovat zdravé sebevědomí dětí. A tak jim jen připomínají, jak je Pán Bůh miluje, ať dělají cokoli. Ale to je obrovský omyl, který vede k znevážení Kristovy oběti. Vždyť není nic lepšího než vědět, že nejsem dokonalý, ale mám dokonalého a milujícího Boha. A to mne určitě bude motivovat v život v bázni před Hospodinem.

Na druhé straně jsou lidé, kteří pořád připomínají prohřešky, pády a hříchy a nejčastější slova v jejích slovníku jsou musíš a nesmíš. Ano, toužíme po tom žít tak, jak chce Bůh, ale náš život není pouze o dodržování příkazů a zákazů, ale o radostném následování Ježíše Krista. Spasení není z našich dobrých skutků, je především Boží darem. A naše následování by mělo být radostnou odpovědí na Boží milost.

Takže, milí přátelé, každé si připomínejme: 1.Jsem hříšník! 2.Bůh mne miluje! A zahrněte to do svých každodenních modliteb. Ano, je dobré modlit se za Boží ochranu a děkovat za ni, ale ještě důležitější se, abychom ve svých modlitbách, každý den prosili a děkovali za odpuštění hříchů, každý den děkovali, že nás náš Nebeský Otec miluje. Chvála Mu za to!