Nejslavnější vojevůdce
Bylo prvního října roku 331 před naším letopočtem a Alexandr Veliký se svými 47 000 muži poráží slavné vojsko Dareiose III. Nikdo přesně neví kolik měl Dareios vojáků. Někteří hovoří, že 150 000, jiní, že až 250 000. Každopádně to byla jedna z nejvýznamnější bitev všech dob. Ale nebyla nejvýznamnější.
Dne 17. června 1942 generálplukovník Friedrich Paulus dal rozkaz zahájit útok na Stalingrad. Celkem se do bitvy o Stalingrad zapojilo na milión vojáků na německé straně a milión a půl na straně ruské. I můj děda se účastnil tohoto válečného konfliktu. Možná i vaši příbuzní. Ztráty se jen odhadují a přesná čísla nejsou známá. Hovoří se až o 1 700 000 mrtvých na obou stranách. Ale ani to nebyla nejvýznamnější bitva všech dob.
Nejvýznamnější bitva všech dob byla vybojována někdy kolem roku třicet na malém kopci za hradbami Jeruzaléma. Největší bitvu vybojoval Ježíš Kristus na Golgatě. Kniha Zjevení nám popisuje Ježíše Krista jako vojevůdce. Dnes se teda na Něj takto podíváme a zamyslíme se nad tím, co jako vojevůdce Ježíš pro nás dělá. Podívejme se tedy společně do Božího slova.
A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. (Zjevení 19:11-16)
Ježíš Kristus je ten, kdo nám vydobyl spasení a život věčný. To je dobrá zpráva.To je srdce evangelia. Ale Ježíš Kristus je nám také příkladem, který my věřící máme následovat. Ano, vždy budeme mít daleko do toho, abychom byli jako On. Přesto o to máme vždy usilovat, protože tím vzdáme chválu našemu Otci v nebesích, tím pomůžeme lidem kolem nás a tím sami obdržíme Boží požehnání. Veršů, které nás vyzývají k tomu, abychom usilovali být jako Kristus je mnoho. Dovolte, že zmíním alespoň jeden. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. (1.Petr 2:21) Toto je výzva apoštola Petra, abychom byli pro svou víru připraveni i trpět. Utrpení je jedná z oblastí, ve které máme usilovat o to, abychom byli jako Kristus. Ale my dnes hovoříme o tom, že Ježíš je náš Vojevůdce. Chci se tedy podívat na tři charakteristické vlastnosti Vojevůdce Ježíše Krista.
1.vlastnost: Ježíš nás vede do boje
V tom našem přečteném textu vidíme Ježíše, který vede do boje své věrné. Je zde řeč o tom, že všichni Jeho následovníci jedou za Ním. Ježíš není schován někde vzadu, ale vede. Ano dnešní moderní válečnictví funguje jinak. Generálové jsou schovaní v bezpečí daleko od bitevního pole. V době studené války Američané chtěli za každou cenu ochránit minimálně jednoho generála. Učinili to tak, že po několik desítek let, byl v každé chvíli ve vzduchu v letadle minimálně jeden významný generál. Ve stejném letadle bylo také ovládání všech balistických střel. A tak, kdyby náhodou Sovětský svaz napadl USA, tak by s velkou pravděpodobností přežil minimálně ten jeden generál v letadle a ten mohl nastartovat protiúder.
V dávnější minulosti tomu bylo jinak. Vůdce, který měl odvahu, aby byl v čelních pozicích, sice riskoval, ale někdy byl tento risk užitečný a přinesl ovoce. Na počátku jsem zmínil bitvu Alexandra Velikého u Gaugamély. Zrovna tam bylo významné, že Alexandr Veliký opravdu vedl své vojsko. Byl tím prvním, kdo se vydal do nepřátelské vřavy. A to byl jeden z faktorů, který rozhodl bitvu.
V našem textu vidíme Ježíše, který nás vede. Ten dobrý Vojevůdce ví, kde vést. On přesně ví, které místo je pro nás bezpečné a co je pro nás to nejlepší. On chce být tím, kde vede tebe. A teď je tady zásadní otázka. Nechám se vést? Nechám se vést mým Vojevůdcem nebo třeba mým Pastýřem? Těch biblických obrazů je více. Ježíš nás chce vést. Dovolím mu to?
Každý, kdo se rozhodl mít v Ježíši svého osobního Pána, svého Vojevůdce či Pastýře se touží nechat vést. Bůh nás dnes vede přes Své Slovo, Bibli. Tam nacházíme cestu, po které máme jít. Tam nacházíme popis, jak zvládnout jednotlivé situace života. Musíme se ale vždy rozhodnout nenásledovat svůj vlastní plán, ale ten Boží.
Když se v práci musím rozhodnout mezí poctivostí a podvodem, tak se rozhodnu pro poctivost, i když mi to zrovna v kolektivu nepomůže, protože vím, že to je cesta, kterou mne vede Bůh. Když si můžu vybrat zda se přidám k pomlouvání nějaké osoby nebo se tomu vzepřu, tak se rozhodnu tak, jak mne vede Boží slovo, i když riskuji, že někoho naštvu. Když se mojí přátelé, kteří se považují za křesťany, rozhodnout žít na hromádce, tak jim jasně vysvětlím Boží pohled na věc, protože mi na nich záleží. Když přemýšlím, jak hospodařit se svými penězi, tak se rozhodnu pro dávání desátek a pro štědrost, protože vím, že tam mne vede Bůh. Samého by mne to vedlo k tomu, abych řekl, že zrovna máme malé děti a všechno je tak drahé, že si to teď nemohu dovolit. Ale pro mne je důležité nechat se vést Bohem, protože to je to nejlepší, co se v mém životě může stát.
Tou první Ježíšovou vlastností je to, že On je ten, kdo vede a vede dobře. Nechám se vést?
2.vlastnost: Ježíš se za nás obětuje
Nejen že Ježíš vede, On se dokonce, jako ten dobrý vojevůdce, obětuje za druhé. Jako mladý chlapec jsem rád četl knihy Julese Verna. V knize 5 neděl v balónu mne fascinovalo sebeobětování sluhy Joe Wilsona. Jelikož balon klesal a pod balónem byli agresivní domorodci, Joe Wilson vyskočil, aby tak zachránil život svých přátel. Obětoval se pro ně. Když nám dětem toho večera maminka připomínala, že Ježíš Kristus se obětoval za nás, tak jsem přispěchal s pohotovou reakcí. Řekl jsem: Nejen Ježíš se obětoval, obětoval se i Joe Wilson. Maminka mi samozřejmě vysvětlila, že je rozdíl, když se Ježíš obětoval za celé lidstvo a když se my obětujeme pro druhé. Ale my máme být těmi, kdo Krista následují. Sám Ježíš řekl: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. (Jan 15:13)
Uvědomme si znovu, jak mnoho Ježíš obětoval. Připomeňme si znovu tu hrůzu římského bičování, kdy kousky kostí a kovové háčky umístěné na konci dudek doslova roztrhaly člověku záda a nohy. Připomeňme si tu hrůzu, když Ježíši narazili trnovou korunu, když Ho bili do tváře a posmívali se Mu. Připomeňme si tu vyčerpanost, když Ježíš padal pod křížem, který si musel sám nést na místo popravy. Ale připomeňme si i samotné ukřižování, kdy Ježíši přebili hřeby Jeho zápěstí a kotníky a pověsili Ho na kříž, kde v hrozné agonii umíral asi šest hodin. Připomeňme si, jak hrozných šest hodin to muselo být, když musel bojovat o každý nádech, když ho sužoval horko, když na něj sedala hejna much a jiné havěti.
Ale to fyzické utrpení nebylo tím nejhorším, co zažil. Připomeňme si, že Ho opustil Jeho vlastní Otec. Opustil Ho, protože jako svatý Bůh nemohl mít společenství s někým, kdo nesl vinu všech lidí, kteří kdy chodili a budou chodit po povrchu této planety. Připomeňme si, jak hrozivé to bylo. Byla to chvíle bez Boha na světě. A kde není Bůh, tam je peklo.
To všechno Ježíš podstoupil pro mne a pro tebe. Aby naše viny byly odpuštěny. Pokud ses už ve víře k Bohu obrátil, činil pokání a přijal odpuštění, pak mu děkuj za tu oběť. Pokud jsi to ještě neudělal, pak se k Němu obrať a pros o milost.
Ale my dnes mluvíme o Ježíši jako příkladu dobrého vojevůdce a tak si chceme položit ještě jednu otázku. Co jsem já ochoten obětovat pro druhé? Co jsem ochoten obětovat pro své bratry a sestry ve sboru? Čeho jsem ochoten se zříci? Co třeba si něco odříct, abych mohl být ve společenství věřících? Co třeba se něčeho vzdát, abych měl dost peněz, abych mohl jet na sborovou dovolenou? Co třeba někomu pomoci, aby on mohl jet? A čeho jsem ochoten se vzdát pro své nevěřící přátelé, pro své sousedy a známe? Jsem ochoten si na ně udělat čas? Jsem ochoten zajít navštívit nemocného souseda? Jakou oběť jsem schopen udělat, aby druzí slyšeli o Ježíši? Jsem ochoten riskovat výsměch v práci? Ježíš je pro nás příkladem, že jako ten dobrý Vojevůdce nasazuje svůj život pro druhé. Co jsi pro druhé ochoten udělat ty?
3.vlastnost: Ježíš nás vyzbrojuje
Ježíš nás vede, Ježíš se z nás obětuje a Ježíš nás vyzbrojuje. Boží slovo nám v našem textu dává obraz Ježíše: „Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy.“ (v.13-15)
Tohle je popis jako z těch dnešních filmů, kdy válečník je celý od krve a přesto dál bojuje zabíjí a vítězí. Přesto tento obraz Ježíš je jiný. Jeho plášť není zbrocený krví proto, že kolem sebe mlátí mečem a zabíjí každého. Tato krev je symbolem Jeho prolité krve. On totiž nebojuje obyčejným mečem. Bojuje mečem svých úst. Bojuje Božím slovem. Božím slovem pobíjí národy. Ne mečem, ale Božím slovem, které má moc a které odzbrojuje všechny.
Toto Boží slovo dává Ježíš i nám. I my s ním můžeme bojovat. Máme úžasný odkaz našeho reformátora, doktora Martina Luthera. Pro něj bylo Boží slovo základem. Nenechme si Boží slovo ukrást! Nenechme se odzbrojit! Žijeme v době obrovských útoků na Boží slovo. Žijeme v době, kdy nám nejeden teolog řekne, že Bibli nesmíme brát až tak vážně, že tam je spousta chyb a vymyšlených příběhů. Pokud by tomu tak bylo, tak by Bible nebyla dobrou zbraní. Ale Ježíš nám tady ukazuje, že Jeho Sovo je tím nejmocnějším, co máme.
Před několika týdny jsem přečetl krátkou knihu o čínské pastorovi, který byl jedním z klíčových zakladatelů tajné podzemní církve v Číně. Za svou činnost strávil 20 let v hrozném vězení. Ale už v době středoškolských studií miloval Boží slovo a to tak, že se mu učil zpaměti. Kromě mnohých pasáží ze starého zákona se naučil zpaměti i všechny epištoly. To znamená od knihy Římanům až po list Judův. A díky tomu byl schopen zachovat svou víru i přes dvacet let trvající vězení, kde mu vymývali mozek komunistickou ideologií.
Bratři a sestry, možná neumíme všechny epištoly zpaměti, ale i tak můžeme Boží slovo mocně používat. V první řadě jím sami žijme. V druhé řadě jej používejme ve všech oblastech našeho života. V něm hledejme odpovědi na všechny naše otázky. Používejme Boží slovo, když druzí snižují naši víru.
Máme úžasného Vojevůdce. Vojevůdce, který nás vede, který se za nás obětoval a který nám dal tu nejlepší výzbroj. Důvěřujme Mu, nechme se Jím vést a oslavíme tím Boha, pomůžeme těm kolem nás a sami obdržíme mnohé požehnání.
