Jdi na obsah Jdi na menu
 


Neúplná rodina

18. 9. 2016

img_2173.jpg'Budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů'.

(2. Korintským 6:18)

 

Dnes máme před sebou předposlední kázání ze série o rodině. Chceme hovořit o neúplné rodině. Rodina je obvykle definována jako otec, matka a děti. Většina našich kázání často hovoří o takovéto rodině. Ale realita je taková, že ne všichni žijí v této situaci. Není málo z vás, kdo v takové rodině úplně nežijete. Když v rodině někdo chybí, jde o neúplnou rodinu. A to dnešní kázání je zaměřeno právě na vás, na ty, kdo žijí v neúplné rodině.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

O koho ale jde? Určitě tady patří ti svobodní, kteří už nejsou v mládežnickém věku. Také tady patří vdovci a vdovy. Ale o těchto dvou skupinách jsme již hovořili, když jsme mluvili o samotě.

Kdy ještě máme neúplnou rodinu? Je to tehdy, když sice máme manžela či manželku, ale nemáme děti. To je jistě velmi bolestná a náročná situace. Ano, je tady medicína, které hledá cesty jak takovým párům pomoci. Je tady možnost umělého oplodnění. Mezi křesťany je to poněkud kontroverzní téma. Osobně patřím k těm křesťanům, kteří zastávají názor, že tato cesta je možná, ale je třeba se předem domluvit, že bude oplodněno jen tolik vajíček, kolik se použije, aby nedocházelo k zabíjení embryí. Potom je tady možnost adopce nebo pěstounství. Adoptovat jde dokonce právě i oplodněné embryo, které by jinak bylo zničeno. K této tématice by šlo hovořit dlouze, ale není to úplně dnešním tématem. Ale pokud by to někoho zajímalo, mohu podat nějaké informace či odkázat na nějaké zdroje.

Takže to byli bezdětní. Jaké další neúplné rodiny máme? Jsou to rodiny bez otce či bez matky. Jsou tady situace, kdy otec a matka často chybí? Někdy jsou daleko od rodiny z důvodu zaměstnání. Když jsem byl v některých částech Slovenska, tak jsem ve sboru slyšel od většiny žen, že manželé pracují v Praze, Bratislavě nebo dokonce ještě dále. Jsou rodiny, kdy je jeden z rodičů ve vězení. Nebo jsou takové rodiny, kdy třeba otec sice doma žije, ale po práci jde na pivo nebo na fotbal a vrací se v noci a vlastně jako by v této rodině nebyl. Stává se, že rodiče sice jsou fyzicky přítomní, ale nemají děti rádi, nestarají se o ně. To jsou samozřejmě také tragédie.

Ale jsou situace, kdy rodina trvalé ztratí otce nebo matku. Většinou je to ze dvou hlavních důvodů. Buď došlo k úmrtí nebo k opuštění či rozvodu. Obě tyto situace jsou velmi bolestné. A kromě řešení faktu, že v rodině chybí otec či matka, je třeba, aby se rodina vypořádala s bolestí a někdy i s vinou.

 

Když jsem přemýšlel, jak toto téma ujmout, vybral jsem několik principů, které bych chtěl připomenout, a které, věřím, mají základ v Božím slově. Není to rozhodně kompletní seznam, ale i tak doufám, že nám může být užitečný.

 

  1. Pamatujte, že je v pořádku, když pláčete

V knize kazatel král Šalomoun zapsal: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat.“ (Kazatel 3,1-4) I zármutek a pláč má místo v našem životě. Pán Bůh nás tak stvořil, že věci nedokážeme okamžitě hodit za hlavu. Když ztratíme někoho z rodiny, určitě je s tím spojený zármutek. A my ostatní bychom to měli chápat a pomoct druhým tím zármutkem projít. A není jednoduché pomoct dobře. Příliš lehce můžeme druhým uškodit a zranit je. Buďme proto citliví a hlavně se o ty, kdo prošli ztrátou, modleme. Pomoci může samozřejmě zprávička s biblickým veršem, nabídka praktické pomoci či cokoliv jiného.

Na druhé straně je tady nebezpečí, že se někdo ve svém smutku tzv. zakuklí trvale. Ale i ten přečtený verš říká, že je čas plakat, ale je čas i smát se. A nemůžeme se rmoutit věčně. Když prorok Samuel propadl žalu nad tím, že se král Saul vydal na zlou cestu, tak Pán Bůh zasáhl. Čteme: „Hospodin řekl Samuelovi: ‚Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit?‘“ (1Sam. 16,1) Pán Bůh mu jasně řekl, že je čas smutku zanechat. A tak přestože jsme zažili obrovské ztráty, Pán Bůh chce, abychom žili. Nechce, abychom po zbytek života živořili ve smutku. On sám říká, jak jsme četli na začátku, že bude naším Otcem či jiným chybějícím členem rodiny. On je našim smyslem života i naší útěchou. Takže ano, je čas plakat. Ale je čas plakání zanechat.

 

  1. Pamatujte, že Bůh neselhal

Když mluvíme o neúplné rodině, tak je jasné, že jsou případy, kdy je rodina neúplná z důvodu lidského selhání. Jsme nedokonalí hříšní lidé a žijeme v porušeném světě. Ale i pro ty, kdo selhali, má Bůh východisko. Je jim pokání. A pokud Bůh odpouští těm, kdo k Němu v pokání přichází, tak musíme i my lidé umět odpouštět.

Na druhé straně nás Bible přesvědčuje, že žádná z tragédií se nestala proto, že by Pán Bůh nebyl dost silný tu situaci zvládnout. Pán Bůh nikdy neselže. Nic se Mu nevymklo z rukou. Jen my to někdy nechápeme a často tady na tomto světě nepochopíme. Vždyť kolik jsme měli jen letos těžkých situací i v našem sboru a v jeho okolí. Kolik úmrtí více či méně mladých lidí. I dnes si to připomínáme.

Pán Bůh nás chrání, a i když někdy dovolí tragédie, On neselhal. V Žalmu 121 čteme: „Hospodin tě chrání ode všeho zlého, On chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“ (Žalm 121,7-8) Jak mohl ten žalmista něco takového napsat? To snad nevěděl, že se i věřícím lidem stávají zlé věci? Naopak, On to jistě věděl ještě lépe než my, nicméně uprostřed těchto katastrof stále vidí Hospodina jako toho, kdo má vše ve svých rukách a kdo nás chrání. Nikdy nevíme, proč něco dovolil. Nikdy nevíme, od čeho všeho nás ochránil. Ale víme, že se nás zamiloval tolik, že za nás dal i svého Syna. On nikdy neselže. On vždy udělá to nejlepší. A nezastaví ho žádná oběť.

 

  1. Pamatujte, že Bůh se o vás postará

Když se rodina stane neúplná, často se přidají starosti. Především, když rodina ztratí jednoho z rodičů, tak se staráme, jak dopadne výchova dětí. Jak se nám je podaří vychovat? Určitě je chybějící rodič jistou komplikací. Tátu a máme nelze plně nahradit. Ještě horší je to při rozvodu. Děti často trpí střídavou péči a vztahovými zmatky. A samozřejmě, čím hůř to zvládají rodiče, tím horší to bude mít dopad na děti.

Přesto to nemusí být nezbytně katastrofa. Hrozně moc samozřejmě záleží na rodičích. Je důležité, aby tu složitou situaci, ve které jsou, řešili s Boží pomocí a aby hledali Boží vůli. Pokud tomu tak bude, pak takovíto rodiče mají obrovskou jistotu a to, že se Pán Bůh o ně postará. On říká, že bude tím chybějícím členem rodiny, že nám pomůže. A tak můžeme všechnu svoji starost složit na Něj a prosit Jej, aby nám pomohl. A to si musí rodič připomínat. Musí si připomínat, že sám to nezvládne. Ale ten, kdo to zvládne, je sám Pán Bůh. A proto se nemáme starat.

Dovolte, že připomenu ta známá slova Ježíše: „Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?“ (Mat. 6,25-26) Vy jste cennější než ptactvo. Děti jsou cennější než ptactvo. A proto se nestarejme, ale důvěřujme Pánu, prosme a hledejme především Boží království, jak to řekl Ježíš a jak to zapsal Matouš ve stejné kapitole: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6,33)

Kdo hledá Boží království, tomu Pán Bůh přidá všechno. Přijměme to vírou. Pán Bůh nabízí, že se o nás postará a volá nás k důvěře i v těžkých životních situacích. Máme mnoho příkladů těch, kdo přestože vyrostli ve velmi těžkých situacích, stali se nádhernými muži a ženami víry. Dovolte, že připomenu své přátelé z Tanzanie. Prvním je pastor Zak, který tady byl. Pár dnů po jeho narození mu zemřel otec. Vyštvali je z jejich vesnice. Nakonec jej opustila i matka a nechala ho babičce. Přesto se Pán Bůh postaral a vyrostl z něj nádherný člověk s velkým srdcem. Nebo druhý z našich tanzanských přátel, kterého jsme tady měli – ředitel školy Martin. Postupně mu zemřeli jak maminka, tak tatínek. Přesto je zralým člověkem, který vede školu a slouží dětem. Pán Bůh se postaral. Důvěřujme Mu i my!

 

  1. Pamatujte, pro koho žijete

Žijeme v době, kdy se vztahy a rodina tak lehce stanou smyslem života a tedy vlastně naším bohem. Když se vrátím třeba ke svobodným, tak vidíme, jak mnoho svobodných lidí se až chorobně upíná k tomu, aby našli partnera. Z jedné strany to samozřejmě chápu. Pán Bůh nám dal touhu po tom, abychom nebyli sami, ale měli partnera, děti. Na druhou stranu partner není nejdůležitější záležitostí našeho života. Moc obdivuji ty svobodné lidi, a máme je i v našem sboru, kteří v této oblasti důvěřují Pánu Bohu a kteří pamatují, že chtějí žít v prvé řadě pro Pána a v otázce partnera Mu důvěřují a nepodléhají panice, anebo prostě přijali to, že zůstanou sami. A nechci říct, že je to lehké a bezbolestné. Vím, že si prošli nebo procházejí mnohými zápasy, ale v tom všem se vždy vracejí k tomu, že žijí pro Hospodina. Buďme pro ně povzbuzením a buďme jim rodinou!

Sám jsem byl svědkem toho, jak někteří svobodní lidé v modlitbě vyznávali, že pokud je Boží vůlí, aby byli sami, tak to přijímají a že raději budou svobodní a s Pánem, než by Ho snad kvůli vztahu měli ztratit. Je skvělé, když i v takto bolestných situacích pamatujeme, pro koho žijeme.

Ale podobné to může být i u rodičů. Děti nebo touha po dětech se mohou stát bohem, modlou. I tady je třeba si připomínat, pro koho žijeme.

Dovolte, že zakončím slovy apoštola Pavla: „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.“ (2Kor 5:14-15)

Milí přátelé. Jsou mezi námi ti, co utrpěli velké ztráty nebo žijí v neúplné rodině. Pán Bůh také utrpěl ztrátu. Ztratil syna. Ježíš za nás zemřel, abychom nežili sami sobě. Ježíš za nás zemřel, abychom nemuseli věčně plakat. Ježíš za nás zemřel, abychom se nestarali a netrápili ze situace, ve které jsme. Ježíš za nás zemřel, abychom žili pro Něj, pro toho, který za nás zemřel a vstal. Dokázal nám, jak nás má rád a připravil pro nás dokonalou věčnost. Kéž nás tato naděje posiluje do každého dne, který je před námi.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář