Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nežít sám sobě

8. 4. 2013

a.jpg

Sešli jsme se zde dnes, protože je Velký pátek. A věřím, že jsme tady proto, že víme, že jde o důležitý den. Věřím, že všichni nebo alespoň naprostá většina z nás je tady dnes proto, že věříme v Boha. Jsme tady, protože věříme, že Ježíš Kristus žil tady na zemi a že zemřel na kříži. Dovolte nicméně, že položím jednu důležitou otázku, kterou kladl při svém velkopátečním kázání Martin Luther. On se ptal: „Co ti pomůže, že Bůh je Bohem, když není tvým Bohem.“ Jinými slovy, Luther říká, že nestačí věřit, že je Bůh, je třeba, aby byl mně a tobě Bohem. Nestačí věřit, že Ježíš Kristus zemřel na kříži. Je třeba věřit, že On tam zemřel pro mne. To, že Ježíš zemřel, není evangelium. To je historický fakt. Evangelium, které má zvěstovat církev, které nám přináší Bible je, že Ježíš zemřel pro mne a pro tebe.  A i toto nám bude připomínat text, který si teď přečteme.

 

Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

(2.Korintským 5:14-15)

 

1.       Ježíš zemřel za tebe

Celý kostel je vyzdoben černě. Hovoříme totiž o smrti. Když hovoříme o smrti, tak se nám často do očí tlačí slza a my pláčeme. I na Velký pátek se nám může do očí tlačit slza. A je nesmírně důležité, abychom si uvědomili proč. Proč pláčeme a jsme smutní? Je to proto, že si uvědomujeme, jak strašné mučení Ježíš snášel? Je to proto, když si v mysli vyobrazíme všechno to bičování a ten posměch; když si představíme ten hřeb, který proráží zápěstí; když si představíme ta muka, kdy po několik hodin Kristus visí a trpí na kříži? Nebo snad pláčeme proto, že zemřel? Je zajímavé, že ženám, které plakaly proto, že Ježíš zemřel, anděl řekl, aby neplakaly. Ježíšova smrt opravdu není důvodem k pláči. Ale co jeho utrpení? Můžeme být smutní a plakat proto, že trpěl? Nechci snižovat význam jakési piety vzhledem k tomu, co Ježíš vytrpěl, ale připomeňme si opět, že ženám, které plakaly nad Ježíšovým utrpením, Ježíš řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte!“ Takže ani Ježíšovo utrpení není důvodem k pláči. Ale nepochopte mne špatně. Já nechci říct, že máme být veselí, oslavovat a změnit barvu výzdoby oltáře. My totiž máme dnes větší důvod k zármutku než obvykle.  Ta věta, kterou totiž Ježíš řekl zmíněným ženám, pokračuje: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi.“ (Lukáš 23:28) Ježíš nám tedy ukazuje, že Velký pátek je důvodem k pláči, ale k pláči nad sebou sama a nad našimi blízkými.

Milí shromáždění, jste schopni nad sebou plakat? Jste schopni plakat nad svými dětmi nebo třeba rodiči? Víte, proč bychom měli nad sebou plakat? Důvod je jasný. Náš hřích je tak nesmírně strašný.  A já vím, že se mnohým slovo hřích nelíbí. Ale je to slovo, které Bible používá a které popisuje nás lidi. A pozor, opět to je třeba připomenout. Nemluvím tady pouze o kriminálnících. Nemluvím o velkých hříšnicích. Ve velký pátek není malých a velkých hříšníků. Ve velký pátek jsme všichni na stejně lodi. Můj hřích je strašný. Můj hřích, který vyleze na povrch, když se urazím. Můj hřích, který se projeví tím, že někoho pomluvím. Můj povrchnosti. Můj hřích tak malé touhy po Boží přítomnosti ve svém životě. A mohl bych pokračovat dlouze, ale nechci vás moc strašit svými slabostmi. Vím, že i kdybych byl jediným hříšným člověkem na tomto světě, tak hrůza mého hříchu je taková, že by dovedla Krista na kříž. Hrůza mého hříchu je taková, že by zabila Božího Syna. A to je důvod k pláči. A to je důvod k pláči pro každého člověka. Můj hřích zabil Božího Syna. Tvůj hřích zabil Božího syna.

Ano, náš hřích Božího Syna zabít nemusel. On nás mohl ignorovat. On se na nás mohl vykašlat. On si mohl užívat nebe a nezažít to martyrium mučení a umírání. Ale udělal to pro mne a pro tebe. Proč?

V tom našem textu čteme: „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky.“  Ježíš to udělal dobrovolně z lásky ke mně a k tobě. Ježíš zemřel za všechny, za každého člověka, protože nás chtěl zachránit od hrůzných důsledků hříchu. Chtěl nás zachránit od věčnosti v hrůze. Chtěl nás zachránit od věčnosti bez Něj. To je jeho nabídka pro každého člověka. Člověk ji může přijmout nebo odmítnout.

Milí přátelé, je jediný důvod, proč je tak důležité uvědomit si hrůzu svého hříchu. Ten důvod je naše potřeba pokání. Ten důvod je naše lítost nad naším hříchem. Protože pouze ten, kdo lituje svého hříchu a věří v to, že díky smrti Ježíše Krista mu je odpuštěno, pouze ten je na cestě k Bohu. Tam, kde není pokání, tam Kristova oběť nic neprospěje. A tak se dnes ptám prvně sebe ale i vás: Jste si vědomi své hříšnosti? Uvědomujete si své konkrétní hříchy? Litujeme jich? Toužíme se měnit? To je extrémně důležitá otázka. Za chvíli bude příležitost Bohu při zpovědi své hříchy vyznávat. Ale dovolte ještě jednu poznámku. Aby si člověk své hříchy uvědomoval, musí naslouchat Božímu slovu - Bibli. Tam se dovídáme, co je v Božích očích hříchem. Kdo nečte Bibli, neví co je hřích a je sám se sebou často spokojený. Proto potřebujeme číst Bibli, proto potřebujeme přicházet mezi další křesťany, abychom viděli svůj hřích a mohli ho dát do Božích rukou.

 

 

2.       Ježíš zemřel, aby byl tvým Pánem

Poslechněme si tu druhou část toho našeho textu: „Za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.“ Apoštol Pavel tady vysvětluje, proč Ježíš za mne a za vás zemřel. Pavel tady říká, jaký je jediný přijatelný výsledek Ježíšovy smrti. Tím výsledkem je to, že už nebudeme žít, jak chceme my, ale bude usilovat o to, abychom žili tak, jak to chce On.

V už zmiňovaném kázání Luther říká, že nám nic nepomůže, když přijdeme na Velký pátek do kostela, pokud nenecháme Krista, aby proměňoval náš život. Dokonce říká, že i kdybychom 100 krát uklekli a přijali Večeři Páně, tak nám to nic nepomůže, pokud Kristus nebude proměňovat náš život.

Milí shromáždění, jste tady dnes proto, že chcete být stejní nebo jste přišli s tím, že chcete, aby vás Bůh proměnil? Jste tady proto, že dodržujete stejný zvyk? Jste tady proto, že dodržujete každý Velký pátek stejnou rutinu? Nebo jste tady proto, aby Vás Kristus změnil. On zemřel za vaše hříchy, aby vás změnil!

Přesně o tom tady mluví apoštol Pavel. Ježíš zemřel proto, abychom nežili, jak nám se zdá správně, ale jak Jemu se zdá správně. My totiž umíme žít tak, jak nám se chce a přitom ještě vypadat zbožně.  Někteří si žijí v cizoložství, ale modlí se a chlácholí své svědomí falešným ujišťováním, že to milující Bůh pochopí. Ale Bůh říká, že to je hřích a že s tím máme okamžitě přestat. Jiný podvodným způsobem točí své peníze, manipuluje zakázkami či třeba podvádí zaměstnavatele, ale omlouvá si to tím, že ze svých peněz podporuje charitativní projekty. Ale Bůh říká, že se mu hnusí podvodníci a že máme změnit svoje chování. Další přijde do kostela jen u příležitostí obřadů nebo velkých svátků a vymlouvá se buď na to, že častěji nepotřebuje, nebo snad na to, že nemá čas. Ale Bůh v Bibli jasně říká, že bez pravidelného společenství s věřícími nelze žít svoji víru. Dříve nebo později nás to duchovně zabije. Ano, udělají nám hezký pohřeb. Na rakev nám nechají připevnit kříž. Farář udělá hezký pohřební obřad. Dokonce se tam možná řekne, že zemřelý věřil v Boha, byl tady pokřtěný či dokonce konfirmovaný. Dokonce byl možná člen sboru a pravidelně na velký pátek chodil ke zpovědi. Ale co z toho, když si lidé třeba i budou myslet, že daný člověk žil dobře, když jeho život nebyl proměněn? Co z toho, že se udělá hezký pohřeb v kostele, když člověk žil sám sobě a ne pro Boha. Nejpozději v den smrti čeká každého člověka, který žije sám pro sebe a ne pro Boha, hrozná tragédie.

Vy, kdo jste tady dnes, žijete tak jak chcete vy, nebo usilujete o to, abyste žili tak, jak chce Bůh? A pokud si myslíte, že žijete tak, jak chce On, pak jak víte, co chce On? Ne, nejde o to, že já bych byl vševědoucí a vše jasně řekl. Nejsem a mohu se mýlit. Ale máme to jediné, na čem stavíme a co nám ukazuje Boží vůli. A to je Bible. Tady je to černé na bílém. Tady je řeč o tom, jak máme žít ve vztazích. Tady je řeč o tom, co je spravedlivé a jak nakládat se svými financemi. Tady je řeč o tom, jak mám žít svoji víru s druhými a pro druhé.

A vím, že vás to možná urazí. Možná vás to naštve. Možná už tady nepřijdete. Ale mnozí z vás spokojeně žijete tak, jak chcete vy sami. Nežijete a ani se nesnažíte žít, tak jak chce Ježíš. Ano, možná věříte, že Bůh je. Ano, možná se modlíte. Ano, vybíráte si další věci, které vám vyhovují. Ale v ostatních si žijete tak, jak chcete vy. Ale já vás tady nechci soudit. Bůh vidí do vašeho srdce.

A já už několik dnů možná týdnů přemýšlím, co tady dnes říct. Já nechci, aby lidé odešli z tohoto světa bez Krista. Já nechci, aby bez něj žili. Ale kolik už tady z té kazatelny toho zaznělo? Kolik už jste toho mnozí slyšeli? A co to způsobilo? A já vás dnes prosím, uvědomte si, že Ježíš zemřel za vás, abyste už nežili, jak se vám to líbí, jak vy chcete, ale jak chce On. Jak to udělat? Prostě to Ježíši řekněte. Možná poprvé. Možná už jste to kdysi řekli. Řekněte Mu, že jste hříšní a že jste žili sami pro sebe. Řekněte Mu, že chcete, aby to bylo jinak. Proste, aby vás On změnil. Proto zemřel, aby to udělal. Nežijme sami pro sebe. Ano, vždy nás to bude táhnout. Mně to táhne. Tolikrát. Tolikrát podlehnu. Tolikrát si chci žít pohodlně, egoisticky, sebestředně. Ale díky Boží milosti mne Bůh zastavuje. Mám daleko k dokonalosti. Mám daleko k tomu, abych žil, jak chce On. Ale mohu tady veřejně říci, že moji zásadní životní touhou je žít tak, jak chce On. A pokud vy uvidíte, že jsem slepý a nevidím, že se v té či jiné oblasti chovám jinak, než chce, On, pak mne zastavujte. Žijete pro Něj nebo pro sebe?

Milí shromáždění. Ten náš text začíná úžasnými slovy: „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova.“ Ježíš si nás tak zamiloval, že za nás dal svůj život. Velký pátek je vlastně oslavou té úžasné Boží lásky k člověku, ke mně a k vám.  Ano, na Velký pátek se zaměřujeme sice na náš lidský hřích, ale tam nekončíme a zaměřujeme se na tu obrovskou Boží láskou, kterou si nás Bůh zamiloval. On přesně ví, jaký jsme já, jací jste vy. Ví o vašich selháních, slabostech, bolestech. On ví o těch mých. A právě proto za nás zemřel. On taky ví, jak slabou máme často vůli. On ví, jak často znovu klesáme, padáme. On nás chce posilovat, On nás chce vést. On nás chce měnit. Jeho láska k nám to dokáže. A nás volá k tomu, abychom Mu věřili. Nás volá, abychom se na Něj spolehli. Nás volá, abychom Mu znovu dnes v pokání vyznali naše hříchy, děkovali za Jeho dokonalé odpuštění a prosili o to, aby nás změnil.

Symbolem Velkého pátku a křesťanů vůbec je kříž. Kříž je pro křesťany symbolem vítězství, protože Kristus za nás zvítězil a přijal trest, který byl určen nám. Dovolte, že zakončím citátem Oswalda Chamberse. Ten řekl: „Celé nebe jásá nad Kristovým křížem. Celé peklo je z Kristova kříže zděšeno. Jen lidé jsou ti, kdo dokáží kříž ignorovat.“ Neignorujme kříž. Děkujme za něj. A dovolme, aby nás Kristova smrt a Jeho vzkříšení proměňovala, abychom nežili sami sobě, ale Jemu, kdo za nás zemřel a vstal.

Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář