O Boží dobrotě
Jak se modlíte, když Vám je úzko? Čím jsou v takových situacích Vaše modlitby charakteristické? Dnes se podíváme na to, jak se v takové situaci modlí David. Dobře si všímejte, jak se modlí, když potřebuje Boží ochranu.
1 Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!
2 Pravím Hospodinu: "Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není."
3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno:
4 "Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty."
5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine.
6 Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!
7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná.
8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.
9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,
10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.
11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
(Žalm 16)
Král David začíná svoji modlitbu prosbou o ochranu, a zbytek je vlastně oslavná píseň k vyvýšení Hospodina. Dan Drápal ve své knize úvah nad žalmy ukazuje na to, že David k Bohu mluví občas v druhé a občas v třetí osobě. Nejenže David mluví v modlitbě k Bohu, ale on mluví i o Bohu. Drápal z toho dělá ten závěr, že rozšiřuje známou definici modlitby, která říká, že modlitba je rozhovor s Bohem. Modlitbu tedy Drápal definuje takto: „Modlitba je vědomé pobývání před Boží tváří.“
Z celého tohoto žalmu se pak máme mnoho co učit a máme tady nejen návod k modlitbě, ale zároveň se hodně učíme o tom, kdo je Bůh. Zamysleme se tedy na podkladu Davidova vyznání nad tím, kým chce být Bůh i pro nás. Podívejme se na tři vyznání, které vidíme u Davida.
1. vyznání: To nejlepší je Bůh
David se cítí ohrožený. Ale hned po tom, co prosí o ochranu, říká: "Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není." (v.2) David těmito slovy vyjadřuje, že to nejcennější, co má, je Hospodin. Ten verš je tedy nádherným vyjádřením Davidovy jistoty v Bohu. Ano, David se modlí o ochranu. Určitě ho něco tíží a má obavy. Nevíme přesně z čeho. Možná se bojí o svůj život, možná se bojí o něco hmotného. Ale hned po té říká, že to nejcennější je pro něj Bůh. David vlastně jinými slovy říká, že i kdyby se snad naplnily ty jeho obavy a on nebyl ochráněn a přišel snad o to dobro, které chce chránit, tak že stejně tím nejvzácnějším je pro něj to, co ztratit nemůže. Tím nejvzácnějším je pro něj sám Bůh a Boží zaslíbení. To je úžasný postoj a úžasné svědectví víry Davida.
Není to jen David, kdo vyznává, že tím největším dobrem je Hospodin. A není to jen David, kdo vyznává, že i kdyby člověk o mnohé přišel, tak to nejlepší mu zůstává. Prorok Abakuk vyznává: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.“ (Abakuk 3:17-18)
Milí bratři a sestry, David i Abakuk nám tady vydávají nádherné svědectví o tom, že je možné žít životem plného uspokojení v Bohu. Je možné mít všechno své štěstí v Bohu. A dokonce nám ukazují, že je možné toto štěstí zažívat i uprostřed obav a dokonce ztrát.
Možná je to dobrá příležitost, abychom se zamysleli, čeho se bojíme my. O co se modlíme? Modlíme se o zdraví své a svých blízkých? Modlíme se o zaměstnání? Modlíme se o naší zemi? O co se bojíme? Kde se cítíme ohroženi? Boží slovo nás jistě vyzývá, abychom prosili Pána Boha o požehnání a o to, aby tyto či jiné nepříjemnosti a těžkosti od nás odvrátil. Na druhé straně je tady ale ujištění, že pokud máme své štěstí v Hospodinu, tak v něm budeme šťastní i tehdy, když o některé ze zmiňovaných věcí či hodnot přijdeme. Pokud je tedy Hospodin naše největší dobro, tak když nás či naše blízké navštíví těžká nemoc, tak nás to sice bude bolet, ale nepřijdeme o naše největší dobro. Hospodin bude s námi! Když náhodou přijdeme o zaměstnání, tak to sice pocítíme a můžeme se dostat do velkých problémů, ale nepřijdeme o náš zdroj největšího dobra, Hospodin totiž bude s námi. A když bude zvolen za prezidenta kandidát, kterého jsme prezidentem nechtěli, a když budeme mít strach, že se naše země vydává špatným směrem, tak to sice může ovlivnit nás i naše děti, ale to největší dobro nám zůstane. A tak, ať už je nám zle nebo dobře, ať zažíváme strach nebo pokoj, připomínejme si, že Bůh je nám největším dobrem. V tom je totiž velké požehnání.
2. vyznání: Bůh žehná těm, kdo žijí pro Něj
To je druhé nádherné vyznání Davida. Vidím ho především v sedmém a osmém verši: „Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.“ (v.7-8) V těchto slovech David opěvuje další požehnání, které přijímá z Boží ruky. Říká, že mu Bůh radí a že ho napomíná jeho ledví. Ledviny jsou v hebrejské mentalitě symbolem svědomí. David tedy říká, že Bůh mu radí a to jak přímo skrze své slovo, tak nepřímo skrze svědomí. To je úžasně dobrá zpráva. Fakt, že nás Bůh nenechá jen tak, ale že nám radí, že nás vede, že nás chrání, že nás motivuje, je úžasně dobrá zpráva.
A v dalším verši zase čteme, že Bůh je nám po pravici. Po pravici je vždy ten, kdo jedná v našem jménu. David tedy říká, že Bůh jedná za něj a to má za důsledek Davidovu neotřesitelnost. Žádná událost ho nerozhodí, protože má po svém boku Hospodina.
Všimněme si ale něčeho pozoruhodného. Ta zaslíbení nejsou nutně pro každého. David je s něčím spojuje. Vždy před tím, než David vysloví toto nádherné Boží zaslíbení, tak říká, jak jedná on. V prvním případě říká, že on sám dobrořečí Hospodinu, v druhém, že si Boha stále staví před oči. Myslím si, že je nesmírně důležité, abychom to neminuli. Bůh přichází se svými dary, jako odpověď na to, že my se k němu utíkáme. To odpovídá i tomu, co říká Ježíš, když nás vyzývá, abychom klepali a hledali a potom že nám bude otevřeno, potom nalezneme. Nemáme sedět tiše v koutku. Máme jít z Boží milosti Bohu naproti.
Je spousta lidí, kteří říkají, že je Bůh opustil, že jim naradí a nezjevuje svoji vůli. Takoví lidé jsou zklamaní, škemrají, stěžují si. Ale podívejme se, co říká David. David říká, že On Bohu dobrořečí. On Mu dobrořečí i v situaci, kdy je ohrožen. On dobrořečí Bohu a toto dobrořečení přináší své ovoce. Tím ovocem je, že mu Bůh radí a radí mu i jeho svědomí. Bůh totiž reaguje na naši důvěru. On nám mnohonásobně naší důvěru odplácí.
V tom druhém případě David říká, že si stále staví Hospodina před oči. Vědomě se snaží na Boha myslet. Vědomě si připomíná Boží zaslíbení. Vědomě si připomíná jaký je Bůh a jak v minulosti jednal. A opět vidíme nádhernou reakci. David přijímá jako jistotu, že má Boha po své pravici a zažívá stabilitu. Stabilita je něco nesmírně důležitého. Měli bychom o stabilitu usilovat. Hlavně mladí lidé se často trápí a nemohou tu stabilitu najít. Bůh dává stabilitu tam, kde si Ho lidé neustále kladou před oči.
Milí bratři a sestry, někdy se možná ptáme, kde je Bůh. Proč mi neporadí, jak mám žít? Proč mi nedá stabilitu do života. Jedna z odpovědí může být ta, že my o to neusilujeme. Nehlásíme se svojí důvěrou v Boha, svým dobrořečením a tím, že si Boha nestavíme před oči. Zkuste Ho, a uvidíte, jak veliké požehnání obdržíte.
3. vyznání: Bůh má skvělý plán pro život
David je extrémně optimistický ve věci své budoucnosti. A důvod je samozřejmě ten, že ví, že budoucnost je v rukou Božích. Vyznává: „Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine. Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!“ (v.5-6) Když je tady řeč o losu, o měřících provazcích a o dědictví, tak to je terminologie, která je spojena s tím, jak si izraelské kmeny rozdělovaly území Izraele, když tam přišly z Egypta. David tady vyznává, že jemu jeho úděl vyměřil Hospodin. A jednoznačně říká, že je to dobrý úděl. Hovoří tady o krajině blaha. Bůh pro nás opravdu připravil něco blaženého. Stejně tak, jako Bible říká o Abrahámovi, že vyhlížel město u Boha, tak David vyhlíží to dobré dědictví. A oba nehovoří o územích tohoto světa, ale o věčnosti s Bohem. Tam, s Ním, na věčnosti, tam je ta krajina blaha.
David podobnou myšlenku opakuje v tomto žalmu ještě jednou. Říká: „Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.“ (v.9-10) David jásá nad tím, že jeho úděl není v říši smrti a tmy. Tento verš cituje Petr ve svém kázání o letnicích a vztahuje jej na Ježíše a Jeho vzkříšení. Nicméně my jej s Davidem můžeme vztahovat také na sebe a společně s ním se radovat z toho, že Bůh má pro nás dobrou zprávu. Tou zprávou je, že nás čeká nádherné dědictví. Věřícího člověka čeká nádherný život už tady na zemi, protože je to život s Bohem, který je největším dobrem, a kterého nám nikdo nevezme. Ale navíc máme vyhlídku až na věčnost, kde už navždy budeme v dokonalosti s Ním.
Dnes jsme si tedy připomněli tři vyznání Davida a tři obrovské požehnání, které máme v Bohu. To první je to, že Bůh je tím nejlepším, co máme. To druhé, že Bůh žehná těm, kdo žijí pro Něho a to třetí, že Bůh má skvělý plán pro náš život. Připomínejme si tyto úžasné pravdy.
Žalm končí Davidovým vyznáním: „Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“ (v.11) Kéž by i naší největší radostí bylo bytí s Bohem. Kéž bychom viděli, že On je ten, kdo nám dává to nejlepší. Kéž bychom na to nikdy nezapomněli a vždy za to děkovali. Amen.
Audio záznam naleznete zde.
