O Božím království
Milí bratři a sestry, milé děti, téměř všichni asi známe podobenství o rozsévači. Rozsévač rozsévá zrno a to zrno padá na různé typy půdy a přináší různý užitek. Ježíš vysvětluje, že tím zrnem je Boží slovo, které padá do životů lidí. V Markově evangeliu najdeme toto podobenství ve čtvrté kapitole. A ve stejné kapitole, o několik veršů dále čteme jiné podobenství o zasetém semenu. A toto podobenství si chceme dnes připomenout.
„[Ježíš] Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň." (Marek 4:26-29)
Minulý týden jsme měli těžký text, který hovořil o tom, že jsme neužiteční služebníci. Říkali jsme si, že ve světlé Boží velikosti, jsme opravdu nikým. O to více potom vyniká ta dobrá zpráva, že si nás Bůh zamiloval.
Ten dnešní text tématicky navazuje na ten minulý. Je zde řeč o zrnu, které člověk hodí na zem. Některé překlady používají větu, že člověk zasel semeno. Ale tady na rozdíl od jiných podobných textů, není řeč o tom, že to zrno je zaseto, je tady použito jednoduché spojení, že to zrno je hozeno na zem. Ukazuje to na jakousi náhodnost či snad i neplánovanost. Spíše než člověka, který seje mi to připomíná někoho, kdo v kapse najde zrníčko obilí a pohodí ho na zem. A to naše podobenství pokračuje a má takové dvě části, které nám přináší dvě zprávy o Božím království. Tou první zprávou je, že Boží království roste a tou druhou, že Boží království zraje. Podívejme se na to společně.
1.zpráva: Boží království roste
Už jsme si řekli, že to podobenství začíná tím, že někdo pohodí nebo zaseje zrnko obilí. A co se děje dál? Člověk spí nebo bdí a zrno vzchází a roste a ten člověk ani neví jak. Tady nás Ježíš učí jednu zásadní pravdu, že růst Božího království není závislý na naší aktivitě.
Ale než si k tomu ještě řekneme několik slov, měli bychom si znovu připomenout, co je to Boží království. Teologové často rozdělují Božího království dle tří významů. A myslím, že je to velmi prospěšné rozdělení. Já už jsem to mnohokrát říkal, takže to mnozí znáte. Když Boží slovo hovoří o Božím království, tak tím někdy myslí, království moci. Do království moci patří celé Boží stvoření. Bůh je králem všeho, co stvořil, vše je součástí tohoto království. Potom Bible někdy hovoří o království milosti. Do království milosti patří všichni ti, kterým se stala milost a kteří věří Ježíši Kristu, kteří Ho mají ve svém srdci. A potom je království slávy. Království slávy se rozhostí tehdy, když pomine tento svět, jak ho dnes známe a Bůh stvoří nové nebe a novou zemi.
Musíme si položit otázku! O jakém království to tady hovoří Ježíš Kristus? Určitě o tom království milosti! Hovoří o růstu království milosti, to znamená o růstu počtu těch, v jejichž srdci vládne Kristus.
A co nám tím chce tedy Ježíš říct? Říká, že to království roste a my o tom často ani nevíme. A to je jistě pravda! Už jsme často slyšeli svědectví o tom, jak někdo uvěřil díky letáčku, který někde našel. Díky svědectví člověka, kterého viděl jedou v životě atd. A Ježíš nám tady vlastně připomíná, že tím nejdůležitějším není nějaká aktivita ostatních. Tím nejdůležitějším je životodárná moc Božího slova.
Víte, je to vlastně zázrak. Vezměte si do ruky zrnko pšenice. Malinké zrnko a je v něm něco nemírně velkého, mocného - život. Bohem darovaný život. A o to více je to zázrak, když si vezmete Bibli, Boží slovo. Tady je také život, život věčný. Život, který mění člověka – z Božího nepřítele se stává Boží dítě.
A proto je zvěstování Božího slova prioritou církve. Můžeme dělat milión dalších věcí, ale nic se nikdy nebude rovnat zvěstování Božího slova. Právě proto apoštolové hned na začátku ustanovili diakony, protože poznali, že se potřebují věnovat zvěstování Božího slova a modlitbě a ne dalším úkolům. Ty svěřili diakonům. Zvěstování Božího slova je priorita.
Co ten text znamená pro nás? Nemyslím si, že tento text říká, že nemáme dělat nic než kázat evangelium. Nemyslím si, že nám tento text zakazuje být aktivní v hledání nových forem a možností. Ale toto podobenství nám ukazuje, že člověka nezmění nic jiného než Boží slovo. A tak je to pro nás výzva, abychom Božímu slovu dali více prostoru v životě našich rodin, našich sborů. Abychom mu dali více prostoru v zaměstnání, ve styku s příteli.
A když tady mluvím o Božím slově, tak samozřejmě máme na myslí především to základní poselství o lidském hříšnosti, poselství o Boží lásce, která vedla Krista na kříž, poselství o Boží milosti, ve který nám díky oběti Ježíše Krista Bůh naše nepravosti promíjí. Ano tento text nás volá k rozsévaní tohoto životodárného zrna. Volá nás k zvěstování Božího slova. A volá nás k tomu, abychom nikdy nezapomněli, že sami nejsme schopni způsobit, aby ta rostlinka víry porostla byť jen o milimetr.
Ano, umíme stavět mrakodrapy, které jsou vysoké skoro kilometr. Člověk je staví. Vidíme jak rostou. Ale nejsme schopni způsobit, aby shluk bílkovin rostl. A už vůbec nejsme schopni způsobit, aby v člověku rostla víra. To je Boží dar.
2.zpráva: Boží království zraje
V té druhé části tohoto podobenství potom Kristus hovoří o tom, že to Boží království zraje. Ten růst Božího království má svůj cíl. Čteme: „A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň." (v.29) Boží království zraje, dozraje a potom přijde žeň. Kdybychom se podívali na jiné texty v Bibli, tak bychom třeba mohli lehce místo slova žeň použít slovo soud. Soud či žeň je konec růstu.
Boží slovo nám říká, že nikdo nezná ten čas, kdy to dozraje, pouze Otec. A potom přijde sklizeň, soud. To je ten srp, o které je řeč. Tento soud bude pro věřícího člověka úžasným momentem. Protože z úst samotného Boha uslyší, že je čistý jako sníh. Neuslyší to proto, že žil dokonale, ale proto, že mu bylo dokonale odpuštěno dokonalým Ježíšem Kristem, který přinesl dokonalou oběť.
A i tady si znovu uvědomíme, že nebýt toho Božího slova, které jsme slyšeli, které zakořenilo v našem srdci, byli bychom v den soudu hrozným způsobem prohráli. Ale díky té životodárné moci Boží slova z nás z Boží milosti vyrostl zralý klas. Ano, bude to úžasný den. A bude úžasný ne díky našemu úsilí, ale díky Boží milosti, která dává růst. Nikdy na to nezapomeňme.
Audio záznam naleznete zde.
