Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 4. 2013

O kompromisech

a.jpgZůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." (Jan 8:31-32)

 

V mnoha zemích, a já to znám především z Afriky, je běžné, že se prodávající s kupujícím dohadují na ceně. Prostě smlouváte. Je to úžasný způsob nakupování. V Tanzanii to probíhá asi takhle. Jdete kolem nejrůznějších prodejců a tváříte se, že nic kupovat neplánujete. Jen tak je možné se pohybovat v před, jinak byste byl okamžitě v obklíčení prodejců. Oni na vás stále pokřikují, zdraví vás, nazývají vás přítelem a zvou, abyste u nich něco koupil. Tu vám něco padne do oka. Zastavíte se a ochotný prodejce je v mžiku u vás. Zeptáte se na cenu a on vás ujistí, že vám uděl skvělou nabídku a řekne částku. Jelikož jste běloch a svahilsky znáte jen pár slov, jen docela pravděpodobné, že ta výjimečná nabídka je asi 5 – 10 x vyšší než za jakou by to koupil místní zákazník. Nahodíte tedy grimasu nezájmu a tváříte se, že odcházíte. Tu na vás prodejce křičí a ptá se, kolik byste byli ochotni dát. Řeknete cenu, která je tedy výrazně nižší a řeknete, že nejste nováček, že víte, jaké jsou ceny. Tu se prodejce chytí za hlavu a ptá se, zda chcete, aby jeho děti zemřely hlady. Říká, že takové obchody by ho dovedly na mizinu. Ještě chvilku oba hrajete podobné divadlo grimas a silných slov a nakonec se domluvíte. On je šťastný, protože své zboží dobře prodal a nepřistoupil na vaši první nabídku. Vy jste šťastní, protože jste to koupili za dobrou cenu a ne za tu původní. Všichni jsou spokojeni a mají radost ze života. Tak funguje obchod v Tanzanii.

Dneska máme mluvit o kompromisech. Toto asi nebyl přiklad kompromisu, ale spíše bychom použili slovo konsenzus. Prostě jsme se domluvili. A na takovém konsenzu či kompromisu v obchodu, ale i v jiných vztazích mezi lidmi nemusí být automaticky něco špatného.

Na druhé straně, o kompromisech se v poslední době mluví často. A často se má za to, že kompromis je nejlepší řešení. Ale to není pravda. Kompromis často není nejlepší řešení. A naším úkolem rozhodně není hledat kompromis, ale hledat nejlepší řešení všech situací. Často slýcháváme, že manželství je především o kompromisech, ale to je jedna velká lež. Bible říká, že manželství je o tom, že máme jeden druhého považovat ze přednějšího než sebe.  A opět, nechci říci, že kompromis nemá místo. Ale určitě není nejdůležitější.

Dovolte jeden, možná vyhrocený příklad. Představte si, že ona přijde s názorem, že je třeba vymalovat kuchyň. Ale on si myslí, že je spíše třeba vymalovat obývák. (Řeknu vám malé tajemství, on si ve skrytu duše myslí, že není třeba vymalovat nic, ale když už musí malovat, tak si myslí, že to spíše potřebuje obývák.)  A co teď? Kompromis? Tak určitě … můžete vymalovat půl kuchyně a půl obýváků. Taky by to nemusela být katastrofa. Ale realita by byla taková, že vlastně nic není úplně dobře. Kompromis totiž často znamená nedobré řešení, poloviční řešení. Kompromis je často opakem toho, co se děje na tržišti v Tanzanii. Kompromis často končí tím, že nikdo není spokojený. Každý je zklamaný a všichni mají z toho špatný pocit. Kompromis není všelék. Kompromis nás často okrádá a nejlepší řešení a způsobuje bolest. Zamyslete se, kde v Bibli najdete výzvu, abychom hledali kompromisy. Kde v Bibli najdete výzvu, aby každý ustoupil trochu. Já to nenacházím. A opět, já nechci kompromisy hanit úplně. Mnohdy to je vhodné řešení, ale chci ukázat na to, že se to dnes přeceňuje a že Bible nám přece jen přináší výhodnější cestu. Máme v úctě považovat druhého za důležitějšího než sebe. To znamená pokořit se a upřednostnit toho druhého.

Problém je, že já často chci, aby mne druzí považovali za přednějšího sebe. Já chci být ten, kterému oni ustoupí. Já chci být ten, jehož názor je respektován. Ale ta výzva je přesně opačná. Já mám být ten, kdo ctí druhé, kdo se pokoří, kdo ustoupí.

Samozřejmě toto nefunguje vždy a všude. Když vedete se spolupracovníkem debatu třeba o podvádění šéfa, tak asi není na místě, abyste řekli: No já si sice myslím, že bychom ho podvádět neměli, ale chci v úctě dát přednost tvému názoru, takže ho teda budu podvádět i já. To asi ne, ale to je nám všem jasné. Ale právě v našem příklad s malováním by to fungovalo určitě úplně dokonale – rozhodně lépe než kompromis.

Pokud manželka řekne: „Víš co miláčku, já si sice stále myslím, že by bylo lepší vymalovat tu kuchyň, ale vím, že obývák je taky důležitý. Takže souhlasím s tím, že vymalujeme obývák. Stejně je to vůbec super, že si najdeš čas a uděláš to pro nás. Jsem tak vděčná, že se o to umíš postarat a poradit so s tím sám i bez malíře.“ Jaký je závěr? Manžel je hrdý, že mu žena tak polichotila a pustí se do toho. Žena je vděčná, že to manžel udělá a že mu mohla ustoupit. Nebo to může být přesně naopak. Tehdy, když najdeme radost z toho, že se pokoříme, že upřednostníme toho druhého, tehdy zažíváme štěstí. Ano, cesta oběti je vyšší cesta než cesta kompromisů.

Ale dnes se chceme zaměřit především na jiný rozměr kompromisů. Chceme mluvit o kompromisech ve vztahu k Bohu. Hrozí nám totiž, že budeme dělat kompromisy s Bohem. Ale to je špatně. Proč? Kompromis znamená, že každý poleví ze svých požadavků. Ale Bůh nemůže slevit. Bůh se nezmění. Bůh nezmění své požadavky. Bůh nám neustoupí. Vše, co kdy Bůh řekl je dokonalé a jakýkoli kompromis by byl jen k horšímu. Bohu nejde říct: „Bože, tak já tedy se svou manželkou zůstanu a neopustím ji, protože Ty to tak chceš. Na druhé straně, ty mi toleruj nějaký ten sexuální úlet.“ Tak to nejde. S Bohem nejde smlouvat, On je Bůh! On není partner na naší úrovni, s kterým se budeme dohadovat.

Nejde si vybrat, že budu dělat jen něco z toho, co On chce. Nejde říct, že Mu budu věřit, ale v některých oblastech si budu dělat po svém. Nejde říct: Bože, chci žít pro tebe, ale tady tu jednu věc nedokážu, snad mi to odpustíš. A taky nelze říct Bohu, že Mu budu věřit, ale víc už pro Něj udělat nemohu. Takové lidi Ježíš nazývá vlažnými. Pozor, nenazývá je vlažnými křesťany. Vlažnost, tak jak ji Ježíš používá v knize Zjevení, se netýká křesťana. Vlažnost se týká těch, které Bůh nesnese a plivá z úst. Tito lidé odešli či odcházejí od Boha. To už nejsou křesťané. A pokud děláme kompromis s Bohem, tak jsme ve stejné situaci.  Odcházíme nebo už jsme odešli od Boha.

Dovolte několik příběhů lidí, o kterých nám hovoří Bible, které kompromisy zničili. V knize Jozue jsme četli o kompromisu Akány. Ten zatoužil po věcech, které viděl ve zničeném Jerichu a zachoval se jinak, než jak jim Pán Bůh řekl. Důsledky byly tragické. Mnoho mrtvých. Vzpomeňte si na Samsona. To byl Boží muž, kterého si Bůh chtěl používat, ale udělal několik kompromisů a ty ho zabily. Vzpomeňte si na Davida, který udělal kompromis ve vztahu k ženě. Zapomněl na to, že to, že se mu žena líbí, z ní ještě automaticky nedělá jeho manželku. Vzpomeňte si na Šalamouna. Ten nejmoudřejší ze všech lidí a dopouští se nejrůznějších kompromisů ve vztahu k ženám, ale i k Boží jedinečnosti a důsledky jsou katastrofální. S Bohem nejde smlouvat. Nejde se domluvit na VIP podmínkách. Boží zákon je dán. A jakmile si Boží zákon snížíme, jde to s námi z kopce. My si to vždy nějak omluvíme. Nějak si to odůvodníme, ale hřích se usadí v našem nitru a zabije nás.

Milí bratři a sestry, co máme dělat, abychom nekompromitovali Boží poselství? Co máme dělat, abychom žili tak, jak chce Bůh? Jak máme žít? Jak se vyvarovat kompromisů?

Dovolte, že znovu přečtu text, který jsem četl na začátku. Právě v tomto textu totiž vidím odpověď. Je to text určený následovníkům Ježíše Krista. Ježíš řekl: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." (Jan 8:31-32)

Milí přátelé, jediná ochrana proti tomu, abychom nedělali kompromisy s Bohem, je zůstávat v Jeho slovu. A teď mi nejde o to, že nebudeme dělat nic jiného než číst Bibli a že tím pádem nebudeme mít čas hřešit. Ne, jde o to, že tady máme Boží slovo. Tady je to, s čím děláme kompromisy. Tady je základ našeho následování Krista. O to jde!

A pokud své životy postavíme na tomto Slově, tak jsme chránění od kompromisů. Ne, nechci říct, že nepadneme, ale ono nám to Boží slovo nedá pokoj. Stane se v nás ohněm a hřích nás bude pálit a štvát a bolet. A my nebudeme moci jinak než padnout před Bohem, vyznat Mu svůj hřích a najít odpuštění a novou sílu do dalších zápasů.

Milí bratři a sestry, Boží slovo má opravdu obrovskou moc. V pátek dopoledne jsem se setkal s jednou ženou, kterou proměnilo právě Boží slovo. Minulou neděli jsem dal výzvu, že kdo by chtěl před sborem vyznat svojí víru, že mne má kontaktovat. A tato žena zavolala, přišla za mnou. Řekla mi, že v životní krizi začala číst Boží slovo. A Pán Bůh se jí dotkl a ona dnes patří Kristu. Chce se k Němu přiznat i před sborem a prožít svoji konfirmaci. Takovou moc má Boží slovo. Nebudu více prozrazovat, uslyšíme o tom více příští neděli.

Jak zůstávat v tom Božím slovu? To je tím pádem důležitá otázka. Je opravdu moc důležitá. Je to tak důležité, že Pán Bůh Židům radil toto: „Tato má slova si vložte do srdce a do své duše, přivažte si je jako znamení na ruku a ať jsou jako pásek na čele mezi vašima očima. Budete jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich, ať budeš sedět doma nebo -půjdeš cestou, ať budeš uléhat nebo vstávat. Napíšeš je na veřeje svého domu a na své brány.“ (Deut. 11:18-20)

Bůh vede své následovníky, aby měli Jeho slovo na očích, aby ho vystavovali před své děti a před všechny, kdo vcházejí do jejich domu. Boží slovo je totiž to zásadní.

Nevím, jakou vy máte zkušenost se zůstáváním v Božím slově. Já nejsem v tom stálý a často potřebuji nové impulzy, restarty, někdy i nový přístup a novou metodu. Pokud vám připadá Boží slovo suché, neoslovuje vás, netěší vás, tak je třeba něco změnit. Při svém osobním čtení si dávám velice nízký cíl. Snažím se zapamatovat si jednu myšlenku do večera. A potom mám ještě jednu aplikaci a tou je modlitba skrze text. Ptám se, k čemu mne ten text vede. Z čeho mám činit pokání, za co mám děkovat, o co mám prosit. A takto se snažím v Božím slovu zůstávat.

Pokud zůstáváme v Božím slovu, pak nežijeme ve lži, poznáváme pravdu. Poznáváme pravdu o sobě, o Bohu, o Jeho vztahu k nám. A pokud žijeme v pravdě, tak nás pravda vysvobodí a zachrání od kompromisů. Ano, nebudeme dokonalí, ale budeme chránění mocí Božího slova.

Milí bratři a sestry, musím ale říci ještě něco. Nemohu vám to zatajit. Pokud budete žít bez kompromisů, tak to často slíznete. Pokud nebudete na pracovišti flirtovat s ostatními, tak se vy můžete stát objektem vysmívání a ponižování. Pokud v podnikání odmítnete nečestnou hru, tak se proti vám falešníci můžou otočit a házet vám klacky pod nohy. Pokud budete poctivě a čestně jednat s lidmi kolem sebe, tak z různých příležitostí možná nevytřískáte tolik, kolik ti s ostrými lokty. A přestože na konci nebudete litovat, je velmi pravděpodobné, že zaplatíte cenu.

Ono ani Bůh nepřistoupil na kompromisy. A právě proto i On musel zaplatit cenu. Cenu nejvyšší. Zaplatil životem Ježíše Krista. Za vás. Za mne. Aby moje a Vaše kompromisy s Ním byly odpuštěny. Kdyby Bůh udělal kompromis, byli bychom věčně ztraceni. On však kompromis neudělal. A tak Ježíš vstupuje do toho světa kompromisů, nečiní kompromis a obětuje se místo nás. Svojí smrti zaplatil za náš hřích, za naše špatné kompromisy s Bohem, aby nás nekompromisně zachránil pro věčnost. To je Jeho nabídka pro každého z nás? Postavili jste na ní svůj život?

Dovolte, že zakončím slovy, která řekl tento týden londýnský biskup Richard Chartres na pohřbu Margaret Thatcherové: „Ježíš nám nepřináší informace nebo rady, ale On sám je vtělením Boží lásky. Bůh tak miloval svět, že byl štědrý: On nezasáhl nějak vzdáleně, ale vydal se nám v osobě Ježíše Krista a stal se jedním z nás!“ Bůh neudělal kompromis. Ježíš Kristus se pro nás stal člověkem. Zůstávejme v Jeho slovu a buďme svobodní od kompromisů s Jeho slovem. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář