Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 2. 2011

O postavení služebníka

a.gifBratři a sestry! Text, který je určen na dnešní neděli je jeden z těch složitějších a to hlavně proto, že žijeme v úplně jiné době, než ve které žil Ježíš. V tom textu je řeč o služebníku a pánu. Je řeč o služebníků, který si nic nenárokuje a věrně a beze slov slouží Pánu. Takový vztah si my ani dnes v době přísného Zákoníku práce neumíme dobře představit, plně ho nechápeme. Zaposlouchejme se ale do toho dnešního textu s důvěrou, že nás Boží Duch povede k porozumění tomuto textu.

 

"Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: 'Pojď si hned sednout ke stolu'?Neřekne mu spíše: 'Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!'?Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom neužiteční služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.'" (Lukáš 17:7-10)

 

Abychom pochopili tento text, budeme se muset podívat na to, co našemu textu předchází. Dovolte tedy, že ještě přečtu čtyři předcházející verše: „Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: 'Je mi to líto', odpustíš mu!" Apoštolové řekli Pánu: "Dej nám více víry!" Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře', a ona by vás poslechla."“ (v.3-6) Podívejme se na tu myšlenkovou linii tohoto textu. Ježíš učí o tom, že máme odpouštět. A Ježíš dává příklad. Říká, že když mi můj bratr ublíží a poprosí o odpuštění, mám mu odpustit. A když mi téhož dne ublíží znovu a zase přijde s prosbou o odpuštění, mám mu zase odpustit. A i kdyby to pokračovalo, klidně i sedmkrát ve stejný dne, zase mu mám odpustit. Uff. Zkuste si představit, že Vám někdo sedmkrát za pár hodin ublíží. A Ježíš říká, že máme odpouštět. Na to učedníci v zoufalství nad náročným úkolem reagují prosbou: „Dej nám více víry.

Ježíš je tedy učí něco o víře a říká, že jakkoli nepatrné množství víry je dostačující. I kdybyste měli víry jen tolik jako to nejmenší hořčičné zrnko je to dost i na ty největší činy. Nepotřebujete více víry. Potřebujete něco jiného. A Ježíš říká to naše podobenství. A myslím si, že to hlavní, co nás tím celým rozhovorem učí, je to, že ten náš život na této zemi nezvládneme tehdy, když budeme mít více víry, ale když budeme pokornější služebníci. Jak jsem řekl, víra nemůže být větší neb menší. Víra buď je nebo není.

Toto Ježíšovo zdůraznění je velmi aktuální i v dnešní době. Protože se najdou ti, kdo říkají: „Kdybys měl větší víru, už bys to pokušení neměl. Kdybys měl větší víru, nebyl bys nemocný. Kdybys měl větší víru, už byste měli dítě. Kdybys měl větší víru, už by tvoje rodina uvěřila.“ Ježíš nám v našem textu ukazuje, že po nás nechce větší víru, ale oddanější a pokornou poslušnost.

To samozřejmě nevěřícímu člověku zní hrozně. Proč by měl sloužit Bohu? Vždyť v tom případě nás víra zotročuje! A to zní hrozně!

Ano, vskutku, víra z nás dělá služebníky - ale dobrovolné! Dělá z nás služebníky, kteří s radostí a dobrovolně slouží Bohu, který je pro ně tím nejvzácnějším na světě. Naopak, když někdo nevěří a odmítá se sklonit před Bohem, pak je nedobrovolně otrokem hříchu a slouží hříchu a svým vášním, aniž si to uvědomuje.

            Ale vraťme se k našemu textu a k tomu, co se z něj o služebnících živého Boha dovídáme. Chtěl bych zmínit dvě pravdy o služebnících Ježíše Krista. A když mluvím o služebnících Ježíše Krista, tak rozhodně nemluvím jenom o farářích, ale o všech křesťanech.

 

1.pravda: Služebník Kristův má službu, jako životní styl

            Ježíš tady říká, že když služebník skončí se svou práci na poli, tak to neznamená, že je konec. On pokračuje službou u stolu. A až už není nic k udělání, potom skončí. Ježíš tady mluví k nám křesťanům a ukazuje na to, že křesťan tady není jen pro jeden nějaký úkol, nějakou službu. Křesťan, když udělá jednu službu, tak nastupuje do druhé. Křesťan neslouží Bohu s tím, že za chvíli skončí. Dokud žijeme na této zemi, pak sloužíme. Služba se stává naším životním stylem.

            Služba není něco, co dělat musíme. Služba Bohu je něco, z čeho se radujeme, v čem nacházíme veškeré své štěstí. Radujeme se z toho, že máme tu výsadu udělat něco pro živého a mocného Boha. Pokud někdo slouží s myšlenkou, že se to musí, abychom potom jednou měli nějaké výhody u Boha v nebesích, pak se strašně mýlí. Pokud někdo slouží, aby se na něho nehněvali ostatní spolusborovníci, tak je to taky nesmírně smutné.

            A tak vás i sebe chci znovu vyzvat, abychom se podívali na naši motivaci. Co je motivací pro moji službu? Proč zpívám v pěveckém sboru? Proč sloužím v kuchyni? Proč si připravuji slovo na biblickou hodinu? Je to proto, že jsem kdysi udělal chybu a někde se přihlásil nebo proto, že chci oslavit Boha?

Neříkám, že vždy to musí jít s radostí a s elánem. Služba je dřina a někdy je třeba se překonat a znovu si připomenout, proč dělám, to co dělám. Když totiž ztrácíme motivaci a dokonce při službě naříkáme, tak se okrádáme o požehnání ze služby a ďábel se směje.

A co když nám opravdu docházejí síly? Co když už jsme unaveni? Co když si říkáme: „Je už zase utekl týden, ach jo, zase musím jít na zkoušku. Ach jo, zase máme službu v kuchyni. Ach jo, už zase na mně vyšla služba na biblické hodině.“ Pak je něco v nepořádku a je třeba činit pokání z takového postoje a hledat novou sílu pro radostnou službu Bohu. Ten dnešní text ukazuje, že řešení není dát si na rok pauzu od služby. Ale co je tedy řešením?

Apoštol Pavel zmiňuje alespoň dva zdroje síly, pro takovou službu. V listu Římanům říká: „V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.“ (Římanům 12:11) Tady apoštol Pavel spojuje horlivou službu s vroucím duchem. Kdy je náš duch vroucí? Dovolte, že si pomohu ilustrací. O Bohu je řečeno, že je jako oheň. A když dáte hrnek vody na sporák, kde je plamen, tak ta voda bude brzy vroucí. Když ten hrnek sice necháte v kuchyni, ale metr od sporáku, tak nikdy vroucí nebude. Pokud chceme být vroucího ducha, musíme se přiblížit k Bohu. A pak bude platit i to zaslíbení z Jakuba: „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám!“ (Jakub 4:7) Bůh se k vám přiblížím a svým žárem zapálí i vás, abyste byli vroucího ducha. A ten, kde je vroucího ducha, ten radostně slouží Bohu.

A ta druhá rada je z listu Galatským: „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.“ (Galatským 5:13) Ta naše služba musí vycházet z lásky k druhým. Služba bez lásky k druhým je opravdu mizérie a člověk hledá cestu, jak se takové službě vyhnout. Ví, že jako křesťan má sloužit, ale zároveň hledá důvody, jak ostatním ve sboru naznačit, že už sloužit nemůže, protože .... (dosaďte si cokoli). Abychom radostně sloužili, musíme milovat druhé lidi. Abychom milovali druhé lidi, musíme milovat Boha.

Takže jestli chceme radostně sloužit, usilujme o blízkost s Bohem a modleme se o lásku k lidem.

 

2.pravda: Služebník Kristův neslouží pro odměnu

Připomeňme si ještě ten devátý a desátý verš: „Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom neužiteční služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.'" (v.9-10)

A tady tento verš nám ukazuje, že služba je pro služebníka něco tak normálního, něco tak přirozeného, že mu ani nenapadne myslet na odměnu. Pro Kristova služebníka je největší odměnou to, že může být služebníkem. Pro mne je největším darem to, že mne Kristus vykoupil. Zemřel za mne na dřevě kříže, nazval mne svým synem a já Mu teď mohu sloužit. Když jsem přijal tak velký dar, tak jakákoli další odměna je nic. Služebník Krista po žádné další odměně netouží. A tak mým cíle je, ne aby bylo za moji službu děkováno mně, ale aby bylo děkováno Kristu. Mým cílem je, ne abych byl oslaven já, ale aby byl oslaven Kristus. Protože Jeho služba mně – hříšníkovi, je víc, než co já, kdykoli mohu udělat.

A ještě něco tady ten text ukazuje. Je tady ukázána ta naprostá pokora. Ti služebníci říkají: „Jsme jenom neužiteční služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“ (v.10) Oni říkají, že ve své podstatě jsou neužiteční služebníci. Bez Boha jsou nic. Bůh by se klidně bez nich obešel. A tak s pokorou dodávají: „Učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“ Kéž by to byl i náš přístup! Kéž bychom si vždy řekli, že naše služba je jen to, co jsme museli udělat! Neděláme to pro potlesk. Neděláme to, aby nás bylo lépe vidět. Neděláme to, abychom si šplhli u Boha či člověka. Děláme to s vděčností za spasení, jako to nejmenší, co pro Krista můžeme udělat.

            Ve středu dostali bratři Walachové z firmy Walmark ocenění Podnikatel roku 2011 v České republice. Vybudovali firmu, která má roční obrat 2,4 miliardy korun. Ocenění přebírali v krásném Žofíně. Chystají se na cestu do Monte Carla, kde kandidují na celosvětové ocenění. Tento týden jsme je mohli slyšet v rádiu, číst o nich v nejrůznějších novinách. Bratři Walachové se opakovaně přiznali ke své víře. Proč? Potřebují si šplhnout u Pána Boha? Potřebují si šplhnout u lidí? Pokud to byla jejich motivace, tak jim to moc nepomohlo, protože včera na Konferenci pro muže seděli na schodech, protože bylo plno. Po těch dnech před reflektory, mikrofony, kamerami, po těch dnech v luxusních křeslech, včera seděli na schodech. A mně to připomenulo ten biblický obraz služebníka.

            Nesloužíme pro odměnu. Nesloužíme, aby nás bylo vidět. Sloužíme s vděčností za Spasení. A já chci přesto využít tuto příležitost a poděkovat vám všem, kdo v našem sboru sloužíte. Děkuji. Děkuji především těm, kteří věrně sloužili po dlouhé roky a jejich služba se osvědčila. Ale děkuji i těm, kteří ve službě stojí kratší dobu. Děkuji těm, kdo slouží s radostí a jsou povzbuzením druhým. Ale děkuji i těm, kteří tu radost ve službě teprve hledají. Děkuji.

            Když jsem se tak připravoval, tak mi Pán dával na mysl, abych dal příležitost k modlitbám. A tak dnes po kázání vás chci pozvat k oltáři. Pokud chcete činit pokání z něčeho, co ve vaši službě nebylo v pořádku, přijďte to vyznat Pánu k oltáři. Pokud chcete poprosit o to, aby vám Pán ukázal, kde sloužit, přijďte se modlit k oltáři. Pokud chcete prosit o radost ze služby a vroucího ducha, přijďte se modlit k oltáři. A ať už přijdete nebo ne, vydejme se dnes Pánu do radostné služby. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář