O utrpení
Proč
Pán Bůh dovolí, aby spadlo letadlo plné lidí? Proč je Pán Bůh neochránil? A
proč Pán Bůh nezasáhne a neochrání pronásledované křesťany v Číně? Proč
musí být mučeni a vězněni pro víru? A hlavně, jak může Pán Bůh dovolit, aby
byly týrané a zabíjené děti? Kde je Pán Bůh, když se to všechno děje? To jsou
velmi důležité otázky a jsou zároveň velmi aktuální a to právě z důvodu
neštěstí, které potkalo sousední národ.
Audio záznam
naleznete zde.
Lidé se ptají: „Jak můžete
věřit, že existuje Bůh, který je všemohoucí a milující a který zároveň
dopustí takové tragédie. Tyto tragédie jsou důkazem, že Bůh buď neexistuje,
nebo není milující nebo není všemohoucí.“
To jsou velmi zásadní námitky,
se kterými přicházejí mnozí lidé. A pravděpodobně i my křesťané nad tím,
někdy uvažujeme. Dnes Vám určitě nedám nějakou lehkou jednovětou odpověď, která
všechny odzbrojí, ale chci společně s vámi nad tématikou utrpení
přemýšlet. A toto přemýšlení bych chtěl začít jedním krátkým veršem.
Radujte se s
radujícími, plačte s plačícími. (Římanům 12:15)
To první, co chci říci, když
mluvíme o utrpení je to, že musíme rozlišit službu lidem a doktrínu. Doktrína
nám vždy pouze oznamuje jakási fakta. Kdežto služba lidem z těchto fakt
vychází a je především charakterizována láskou k člověku. Služba lidem
neznamená, že člověku musíte hned říci vše, co je o něm pravda. A to platí i u
těch, kdo trpí. Když člověk trpí, tak mu asi nepomůže, když mu začnete
vysvětlovat biblické učení o utrpení a radit mu, jak má vypadat trpící křesťan.
Ne, takhle přistupovat nemáme. Vlastně přesně takhle přistupovali i přátele
Joba a Pánu Bohu se to rozhodně nelíbilo. Takže s trpícími máme
v prvé řadě plakat a sloužit jim. Až potom přichází vše ostatní. A já vás
prosím, abyste to měli na mysli, když se dnes budeme bavit o utrpení.
Položme si tedy první otázku: Proč vůbec Bůh dovolí utrpení?
Pokud chceme nalézt odpověď na
tuto otázku, musíme se vrátit na první stránky Bible. Tam čteme, že Bůh stvořil
člověka. Čteme také, že se Bůh podíval na člověka a řekl, že je to velmi dobré.
Ale tady se na chvíli musíme zamyslet a položit si otázku, kdo je člověk.
Co činí člověka člověkem? Co jej odlišuje od zvířat? Čteme, že člověk byl
stvořen k obrazu Božímu. Mohli bychom dlouze diskutovat o tom, co to
všechno znamená, ale dovolte, že zmíním alespoň jednu zásadní věc. To, že jsme
stvořeni k obrazu Božímu, znamená, že jsme byli stvořeni se svobodnou
vůlí. Člověk je teda bytost, která může dělat rozhodnutí. A pokud je
schopen dělat rozhodnutí, tak se může také rozhodnout neposlechnout Pána Boha.
A jak všichni víte, člověk si takovou cestu opravdu zvolil. A důsledek tohoto
rozhodnutí je katastrofální a jedním z důsledku je právě utrpení. Do dne,
kdy poprvé zhřešil, člověk vůbec nevěděl, co je to utrpění. Utrpení je to, co
si člověk vybral, když se vzbouřil proti Bohu. Ve chvíli, kdy Adam s Evou
pojedli ze zakázaného ovoce, zhřešili a zvolili si cestu utrpení. Utrpení je
tedy ovoce hříchu. Bůh oznamuje utrpení pro ženu, při rození dětí a při její
touze po muži. Muži oznámil utrpení v zajišťování obživy, v umírání.
Země se stala prokletou, stala se místem utrpení. To si vybral člověk.
My žijeme tisíce let po těchto
událostech, ale tyto události jsou nezvratně spjaty s naším bytím. My se
totiž rodíme na tento svět jako lidé, kteří volí špatně, jako lidé, kteří volí
neposlušnost vůči Bohu, jako lidé, kteří volí utrpení. A svým chování
způsobujeme, že lidé trpí. Není to Pán Bůh, kdo může za války a koncentráky,
jsou to lidé. Není to Pán Bůh, kdo ničí přírodu, jsou to lidé. Lidská činnost
je spojena s hříchem a utrpením.
Takže na tu původní otázku, proč
Bůh dovolil utrpení, musíme odpovědět, že člověk si vybral utrpení. Utrpení je
důsledkem hříšnosti člověka.
Pak je tady druhá otázka. Proč už Pán Bůh to utrpení neukončí? To
je důležitá otázka. Věřím, že Pán Bůh jednoho dne všechno utrpení ukončí. O
onom dne čteme: „A viděl jsem nové nebe a
novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. ...
A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo,
pominulo.“ (Zjevení 21:1,4) Takže víme jednoznačně, že toto utrpení má svůj
konec. Ale proč s tím Bůh neskončí už teď? Je to jistě tajemství, ale
pomoci nám může verš, který zapsal apoštol Petr: „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž
má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby
všichni dospěli k pokání.“ (2.Petr 3:9)
Opravdu
nemáme jiné vysvětlení než to, že Pán Bůh je mnohem moudřejší než my a drama
tohoto světa ještě neuzavřel. Někteří lidé se rozhodují, že Ho za to odsoudí.
Někteří se rozhodnou, že řeknou, že v takovém případě v Boha nevěří.
Ale to nic nemění na faktu, že On existuje a ve své neskonalé moudrosti ještě
s tímto světem neskončil.
Dovolte ještě třetí otázku, která
se často vyskytuje: Tak proč Bůh neubere
alespoň to nejhorší zlo? Proč Bůh nezakázal alespoň ty koncentrační tábory
či násilí na dětech? Tahle otázka je tak trochu zavádějící. Jak totiž můžeme
vědět, kolik zla už Bůh působením své moci odebral? Jak můžeme vědět, že Bůh to
největší zlo už neodstranil? Jinými slovy, představte si, že by Bůh nedovolil,
aby byly koncentráky a násilí na dětech. V tom případě byste o těch věcech
nevěděli a jiné utrpení byste považovali za největší. A dokud by na tomto světě
bylo nějaké utrpení, lidé by se stále ptali, proč Bůh neubere alespoň to
největší utrpení. Hřích a utrpení na tomto světě buď jsou nebo nejsou. A zatím
jsou a jednou nebudou.
To byly některé základní otázky
týkající se lidského utrpení? Dovolte, že teď ještě zmíním tři časté reakce na
utrpení a na nebezpečí z nich plynoucí. Tyto reakce vypadají nesmírně
zbožně, ale přitom mohou nadělat moc škody.
Někteří lidé trpícímu člověku
řeknou: Čiň pokání! Toto je
samozřejmě výborná výzva, která vychází z Bible. Možná si vzpomenete na
situaci, kdy Ježíš hovoří o katastrofách. Připomíná dvě. Jednak připomíná
situaci, kdy v Siloe spadla věž a zabila 18 lidí. Také připomíná situaci,
kdy Pilát nechal brutálně povraždit skupinu Galilejců. Ježíš na to řekl: „Nebudete-li činit
pokání, všichni právě tak zahynete.“ (Lukáš 13:3) Takže určitě i my máme volat
k pokání. Ale to, co je zde velmi
zavádějící je to, že tuto výzvu někteří říkají trpícím lidem a takto jim
naznačují, že utrpení, kterým procházejí je důsledkem jejich hříchu a že kdyby
činili pokání, tak by se jim to nestalo. To ale Ježíš vyvrací. Ve stejném textu
čteme: „On jim na to řekl: "Myslíte,
že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?
Ne!“ (Lukáš 13:2-3) Ježíš ukazuje, že
toto neštěstí se nestalo proto, že tito lidé byli větší hříšnici než ostatní.
Někdy to tak může být. Vzpomeňte si třeba na sluhu proroka Elíše. Jmenoval se
Gechází a onemocněl malomocenství, protože lhal. Tady je utrpení přímý důsledek
hříchu, ale není tomu tak vždy. A Ježíš to důrazně připomíná.
Ano, utrpení je vždy důsledkem toho, že žijeme ve
hříšném světě, ale nemusí být trestem za osobní hřích. Dovolte malý příklad.
Když manželé nemohou mít dítě, tak to automaticky neznamená, že je
v jejich životě tajný hřích. Ano, neplodnost je důsledkem hříšnosti
lidstva, ale není nezbytně důsledkem konkrétního hříchu toho jednotlivce, který
zrovna nemůže mít děti. Dovolte ještě jeden biblický příklad. „Učedníci se Ježíše zeptali: "Mistře,
kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho
rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je
slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.“ (Jan 9:2-3). Nemoc existuje,
protož tento svět je hříšný. V ráji nemoci nebyly. Ježíš tady jasně
ukazuje, že v tomto případě nebyla slepota důsledkem konkrétních hříchů
toho člověka či jeho rodičů.
Na tu výzvu, aby lidé činili
pokání, velice blízce navazuje rada, kterou někteří lidé trpícím dávají: Když se budeš opravdově modlit a když budeš
mít silnou víru, tak Pán to utrpení odebere. Zase musíme říci, že je určitě
dobré modlit se a posilovat víru. Ale jak jsme si už ukázali na začátku, stále
žijeme ve zkaženém světě a dokud to tak bude, budeme všichni prožívat utrpení.
A to, zda jednotlivé utrpení skončí dříve nebo později, to je v rukou
našeho Pána. Ano, určitě se máme modlit, ano určitě máme věřit, že nám Pán
dokáže pomoct. Ano, někdy Pán Bůh odstraní utrpení, když se konečně naučíme Mu
důvěřovat. Ale to neznamená, že vždy, když budeme Pánu Bohu blízko, tak On potom
odstraní veškeré utrpení.
Zdůrazňujeme to proto, protože
někteří lidé, kteří prochází utrpením stále hledají nějaký starý zapomenutý
hřích, aby se už konečně toho utrpení zbavili. Nebo naopak propadají depresi.
Představte si rodiče, kteří nemohou mít děti a nějací chytráci jim řeknou,
že se musí modlit ještě více a že jejich víra musí být silnější. To je
tragédie. Nejenže takoví rodiče prožívají bolest z toho, že nemohou mít
dítě, navíc ještě začínají pochybovat o své víře. A to přesně chce ďábel.
Ježíš po nás nechce, abychom se svou duchovní silou utrpení
zbavili. Utrpení nás jednou provždy zbaví On sám. Ale On teď touží po tom,
abychom Ho následovali a v Jeho síle snášeli cokoliv, čím musíme
v životě projít. Takovým povzbudivým veršem pro čas utrpení je verš
z 1.Korintským 10:13 „Nepotkala vás
zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni
zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i
východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ Všimněme si, že tady není
napsáno, že Bůh je věrný a proto pokud Mu budeme opravdově věřit, tak to
utrpení odstraní. Ne! Tady je napsáno, že Bůh je věrný a že nám dá sílu to
utrpení unést. Když žijeme vírou a jsme naplňováni Duchem svatým, tak to
neznamená, že nebudeme zažívat utrpení, ale znamená to, že Pán nás skrze to
utrpení povede. V tom je naše naděje.
Dovolte ještě poslední radu,
která může moc uškodit. Někteří lidé trpícímu člověku řeknou: Uvidíš, že ti to bude k dobrému! Toto
je další nebezpečná odpověď. Ano. Pán Bůh je mocný a On i zlé skutky Satana
dokáže obrátit v požehnání. Například právě to, jak křesťan snáší utrpení,
je často takovým svědectvím, že druzí přijdou k víře v Ježíš Krista.
Ale jak může být někomu k dobrému to, že ho pošlou do koncentráku a do
plynové komory? Jak je to člověku k dobrému, když prochází utrpením a
ztratí při tom víru? A přitom jsou někteří lidé schopni říci rodičům, kteří
přišli o dítě: „Nebojte, Pán Bůh si to
použije k dobrému!“ To je nesmírně necitlivá odpověď a na taková slova
klidně odpovězte slovy „Odstup ode mne Satane!“ Já vím, že to je také
necitlivé, ale chci jen vyjádřit míru mého rozhořčení nad tím, když někdo
nedobře používá biblické principy.
Ano, Pán Bůh si i utrpení může použít ke své slávě,
ale není to vždy a všude. Musíme si pořád pamatovat, že utrpení je
důsledkem hříchu.
Bratři a sestry, otevřeli jsme
otázku utrpení a pokusili jsme se najít odpovědi na některé těžké otázky. Stále
však musíme vyznávat, že naše chápání je jen částečné, a že pouze Bůh ví vše.
Možná vám něco z toho, co jsme dnes hovořili bylo k užitku, možná se
vám vybavilo ještě více otázek. Hledejme odpovědi v Božím slovu. Čtěme jej
a prosme Boha o milost, abychom chápali. Utíkejme k našemu Pánu Ježíši.
Připomínejme si, že On dobrovolně procházel utrpením kvůli nám! Prosme Boha o
milost, abychom pamatovali na Kristovu oběť a takto motivováni abychom uměli
být těmi, kteří pomohou trpícím. Protože to je jeden ze zásadních úkolů, ke
kterým nás Pán povolal. A tak se radujme s radujícími a plačme
s plačícími!
Komentáře
Přehled komentářů
ZA DNEŠNI POCHŘEB-NĚBORY
JEJI DĚTI NEVI ŽE MAMKA ZESNULE NAS TADY ADOPTOVALA JAK JSME BYLI BĚŽENCI Z WARSZAWY A NAKONEC TADY ZUSTALI I GDYŽ NAM TOTALITA JEŠTĚ PŘIDALA UTRPENI........ OTAZKA KŘTU JE NEPŘESNA ...
JAK JSEM SE K MESIAŠI VRATILA TAK PRO MNE BYL ---BAPTISTO---KROKEM KTERY MOU SMLOUVU S NIMPOTVRDIL A TAKE JSEM ZEMŘELA ZJEŠUOU---AMEN
ON OJSOU JEŠTĚ DALŠI KŘTY DUCHEM+OHNĚM JETO ALE TA CESTA PRAVDA A ŽIVOT Z OTCEM..........SALOM Edita
PODĚKOVANI---
EDITA, 28. 4. 2010 17:25