Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obraz dobrého křesťana

9. 3. 2009
Audio záznam naleznete zde.

Milí přátelé, dovolte, abych Vám položil jednu otázku. Jak by měl vypadat dobrý křesťan? Měl by číst denně Bibli? Ano, to určitě! Měl by jí zkoumat a studovat? Ano! Měl by znát desítky veršů z paměti? Ano! Měl by se několikrát denně modlit? Určitě! Měl by dávat desátky? Také souhlasím! Měl by světit neděli? Ano! Měl by chodit pravidelně do shromáždění? Jasně!

Možná bychom mohli pokračovat, ale pravděpodobně nám toto dává dostatečně dobrý obrázek. Kdybychom o člověku věděli, že denně studuje Boží slovo, že ho zná spoustu zpaměti, že se pravidelně modlí a je ve společenství křesťanů, tak bychom asi řekli, že jde o člověka, který opravdu věří Bohu. Víte, jak Ježíš pojmenoval lidi, u kterých bychom také našli tyto věci? Řekl jim, že jsou: „plemeno zmijí“ (Mat. 12:34), „pokolení zlé a zpronevěřilé“ (Mat 12:39) a „blázni a slepci“ (Mat. 23:17). Ježíš jim také řekl, že jsou „podobní obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty“ (Mat 23:27). To popsané chování není zárukou živého vztahu s Bohem.

Když nad tím přemýšlím, tak mne to docela děsí. Víte proč? Protože si uvědomuji, že je docela pravděpodobné, že by Ježíš řekl stejná slova o někom z vás, kdo jste tady. Děsím se, protože si člověk může myslet, že v jeho životě je vše v pořádku, ale ve skutečnosti není. Děsím se toho, že vy sami si můžete myslet, že ve vašem životě je vše v pořádku, ale ve skutečnosti není.

Co člověku může chybět? Co chybělo farizeům? Vždyť milovali Boží slovo, modlili se, byli ve shromáždění. Co jim chybělo? Co možná chybí i někomu z vás? To je nesmírně důležitá otázka, na kterou si chceme právě dnes odpovědět.

 

Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou‑li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná." (Jan 15:1-11)

 

 Milí přátelé, dovolte nejprve několik slov dobového pozadí. Izrael byl Božím vyvoleným národem. Izraelci na to byli hrdi a právem. Ve starém zákoně nacházíme opakovaně přirovnání Izraele k ušlechtilé révě. V době mezi sepsáním posledních knih starého zákona a narozením Krista se učení o jedinečnosti a vyvolenosti Izraele ještě rozvinulo. Židé byli hrdí na to, že jsou potomky Abraháma, na to, že jsou tím ušlechtilým vinným kmenem a že to jim dává právo být Božími dětmi.

 Ježíš však opakovaně toto jejich tvrzení napadá a ukazuje na to, že nestačí narodit se do dobré rodiny. Je třeba živého vztahu s Bohem. A přesně toto Ježíš učedníkům zdůrazňuje. Říká: „Já jsem pravý vinný kmen.“ (v.1) A v této větě, kterou za chvíli opakuje podruhé, je hned několik atributů, které staví představy mnohých vzhůru nohama. Ježíš tady používá výraz „Já jsem“. Jde o slovní spojení, které použil Bůh, když se zjevil Mojžíši u ohnivého keře. Představil se a řekl, že se jmenuje „Já jsem.“ (Exodus 3:14) Toto Boží jméno je potom rozvinuto i v prorocích a dalších částech starého zákona. Takže Ježíš vlastně použitím tohoto spojení naznačuje, že je Bohem. A jeho posluchači to vždy pochopili.

 Ale ta další slova jsou ještě silnější. On říká, že je vinný kmen a že oni, ratolesti, musí být napojeni na Něj. To znamená, že neexistuje žádná jiná cesta k Bohu, než být napojen na Něj, na Krista. Ježíš tady říká to, co říká ve čtrnácté kapitole evangelia Janova: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6) Ježíš tím, že se prohlašuje za vinný kmen říká, že neexistuje žádná jiná cesta k věčnosti v nebi, k věčnosti s Bohem.

A ještě jedno slůvko je tady nesmírně důležité. On říká: „Já jsem pravý vinný kmen.“ (v.1) Tímto nenaznačuje, že jsou i falešné vinné kmeny, ale že v minulosti Pán Bůh použil předobrazy, stíny a náznaky, aby vedl svůj lid. Naznačuje, že v minulosti viděli pouze předobrazy a stíny toho skutečného vinného kmene. Ježíš jim tady říká, že Izrael byl pouze předobrazem a stínem toho opravdového vinného kmene, kterým je On sám. Kristus jediný je zachránce lidí. Přestože Bůh vedl lid k tomu, aby v době starého zákona postavili chrám, obětovali zvířata a aby prostě byli tím Božím lidem, to vše byl pouze náznak, který dochází naplnění v Kristu. Kristus je realitou všeho.

To je krátké vysvětlení toho, co to znamená, že Ježíš je pravý vinný kmen. Dovolte, že se teď podíváme na tři významy tohoto Kristova obrazu, tři aplikace, které přináší sám Kristus.

 

1. Musíme být v Krista naroubováni

 Pro tuto aplikaci používám terminologii z Pavlova listu Římanům z 11 kapitoly. Pavel mluví o potřebě být naroubován v Krista. Z Božího slova víme, že přicházíme na svět jako hříšníci a naší jedinou nadějí je, že nás Bůh zachrání pro věčnost. V Kristu Ježíši, který zemřel za naše hříchy, posílá Bůh záchranu. Každý, kdo se vírou chytí této záchranné ruky Kristovy, je spasen, je naroubován do Krista. Člověk potřebuje patřit Kristu, člověk potřebuje znovuzrození, člověk potřebuje obrácení. A můžete použít jakýkoli z termínů, které Boží slovo používá.

 V této souvislosti bych moc rád zmínil křest. Nedávno mi jeden přítel připomenul, že příliš málo hovoříme o křtu. A tady je třeba křest zvláště vyzvednout. Protože právě ve křtu jsme vštípeni v Krista. Křest jde v Písmu ruku v ruce s vírou a se spasením. Nejde jen o pouhou manifestaci před lidmi, ale věřím, že Pán Bůh skrze křest působí a zachraňuje, dává nám pečeť Ducha svatého.

 Není náhodou, že Boží slovo používá opakovaně frázi, že jsme „pokřtěni v Krista Ježíše“. Křtem jsme naroubováni do Ježíše Krista, do vztahu s Ním. Dovolte citát apoštola z listu Římanům: „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.“ (Řím 6:3-5) Boží slovo tady říká, že křtem jsme sjednoceni s Kristem.

 A tady je dnešní první otázka. Byl jsi takto sjednocen s Kristem? Patříš Mu? Nebo se Mu ještě potřebuješ vydat. Můžeš to učinit i dnes! Zvu tě ke Kristu. A pokud nejsi pokřtěn, tak tě zvu, abys přišel a dal se pokřtít. Protože pokud chceme žít, musíme být naroubování do Krista. Bez něj život není. Bez něj je jen smrt.

 

2. Musíme zůstat v Kristu

To je ta druhá významná aplikace, kterou tady prezentuje Kristus. Čteme: „Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ (v.6) Je tady slovo zůstávat. Jde o slovo, které se v našem textu opakuje mnohokrát. Musíme zůstat v Kristu! Ježíš ukazuje na to, že mnozí Židé v Něm nezůstali. Říká: Ano, vy jste sice byli součástí této révy, byli jste vyvoleným národem, ale nezůstali jste v ní a uschli jste. A co se děje pak? Ty důsledky jsou tragické: „uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ (v.6) Tady si teda uvědomujeme jednu zásadní důležitou pravdu. Nestačí být jednou naroubován. Nestačí být jednou pokřtěn. Nestačí jednou uvěřit. Nestačí se jednou modlit modlitbu, kdy Bohu odevzdávám svůj život. Nestačí jednou vyjít na evangelizaci dopředu. A tím nechci říct, že to máme dělat vícekrát, ale chci říct, že potřebujeme zůstávat napojeni na Krista celý život. Milí přátelé, zůstat v Kristu je Boží milost, ale On nás volá k tomu, abychom my od Něj neutíkali.

Někdy s tím máme trochu problém. Chceme se na chvíli od Krista odskočit a zažít opravdovou legraci. Užít si tu či tady. Ale to znamená, že v Kristu nezůstáváme. Drazí přátelé, věříte, že v Kristu naleznete všechno štěstí a všechnu radost? Já jsem o tom přesvědčen. Právě proto je mou touhou, abych v Něm sám zůstával, aby v Něm zůstávaly mé děti a lidé kolem mne.

Milí přátelé, položme si zásadní otázku, jsme stále v Kristu? Farizeové si mysleli, že jsou stále v Bohu, ale nebyli. Jsme my? Je Ježíš Kristus stále Pánem mého života nebo si vládnu sám a pouze dodržuji nějaké naučené chování?

 

3. Musíme nést ovoce

 Tohle je ta třetí aplikace. Musíme nést ovoce: „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (v.5) Co musíme udělat proto, abychom nesli ovoce? Musíme být do Krista naroubování a musíme v Něm zůstávat. Musíme být živou větví. Suchá větev ovoce nedává. Bez Krista nemůžeme činit nic.

Všimněme si ještě jednoho nesmírně důležitého aspektu. Pokud jsme živou větví, tak nás Bůh bude celý život čistit, prořezávat (v.2). Udělá všechno proto, abychom byli schopni nést ovoce. Podívejte se na jabloně. Kolik tam zase narostlo divokých výhonků. Už za pár týdnů tam zahradníci vpadnou s nůžkami a pilkami, aby to dali do pořádku. I my někdy potřebujeme pročistit a přestože je to někdy bolestivé, je to dobré. Z tohoto musíme dojít k závěru, že žádný křesťan nemá výmluvu, že on prostě nemá schopnosti či dary. Bůh se stará o to, abychom mohli přinést ovoce. Jsme v dobrém kmeni a je o nás dobře pečováno a proto musíme přinést ovoce.

Zbývá otázka, co je tím ovocem? Můžeme citovat např. list Galatským: láska, radost, pokoj,... (Gal 5:22-23) Ale myslím, že to můžeme říci ještě obecněji. Ovocem je, když se mne dotýká Boží slovo, obviňuje mne z hříchu a vede mne k aktivitě. Když čtu Boží slovo, které hovoří o tom, že mám nést evangelium i jiným národům, tak mne obviňuje z mé pasivity a vede k tomu, že se ptám, jak si mne Pán chce v tomto procesu použít. Když čtu Boží slovo o odpuštění a uvědomím si, že jsem nepožádal o odpuštění, tak jdu a prosím o odpuštění. Když čtu Boží slovo o tom, že máme v lásce sloužit jeden druhému, tak přemýšlím, jak mohu svým bratřím a sestrám sloužit. Když čtu Boží slovo, které hovoří, že se Bůh pyšným protiví, tak činím pokání ze své pýchy. Tak přinášíme ovoce! To je ovoce, které plyne z toho, že zůstáváme Kristu. Jde o zůstávání v Božím slově, které mění lidské životy. Zůstáváte takto v Božím slově? Čtete ho? Co dělá Boží slovo ve vašem životě?

 Na začátku jsem hovořil o tom, jak by měl vypadat dobrý křesťan. Řekl jsem, že nestačí studovat Bibli, modlit se, být ve shromáždění. Ano, tyto věci jsou základním projevem duchovně živého křesťana. Ale nesmí být jen vyprázdněnou formou. Musí nás proměňovat! To je to ovoce, které Ježíš očekává a potom máme jistotu, že jsme stále v tom pravém kmeni.

 A právě toto je obraz dobrého křesťana. Dobrý křesťan zůstává zaroubovaný do Krista a v Něm nalézá veškerou svou radost a veškeré své štěstí. To je to klíčové a zásadní. Bratři a setry, zůstávejme v Kristu. V Něm máme všechno!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Měl by světit neděli!!!

(Grymek, 25. 11. 2013 21:50)

Pravý křesťan snad sobotu!!!