Jdi na obsah Jdi na menu
 


Od správců se vyžaduje, aby byli věrni

23. 11. 2011

a.jpgAudio záznam naleznete zde.

Bratři a sestry, milí přátelé, dnes máme poslední neděli církevního roku, poslední neděli před adventem a to je tradičně tzv. neděle věčnosti. Většinou je to velice pozitivní neděle s velice pozitivním textem. Vždyť, co je pro křesťana pozitivnějšího než vědomí, že jednou nás čeká dokonalá věčnost s Ježíšem, kde už nebude bolesti, trápení ani problémů. Na takové kázání se těšíme, protože nás posilují a přidávají nám optimismus do žil. Nicméně, pokud jste dnes přišlo do kostela s takovýmto očekáváním, tak vám už teď říkám, že vás zklamu. Text určený na dnešní neděli je totiž jiný. A nutno říct, že je tvrdý. Zaposlouchejme se do něj:

"Když pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. Když si pak onen služebník řekne: 'Můj pán dlouho nejde' a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.“  (Lukáš 12:42-46)

Milí přátelé, určitě mi dáte za pravdu, že text, který jsme přečetli, zrovna nehýří optimismem. Spíše se dnes budeme trochu ošívat. Ale je to Boží slovo a my ho potřebujeme slyšet.

Dovolte, že se podíváme na toto podobenství a uděláme to tak, že se zamyslíme nad třemi pravdami, které se učíme z tohoto podobenství.

 

1.pravda: Úkolem je sytit druhé

Podívejme se společně na první část toho podobenství! Ježíš říká podobenství a zahajuje ho těmito slovy: „Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?“ (v.42) V tomto podobenství tedy čteme o pánu, to znamená o vlastníkovi, který ustanovuje správce nad svým hospodářstvím. Často měl takový pán více různých hospodářství a nad každým měl správce. V našem případ Ježíš zdůrazňuje jeden úkol tohoto správce. Je zde řečeno, že se má starat o obživu těch, kteří mu jsou svěřeni, o obživu služebníků. Všimněme si ale, že ve verši 43 a v dalších se i o tom správci říká, že je služebník. Samozřejmě, všichni jsou služebníci majitele hospodářství, pána. Nicméně, to co je zajímavé je fakt, že v řečtině, kterou jsou tyto evangelia zapsána, není pro ty služebníky použito stejné slovo. Pro toho správce je použito snad nejčastější slovo „doulos“ – což znamená služebník nebo otrok. Nicméně v tom čteném 42 verši je pro ty služebníky, kteří jsou podřízení tomu správci použito slovo „therapeia“. A to je slovo, od kterého my máme naše slovo terapie. Ano, i toto slovo se používá pro služebníky, ale ten důraz není na jejich práci pro pána, ale na to, že jsou závislí na péči svého pána či správce. Kdyby neměli Pána, pro kterého pracují a který o ně pečuje, byl by jejich život mnohem horší. Proč o tom mluvím? Protože věřím, že Ježíš výběrem použitých slov ukazuje, že úkolem správce je starat se, pečovat, provádět terapii těm, kteří mu jsou svěřeni. Samozřejmě, všichni musí společně tvrdě pracovat, aby splnili očekávání Pána, ale správce je pověřen tím, aby pečoval o ty služebníky.

A tady se tedy dostáváme k té první aplikaci tohoto podobenství. Pán Bůh povolává některé křesťany, aby sytili, aby se starali, aby pečovali o další křesťany. Teď vás možná napadne, že to je tedy slovo pro pastory. A určitě máte částečně pravdu. Jsem přesvědčen, že především pastoři a presbyteři jsou povoláni, aby se starali o další křesťany. A pokud jsem říkal, že ten text je dnes tvrdý, tak je tvrdý především pro mne a pro další pastory a presbytery. Opravdu, my jsme povoláni, abychom se starali o ostatní.

Ale pozor, milí bratři a sestry, ještě neusínejte. To kázání opravdu není jen pro pastory a presbytery. Nejen pastoři a presbyteři jsou povolání, aby pečovali o druhé křesťany. Vedoucí nejrůznějších složek a skupinek jsou povolání, aby se starali o svěřené křesťany. Otcové rodin jsou povoláni, aby se starali o svěřené křesťany. Bratři a sestry, každý je povolán k tomu, aby se staral o ty, které mu Pán svěřil. Není žádné výjimky. Je to povinnost každého křesťana, protože každý křesťan je správce.

Církev je přirovnána k tělu a v těle není nic zbytečně. Každá buňka má nějaký vliv na vedlejší buňku. Vše se ovlivňuje, vše napomáhá tomu, že celé tělo žije a funguje. A tak tedy každý křesťan, přestože každý nějak jinak, je povolán k tomu, aby se staral, pečoval a duchovně krmil druhé křesťany.

A tak je třeba se zeptat, jak duchovně krmíme ty, které nám Pán svěřil. Jakou duchovní terapii poskytujeme těm, které nám Pán svěřil. Možná jde o celou skupinu křesťanů, možná jde o naše děti, možná jde o souseda či sousedku či prostě někoho mladšího ve víře. Jak se starám o to, aby ten náš soubor či skupina byla duchovně sycena. Jak se starám o to, aby mé děti byly zásobovány duchovní stravou. Jak touto duchovní terapií sloužím těm, které mi Pán svěřil? Lenoch samozřejmě řekne, že mu Pán nikoho nesvěřil a jeho bláznovství ho zabije.

Podívejme se ale, jak pokračuje ten text. Ježíš říká: „Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.“ (v.43) Blahoslavený, požehnaný, šťastný je ten člověk, který je věrný v té službě starosti o druhé křesťany. Bratři a sestry, nazval by vás dnes Ježíš blahoslavenými? Sloužíme druhým? Kéž by Ježíš řekl, že jsme blahoslavení.

 

2.pravda: Pokušením je pokrytecké užíváni si

Tou první pravdou, kterou nás toto podobenství učí tedy je, že našim úkolem je pečovat o křesťany, které nám Pán svěřil. To druhé, co se tady učím, je to, že pokušením v této oblasti je pokrytecké užíváni si. Podívejme se na další verš: „Když si pak onen služebník řekne: 'Můj pán dlouho nejde' a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se.“ (v.45) Podívejme se na to, co se tady děje. Člověk najednou začne žít pokryteckým způsobem života. Jedná tak, jak by nejednal v přítomnosti pána. Pokrytectví je strašlivé a i tady se to projevuje. A jek že to jedná? Čteme, že začne bít sluhy a služky. Teoreticky na to měl právo, mohl je trestat. Dále čteme že jí a pije. Na to měl zcela určitě právo, vždyť co je na to špatného. A nakonec je tady řeč o opilosti a ta by mu asi tolerována nebyla. Co to všechno ukazuje. Jeho skutky navenek nemusely vypadat nijak tragicky a mnozí pozorovatele z venčí možná ani nepoznali, že se změnil. Tím zásadním problémem je to, že přestal plnit svěřený úkol. Přestal sytit své služebníky, přestal o ně pečovat a zaměřil se na sebe. Začal si prostě pokrytecky užívat. Když to Pán neviděl, tak si dělal dobře.

Bratři a sestry, toto nám ukazuje naše lidské srdce. Takoví totiž jsme. Já mám tak blízko k pokrytectví. Moje ego totiž touží po tom, abyste si o mně mysleli to nejlepší. Ale moji modlitbou je, abyste ve mně viděli hříšného pastora, který potřebuje Boží milost a je na ni každý den závislý.

Ale zpátky k textu. To první, co tady čteme je, že správce bil služebníky. Bil ty, které měl sytit a kdo jsou tedy závislí na jeho službě. Co to znamená v našem životě? Určitě nejde o fyzické bití. Myslím si, že tou první aplikací je zneužití moci či postavení a tím bitím je zneužití zákona. Správce nakládá na druhé břímě zákazů a příkazů. Stejného přečinu se dopouštěli i farizeové. Jejich služba se omezila na zákon a milost se ztrácela. A to je varování pro nás. Pokud nežijeme v Boží blízkosti, tak se naše služba druhým může stát jen snůškou příkazů. Musíš být takový, musíš dělat tohle, musíš se chovat takto. A to je, jako bychom ty, kterým máme sloužit, bili. My máme přinášet Krista a v milosti sloužit tak, že správně předáváme jak zákon tak milost.

To další, co tady vidím, je fakt, že si ten služebník pokrytecky užíval. A to je obrovské nebezpečí a v dnešní době snad silnější, než kdy před tím. Proč? Protože máme tisíce možností, jak si užívat. Pokud je v textu řeč o jídle a pití, tak to co máme absolutně převyšuje pomyšlení kohokoli z doby Ježíše. Můžete mít na stole vybrané lahůdky ze všech koutů světa a nemusíte být boháči. Můžete mít jakékoli ovoce a zeleninu. A co teprve koření, aromatické ochucovadla, lahodné nápoje. No prostě můžeme si labužnicky užívat. Ale to je jen jídlo. Můžete si napustit horkou vanu a dát si tam příjemné aromatické soli nebo si raději rovnou zajet někde do wellness centra, třeba někde na Nový Zéland. Můžete zažít strhující atmosféru fotbalového zápasu a s desítkami tisíc lidí na stadiónu sledovat zápas. Můžete si užít nádherné koncerty filharmonií v úžasných sálech či poslechnout rokový koncert, který lidi přivádí do varu. A co teprve televize, 3D kino, virtuální hry. Člověk si dnes může úžasně užívat. A tento text nám ukazuje, že užívání si, se stává obrovským pokušením. A teď mne nepochopte špatně. Nevidím nic špatného na tom, když manželka připraví velice chutný oběd nebo když si někdo zajde na masáž. V tom ten problém není. Ten problém tkví v tom, že opustíme starost o ty, které nám Bůh svěřil, abychom si mohli sami užívat. Ten problém tkví v tom, že to užívání si se nám stane tak příjemné, že zapomeneme na svého bratra a sestru. Ten problém tkví v tom, že z „užívání si“ se stane modla a my tak klopýtneme v tom prvním přikázání. A to je potom tragédie. Je to tragédie správce a může to být tragédie i těch, které správci Pán svěřil.

Bratři a sestry, mne i vás bude ohrožovat pokušení toho, abychom si užívali a zapomněli na druhé. Nikde nenajdete měřítko toho, kolik užívání je už moc. Nikde nenajdete odpověď na otázku, jak dlouhou dovolenou mohu mít, kolik mohu utratit za jídlo, koncerty či kolik času mohu strávit před televizí. To klíčové je, abychom pamatovali, že nám náš Pán svěřil úkol starosti o druhé. To klíčové je, aby našim cílem bylo sloužit Jemu a ne užívat si. A pokud přece jen chcete jednu praktickou radu, tak bude nesmírně jednoduchá. Modlete se! Modlete se, když si jdete užít. Modlete se, než se jdete dívat na fotbal. Modlete se, když jdete do wellness. Modlete se, když jdete na koncert. Věřím totiž, že pokud v této oblasti máte problém, tak vás skrze modlitbu Pán bude obviňovat a vy poznáte, že je třeba se zase přiblížit k Němu. A pokud jste Mu blízko, tak On sám vám dá obrovskou radost z toho, že si užijete dobré jídlo, masáž či sportovní utkání. A vy si to užijete s Ním a s Jeho požehnáním.

 

3.pravda: Jistotou je návrat Pána

Naše podobenství pokračuje. Pokračuje tím, že hovoří, že pán se vrátí. A to je ta třetí pravda z našeho podobenství: Jistotou je návrat Pána. Čteme: „Tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.“ (v.46) Bratři a sestry, to je silné slovo. A navíc vám musím říci, že je to ještě tvrdší než se zdá z tohoto překladu. Jsou tady dva důsledky návratu pána pro nevěrného služebníka. To první, v překladu ekumenická Bible, je, že pán nevěrného správce vyžene. Ale to je hodně volný překlad. Pro slůvko vyhnat je použito slůvko dichotomie, které se v mnoha jazycích používá a znamená rozpůlení. Takže Ježíš říká, že tohoto správce přepůlí. A v tom podobenství jde o sražení člověka mečem. Takže Ježíš říká, že takového služebníka zabije. A to druhé, co tady čteme, je že mu pán vykáže úděl mezi nevěrnými. Evangelista Matouš zaznamenal i Ježíšovo vysvětlení. Čteme: „Vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Matouš 24:51) Fráze pláč a skřípění zubů je u Ježíše spojena s peklem. Ježíš tedy říká, že takovému správci vykáže místo v pekle.

Bratři a sestry, dnes to není moc radostné povídání o věčnosti. Ježíš tady říká, že nevěrní správcové skončí špatně. Co to ale znamená? Znamená to snad, že když někomu místo milosti dám zákon a trochu moc si užiji, že skončím v pekle? Za tyto samotné skutky člověk do pekla nejde. Jenže tyto skutky mohou být znamením toho, že člověk pohrdl Bohem a ztratil spasení. Na počátku vidíme správce, kterého Pán ustanovil nad dalšími. Je to obraz věřícího člověka, kterého Pán povolal, aby sloužil druhým. Nicméně tento správce si začal užívat život mimo přítomnost Pána a to vedlo k tragédii. Ztratil víru, ztratil spasení, je na cestě do věčného zatracení. Milí přátelé, tento text říká Ježíš učedníkům, aby vždy pamatovali, kde musí být jejich srdce. Tento text máme v Bibli, abychom se sami ptali, zda vskutku žijeme z víry a věrně sloužíme našemu Pánu. A tak otázkou je, zda jsem věrným správcem.

Možná jsou tady takoví, kteří s Bohem ve svém životě nepočítají nebo přestali počítat. Vás dnes milostivý Bůh volá zpět k sobě. Ale z druhé strany si všichni musíme přiznat, že nejsme dokonalými správci a i pro nás je tento text výzvou k revizi našeho života, k pokání a k novému spočinutí v Boží milosti. A tak pokud se vás dnes Boží Duch dotýká a usvědčuje vás z konkrétních hříchů, tak vás vyzývám: Čiňte pokání. A s Davidem říkám: Jestliže dnes slyšíte Boží hlas, nezatvrzujte své srdce. Vyznejte svůj hřích a proste o novou milost.

Bůh vás miluje a svoji lásku projevil v Ježíši Kristu, který zemřel za každý váš hřích. Prorok Izajáš nás ujišťuje: „Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají.“ (Izajáš 30:18) Očekáváš Hospodina, nebo žiješ tak, jako by se už neměl vrátit? Užíváš si svého Boha nebo si užíváš pouze sám sebe? On se vrátí! Jeho návrat je jistý. Jakého správce uvidí v tobě, ve mně? On nežádá nic jiného, než abychom byli shledání věrni. (1.Korintským 4:2) Požehnaní jsou ti, kdo Jej ve víře očekávají. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář