Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odpuštění (Husovy stopy č. 9)

1. 9. 2015

a.jpg"S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!' Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.

Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: 'Zaplať mi, co jsi dlužen!' Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru." (Matouš 18:23-35)

 

                Když Ježíš umíral na kříži, tak se těmito slovy modlil za ty, kteří Ho tupili: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." (Lukáš 23:34) Podobně se modlil i Štěpán za ty, kdo ho kamenovali: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ (Skutky 7:60) Tyto modlitby vyjadřovaly upřímnou prosbu o odpuštění a o záchranu duší těch, kdo působili hrozné zlo. Tyto modlitby ukazují obrovskou lásku i k těm, kdo ubližují. Láska se projevuje milostí a odpuštěním.

                Podobně volal i Hus. Z vězení v Kostnici napsal svým přátelům: "Nikdo mi neškodí víc než Páleč, kéž mu všemohoucí Bůh odpustí."

Kdo byl Štěpán Páleč? Dovolte krátké přiblížení. Štěpán Páleč neboli Štěpán z Pálče byl muž, který byl asi stejně starý jako Hus. Na pražskou univerzitu se dostal trochu dříve a byl horlivým studentem a propagátorem Viklefových reformních myšlenek. Stali se s Husem blízkými přáteli a spolupracovníky na teologické fakultě Karlovy univerzity. Ještě roku 1412 společně s Husem silně kritizovali novou vlnu odpustků, které byly vydány za účelem financování křižácké výpravy papeže proti Neapoli. Kritika odpustků však vyvolala velké nepokoje, kterých se mnozí zalekli. Tlaky na teologickou fakultu sílily. A mnozí se přizpůsobili. I Štěpán Páleč couvl, a co by děkan teologické fakulty, odsoudil Viklefovy články a zakázal je šířit. A jelikož Jan Hus názor nezměnil, začal velmi silně vystupovat i proti němu. To byl definitivní konec přátelství.

                Po zahájení koncilu v Kostnici se tam Páleč vydal na jednání a později komisi, která vyšetřovala Husa, hojně zásoboval nenávistnými obviněními jeho osoby. Velice Husa ranil, když s vyšetřovací komisí a kardinály přišel k němu do cely a pozdravil ho slovy: „Od dob Ježíše Krista nepovstal kromě Viklefa horší kacíř než ty.“ A tak i díky Pálečovi byl Hus upálen.

                Když už byl rozsudek vynesen, Hus pronesl slova odpuštění na adresu Páleče. Odpuštění je další z Husových hodnot, z Husových stop. Hus o odpuštění nejen mluvil, on ho dokázal i v těch nejtěžších situacích.  Samozřejmě, jak jsme již naznačili, nejde o nic převratně nového. Odpuštění je biblický koncept a něco, co se my všichni stále musíme učit.

 

1. Pán Bůh nám mnoho odpustil

                Vraťme se k našemu textu, kde nás Ježíš učí o odpuštění. Hovoří podobenství o králi, který žádá jednoho ze svých služebníků, aby splatil svůj dluh. Výše toho dluhu byla větší, než kolik vydělal běžný pracovník za celý život. Jelikož tento služebník neměl jak zaplatit, uvrhl na něj král exekuci. Ale ta exekuce ho nestála pouze majetek, ale i jeho svobodu a svobodu jeho ženy a dětí. Měli být prodáni do otroctví. Toto byl v té době zákonný postup.

                Pán Ježíš tady krále připodobňuje k Bohu a nás k hříšníkům. Žít ve věčné svobodě můžeme jen tehdy, když nebudeme mít vůči Boží spravedlnosti žádné dluhy. Ale my máme. Máme nesplatitelné dluhy. My všichni jsme nedokonalí, hříšní lidé. A jediný náš hříchu je tak velký, že my ho nikdy nedokážeme splatit. A jaký že měl být důsledek? Věčná ztráta svobody – to Bible nazývám peklem. Věčnost bez Boha.

                Co udělal ten služebník? Ježíš řekl: „Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!'“(v.26) Ten služebník prosil o milost. A dostal milost. Dostal větší milost než čekal. Král mu všechen jeho dluh odpustil. Neodpustil mu půlku, neodpustil mu tři čtvrtě dluhu. Odpustil mu absolutně všechno.

                A Pán Ježíš nám tady dává návod, co máme udělat my. Padnout na kolena před Pánem Bohem a prosit o odpuštění. Říci Mu, že nám je líto naší bídy a že Ho prosíme o odpuštění. Tomu, kdo se takto pokoří, kdo se nesnaží sám ze svých sil to zvládnout, tomu Bůh veškerý jeho dluh odpouští.  Pán Bůh takovému člověku odpouští každý hřích a dává mu možnost žít v pokoji a ve svobodě až na věky. Apoštol Pavel nám říká, že Pán Bůh: „Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.“ (Koloským 2:14) Díky tomu, že Pán Ježíš Kristus za naše hříchy zemřel na kříži, Pán Bůh nám může odpustit naše hříchy, může zrušit ten dlužní úpis, ten seznam našich hříchů, který nás odsuzoval. To vše nabízí každému člověku.

                A moje otázka je: Už jsi před Pánem Bohem padl na kolena a poprosil o odpuštění? Už je i o tobě pravda, že ten dlužní úpis je zrušený? To je ta nejdůležitější otázka života.

 

2. My máme mnoho odpouštět

                Pán Ježíš říká toto podobenství. Určitě nám připomíná, jak mnoho nám Pán Bůh odpouští. Ale On toto podobenství říká, abychom i my mnoho odpouštěli. Jak pokračovalo to naše podobenství? Poslouchejte: „Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: 'Zaplať mi, co jsi dlužen!' Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.“ (v.28-30)

                Toto je hrozná tragédie. Sotva ten člověk odešel od krále, který mu všechno odpustil, on sám nebyl schopen odpustit ani to málo, co mu kolega dlužil. Král mu odpustil hrozně mnoho a on nedokázal odpustit ani trochu. Jeho spoluslužebník mu dlužil 600 000 krát méně.

                Proč to Ježíš říká? On říká, že pokud my neodpustíme, nemůžeme čekat Boží odpuštění. To je obrovské varování a zároveň obrovská motivace, abychom my odpouštěli. Pán Bůh říká, že nemůžeme počítat s Božím odpuštěním, pokud my neodpustíme svým sourozencům, svým rodičům, svým spolužákům, učitelům, šéfům, sousedům či komukoli jinému. A teď nejde o to, abychom odpouštěli dluhy. Je zde řeč o odpuštěné tomu, když nám někdo ublížil. Král tomu služebníků odpustil více, než čekal, odpustil všechno. Odpouštějme také více, než by druzí čekali. Odpouštějme všechno.

                A tak nás sám Ježíš i dnes znovu volá skrze své slovo. Jste vůči někomu ve vztahu neodpuštění. Jste pohádaní, nahněvaní, nestýkáte se s členy rodiny? Mohu vám přesně říci, jaká je dnes Boží vůle pro vás – odpusťte a usilujte o smíření. Možná si ani neuvědomujete, že držíte vůči někomu hořkost a neodpuštění. Modlete se, aby vám Pán Bůh ukázal, komu máte odpustit.

                Pamatujte, On nám odpustil tak moc. I my máme odpouštět.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Otázky k zamyšlení:

  1. Je můj život charakteristický tím, že jsem už před Bohem klekl a poprosil o odpuštění nebo je to pořád něco, co teprve musím udělat?
  2. Jsem si vědom nějakého neodpuštění ve svém životě? Co chce Bůh, abych s tím udělal?
  3. Ježíš říká, že nehledě na to, zda jsem vinen nebo ne, když má někdo něco proti mně, mám usilovat o smíření. (Matouš 5:23-24) Neměl bych za někým zajít?
  4. Nemůžeme přinutit druhé ke smíření, ale my máme udělat vše, co je možné udělat z naší strany. (Římanům 12:18) Možná i dnes je čas položit si otázku, co ještě můžeme udělat pro smíření s těmi, se kterými máme nevyřešený vztah.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář