Michal Klus - Je psáno...

Milí bratři a sestry, přátelé! Současné události v Japonsku, se určitě dotkly každého z nás. Ale tak jak už to chodí, okamžitě po katastrofě se všichni na tu událost soustředí, možná se pomodlí, možná pomohou finančně. Ale po několika dnech pozornost ochladne a za chvíli se zapomene. Přesto, lidé budou mít problémy ještě dlouho. Při takových katastrofách si také uvědomuje pomíjitelnost lidského života a to, že musíme být připraveni na odchod z tohoto světa. Ale možná neuplyne ani několik dní a rychle zapomínáme. A to není dobře.

Nicméně, kdykoliv se objeví taková katastrofa, tak se objeví i novodobí lovci znamení a ukazují na konec světa. Mnohým lidem se na mysl dere otázka: Není toto zemětřesení jedno z oněch zemětřesení, které předpovídá Bible v souvislosti s Kristovým příchodem? A co teprve ta vlna tsunami. Vždyť o ní mluví sám Ježíš: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.“ (Lukáš 21:25) Viděli jsme to řvoucí a valící se moře. Bylo to strašné. A tak se ptáme: Neznamená to, že teď už Kristus přijde v nejbližších dnech? Neměli bychom snad přestat chodit do školy a do práce a vyhlížet Krista? Neměli bychom se připravit? A vůbec, jak je to s těmi znameními? Právě text, který je určen na dnešní neděli hovoří o znamení. Zaposlouchejme se společně do něj.

Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení." On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš. Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je víc než Šalomoun.

(Matouš 12:38-41)

            Dovolte, že si trochu zopakujeme tento příběh. Za Ježíšem přicházejí nějací zákoníci a farizeové a říkají, že chtějí vidět znamení. Jednoduše říkají, aby udělal něco, co by potvrdilo, že je tím, za koho se vydává, že je Božím Synem. A ta výzva, aby Ježíš udělal znamení se opakovala vícekrát. Čteme o ni třeba i ve čtrnácté kapitole čteného Matoušova evangelia.

I dnes se setkávám s podobnými lidmi. Setkávám se s nevěřícími lidmi, kteří se mne ptají, proč teda ten Bůh neudělá něco, aby bylo jasné, že existuje. Proč neudělá nějaké jasné znamení. A když už o tom mluvíme, tak taky musím říct, že je i spousta křesťanů, ze kterých se stali takoví lovci znamení a zázraků. Když uslyší, že se někde stal zázrak, už tam běží, protože to chtějí taky vidět a zažít. Podívejme se tedy na ten náš text a učme se z Ježíšovy odpovědi. Ježíš vlastně ukazuje, že je třeba, abychom otevřeli oči. A tak otevřeme oči a dívejme se, co nám říká Ježíš.

1.      Ten, kdo má otevřené oči, nepřeceňuje význam znamení

Tohle je ta první pravda, kterou vidím v Ježíšově odpovědi. Ježíš totiž říká: „"Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno.“ (v.38) O lidech, kteří za Ježíšem přicházejí s prosbou o znamení, Ježíš říká, že jsou zlé a zpronevěřilé pokolení. Doslovně bychom to přeložili jako pokolení zlé a cizoložné. Ale Ježíši ani nešlo o to, že tito lidé byli sexuálně hříšní. Když říká, že to pokolení je cizoložné, tak tím myslí to, co často říkají starozákonní proroci, a tedy, že nejsou věrni svému Bohu. Že si místo Boha našli někoho jiného. Že porušili tu smlouvu s Hospodinem, opustili Ho a vrhli se do náruče něčemu jinému.

A Ježíš říká, že tomu pokolení takové znamení nedá. Proč? Co je to za Boha, když lidem nechce dát příležitost, aby se přesvědčili o Jeho Božství a uvěřili v Něj? Ne, v Ježíši problém není. Ale Ježíš lépe než my věděl, že ani znamení či zázrak nepřesvědčí toho, kdo se k Bohu obrátil zády. Takový člověk je slepý a hluchý na všechny projevy Boží lásky.

A když tady Ježíš mluví o cizoložném pokolení, tak mi to vskutku připomíná člověka, který opustil svou ženu (nebo muže), protože zahořel láskou k někomu jinému. S takovým člověkem můžete mluvit, můžete mu přinášet důkazy o lásce jeho ženy, můžete udělat kde co, ale on už nevidí, neslyší, jak říká Šalomoun, jde „jako vůl na porážku.“ (Přísloví 7:22)

Dovolte, že toto tvrzení o tom, že ani zázrak zatvrzelému člověku nepomůže, podpořím Božím slovem. Nemusíme chodit daleko. Ve stejné kapitole čteme, jak Ježíš uzdravil člověka, který byl němý a hluchý. A uzdravil ho tak, že tento prokazatelně němý a hluchý člověk prokazatelně mluvil a slyšel. Farizeové nebyli schopni říct, že to je podvod. Bylo tam obrovské množství svědků, kteří toto znamení viděli. A co na to farizeové? Řekli, že Ježíš je spolčen s ďáblem, s Belzebubem. Řekli, že ten zázrak udělal z jeho moci a je tedy služebníkem ďáblovým. Znovu se tady ukazuje, že člověk udělá cokoli, najde jakékoli vysvětlení, jen aby neviděl pravdu, kterou nechce vidět.

Dovolte ještě jeden příklad. Asi znáte ten biblický příběh o boháči a chudáku Lazarovi. Oba zemřou. Boháč skončí v pekle a Lazar v nebi. A v jedné chvíli prosí boháč Abraháma, aby poslal Lazara zpátky, aby varoval jeho bratry před hrůzou pekla. A Abrahám na to říká, že ti by neuvěřili, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. Ani znamení ani zázraky by jim k víře nepomohly. Člověk, který je obrácený k Bohu zády, je totiž slepý. Je to stejné, jako člověk, který opouští manželství kvůli někoho jiného. Je slepý. A možná právě proto tady Ježíš hovoří o pokolení zlém a cizoložném.

Víte, abych pravdu řekl, úplně to nechápu. Vždyť Bůh je mocný. Vždyť On mlže třeba na nebe napsat razivě červenou barvou vzkaz lidstvu. Třeba by mohl napsat: Existuji, věřte ve mne! Ale neudělal to. A já jsem si jistý, že On ví proč. Jsem si jistý, že to není proto, že by nás nemiloval. To On už totiž dokázal. Ale k tomu se vlastně teď dostáváme.

2.      Ten, kdo má otevřené oči, vidí to základní znamení

Co je tím základním znamením? Poslouchejme, co řekl Ježíš: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“ (v.39-40)

Ježíš říká, že tím nejvýznamnějším znamením, které dává tomuto světu je to, že zemře a bude vzkříšen. A používá k tomu příklad Jonáše. Stejně jako byl Jonáš v břiše velké ryby, tak bude Kristus v hrobu. Ale stejně, jako byl Jonáš vyplivnut, tak i Ježíš bude vzkříšen. A dokonce tady říká, kdy to bude. Stylem, který se používal v Ježíšově době říká, že to bude třetího dne. A říká: Toto bude znamení nad všechna znamení! Toho si všimněte! Už teď vám to dopředu říkám, abyste si toho všimli a prozřeli, uvěřili!

Bratři a sestry, i my pamatujme, že tím největším znamením je smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Bůh se stal člověkem, to je tím největším znamením Boží lásky k člověku. On nás miluje, On se zjevil, On vstal z mrtvých.

Ano, Boží slovo nás volá, abychom sledovali i další znamení. A Bible hovoří o zemětřeseních, válkách, moři zalévajícím lidi, hovoří o pronásledování křesťanů a mnohem více. A my si toho máme všimnout. Ale tyto znamení nám mají připomínat, že musíme být připravení. Nicméně tato znamení nejsou žádnou šifrou, která by nás vedla rozpoznání toho, kdy se Kristus vrátí na tuto zem. To může být kdykoli – dnes, zítra nebo za tisíc let. Ano, víme, jeho příchod se blíží. A to vyznávali už ti první křesťané. Takže žijme připraveni, protože on přijde nenadále.

Nicméně pamatujme, že nejdůležitější je to základní znamení - znamení Jonáše. Ježíš porazil smrt a každý, kdo v Něj věří může mít odpuštění a život věčný.

3.      Ten, kdo má otevřené oči, spoléhá na Boží slovo

Sám Ježíš potom ukazuje zákonikům a farizeům, že nám Písmo ukazuje ty, kteří uvěřili i bez znamení a dokonce to byli pohané. A tím nám Ježíš ukazuje, na co se máme spolehnout my. Máme se spolehnout na Boží slovo, na evangelium a ne na nějaké subjektivní výklady nějakých znamení. Dovolte, že znovu přečtu ty Ježíšovy dva příklady: „Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš. Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je víc než Šalomoun.“ (v.41-42) Ninivští uslyšeli Boží slovo, královna ze Sáby taky uslyšela o živém Bohu. A jak život Ninivských tak život královny byl proměněn. A to je to důležité! Nečekejme na nějaká vnější znamení! Nestravme příliš mnoho času louskáním zemětřesení, či jiných znamení poslední doby. Ano, souhlasím, toto jsou znamení konce. Ale znamení konce už zažívali i prvotní křesťané. A proto je tak strašně důležité nedržet se těch druhotných věcí, ale toho, co je základní. Držme se faktu evangelia. Držme se toho, že Ježíš nás zachránil. To je zásadní! Spoléhejme na Boží slovo.

Dovolte, že se vrátím k příběhu o boháči a Lazarovi. Poslechněme si znovu, jak Abrahám zareagoval na prosbu boháče, aby poslal Lazara za jeho bratry: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!' ... 'Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“ (Lukáš 16:29,31) I Abrahám tady ukazuje na Písmo. Říká, že boháčovi bratři mají Mojžíše a proroky. Tím samozřejmě myslel, že mají to, co napsali Mojžíš a proroci – Písmo. A tak vlastně říká, že to nejmocnější, co mění lidské životy, je Boží slovo – ne zázraky a znamení. To nejmocnější, co posiluje víru věřících je Boží slovo – ne zázraky a znamení.

Apoštol Pavel napsal Korintským: „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného.“ (1.Kor. 1:22-23)  

A tak vážení bratři a sestry, modleme se o otevřené oči, abychom nepřeceňovali znamení této doby, ale stavěli svůj život na neměnném znamení, které nám symbolizuje kříž. Stavějme svůj život na Božím slově, které nám přináší poselství o tom, co pro mne a pro tebe Kristus udělal.

Audio záznam naleznete zde.