Michal Klus - Je psáno...

Jsem přesvědčen o tom, že už jste i vy zažili rozhovor s člověkem, který na překvapení reaguje výkřikem „ježišikriste“ nebo „ježišmariá“ nebo prostě „ježiši“. Takových lidí je dost. Dokonce znám jednoho, který po mrtvičce není schopen říci noc jiného než hrst sprostých slov a slovo „jezus“. Nebylo to proto, že byl tak zbožný, ale proto, že toto slovo používal ke klení. Ale znám i takové, kteří si říkají křesťané, a také takto zneužívají Boží jméno. Je to v pořádku? Nechci soudit lidi, to patří Bohu, ale Boží slovo nám ukazuje, že ten, kdo Bohu uvěřil, se musí měnit. Nemůže zůstat stále stejný z beze změny. Něco takového nám říká i náš dnešní text, který navazuje na ten text z minulé neděle.

 Audio záznam naleznete zde.

Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda. Efezským 5:9

Bratři a sestry, od prvního září tady každou neděli hovoříme o světle. Už jsme si vysvětlili symboliku světla, vysvětlili jsme si, jak se můžeme stát dětmi světla. Zopakuji, že se jim stáváme tehdy, když uvěříme Ježíši, který o sobě říká, že je světlem. Ale ten dnešní text nás posouvá ještě dále. On nám říká, že jako křesťané potřebujeme žít jako děti světla. Naše životy musí být proměňovány Bohem a musíme být stále podobnější Jemu. Ten, který kleje, se pomalu ale jistě zbavuje těchto zlých návyků. Ten, kdo byl hrubý na své děti, se učí je milovat. Ten, kdo byl pomlouvač, se učí mluvit pravdu. Ten, kdo se opíjel, se učí utíkat před pokušením. A mohli bychom pokračovat. Prostě nemůžeme zůstat stejní. A platí to pro všechny. Platí to i pro ty, kdo nikdy nekleli, nebyli násilničtí a dokonce ani nepomlouvali. Každý křesťan se musí měnit!

Tedy, tento text je výzvou, abychom žili jako Boží děti, pokud se za ně považujeme. Volá nás, abychom žili jako křesťané, když se za ně považujeme. Opět tady ovšem musíme připomenout, že nikdy dokonalí nebudeme. Ale máme usilovat o to, abychom se té dokonalosti přibližovali.

V dnešním textu nám apoštol Pavel dává příklady ovoce světla. Říká: „ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda.“ Zamysleme se tedy postupně nad tímto ovocem dobroty, spravedlnosti a pravdy.

1. ovoce světla: dobrota

Co je dobrota? Možná nám na mysl přijde laskavost, dobrosrdečnost, přejícnost a další slova, která jsou tak nějak blízko tomuto slovu. A když mluvíme o dobrotě, tak si uvědomíme, že v přítomnosti dobrotivých lidí je nám určitě dobře.

Na druhou stranu, když jsem hledal, jak se dnes toto slovo používá v médiích, tak jsem zjistil, že velice často, když byla řeč o dobrotivém člověku, tak to bylo v kontextu toho, že mu ta dobrotivost vlastně uškodila. Například: „Dobrotivost se důchodkyni nevyplatila.“ Nebo: „Řidič doplatil na svoji dobrotivost.“ Důchodkyně chtěla pomoci člověku, který tvrdil, že ho okradli. Řidič chtěl pomoci stopaři. Že to dopadlo špatně, snad ani nemusím říkat.

Jsou to příklady, kdy dobrotivý člověk chtěl někomu pomoci a ten druhý toho zneužil. Možná i proto dnes dobrotivých lidí ubývá. Díky tomu, že se medializují většinou jen špatné zprávy, tak máme strach, že se nám dobrotivost vymstí. Máme strach, že naší dobroty někdo zneužije. A tak se stáváme stále většími egoisty a vidíme to všude kolem sebe. Jsme neteční na lidi kolem nás. Staráme se pouze jen o sebe. A ještě něco dobrotivosti nepřeje. Dobrotivost je často vnímána jako slabost. Když je na vás někdo hrubý a vy místo oplacení zareagujete mile a dobrotivě, často jste označen za slabocha, který nedokáže bránit svá práva. Ale Ježíš jasně učí, že nemáme oplácet zlým za zlé, ale naopak máme být dobrotiví.

Jak se to stane, že je člověk dobrotivý? Dobrotivost je nazvána ovocem. A pokud chcete mít ovoce, musíte se starat dobře o strom. A dobře se starat o strom, nesymbolizuje nic jiného, než usilovat o blízkost s Bohem. Když jsme blízko Bohu, vede nás Duch svatý. A právě dobrota je ovocem Ducha svatého. Blízkost s Bohem získáváme skrze Boží slovo a svátosti, skrze modlitbu, skrze společenství s dalšími věřícími. A tak toužíme-li po dobrotivosti v našem životě, čerpejme z těchto zdrojů a starejme se o své srdce.

Samozřejmě, někteří lidé mají k dobrotivosti přirozeně blíže, jiní dále. Ženy jsou obvykle dobrotivější než muži. Ale my všichni máme usilovat, aby dobrotivost byla vidět v našem životě. Máme usilovat, aby naši rodinní příslušníci, sousedé, spolupracovníci o nás řekli, že jsme dobráci.

Jste dobrotivý člověk? Doporučuji, abyste se zeptali manželky, dětí, rodičů. Je spousta křesťanů, kteří mají pověst mrzoutů, bručounů, kritiků. I já jsem si vědomý toho, že bych měl být mnohem dobrotivější, než jsem. Je to oblast, kterou ve mně musí Pán Bůh ještě moc proměňovat. Nespokojme se s tím, jací jsme a usilujme o změnu. Usilujme o ovoce světla, kterým je dobrota.

2. ovoce světla: spravedlnost

Spravedlnost je to druhé ovoce světla, které má být viditelné v životě křesťana. Co vás napadne, když se řekne spravedlnost? Možná nás napadne, že máme spravedlivě hodnotit druhé lidi. Možná nás napadne, že máme dětem spravedlivě rozdávat dárky. Jsem přesvědčen, že apoštol Pavel má na mysli ještě něco jiného. Když tady Pavel mluví o spravedlnosti, hovoří o tom, že máme žít spravedlivě, to znamená, dle Božího práva. Ve starém zákoně vidíme opakovaně tento důraz. O mnohých hrdinech víry se dočteme, že byli spravedliví a bezúhonní.

Takže, když čteme, že ovoce světla je spravedlnost, tak nám tady apoštol Pavel říká, že křesťan se pozná podle toho, že je stále více poslušný Božímu právu. Pozná se podle toho, že touží žít tak, jak to chce Pán Bůh. Je spousta lidí, kteří se považují za křesťany, a jejich život je charakterizován tím, že si stále něco omlouvají a vysvětlují, proč to či ono není špatné. Jsou to lidé, kteří tuší, že to, co dělají, není úplně v pořádku, ale stále hledají ty hranice, co jako křesťané ještě mohou a co už ne. Chtějí si vnitřně najít ospravedlnění, že jsou v pořádku. Naproti tomu, ten kdo patří Kristu, nehledí na hranici. On se dívá úplně na opačnou stranu. Ta hranice je past. Křesťan se neptá, co ještě mohu dělat, abych Tě Bože nenaštval. Křesťan se ptá, jak mám žít, abych Ti udělal ještě více radosti.

Zase musíme připomenout, že ani hrdinové víry ani my nejsme dokonale spravedliví. Ale zázrakem je to, že se Bůh na nás dívá jako na spravedlivé, protože nevidí naše hříšné činy, ale vidí spravedlivý život toho, kdo za naše hříchy zemřel, Ježíše Krista.

Přesto všechno, my máme usilovat, abychom žili co nejspravedlivějším životem. Musíme usilovat o změnu. Ovocem světla je naše proměna. Jedna z největších katastrof pro věřícího člověka je ta, když se spokojí s tím jaký je a přestane toužit po změně, po tom, aby byl více jako Kristus. A zase musíme říct, že to, co nám pomůže k tomu, abychom se měnili a byli více spravedliví, je Boží slovo, Bible. Apoštol Pavel zapsal: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.“ (2.Timoteovi 3:16)

3. ovoce světla: pravda

To třetí ovoce světla, které zde Pavel zmiňuje, je pravda. Luterský teolog Lenski říká, že pravda je morální a duchovní realita. Jsme tedy volání k tomu, abychom žili v této realitě. Kontrastem k životu v pravdě je život ve lži, v podvodu, v pomluvách, v přetvářce.

Život křesťana má tedy být poznamenán tím, že stále více žijeme pravdou. A zase je to Boží slovo, které nás vede do poznání pravdy. Ale o životě v pravdě jsme už měli kázáni před dvěma týdny a tak už je nebudu opakovat.

Přidám tedy pouze známý citát mistra Jana Husa, jehož obrovský náboj nám určitě pomůže, abychom si uvědomili zásadní důležitost pravdy v životě člověka. Hus říká: „Proto věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě učiní svobodným od hříchu, ďábla, smrti duše a nakonec od smrti věčné.“

Pravda je zásadní a klíčová a já jsem moc rád, že i v sálu našeho sborového centra máme biblické citáty o pravdě: „Pravda Vás vysvobodí! Ježíš je pravda!“ Pravda je tím třetím ovocem světla, které Pavel zmiňuje. A my musíme tedy usilovat o více pravdy v našich životech.

Apoštol Pavel nám tady říká, že život křesťana má být poznamenán tím, že v něm je vidět více dobrotivosti, více spravedlnosti a více pravdy. Tak budeme věrni Božímu povolání a budeme žít jako děti světla.

Včera jsme v našem městě zahájili Dny plné světla. A pro nás všechny je to zároveň výzva a připomenutí, že máme žít jako děti světla. To znamená, že máme přinášet ovoce a dnes konkrétně mluvím o ovoci dobroty, spravedlnosti a pravdy. Zaměřme se tento týden na tato jmenovaná ovoce. Možná se ptáte, proč to máme dělat. Vysvětluje to Ježíš. Ten řekl: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Matouš 5:16) Máme žít jako děti světla, aby byly vidět naše skutky, a to i skutky dobroty, spravedlnosti a pravdy a aby to vedlo k tomu, že lidé kolem nás uvidí našeho nebeského Otce. A i proto nyní organizujeme Dny plné světla. Záleží teď na tom, zda to naše světlo bude vidět.