Pamatuješ?
Milí přátelé, dovolte, že dnes začnu jednou otázkou. Kdo z vás byl konfirmován, můžete zvednout ruku? Konfirmace je akt, kdy většinou mladí lidé svým vyznáním potvrzují svoji víru a odhodlání následovat Ježíše Krista. Při té příležitosti chci říci, že pokud je tady někdo z dospělých, kdo ještě nebyl konfirmován a chtěl by před lidmi vyznat svoji víru, tak se můžete u mne přihlásit. Nabídka platí i pro ty, kdo konfirmováni byli, ale potom žili bez víry v Pána Ježíše, ale zase se k němu vrátili. I ti mohou potvrdit svůj konfirmační slib. Je dobré když lidé vyznávají svojí víru.
Ale proč mluvím o konfirmaci. Já jsem si při přípravě dnešního kázání uvědomil, že za měsíc tomu bude 30 let, co jsem byl konfirmován. A verš, který mi byl u konfirmace věnován, je textem pro dnešní kázání. Pamatujete si svůj konfirmační verš? Pokud ne, tak si ho zkuste ještě někde najít a připomenout.
Ten můj si tedy teď přečteme.
„Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium.“ (2. Timoteovi 2, 8)
Pavel na konci toho verše říká, že fakt, že Ježíš je vzkříšený Mesiáš, je jeho evangeliem. Ještě si z konfirmace pamatujete, co znamená to řecké slovo evangelium? Evangelium znamená dobrá zpráva. Dnes jsou Velikonoce, svátek té základní dobré zprávy o tom, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. A proto Pavel říká, že máme pamatovat na Ježíše.
Podívejme se tedy na dva argumenty, proč máme Ježíše pamatovat a nakonec na tu Pavlovu výzvu samotnou.
1. Ježíš Kristus je vzkříšený z mrtvých
To je první argument apoštola Pavla. Dovolte, že jen připomenu, kdo ten Pavel byl. Pavel byl ten, kdo tomuto vůbec nevěřil. On byl velice inteligentní a vzdělaný muž. Vystudoval ty nejlepší školy. Ale když mu lidé říkali o vzkříšení Ježíše z mrtvých, tak ho popadal hrozný vztek a hněv. Byl přesvědčen, že to není pravda. Byl přesvědčen, že je to pohádka, které uvěřil dav zmanipulovaných lidí. Byl přesvědčen, že je to ďábelský útok, který má rozbít židovství. Byl tak horlivý, že ty, kdo věřili, že Ježíš vstal z mrtvých, nechával věznit a aktivně se účastnil nejméně jedné popravy křesťana.
Ale potom se stalo něco zásadního. On se s tím Ježíšem nadpřirozeným způsobem setkal. Poslechněte si, jak se to stalo: „Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Saul řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ."“ (Skutky 9,3-5)
Celý život Pavla se změnil. On se na vlastní kůži přesvědčil, že Ježíš Kristus je vzkříšený z mrtvých. A Kristovo vzkříšení se stalo jeho hlavním poselstvím, se kterým procestoval velkou část středomoří, pro které trpěl, byl vězněn a nakonec i popraven. Vlastně to říká hned další řádek po tom našem verši, kdy Pavel říká o té dobré zprávě, o evangeliu: „Pro ně snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec.“ (2Tim 2,9)
Pavel se přidal k zástupům svědků, kteří se přesvědčili, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Těch, kteří se s Ježíšem hned po vzkříšení setkali a kteří Ho viděli živého, bylo asi 500.
My jsme Ježíše takto neviděli, protože odešel na nebesa. Ani jsme Ho neviděli způsobem, jakým Ho viděl Pavel. Máme jediný způsob, jak Ho vidět. Můžeme Ho vidět vírou, když se spolehneme na Boží slovo. Potom se o Jeho živosti můžeme přesvědčovat v tom, jak vidíme Jeho jednání v našem životě. Ale není to vždy jednoduché a proto apoštol Pavel a všichni další píšící apoštolové připomínají těm, kdo Ježíše neviděli jako oni, že Ježíš Kristus opravdu vstal z mrtvých.
2. Ježíš Kristus je z rodu Davidova
To je ten druhý Pavlův argument, proč pamatovat na Ježíše Krista. Prostě proto, že je z domu Davidova. Člověk neznalý situace by asi vůbec nepochopil, o co jde. Pavel se tady samozřejmě odvolává na to, že na základě proroctví Židé očekávali Mesiáše, tedy Zachránce, který se měl narodit v přímé linii jako potomek krále Davida.
Starý zákon to ukazuje opakovaně a intenzivně. Vybral jsem jeden příklad z proroka Jeremjáše: „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V Jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou Ho tímto jménem: »Hospodin - naše spravedlnost«.“ (Jer 23,5-6) Tento citát říká, že Mesiáš bude člověk z rodu Davidova, ale zároveň bude mít Boží jméno: Hospodin – naše spravedlnost.
Apoštol Pavel zdůrazňuje Davidův původ Ježíše proto, aby připomněl Timoteovi a všem dalším, že Ježíš je tím Mesiášem. Ježíš byl z rodu Davidova, dokazuje nám to fakt, že Josef s Marií museli při sčítání lidu cestovat do Betléma, což bylo město Davidova rodu. Každý se totiž šel dát zapsat do města, ze kterého byl jeho rod.
A Pavel ten Ježíšův původ připomíná proto, aby jasně deklaroval, že už nikoho dalšího čekat nemusíme. Ježíš je ten Boží vyvolený, který je odpovědí na naše potřeby. Ježíš stačí. Nic více a nikoho více nepotřebujeme. Ježíš se dokonale postará o potřeby naší duše.
Někdy se dostáváme do situací, kde máme pocit, že potřebujeme pomoct. Zažíváme pocity únavy, skleslosti či jiná trápení. Pavel nám tady říká, abych začali u Ježíše. On je totiž ten, kdo řeší problémy lidské duše.
3. Pamatuj na Ježíše
A to se vlastně dostáváme k tomu poslednímu, co chci dnes zdůraznit. K tomu, že Pavel Timoteovi radí, aby pamatoval na Ježíše. A Řekl mu, že na něj má pamatovat, protože On je vzkříšený z mrtvých a protože On je tím očekávaným Mesiášem, který má odpovědi pro lidskou duši.
Co to znamená pamatovat na Ježíše? Jde Pavlovi o to, aby na Ježíše Timoteus prostě nezapomněl? To si nemyslím. Manželka mi také občas ráno řekne, abych na ni dnes pamatoval. Ale ona to neříká proto, že má obavy, že bych v průběhu dne zapomněl, kdo je má žena. Ona to říká, protože má před sebou něco náročného a chce, abych na ni v průběhu dne vzpomínal – nejlépe tedy s modlitbou.
A myslím, že podobně to myslí i apoštol Pavel. V řečtině zde používá takovou formu, která vyjadřuje to, že máme pořád na Ježíše pamatovat. A to je přesně, o co podle mne Pavlovi jde. Pavlovi jde o to, aby pamatování na Ježíše ovlivňovalo vše, co Timoteus dělá. Když to řeknu opačně, Pavel volá Timotea, aby nedělal nic bez toho, aby měl na mysli Ježíše Krista. Toho Krista, který je slíbeným Mesiášem, který za nás zemřel a který je vzkříšený z mrtvých.
A tohle samozřejmě není nic nového. I ve starém zákoně vidíme podobné myšlenky. V Žalmu 16 král David vyznává: „Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.“ (Žalm 16,8) Pavel tedy radí Timoteovi i nám, abychom stále pamatovali na Ježíše Krista, tedy abychom si Ho kladli před oči. On nás povzbuzuje, abychom vše, co se děje, viděli očima vzkříšeného Ježíše.
Myslím, že předchozí generace se snažily o to, aby měly Ježíše na očích. Však si vzpomeňte, jak vypadaly domy našich předků a možná tak ještě vypadají i některé z vašich domů. Často byl na stěně kříž, často byl nad postelí obraz Ježíše či biblický verš. Proč asi? Chtěli mít na očích Ježíše.
Je mnoho způsobů, jak pamatovat na Ježíše. A je důležité na Něj pamatovat zrovna v nejkritičtějších momentech. Možná tomu může pomoct křížek na krku. Možná nálepka na počítači. Možná biblický verš na ledničce. Možná populární náramek s písmenky WWJD, které vyjadřují tu anglickou otázku, co by udělal Ježíš. To je totiž otázka, kterou si potřebujeme v životě pokládat. Nicméně, je tady ještě něco důležitějšího. Nemáme se pouze ptát, co by udělal Ježíš, máme si připomínat, co ten Ježíš udělal. Myslím, že to je mnohem důležitější. Máme si připomínat Ježíše, který se své velké lásky za mne zemřel, ale který vstal z mrtvých. A to je ta důležitá velikonoční aplikace dnešního textu.
Víte, když si budeme připomínat třeba desatero, tak sice budeme vědět, co po nás Pán Bůh chce, ale nemusí být jisté, zda máme motivaci, aby to s námi něco udělalo. Ale když si budeme připomínat tu obrovskou lásku k nám, která se projevila smrti Ježíše a Jeho vzkříšením, tak to je právě zdroj víry a motivace pro náš život. Vzkříšený Ježíš Kristus je samotným základem naší víry a proto Pavel volá Timotea i nás, abychom na Něj stále pamatovali.
A pokud je to tak důležité, tak si snad všichni potřebujeme položit otázku, co mohu udělat, abych více pamatoval na Ježíše Krista. Mám změnit něco ve výzdobě domácnosti? Mám si ráno ušetřit o něco více času na modlitbu? Mám si plánovat program tak, abych byl ve středu na biblické hodině nebo na jiném setkání? To už nechám na vás. Bratři a sestry, když nám Pavel radí, abychom pamatovali, tak on na nás nenakládá břemeno zákona, on nám nabízí velké požehnání. Ta výzva k pamatování je, abychom využili dar vzkříšeného Ježíše a už tady na zemi zažívali radost, pro kterou nás Ježíš vykoupil.
Pavel připomíná Timoteovi, aby pamatoval na Ježíše, ve chvíli, kdy se smiřuje se smrtí. Jsou to jakási slova na rozloučenou. A považuje to za zásadní. Uprostřed utrpení a reality smrti je pro Pavla nejdůležitější pamatovat na Ježíše.
Milí přátelé, Ježíš přišel jako Mesiáš a svoji moc dokázal tím, že vstal z mrtvých. Pamatujme na Něj. On je totiž silou našeho života.
