Jdi na obsah Jdi na menu
 


Panáček nebo Pán pánů?

26. 12. 2006

Obrazek                Vánoce jsou Boží dar, na který lidé šetří celý rok. Tak tenhle citát Pavla Kosorina jsem si přečetl nedávno v časopise Život víry. Vánoce jsou Boží dar, na který lidé šetří celý rok. Odkud se to slavení vánoc vůbec vzalo? První zmínku o slavení vánoc, jako svátku narození Ježíše Krista, máme z roku 98. Asi o čtyřicet let později bylo Kristovo narození přijato jako církevní svátek. Ale tento svátek byl slaven v různých částech kalendářního roku, protože není známo, v který den se Ježíš narodil. Až v pátém století byl určen termín oslav Božího narození. Tím termínem je náš 25.prosinec. A vánoce se takto slaví dodnes, i když forma oslav je v různých národech různá. Ale snad všude naleznete v nějaké formě koledy. Vánoční písně oslavující narození Ježíše Krista.

Každý z nás určitě slyšel spoustu krásných koled. V jedné ze známých koled se zpívá: „Ježíšku, panáčku, já tě budu kolíbati, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolíbat.“ Osobně proti slovům této koledy nic nemám, ale cituji ji z jednoho prostého důvodu. Chci se zeptat, kým je pro nás Ježíš, který se narodil v Betlémě. Hrozí totiž nebezpečí, že zůstal pouze tím malým nevinným panáčkem, kterému chceme občas udělat dobrou službu. Ale On není jen panáček. On je Pán pánů. A právě Kristovu velikost nám připomíná dnešní text:

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, [ale] v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze [svého] Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy. On je jasem [jeho] slávy a vyjádřením jeho podstaty; slovem svojí moci udržuje všechno, [co je]. Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech. (Židům 1:1-3)

                Autor listu Židům zahajuje svoji epištolu konstatováním, že příchod Ježíše Krista je vrcholem Božího zjevení. Nikdy před tím a nikdy potom nám Bůh o Sobě nezjevil více, než v Ježíši Kristu. A v tom třetím verši nám vysvětluje, kdo je Ježíš Kristus. A to nejzásadnější, co nám říká, je fakt, že Ježíš Kristus usedl „po pravici Velebnosti na výsostech.“ Autor vedený Duchem svatým nám tady oznamuje, že Ježíš sedí po pravici Boží. A tady nejde o to, zda sedí napravo či nalevo, ale o to, že po pravici vždy sedí ten, kdo má výkonnou moc. To znamená, že Ježíš, který sedí po pravici Boha, je Ježíš, kterému je dána moc na nebi i na zemi, a který je tedy Pán pánů. Není jen malý panáček, je Pán, který vládne nade vším. A v té stejné větě jsou čtyři vedlejší věty, které jsou čtyřmi projevy Jeho moci.                 Tu větu bychom mohli číst i takto:

„On, … který je jasem Boží slávy,  … usedl po pravici Velebnosti na výsostech.“

„On, … který je vyjádřením Boží podstaty, … usedl po pravici Velebnosti na výsostech.“

„On, … který slovem své moci udržuje všechno, … usedl po pravici Velebnosti na výsostech.“

„On, … který sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, usedl po pravici Velebnosti na výsostech.“

                Pojďme se tedy společně podívat na to, jakého Pána vlastně máme, podívejme se na čtyři projevy Ježíšovy moci.

 

1. Je jasem Boží slávy

                Tím prvním projevem moci Ježíše Krista je to, že je Ježíš nazván „jasem Boží slávy.“ To pro nás není příliš srozumitelné vyjádření. Přemýšlel jsem, jak bychom to mohli přirovnat k něčemu nám snáze pochopitelnému a napadl mne příklad slunce. Když se podíváte holým okem do slunce, tak to, co vidíte, není slunce samotné, ale jeho jas, jeho záře. Ale podle tohoto jasu a té záře víme, že tam je slunce. Stejné je to s Ježíšem. Boha Otce lidé až na jisté výjimky neviděli. Ale Bůh nám dal Ježíš Krista. A ten „se ponížil, a v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Filipským 2:8) A touto svou poslušností oslavil Boha, protože ukázal, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16) Ježíš Kristus se tak stal jasem Boží slávy.

                Ale proč je to pro nás důležité? Vždyť to zní tak teoreticky. Apoštol Pavel nás učí, že pokud dovolíme, aby tato zář, tento jas, rozzářil naše životy, tak to bude mít obrovský dopad. Pavel řekl: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.“ (2 Kor. 3:18) Jak je možné, aby se na naší tváři zrcadlil jas Boží slávy a abychom byli proměňování Bohem? Je to možné, když se křesťané „obrátí k Pánu.“ (2 Kor. 3:16) Kristova moc se projevuje tím, že sám Kristus je jasem Boží slávy. Pokud žijeme obráceni k Bohu a ne od Boha, tak  tuto Kristovu moc můžeme zažívat ve svých životech. Potom zažíváme, že nás Bůh vede. Potom zažíváme, že nám pomáhá v těžkostech. Potom zažíváme, že nám dává moudrost dobře se rozhodnout v těžkých situací. On svou moc investuje i do našich životů. 

2. Je vyjádřením Boží podstaty

                Tím druhým projevem Kristovy moci je podle našeho textu to, že On, Ježíš Kristus, je vyjádřením Boží podstaty. Co jiného to znamená, než to, že Otec a Syn jsou jedno. Jsou stejné podstaty, stejného charakteru. Nejsou to dva odlišní Bohové. Je to jeden Bůh, který se zjevil ve třech osobách. Určitě víte, že nikde v Bibli nenajdeme termín trojjediný Bůh nebo termín svatá trojice. Ale máme v Bibli několik textů, kde vidíme všechny tři osoby svaté trojice najednou. Například je to u křtu Ježíše. Evangelista Marek zapsal: „V tom, jak [Ježíš] vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."“ (Marek 1:10-11) Tady vidíme Ježíše, jak vystupuje z vody, Ducha svatého, který sestupuje na Ježíše a Boha Otce, který mluví z nebe. Tři osoby Boží trojice, které jsou stejné podstaty a který jsou spojeny ve stejném díle evangelia.

                A toto je důkazem Kristovy moci. Ježíš nepřišel na tuto zem jen jako Bůh druhé třídy. Je nejvyšším a mocným Bohem, je vyjádřením podstaty Boha Otce.

 

3. Svou mocí udržuje stvoření

                To třetí, co říká autor listu Židům o Kristu je fakt, že Kristus svou mocí udržuje stvoření. Ten náš text říká: „Slovem svojí moci udržuje všechno, co je.“ (v.3) To znamenám, že Kristus způsobuje, že slunce svítí, planety obíhají, řeky tečou. A tím nechci říci, že to všechno nelze popsat vědecky, ale chci tím říci, že kdyby nebylo Krista, tak by se vše zhroutilo.

Vezměme si příklad lidského těla.  Podle encyklopedie vaše srdce vykoná za den v průměru 103.689 úderů. Buňky ve vaší krvi dohromady urazí za den asi 269.000.000 km. Počet vašich nadechnutí a vydechnutí je asi 23.040. Celkem vdechnete asi 25 m3 vzduchu. Vyslovíte asi 4.800 slov, uděláte asi 750  pohybů svými svaly. Využijete asi 7.000.000 svých mozkových buněk. A tento náš verš nám říká, že všechno to je možno jen díky tomu, že to Ježíš Kristus drží pevně ve svých rukou. Bez Něj by to nebylo možné.

Ježíš Kristus není jen nějaký dobrý učitel, morální vůdce či pokrokový revolucionář. Je nejmocnější bytost, která ovládá každý atom, z kterého je stvořen tento vesmír. Žijeme jen díky jeho ohromné moci.

 

                4. Vykonal očištění naších hříchů

                To poslední, co ten náš verš hovoří o moci Ježíše Krista, je to, že vykonal očištění naších hříchů. Text doslovně říká: „Sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů.“ (v.3) Ježíš Kristus je tak mocný, že byl připraven obětovat samého sebe za hřích. To je důkazem nejen Jeho obrovské moci, ale také Jeho obrovské lásky a milosti. Sám skrze sebe to vykonal. Neposlal žádné anděly ani to nevzdal, protože cena byla příliš vysoká. Sám sebe vydal.

                A díky smrti Ježíše Krista jsou naše hříchy odpuštěny, pokud tento fakt vírou přijmeme. Určitě není náhodou, že tento projev Boží moci je na samotném závěru, protože je to ten nejzásadnější a nejdůležitější projev Boží moci. Ježíš Kristus takto porazil Satana a zvítězil na říši smrti. Nejdůležitější bitva byla vybojována a Ježíš Kristus je vítěz.

Ve studovaném verši vidíme čtyři projevy moci Ježíše Krista. Jde o to, že Ježíš je jasem Boží slávy, že je vyjádřením Boží podstaty, že svou mocí udržuje stvoření a že vykonal očištění našich hříchů. Jaký z toho všeho dnes uděláme závěr? Jakou najdeme aplikaci? Mohli bychom mluvit o tom, že k takovému mocnému Bohu máme volat v modlitbě. Mohli bychom mluvit o tom, že když máme tak mocného Boha, tak že Ho nemáme zarmucovat svými hříchy. Mohli bychom mluvit o tom, že když máme tak mocného Boha, tak bychom Mu měli sloužit někde ve sboru a tak dále. Ale dnes před vás chci postavit jen jednu prostinkou aplikaci. Pokuste se prostě zamyslet nad vším, co děláte a co je před vámi a jednoduše si uvědomte, že to vše máte jen díky mocnému Ježíši Kristu. Když budete dávat peníze na sbírku, tak si uvědomte, že máte finance jen díky moci Ježíše Krista. Když budete zpívat závěrečnou píseň, uvědomte si, že máte hlas jen díky moci Ježíše Krista. Když se budete před kostelem loučit se známými a přáteli, uvědomte si, že je máte jen díky moci Ježíše Krista. Když potom půjdete domů, uvědomte si, že chodíte jen díky moci Ježíše Krista. Když potom zasednete k obědu, uvědomte si, že máte co jíst, jen díky moci Ježíše Krista. Když budete klekat k večerní modlitbě, uvědomte si, že naději věčného života máte jen díky Ježíšově moci, která se projevila na golgatském kříži. Prostě pamatujte na to, jak mocného máte Spasitele. Když si tak dneska desetkrát připomenete moc Ježíše Krista, tak to radikálně ovlivní celý váš život. Ovlivní to váš modlitební život, ovlivní to vaši touhu nehřešit, ovlivní to vaši ochotu sloužit druhým. Změní vás to. Uvědomujte si tedy, jakou má Ježíš moc a uvidíte velké změny ve svém životě.

                Takže pokud ještě letos uslyšíte koledu „Půjdem spolu do Betléma,“ tak si vzpomeňte, že Ježíš už dnes není panáček, ale že je mocným Pánem.

 

Michal Klus