Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pokoj Vám!

8. 4. 2013

c.jpg

Jednou ze součástí lidského života je strach. My lidé se bojíme. Kdybychom udělali anketu v ulicích, tak uvidíme, že lidé so bojí z různých důvodů. Mnozí se bojí smrti a nemoci. Jiní se bojí o své blízké. Další se bojí o práci či našetřené finance. Je mnoho důvodů ke strachu. O Stalinovi se tvrdí, že měl v prezidentském paláci 8 ložnic a pokaždé spal někde jinde, aby snížil pravděpodobnost přepadení či útoku. Bál se o svůj život.

         Já se taky občas bojím a přepadá mně strach. Nebudu vám mluvit o každém svém strachu. Někdy je můj strach spojen se službou. Někdy mám strach o druhé lidi. Mám strach o jejich duchovní život. Někdy mám strach, zda mám jako pastor dát tomuto sboru. Mám obavy, zda kázání, které dlouho připravuji vlastně k něčemu je. Prostě každý z nás má oblasti, kde zažíváme strach.

         Když si v Bibli čteme o vzkříšeném Ježíši, tak se taky setkáváme se strachem. Ženy měly strach z anděla, jiní měli strach z Ježíše, který se nečekaně objevil na různých místech. A snad právě proto tím nejčastějším Ježíšovým pozdravem je přání „Pokoj vám!“

         V tom dnešním textu je právě řeč o Ježíšově setkání s učedníky. Ježíš učedníky několikrát tímto pozdravem pozdraví. Poslouchejte pozorně, co tyto pozdravy doprovází.

        

         Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. "Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pána a můj Bůh." Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." (Jan 20:19-29)

 

         Ježíš v tomto textu třikrát pozdravil slovy „Pokoj vám!“ a ten Jeho pozdrav přináší změnu v životě těch, kdo ho slyšeli. Podívejme se na ty tři proměny, které Ježíšův pozdrav učinil v životě učedníků a které může učinit i v našem životě. Už minulou neděli jsem připomínal, že základem křesťanského života je změna, ne stejnost. I dnes nás a mne především chce Boží slovo měnit. Modleme se, abychom dnes byli mocí Božího slova a přítomností svatého Ducha proměňováni.  

 

1.       Proměňuje strach v radost

Ten první Ježíšův pozdrav zaznívá stále v onu velikonoční neděli a proměňuje strach učedníků v radost. Čteme: „Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.“ (v.19-20)

Učedníci byli po smrti Ježíše Krista významně vystrašeni. Je jasné proč a Jan nám to tady znovu připomíná. Měli strach ze Židů. Měli strach, že dopadnou jako Ježíš. Měli strach, že je poznají. Měli strach, že je chytí. Měli strach, že i je odsoudí a popraví. My ten strach dokážeme dobře pochopit a dokonce se s ním můžeme identifikovat. Jak jsem již řekl v úvodu, také my občas zažíváme různé strachy. A někdy se kolem nás opravdu dějí věci, které nám nahánějí strach.

Nicméně, do toho strachu učedníků vstoupil Ježíš s pozdravem „Pokoj vám!“ A situace se změnila. Když učedníci viděli Ježíše a uslyšeli pozdrav, jejich strach se proměnil v radost. Proč? Protože ten, u koho měli vždy útočiště, je živý. Protože Ježíš Kristus vstal z mrtvých a žije. On jim opravdu dokázal, že má moc nad hrobem a smrtí. Takže ani případné uvěznění či smrt z rukou Židů už není takovým strašákem jako předtím. Strach vystřídala radost z Ježíše Krista, který přináší pokoj.

Ježíš dokázal proměnit strach v radost před mnoha lety. Tento Ježíš je stále stejný. On stále žije a stále přichází jako ten, kdo přichází do našich životních situací s přáním pokoje. Ať už vás dnes trápí cokoli, Ježíš vstupuje i do vaší situace a chce vám říci „Pokoj vám!“ Pokoj tobě, Josefe. Pokoj tobě, Aničko. Pokoj tobě, Lenko. Pokoj tobě, Petře. Ježíš touží, abyste dnes zažívali pokoj. Pokoj ve vztahu ke všemu co vás obklopuje, ale především pokoj s Ním!

On už dávno před svou smrtí říkal učedníkům, že se nemusí bát. Jednou jim dokonce po této výzvě přímo řekl, koho se mají bát. Řekl: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ (Matouš 10:28) On jim řekl to, co říká opakovaně Starý zákon. Nemáme se bát lidí, máme se bát Boha. Toho se máme bát! Před Ním se v posvátné úctě máme sklonit, protože On je tak mocný a tak velký a tak dokonalý. A tento mocný Bůh v osobě Ježíše Krista k nám přichází jako osobní přítel a přeje nám pokoj. Pokud otevíráme naše srdce Ježíši, pokud nasloucháme Jeho hlasu skrze slova Bible, pokud k Němu v modlitbě voláme, pak On vstupuje do našeho života jako dárce pokoje. Pokud žijeme v bázni před Bohem, v tom posvátném strachu před Bohem, pak zažíváme pokoj a nebojíme se jiných věcí. Ježíš totiž svým pokojem proměňuje naše strachy v radost.

 

 

 

2.       Proměňuje učedníky v apoštoly

Chvíli po tom, co Ježíš poprvé pozdraví učedníky přáním pokoje, Ježíš tento pozdrav znovu opakuje a říká: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." (v.21-23) Je určitě velmi zajímavé, že Ježíš opět používá to stejné přání pokoje. A tentokrát je doplňuje o vyslání. On učedníkům dává úkol. Říká jim, aby šli. Stejně tak jako poslal Bůh Otec svého Syna do tohoto světa a On poslušně šel, stejně tak On posílá své následovníky. Stejně tak jako Ježíš opustil svého Otce a šel, i On opustí své učedníky a oni mají jít. Ježíš svým pokojem proměňuje své učedníky v apoštoly.

Když si Ježíš na začátku učedníky vyvolil, tak nám evangelista Marek popisuje, že to první, pro co je vyvolil, bylo to, aby byli s Ním. Teď se jejich čas naplnil. Ježíš už fyzicky s nimi nebude. On se vrací k Otci a vysílá je. A oni mají jít v Jeho jménu, jako Jeho vyslanci. Ale Ježíš je nenechá samotné. Stejně jako Bůh Otec nenechal na světě samotného svého Syna. Ježíš učedníkům dává svého svatého Ducha. A dává jim velké pověření. Přikazuje jim, aby hlásali evangelium o odpuštění hříchů těm, kdo věří. Ale posílá je také, aby kázali soud těm, kdo Ježíše odmítnou. Učedníci jsou tedy vyslání na misi evangelia. To je ta druhá proměna, kterou tady vidíme a která plyne z druhého přání pokoje, které přináší vzkříšený Kristus.

I dnes Ježíš posílá. I dnes Ježíš své následovníky posílá, dává jim Ducha svatého a pověřuje je úkolem šíření evangelia. I dnes chce Ježíš přinést pokoj do našich životů, abychom i my šli. Nemáme být pouze čekateli.  Jsme vysláni! A to vyslání, jak už jsme si připomínali minulý týden, to se týká každého z nás. Každého z nás vzkříšený Ježíš posílá, abychom šli. Každému z nás vzkříšený Ježíš dává svého svatého Ducha a zaslibuje nám, že půjde s námi. A nás volá, abychom šli a nesli správu o možnosti odpuštění hříchů. On nás posílá, abychom tu zprávu nesli do našich domovů. Máme si ji vzájemně připomínat. Jeden druhému máme připomínat, že je odpuštění, pro ty, kdo svých hříchů litují. Máme si připomínat, že prázdný hrob je zdrojem radosti, protože Bůh se nad námi díky oběti Ježíše Krista slitovává. Ale máme si také připomínat, že není odpuštění tam, kde lidé Ježíše odmítají.

Nicméně, my to nemáme připomínat jen jeden druhému. Máme to nést i těm, kdo Ježíše neznají. Máme to nést v prostředí, kde jsme. Ježíš nás chce posílit a tak i v tomto týdnu prosme o sílu, abychom byli těmi, kterými nás chce Ježíš mít. On chce, abychom byli Jeho vyslanci. A On chce být naší silou. On nás chce dnes proměnit v apoštoly. Slovo apoštol znamená – ten, kdo je poslán. My jsme posláni. Jsme tedy Jeho apoštolové. Nebuďme tajnými agenty. Buďme apoštoly. Jděme v Jeho jménu. A když uslyšíte v médiích, že se hodnotí, jak který velvyslanec zvládá svoji úlohu, tak si i vy připomeňte, že vás za velvyslance ustanovil sám Ježíš. A připomeňte si, že chcete v této úloze obstát. Připomeňte si, že On vám do toho úkolu nabízí svůj pokoj.

 

 

3.       Proměňuje pochybnosti ve víru

Náš text potom pokračuje třetím pozdravením pokoje. Ale mezi tím druhým a třetím uplyne týden. Ale ještě něco se stalo před tím, než zaznělo ono třetí „Pokoj vám!“. Tomáš chyběl při předchozím setkání s Ježíšem. A On prostě nemohl uvěřit, že by Ježíš opravdu žil. Bylo to něco nepochopitelného a jeho mozek to prostě nebral. A tak na zvěst o tom, že Ježíš žije, reagoval takto: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." (v.25) Tomáš byl skeptik. A Ježíš ho nechal přemýšlet celý týden. Ale potom se opět objevil učedníkům, se kterými byl tentokrát i Tomáš. A opět začíná pozdravem a opět zaznívá ono „Pokoj Vám!“ A potom se Ježíš obrací osobně na Tomáše a říká: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pána a můj Bůh." Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." (v.27-29) A tady vidíme poslední proměnu, kterou chci dnes zmínit. Vidíme proměnu Tomáše. Vidíme, jak člověk naplněn pochybnostmi je proměněn v toho, který věří, který v Ježíši nachází svého Pána a Boha. Toto je úžasná proměna. Velice dramatická. Ježíš vyzývá Tomáše, aby si šáhl, aby zkusil, aby se přesvědčil. A pochybnost je ta tam.

Boží slovo nás neustále ujišťuje, že víra je Božím darem. Bůh je ten, kdo proměňuje naše pochybnosti ve víru. On to udělal s Tomášem, On to může udělat s každým z nás a s každou pochybností.

Milí shromáždění, každý z nás tu a tam bojuje s nějakými pochybnostmi. A nejde mi teď o pochybnosti typu, zda jsem připraven na písemku. Pokud jsem se neučil, tak připravený nejsem. Toto nenazývám pochybností. To je jistota. A taky vírou nenazývám to, když si takto nepřipravený student říká, že věří, že to dobře dopadne. Nebo, pokud to zduchovníme ještě více, že věří, že mu Pán Bůh pomůže dostat jedničku. Ano, Pán Bůh může pomoct. Ale On určitě nepodporuje lajdáctví.

Když mluvím o našich pochybnostech, mám na mysli pochybnosti o naší víře, o Bohu, o odpuštění, o tom, že On s námi opravdu je, o tom, že jsme Jeho děti. Do takových pochybností Ježíš přichází s nabídkou. On chce přinést svůj pokoj. Mně i vám říká: „Pokoj vám!“ A tímto pokojem On má moc proměnit naše pochybnosti ve víru, která nás ponese životem. Ježíšovo vzkříšení nás ujišťuje o tom, že Kristův pokoj proměňuje lidské životy. Vzkříšený Ježíš klepe také na vaše srdce a nabízí pokoj. On nabízí proměnu pochybností v pevnou víru. Vyznávejme Mu naše pochybnosti, nejistoty, obavy či cokoliv jiného. Prosme Jej o proměnu. A naslouchejme tomu Božímu „Pokoj vám!“ Jeho pokoj proměňuje. On dává víru! A kéž by Ježíš o mně i o vás nakonec řekl: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ (v.29) Amen.

 Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář