Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pokušení pastýřů

20. 4. 2015

a.jpgJedna z nejvýznamnějších zpráv tohoto týdne v naší zemi byla zpráva o úmrtí bývalého premiéra Stanislava Grosse. Zemřel v pouhých 45 letech. Jeho politická kariéra měla raketový růst a posléze zase raketový pád. Ulpělo na něm mnoho podezření z nečistých praktik a podvodů. Před časem vyznal, že našel Krista a dokonce se jakýmsi způsobem národu omluvil. To samozřejmě zní nadějně a doufám, že se v jeho životě opravdu něco odehrálo.

                Důvod, proč o něm dnes mluvím, je ten, že text dnešního kázání hovoří o těch, kdo vedou, kdo stojí v čele. A každý, kdo je ve vůdčí pozici, čelí obrovským pokušením. A to nejen v politice. Platí to i v duchovním životě a o tom je dnešní text. Poslechněte si jej.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocné jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny. Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral. (Ezechiel 34:1-6)

 

                Prorok Ezechiel používá biblický obraz ovcí a pastýře, aby popsal Boží lid a jeho služebníky. Ve starém zákoně byli těmi služebníky především kněží. Ale v novém zákoně se stal posledním veleknězem sám Ježíš Kristus a každý, kdo Mu věří, má díky Jeho vítězství nad smrtí osobní přístup k Bohu.  Právě proto apoštol Petr o křesťanech říká: „Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1.Petr 2:9) Petr tady zdůrazňuje identitu křesťanů v kontrastu se starým zákonem. Říká, že Jeho vyvoleným rodem, Jeho svatým lidem, jsou teď křesťané, tedy každý, kdo věří. Jeho královským kněžstvem už nejsou jen někteří, ale každý věřící je knězem. A tak každý křesťan má přímý přístup k Bohu a už nepotřebuje prostředníka. Ale s kněžství byly také spojeny jisté zodpovědnosti. A tak každý křesťan má jistou zodpovědnost za zbytek Kristova těla, tedy za další věřící. Tu odpovědnost nemají pouze biskupové, pastoři a presbyteři, ale má ji každý křesťan. Každý křesťan je tedy také pastýřem. I vy tedy jste takovými pastýři. Možná jste pastýřem svým dětem, své rodině, svým sousedům. Možná jste pastýřem v domově důchodců, kde navštěvujete nějaké přátele. Možná jste presbyterem a máte být pastýřem sboru. Ať už jste jakýmkoli pastýřem, je před vámi velký úkol a to, abyste jako pastýři obstáli. Z toho, co zapsal Ezechiel, vidíme, že na pastýře číhají různá pokušení. Dnes si přiblížíme tři z nich.

 

1. pokušení: Pastýř se nestará o stádo

Podívejme se, co je tou první výtkou a tedy prvním pokušením. Ezechiel zapsal Boží poselství: "Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce?“ (v.2) Co je tedy tou první výtkou? První výtkou je to, že se tito pastýři starají jen sami o sebe a nestarají se o stádo. Jak jsem již řekl, každý z nás je takovým pastýřem. A otázka je, zda se staráme o druhé křesťany nebo jen sami o sebe.

Starat se o druhé není jedna z možností. Je to povinnost každého křesťana.  Pán Bůh se hněvá, když se zaměřujeme jen na sebe! Musíme se starat o druhé a to dle našich schopností a dle toho, k čemu nás Pán Bůh povolává.

Když jsme připravovali kandidátku pro letošní presbyterstvo, oslovili jsme téměř 30 osob, které jste nominovali. Mnozí odmítli. A to je samozřejmě v pořádku, pokud k tomu mají dobrý důvod. Bylo by ale tragédii, kdyby někdo odmítl jen proto, že se chce starat pouze o sebe. Každému, kdo se chce starat jen sám o sebe, Pán Bůh říká velmi tvrdá slova: „Toto praví Panovník Hospodin: Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe.“ (v.10) Pán Bůh tady říká, že bude volat k zodpovědnosti ty, kdo se měli starat o to jeho stádo, ale odmítli proto, aby se mohli starat pouze sami o sebe.

To pokušení, abychom se starali pouze o sebe, je tady vždy. A tak i my jsme dnes voláni, abychom se podívali, zda to není náš přístup k životu. Máme se podívat, zda se opravdu staráme o potřebné a sloužíme jim. Máme se zamyslet, zda v našem životě máme ty, kterým duchovně sloužíme. V prvé řadě jsou to děti. Kolikrát jsem už od rodičů, kteří přicházejí s žádostí o křest, slyšel, že oni ty děti nechají pokřtít a potom je nechají, ať se samy rozhodnout, zda chtějí věřit nebo ne. To je, jako by pastýř měl jehně a nechal ho někde v lese, aby se samo rozhodlo, zda se nechá roztrhat vlkem nebo ne. No samozřejmě ho vlk roztrhá. Protože ono je malé a bezbranné. A proto potřebujeme být pastýři a duchovně vést ty, kdo jsou duchovně slabší. Potřebujeme vést děti a mládež, potřebujeme vést ty, kdo jsou duchovně mladšími, aby zráli a stávali se duchovně silnějšími.

Milí přátelé, pokud nikomu duchovně nesoužíte, tak v modlitbě proste o to, aby vám Pán Bůh ukázal, komu máte sloužit. A služte jim. Neslužte jen sami sobě. Nenechte si jen sloužit. Každý křesťan je pastýř. A pastýř se má starat o druhé.

 

2. pokušení: Pastýř se obohacuje na stádu

                Podívejme se společně na to druhé, co tady Pán Bůh odsuzuje a co je tedy tím druhým pokušením. Čteme: „Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete.“ (v.3) Pán Bůh tady rozvíjí tu první myšlenku, ale říká, že se tito pastýři nejen nestarají o ovce, oni na nich dokonce cizopasí, zneužívají je ve svůj prospěch.

                Možná by někdo na první pohled řekl, že je přece normální, že pastýř využívá produkty své práce. Ale tady si musíme uvědomit, že pastýři v té době často nebylo vlastníky stád. Pastýř bylo povolání a vlastníkem byl někdo jiný.

                A tady vidíme analogii na tu duchovní službu. Vlastníkem všeho je Pán Bůh. My jsme pouze správci. A jako pastýři se máme strat o druhé a nezneužívat je pro svoji vlastní potřebu. Jak by se to mohlo stát? Docela jednoduše. Někdo možná přijme roli pastýře, ale jen proto, aby se sám realizoval. Někdo třeba chodí pomáhat do domova důchodců, ale nedělá to proto, aby sloužil lidem, ale proto, aby ho chválili. Někdo chce učit děti na nedělní besídce, ale nedělá to proto, aby dětem sloužil, ale aby měl někoho, kdo ho bude poslouchat a uznávat. Někdo může chtít být presbyterem a jeho cílem není to, že chce sloužit, ale to, že chce, aby ho bylo vidět a aby si ho lidé vážili. Možná někdo chce být pastorem, aby mohl lidi poučovat a prosazovat své názory. Jinými slovy, někdo se může tlačit do pastýřských funkcí, aby naplnil svoje potřeby, ne aby se staral o ty, kdo mu jsou svěřeni.

                Ale těch pokušení může být více. Pastorovi či presbyterovu může hrozit to, že chce být oblíbený. A tak raději lidem, kteří viditelně jednají zle a destruktivně, nic neřekne, aby neztratil jejich oblibu. Bude jím vesele přikyvovat. V nejbližších letech do hry navíc vstoupí finanční tlak. A tak může presbyterům a pastorům hrozit, že budou pořád přikyvovat někomu, kdo je významný finanční přispívatel ve sboru jen proto, aby ho neztratili. 

                A před tímto pokušením nás všechny Pán Bůh varuje. Varuje nás, aby nám při službě druhým nešlo o náš prospěch, ale o prospěch těch, kterým sloužíme. A to si neustále musíme připomínat.

 

3. pokušení: Pastýř ignoruje trpící

                To je třetí pokušení, které tady Pán Bůh představuje. Poslouchejte, co Pán Bůh vzkazoval špatným pastýřům Izraele: „Neduživé jste neposílili, nemocné jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově.“ (v.4-5) Tohle je další obrovská tragédie pastýřů. Ukazuje na to, že se ze služby vytratilo srdce. Pastýřům tady jde jen o to, aby byli pastýři. Není tady žádný zájem o jednotlivce. Není tady žádný soucit. Není tady žádný zápas o člověka. A to je v Božích očích obrovská tragédie. A tak jsme vlastně volání k tomu, abychom nepodlehli pokušení toho, že jen vykonáme nějaké úkony, protože se to má. Pozice pastora či presbytera není o tom, že si odchodíme nějaké schůze a splníme pár svých úkolů. Je to pozice péče o svěřené. A právě proto je zde obraz toho pastýře, který se stará o stádo. V tom známém Žalmu 23, který jsme četli na začátku, je to tak dobře představeno. Pastýř chrání stádo před nebezpečím. A udělá vše proto, aby je ochránil. Pastýř není ten, kdo jednou poradí a potom, když druzí neposlechnou, tak se škodolibě šklebí se slovy, že on to říkal, že to tak skončí. Pastýř vodí ovce tam, kde jsou syceny a napojeny. Pastýř tedy chce, aby svěřené ovce co nejlépe prospívaly. Pastýř ošetřuje jejich zranění. Pastýř nesráží a neodsuzuje, ale trpělivě nabízí pomoc.

                Když použijeme jiná slova, tak z této Boží výtky vidíme, že Pán Bůh chce, abychom byli milosrdní a to právě vůči těm utrápeným a zraněným. A zase, kdybychom sbor vedli jako nějaký byznys, tak bychom řekli, že se zaměříme na ty silné, na ty, kteří mají potenciál být nejužitečnější. Ale církev není byznys. Církev je tady aby sloužila. Aby zápasila o zraněné.

                My jsme vlastně přečetli jen první část té kapitoly. Ale ona je celá o těch pastýřích a končí právě vysvětlením toho, kdo je pastýřem náš všech. Poslouchejte: „Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit.“ (v.15-16) Tady se projevuje Boží srdce. Zase tady vidíme echo Davidova žalmu a také stejný motiv jako v Ježíšově podobenství o dobrém pastýři. On Ježíš Kristus je ten dobrý pastýř. On je ten, kdo ztracenou vypátrá, zaběhlou přivede zpět, polámanou ováže a nemocnou posílí. Ale On je také ten, kdo ty sebevědomé a pyšné odsoudí.

                V podobenství o dobrém pastýři čteme, že Ježíš nechává 99 ovcí v bezpečí ovčince a vydává se do nebezpečí, aby zachránil ztracenou ovci. A Ježíš, jako ten dobrý pastýř to dotáhl tak daleko, že za tu ztracenou ovci, to je za mne a za tebe obětoval svůj život. Jenom tak nás mohl zachránit. On nás tak miloval, tak moc mu šlo o to, abychom nezahynuli, že se obětoval, abychom my mohli žít. A to, že jste dnes tady a slyšíte tuto zprávu, je důkazem, že Mu na vás záleží a že vás volá k sobě.

                Ježíš nás volá, abychom byli dobrými pastýři a dnešní slovo Ezechiele bylo obrovským varováním. Pro mnohé duchovní pastýře té doby to bylo slovo soudu. A mělo jen jeden cíl. Volat lidi k pokání. A ten cíl je naprosto stejný i pro nás. Já a vy, máme činit pokání z toho, že místo abychom byli dobrými pastýři těm, kteří nám byli svěřeni, tak nám příliš často jde jen o sebe. My jsme dnes voláni k pokání z toho, že často zneužíváme svého postavení a místo abychom pokorně sloužili, tak vyvyšujeme sami sebe. My jsme dnes volání k pokání z toho, že jsme tak často ignorovali ztrápené, ubité, zlomené.

                Pro ty, kdo v pokání vyznávají svoje selhání, prosí o odpuštění a touží být proměněni a více poslušní Božímu příkazu je tady nádherné zaslíbení. O těchto lidech na konci kapitoly Bůh říká: „I poznají, že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi.“ (v.30) Pokud litujete svých selhání a toužíte žít tak, jak chce On, pak poznáte jaký Pán Bůh opravdu je.  Je milující. A zažijete to, že On, nejlepší Pastýř, bude s Vámi!

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kdo je pastýřem?

(Daniel B., 8. 7. 2015 12:15)

"A tak každý křesťan má jistou zodpovědnost za zbytek Kristova těla, tedy za další věřící. Tu odpovědnost nemají pouze biskupové, pastoři a presbyteři, ale má ji každý křesťan. Každý křesťan je tedy také pastýřem. I vy tedy jste takovými pastýři."

Nedával bych rovnítko mezi být pastýřem a mít za někoho odpovědnost. Povinnost pastýře je větší a ne všichni jsou pastýři. Písmo to říká jasně:

A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova
Ef 4,11-12

Povinnost starších je být pastýři:
Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví.
Sk 20,28

Starší mezi vámi vybízím, já spolustarší a svědek Kristových utrpení a také účastník budoucí slávy, která bude zjevena: Paste Boží stádo, které je u vás; dohlížejte na ně ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, ne z nízké zištnosti, ale ochotně, ne jako páni nad svým podílem, ale jako ti, kteří se svému stádu stávají vzorem
1. Petrův 5,1-3

Proto jsem tě zanechal na Krétě, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti přikázal: je-li kdo bez úhony, muž jedné ženy, jenž má věřící děti, jemuž se nedá vytknout prostopášnost nebo nepoddajnost. Neboť biskup musí být bez úhony jako Boží správce...
Titovi 1,5-7

Starší = Biskup (dozorce, strážce (stáda)) = pastýř (jeho obdarování a úkol).

Re: Kdo je pastýřem?

(Michal, 8. 7. 2015 12:39)

Díky za reakci.