Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pomoc ze kříže

14. 4. 2006
Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží.

U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (Jan 19:25-27) 

Rozhovor Ježíše s Marií je obrovským příkladem toho, že z kříže přichází pomoc. Právě v tomto textu vidíme, že Ježíš se stará o člověka jako o bytost. Vidíme, že se stará o všechny tři oblasti našeho života, stará se o duševní, tělesné a duchovní potřeby. Cílem mého zamyšlení je, abychom si uvědomili, že oběť Ježíše Krista je odpovědí na naše duševní, fyzické i duchovní potřeby.

 1. Duševní potřeby

 Zkusme si v duchu vyobrazit tu scénu. Evangelista Jan zaznamenal, že u kříže stojí skupina Ježíšových nejbližších. Ostatní evangelia mluví vždy o tom, že Ježíšovi přátelé vše sledovali z povzdáli. A tak je pravděpodobné, že měli krátkou příležitost být blízko kříže, ale potom byli donuceni vzdálit se. V našem textu, je tedy Maria a ostatní blízko kříže. Někdy máme představu, že Ježíš visel někde hodně vysoko. Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že jeho nohy byly pouze 30 až 60 cm nad zemí. Takže to vypadá, že Marie, Jan a další byli od Ježíše vzdálení jen na dotek ruky. 

 Umíte si představit matku, která je tak blízko svého syna, který umírá za strašlivých bolestí. Byla tak blízko, že dobře viděla všechny Jeho krvácející rány, slyšela každý bolestivý vzdech. Marie byla ženou, která do té doby zažila dost bolesti. Určitě zažila spoustu ponižování, protože čekala dítě jako svobodná žena. Určitě zažila obrovskou bolest, když ji zemřel manžel – Josef. Určitě mnoho trpěla, když viděla, že Ježíšovi sourozenci v Něj nevěří. A přes tu všechnu bolest, toto bylo to nejhorší. Bolest matky, která vidí umírajícího syna.

 Je velmi pravděpodobné, že si Marie vzpomněla na proroctví, které vyřkl Simeon o 33 let dříve. Čteme, že Marie byla žena, která vždy uchovávala v mysli takto vyřčená slova. Simeon tehdy prorokoval: „I tvou vlastní duši pronikne meč.“ (Lukáš 2:35) Jsem přesvědčen, že Simeon mluvil právě o tomto okamžiku.

 A právě v této tak složité situaci se Ježíš obrací k Marii a s myšlenkou na Jana říká: „Ženo, hle, tvůj syn!“ (v.26) V těchto jednoduchých slovech dokazuje, že Mu na ní záleží. Neoslovuje Marii jako matku, ale jako ženu. Nechce ještě prohlubovat její duševní utrpení. Oslovení „ženo“ bylo oslovení, které symbolizovalo úctu a respekt. Králové a vládci takto oslovovali své manželky, když je chtěli poctít. Ježíš takto ukazuje na svou vděčnost a lásku ke své matce.

 Ale zdaleka nejde jen o oslovení. Ježíš dává své matce nového syna. Syna, který se postará o její duševní potřeby. Syna, který byl už v té chvíli oporou, protože stál blízko Marie, aby ji podpíral a povzbuzoval v její bolesti. Ježíš se postaral o duševní potřeby své matky.

 Jaké jsou dnes vaše duševní potřeby? Z čeho vás bolí srdce? Co potřebujete, aby Ježíš vyléčil? Možná potřebujete, aby i vám řekl: „Hle tvůj syn.“ Možná máte syna, ale váš vztah není vztahem syna a otce a je třeba to napravit. Možná potřebujte aby řekl: „Hle tvá dcera.“ „Hle tvá manželka.“ „Hle tvůj manžel.“ Možná potřebujte z kříže slyšet to slovo, které vás dovede k obnově vztahu s nejbližšími. Možná chce Ježíš z kříže vyléčit vaše rodinné vztahy. Možná vám chce dát nového syna. Možná chce, abyste našli nového duchovního bratra nebo abyste vyléčili vztah k tomu, kdo vám byl bratrem. Ježíš chce vyléčit vaši duši. Dovolte mu to. Přicházejte co nejblíže ke kříži. Tam je totiž slyšet ten Boží hlas. A jak přicházet? Čtěte Boží slovo, modlete se, přicházejte pravidelně mezi další křesťany. Tak se přiblížíte kříži.

 2. Tělesné potřeby

Ježíš se ale stará o více než jen duševní potřeby, On se stará i o ty tělesné. Jak jsem již zmínil, Josef byl už zřejmě po smrti, nejstarší syn Ježíš umírá, ostatní děti nechápou, kdo je Ježíš. Jako nejstarší syn, Ježíš měl být ten, kdo se měl o svou matku postarat ve stáří. A teď tady visí na kříži a umírá.

Ježíš se určitě mohl o Marii postarat nějakým zázračným způsobem a mohl ji finančně zajistit pro stáří. On to nedělá. Místo toho říká: „Ženo, hle, tvůj syn!“ (v.26) Ježíš Marii oznamuje, že Jan bude jejím synem. Jan, přítel, kterého Ježíš miloval nejvíce, se bude starat o Marii, ženu, kterou Ježíš miloval nejvíce. A Ježíš to neoznamuje jen Marii, ale obrací se na Jana a říká: „Hle, tvá matka!“(v.27) Ježíš nevyzývá Jana, aby opustil svou matku, která stála vedle něj, ale volá jej, aby se postaral o tělesné potřeby Jeho stárnoucí matky. A Jan poslechl. V Písmu čteme: „V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.“ (v.27) V tu hodinu, v tu chvíli ji Jan přijímá za svou. Přijal ji do své domácnosti, do své rodiny.

 Nevíme určitě, jak to bylo dále. Ale vše nasvědčuje tomu, že se Jan opravdu o Marii staral. Historikové tvrdí, že Marie zemřela v Efezu, kde byl Jan pastorem. A tak je velmi pravděpodobné, že se Jan o ní staral až do její smrti. A tak se vlastně Ježíš postaral i o Mariiny fyzické potřeby tím, že poprosil Jana, aby za něj tuto odpovědnost převzal.

 Ježíš má zájem postarat se i o tělesné potřeby každého člověka. Jeho golgatské vítězství nad smrtí dokázalo, že je mocnější než smrt. Pokud je Ježíš mocnější než smrt, tak je také mocnější než rakovina, mocnější než neplodnost, mocnější než ptačí chřipka. Zdaleka tady nechci tvrdit, že Bůh nás vždy uzdraví. On je suverénní a udělá to, co uzná za vhodné. Bible nás vyzývá, abychom Bohu přinášeli všechny naše prosby, včetně proseb o uzdravení, finance, zaměstnání i cokoliv jiného. Řekněme Bohu o svých tělesných potřebách a poprosme Jej, aby se děla Jeho vůle.

Přicházejte co nejblíže ke kříži a tam mu o svých potřebách říkejte. A jak přicházet? Čtěte Boží slovo, modlete se, přicházejte pravidelně mezi další křesťany. Tak se přiblížíte kříži. A tam najdete pomoc.

 3. Duchovní potřeby

 Když tady tak rozebíráme těch několik krátkých slov, které Ježíš řekl Marii a Janovi, musíme si dobře uvědomit ten kontext, o který jde. Ježíš mluví z kříže. A právě proto si musíme uvědomit, že v této chvíli se Ježíš nestaral jen o Mariiny duševní a tělesné potřeby, ale především a na prvním místě o její duchovní potřeby.

 Přestože se Marii stala ta obrovská milost, že se stala matkou Božího Syna, i ona byla stejně hříšná jako kterýkoli jiný člověk. I ona měla úplně stejné duchovní potřeby jako kdokoli jiný. I ona potřebovala Spasitele.

 Snažil jsem se představit si tu situaci na Golgotě. Ježíš se svou matkou. Situaci kdy jsou si tak blízko a přitom tak daleko. Kdy se dívají jeden druhému do očí při tom ohromném utrpení. Ježíš nazývá svou matku „ženou“ a tím ustanovuje úplně nový vztah. Ano, je pořád jejím synem, ale stává se něčím mnohem větším, stává se jejím Spasitelem.

 Jsem přesvědčen, že Marie, která tak často chápala, pochopila i v této chvíli. A pokud ne hned, tak brzy poté. Věřím, že se jí vybavovala slova andělů, pastýřů, mudrců a Zachariáše. Věřím, že se jí vybavovala slova samotného Ježíše, který toho řekl tak mnoho o svém utrpení a smrti. Možná si připomíná tu chvíli, kdy ji taky oslovil slovem „ženo“. Bylo to na svatbě v Káně Galilejské. Tehdy řekl: „Ženo, co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ (Jan 2:4) A teď tady Marie stojí pod křížem a dochází jí, že ta hodina už přišla. Pro tuto hodinu se její syn narodil. Přišel, aby zemřel. Přišel, aby zemřel za hřích každého člověka.

 My máme naprosto stejné duchovní potřeby jako měla Marie. Jsme hříšníci závislí na Boží milosti. A právě dnes si připomínáme to, jak se o nás Ježíš postaral. Na kříži zemřel, aby tak na sebe vzal trest, který jsme měli dostat my. Trest smrti jsme si zasloužili my, ale vírou můžeme přijmout fakt, že na základě našeho pokání nám Bůh hříchy odpouští. A pokud si nejste jisti tím, co Bůh pro vás činí, pokud potřebujete pomoc, pokud si potřebujete promluvit, neváhejte a přijďte za mnou, za jedním z pastorů nebo za kýmkoli ze sester a bratří.

Přicházejte co nejblíže kříži, na kterém umíral Ježíš. On se tam chce postarat o vaše duševní, tělesné i duchovní potřeby. A jak přicházet? Čtěte Boží slovo, modlete se, přicházejte pravidelně mezi další křesťany. Tak se přiblížíte ke kříži. A pomoc přichází jedině z kříže.

 Michal Klus

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář