Michal Klus - Je psáno...

Audio záznam naleznete zde.

Dnes budeme společně přemýšlet nad jedním z nejznámějších misijních biblických textů. Slyšeli jsme ho už při křtu. Dovolte tedy, že začnu informací z misijního pole, kterou jsem přečetl v posledním čísle časopisu Život víry. Tento časopis nabídl přepis rozhovoru uskutečněného v televizi al-Džazíra. Redaktor hovořil s šejkem Ahmedem al-Katáním, který řekl, že v Africe každou hodinu konvertuje ke křesťanství 667 muslimů, každý den je to 16 000 muslimů. Každý rok je to šest miliónů muslimů. To jsou obrovská čísla a naší modlitbou je, aby Pán opravdově proměňoval srdce lidí a zachraňoval je pro věčnost, a to nejen v Africe. My nemáme být pouze pasivními přijímači informací z misijního pole, ale máme být Božím nástrojem k vedení druhých ke Kristu.  

 Přečtěme si tedy nyní náš dnešní text a prosím, poslouchejte především to, jak začíná a jak končí.

Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mat 28:16-20)

V přečteném textu se kromě toho známého misijního úkolu objevuje dvojí povzbuzení do tohoto nelehkého úkolu, který je pro každého z nás. Slyšeli jste tam ty dvě povzbuzení? 1.povzbuzení: Ježíš Kristus má veškerou moc, 2.povzbuzení: Ježíš Kristus je s námi po všechny dny. Podívejme se tedy na tyto povzbuzení.

1.povzbuzení: Ježíš má veškerou autoritu

Před několika týdny jsme měli konferenci pro muže a hovořili jsme o autoritě. Někdo by řekl, že v Bibli toho zas tak moc o autoritě není. Je to dáno způsobem překladu. V našem textu jsme četli slova Ježíše: „Je mi dána veškerá moc.“ (v.18) Právě tady je to slovo „moc“ ve smyslu „autorita“, ne „síla“. Ježíš říká, že má autoritu. České slovo „moc“ je pravidelně použito k překladu dvou řeckým slov: exusia a dunamis. Dovolte, že trochu přiblížím jejich význam. Začnu od toho druhého slova, od slova dunamis. Z tohoto slova pochází české slovo dynamit. Už sám název napovídá, že význam tohoto slova je „moc“ ve smyslu „síla“. Řecké slovo dunamis v sobě nenese smysl autority. Je to poměrně logické. Dynamit má moc a sílu, ale nemá autoritu. Autoritu si může zjednat ten, kdo má dynamit, ale ne sám dynamit.

 Toto řecké slovo je použito v mnoha biblických textech. Dovolte, že zacituji alespoň dva.

2.Petr 1:3 „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.“

Skutky 1:8 „Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

Když apoštolové dostali sílu Ducha Svatého, nedostali Jeho autoritu, ale Jeho sílu. Když my přijímáme Ducha Svatého, nedostáváme Jeho autoritu, ale Jeho sílu.

Potom je tady to druhé slovo: exusia. Z tohoto slovo se odvozuje slovo exekutiva - tzn. výkonná moc ve státě. Toto slovo znamená víc než mít pouze sílu. Když Ježíš o sobě říká, že má autoritu, říká, že má jak právo tak sílu k jednání. Když má někdo dynamit, má sice sílu, ale nemusí mít právo ji použít. Kristus má právo i sílu – je autoritou. Kristus má všechno, je neomezený vládce.

Důvod proč ty dva významy slova „moc“ tady od sebe odlišuji je ten, že mnozí křesťané od Ježíše očekávají moc ve smyslu dynamit. Čekají, že bude dělat mocné a zázračné skutky. Čekají zázračná uzdravení. Čekají zázračné činy. Čekají zázračné projevy při evangelizaci. Chtějí vidět Boží působení a Boží moc. Samozřejmě že Pán má neomezenou moc a může učinit cokoliv. Ale v našem textu je řeč o autoritě. Je tady řeč o autoritě, před kterou se potřebujeme pokořit a sehnout. On nás tady neujišťuje pouze o své síle, ale o své autoritě, ve které nás posílá. A v tom je pro nás velké povzbuzení. To povzbuzení je v tom, že Bůh má veškerou autoritu včetně autority nad mým životem a že jsem pevně zakotven v Jeho rukou a nikdo a nic mne z Jeho rukou nedokáže vyrvat. Na světě je mnoho lidí, kteří volají po mocných skutcích Božích a Bůh v jejich srdci nevládne.

My máme ale obrovskou výsadu, máme Boha, který je nejvyšší autoritou celého světa, vládne všemu a všechno Mu je podřízeno. Má moc nad nemocí, má moc nad přírodou, má moc nad každou vládou a mocností, nic není vyňato z Jeho moci. Věříme tomu? Pak poslechněme to, co ve své autoritě říká, když nás posílá, abychom získávali učedníky. On nás volá, abychom byli nositeli dobré zprávy o naději v Ježíši Kristu.

 Před časem jsem četl zajímavý článek anglického novináře Matthew Parrise. Anglický článek měl nadpis:  Jako ateista věřím, že Afrika potřebuje Boha. A podtitul hlásal: Misionáři, ne peníze humanitárních organizací, dokážou pomoci. Autor článku, jak už název naznačuje, je ateista, velmi liberálně smýšlející člověk, homosexuál. Přestože to bylo naprosto proti jeho světonázoru, na základě svých zkušeností napsal, že měnit Afriku dokážou pouze křesťanští misionáři.

 Na misijní konferenci, která se konala před dvěma týdny v Českém Těšíně, byl tento stav popsán Wolfgangem Binderem (ředitel Wycliffových překladatelů Bible pro střední a východní Evropu). Ten popsal typický příběh. Do jednoho afrického kmene přišli humanitární pracovníci. Zjistili, že v kmeni panují hrozné infekční choroby. Rychle přišli na to, že problémem je v tom, že lidé prostě vykonávají svou potřebu, kdekoli se jim zlíbí. Neexistoval žádný vymezený prostor a už vůbec ne žádné záchody. A tak pracovníci vykopali díry a postavili latríny. Ale nikdo je nepoužíval. Daný kmen totiž uctíval ducha země a vykonat svou potřebu do díry v zemi znamenalo zneuctít ducha země a proto nikdo záchody nechtěl používat. Je nezbytné změnit přesvědčení, víru těchto lidí, aby se daly změnit i jejich návyky. A proto Africe i z pohledu ateisty více pomůžou misionáři než pracovníci humanitárních organizací. Ale my nemluvíme jen o uzdravení z infekčních chorob, ale o duchovním uzdravení. Mluvíme o záchraně pro věčnost. A vyznáváme, že Ježíš má autoritu nad jakýmkoli duchem a zachraňuje člověka.

 Ježíš má všechnu moc – autoritu. Už za několik dní si budeme připomínat, že na kříži Golgoty slavně triumfoval nad utrpením a smrtí. Zvítězil nad ďáblem, který nás mučí utrpením a smrtí. A právě proto, že Ježíš tak slavně zvítězil, proto Ho „Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Filipským 2:9-11)

Ježíš Kristus je Pán. Ježíš Kristus je autorita. A pokud je naše autorita, pak se na Něj můžeme vždy a se vším spolehnout. Jaká výsada, jaká radost, jaká odpovědnost.

2.povzbuzení: Ježíš je s námi každého dne

Ježíš je s námi pořád. Vždyť to je i význam jednoho z Jeho jmen. Jméno “Immanuel” znamená „Bůh s námi“. On je s námi vždy a v každé situaci. A tím si můžeme být jisti. Boží slovo tuto jistotu symbolicky popisuje slovy, že On „nedřímá a nespí“. Je prostě stále s námi. Nemůže se stát, že by řekl, že s námi teď nebude, protože naše problémy jsou příliš malé. Nemůže se stát, že s námi nebude, protože bude někde na druhém konci světa. Nemůže se stát, že nebude mít čas, chuť nebo náladu. Ježíš je stále s námi!

Dovolte, že vám řeknu část svědectví slečny Heather Mercer, která pochází z Vídně (městečko ve Virginii, USA). Heather pochází z rozbité rodiny. V Ježíš Krista uvěřila jako středoškolačka. V březnu 2001 odjela do Afghánistánu, a to přes křesťanskou humanitární organizaci. Společně se svou kamarádkou využívali příležitost ke svědectví. To byla doba před 11.zářím 2001, vládl taliban a vedení muslima k jiné víře se trestalo smrtí. Heather říká, že se mohli radovat z 16 lidí, kteří přijali Pána Ježíše Krista. Pět měsíců po svém příjezdu byla Heather se svou kamarádkou zatčena. O pár týdnů později, 1.září 2001, se konalo první stání soudu. Potom přišlo 11. září a následný útok USA na Afghánistán. Taliban nabídl výměnu těchto dvou misionářek za zastavení amerického útoku. Na to Spojené státy nepřistoupily. Obě misionářky byly osvobozeny při akci armády dne 15.listopadu 2001.

Heather říká, že během 105 dnů ve vězení je posilovalo Boží slovo a vědomí, že Bůh je stále s nimi. Díky vědomí Boží přítomnosti vydrželi tu hrůzu afghánského vězení. A proto Ježíš říká ty slova ujištění o tom, že je stále s námi. Protože když poslechneme Jeho pozvání a půjdeme s evangeliem, tak Jeho přítomnost budeme potřebovat. Možná to nebude v Afghánistánu, ale u sousedů nebo na pracovišti. Ale naším úkolem je jít s evangeliem k dalším lidem. Ježíš bude vždy s námi!

Víte, ne všechny případy z misijního pole končí takto. Některé případy končí dokonce smrtí. Však si vzpomeňme, jakou cenu zaplatila většina učedníků a mnozí první křesťané. Přesto je Ježíš s námi! A to je obrovskou posilou. Pro Heather to bylo zásadní, aby snesla útrapy žaláře. Ujištění o přítomnosti Ježíše pro ni navíc bylo motivací k tomu, že dnes slouží v Iráku.

Víte, přijde mi to šílené, že modrooká blondýna z pohodlné Ameriky odjede sloužit do Iráku po tom, co zakusila v Afghánistánu. Ale když se nad tím člověk zamyslí důsledněji, tak musí říct, že by bylo šílené nejít tam, kde mne posílá Bůh. A tak není šílenstvím jít tam, kde mne Bůh vede, ale nejít tam, kde mne vede. To je šílenství. On je tou nejvyšší autoritou, On je vždy s námi. Bylo by šílenství Jej neposlechnout a říci, že si chci věci dělat po svém.

Jak mnozí víte, náš sbor už několik let podporuje aktivity v Tanzanii. Před několika dny jsem dostal email od pastora Zaka, že se vrátil z té „naší“ vesničky, z vesničky Shelui. Jde o místo, kde i díky vaším finančním darům uvěřilo a bylo pokřtěno 70 lidí. Díky financím, které jsme poslali na přelomu roku se tam teď připravuje stavba kostela, místa, kde se budou pod střechou shromažďovat tito křesťané. Díky vaším darům tam teď mají pastora, který jim slouží. Prosím, modlete se nadále ze křesťany v Tanzanii.

 Mou modlitbou je, abychom tu spolupráci mohli rozvinout i dále. Pořád nás bombardují pozváním, abychom přijeli a vyučovali jejich lidi. A moji touhou je, aby se i toto v blízké době realizovalo.

 Dokážu si představit, že kdybych teď řekl, že potřebuji pět lidí, kteří by se ke mně připojili a jeli v létě na 10 dní do Tanzanie, tak bych je brzy našel. Samozřejmě v případě, že by peníze nebyly překážkou. Myslím, že v takovém případě bych měl pět dobrovolníku hned po bohoslužbách. Kladu sám sobě jednu otázku. Co by asi bylo motivací těch, kdo by chtěli jet. Nebyla by to pro některé pouze touha po dobrodružství ve službě Boha? Ano, dělat pro Krista dobrodružné věci by nás totiž ještě bavilo. Ale my jsme byli povoláni, abychom Mu byli věrní v maličkostech. A tak se ptám, proč, kdyby nás to nic nestálo, jsme ochotni jet na druhý konec světa a nejsme ochotni nést evangelium doma, v práci, tam, kde jsme? Jak mohu být použitelný ke službě evangelia někde daleko, když tady, kde mám nespočet příležitostí tyto příležitostí nevyužívám? Prosím, pamatujme, že kdo je věrný v malém, tomu bude svěřeno více.

Milí bratři a sestry, Ježíš nemá autoritu, jen když nás posílá do Afriky. Ježíš není s námi, jen když děláme dobrodružné věci pro Krista. On je s námi všude a vždycky a očekává, že se to v našich životech projeví. Pamatujme proto, že máme vše, co potřebujeme, abychom šli se zprávou o Něm do našeho okolí. Máme mocného Boha. Máme Jeho přítomnost. Máme Jeho dary. Dáme se použít? Budeme Mu věrni?

 Život se skládá z rozhodnutí. Bůh milostivě pracuje v našich životech a čeká, jaké rozhodnutí uděláme. Jaké rozhodnutí uděláš dnes? Poslechneš Boží slovo, nebo to dnešní slovo zařadíš do kategorie nerealizovatelných. Žalm 119:112 „V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.“

Audio záznam naleznete zde.