Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 4. 2009

Pozor – nebezpečí!

Audio záznam naleznete zde.


Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský." Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: 'Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.' Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním." (Jan 12:12-19)

 

Bratři a sestry, dnes máme květnou neboli palmovou neděli. Četli jsme text z Janova evangelia, který popisuje Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Dovolte, že tento příběh znovu převyprávím. Jde o situaci, kdy do smrti Ježíše už zbývá jen 5 dní. Ježíš přichází do Jeruzaléma, aby si tam připomněl významný židovský svátek, velikonoce neboli paschu. Při tomto svátku lidé jedli velikonočního beránka. Ale Ježíš nepřišel pouze proto, aby jedl beránka, přišel, aby se stal tím obětovaným beránkem. Ježíšovou poslední zastávkou byla Betanie. Místo, kde žili Jeho přátele: Lazar, Marta a Marie. Jde o Lazara, kterého před nějakou dobou Ježíš vzkřísil z mrtvých. To vidělo mnoho lidí a žasli. Zpráva se donesla i do Jeruzaléma a veleknězi vydali na Ježíše „zatykač“. Řekli, že lidé mají hlásit, kdyby ho uviděli, aby ho mohli zatknout. (Jan 11:57) Sám velekněz Kajfáš řekl: „Je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ (Jan 11:50) Vidíme, že veleknězové plánovali Ježíš zatknout, aby Jej zabili. Proč? Protože Ježíš se stal velmi populární, lidé Ho následovali a farizeové ztráceli vliv.

Ježíš je tedy v Betánii u svých přátel. V sobotu, den před vjezdem do Jeruzaléma, Marie obětuje drahý olej a pomaže Ježíši nohy. Když ji to ostatní vyčítají, Ježíš říká: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!“ (Jan 12:7)

Druhého dne se Ježíš vydává na cestu do Jeruzaléma. Zatímco byl v Betánii, přichází tam spousta Židů, aby Jej viděli a aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Byli to pravděpodobně lidé z okolních vesnic, možná i z Jeruzaléma a také poutníci, kteří cestovali do Jeruzaléma. Do Jeruzaléma je to blízko, vlastně je to jen procházka dlouhá asi 3 km. Stačí překročit Olivovou horu. Cestou Ježíš přijde do vesničky, která se jmenovala Betfage. Na rozdíl od Betánie, která i dnes stále existuje, nevíme, kde přesně vesnice Betfage ležela. Víme, že to bylo někde na Olivové hoře. Ježíš posílá dva ze svých učedníků, aby přivedli oslici s oslátkem. Dává jim přesné instrukce, kde je najdou. Vyslaní muži najdou všechno tak, jak jim to Ježíš popsal a přivedou zvířata k Ježíši. Učedníci na ně pokládají své pláště a Ježíš na ně usedá a jede k Jeruzalému. S Ježíšem jde celý zástup poutníků. Dokonce z Jeruzaléma přicházejí lidé, aby Ježíše vítali. Lidé prostírají na zem své pláště a palmové větve a Ježíš po nich vjíždí do Jeruzaléma. Palmové větve jsou symbolem vítězství. Tak se vítají vítězní vojevůdci a dobyvatelé. Ježíš však nepřijíždí jako dobyvatel, ale ve vší skromnosti na oslátku. Přihlížející lidé citují Žalm 118 a volají: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ (v.13)

 Když Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, tak Ho nikdo nezadrží ani nezatkne. Farizeové mají strach, protože Ježíš má spoustu přívrženců. Řekli si: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ (v.19) Ježíš jde přímo do chrámu a už podruhé ve své kariéře vyhání překupníky, kteří kupčí na nádvoří, které je určeno k modlitbě pohanů. Už jednou je vyhnal, bylo to úplně na začátku Jeho služby (Jan 2) a teď na konci své služby je vyhání podruhé a říká: „Je psáno: 'Můj dům bude zván domem modlitby', ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ (Matouš 21:13) I v chrámě lidé, včetně dětí, volají: „Hosanna Synu Davidovu.“ (v.15) Veleknězi a zákonici se velmi hněvají, Ježíš je ale opouští a odchází zpět do Betánie. Tak končí den, kdy Ježíš vjel do Jeruzaléma.

Ten Ježíšův vjezd do Jeruzaléma popisují všechny čtyři evangelia a my se můžeme ptát, co z této události je pro nás důležité. Ano, tato událost je jednou z těch, které byly zapsány, abychom prostě věděli, jak to bylo. V tomto příběhu můžeme nalézt mnoho námětů na kázání. Mohli bychom mluvit o Ježíšově pokoře, mohli bych mluvit o Jeho vševědoucnosti a našli bychom další témata. Já bych však chtěl říci několik slov o zástupu, který v tomto příběhu hraje důležitou roli.

Už jsem trochu řekl, o jaký zástup šlo. Šlo o poutníky čí místní lidi, kteří už o Ježíši mnoho slyšeli. Poutníci se k Němu přidávali cestou. Místní, když se dozvěděli, že přichází, šli Mu naproti. Boží slovo nám také ukazuje, že mnoho z těchto lidí šlo s Ježíšem prostě proto, že věděli o tom, že Ježíš vzkřísil Lazara. Snad byli v očekávání toho, že Ježíš znovu učiní nějakou senzaci.

 Už jsem také zmínil, že lidé křičeli slovo Hosanna. To slůvko Hosanna je hebrejské slovo, které znamená „Bože zachraň!“ V době, kdy byl tento žalm napsán, to byla prosba, aby Bůh přišel a zachránil Boží lid. Bylo to volání po záchraně. V našem příběhu však lidé nevolají Hosanna ve smyslu „Bože zachraň“, ale volají Hosanna ve smyslu „Bůh nás zachrání“, „Bůh nás zachraňuje“. V Ježíši viděli zachránce.

Když teda máme hovořit o tom, co se máme učit z tohoto textu, dovolte dvě aplikace vycházející z přemýšlení o tom zástupu, který doprovázel Ježíše. Dovolte dvě varování před nebezpečím, které hrozí křesťanům.

 

1.Nebezpečí senzacechtivosti

 Už jsem řekl, že Boží slovo naznačuje, že mnozí Ježíše následovali z touhy po senzaci. Jan zapsal: „Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli Němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.“ (Jan 12:9) Já to těm lidem nechci vyčítat. Vždyť to je zcela přirozené. Když se děje něco neuvěřitelného, tak to chceme vidět na vlastní oči, chceme se přesvědčit. To je něco, co máme dělat. Ale nesmíme tam skončit.

V Božím slově nacházíme více těch, kteří byli senzacechtiví. Dovolte, že zmíním alespoň jeden nejviditelnější příklad. Jde o člověka, který se jmenoval Šimon a žil v Samařsku. Nejde samozřejmě o apoštola Petra. Tento Šimon uvěřil a nechal se Filipem pokřtít. Nicméně, když viděl mocné činy, které konali apoštolové Jan a Petr, zatoužil po této senzační moci. Čteme: „Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: "Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce."“ (Skutky 8:18-19)

 Vždy jsem rád, když uslyším, že Bůh dělá mocné činy. Nicméně si dávám pozor na to, odkud které zprávy pochází. Zvláště v době internetu hrozí, že se zprávy překroutí. Ale je spousta těch, kteří si doslova libují ve vyhledávání mocných činů. Potom mi říkají, jaké zázraky Pán učinil někde v Jižní Americe. Nechci být příliš skeptický, ale chci nás povzbudit, abychom svou víru neopírali o takové skutky. Spíš se ptejme, zda bychom Ježíši věřili, i kdyby nedělal nějaké zázračné činy. Zda jsme schopni věřit Mu pro slovo, které nám nechal.

 Dobře si vzpomínám na jednoho váženého bratra, který měl kdysi slovo na biblické hodině v Třanovicích. Bylo to několik měsíců po tom, co vybuchl raketoplán Challenger a on nám líčil to, jak posádka přežila ještě několik desítek sekund po výbuch a modlili se Modlitbu Páně a citovali Žalm 23. S lítostí musíme říci, že to nebyla pravda. A podobných zaručených informací o nejrůznějších zázracích bylo hodně. Ano, určitě je to povzbudivé slyšet takové povzbudivé svědectví, ale naše víre nesmí stát na senzačních mocných činech, ale na tomto neměnném Božím slově, které je pravda.

 Mnozí stavěli na senzaci jako tento dav, ale když přišlo do tuhého, když se neobjevila žádná senzace, jejich víra padla. Kde byli všichni ti lidé, kteří křičeli Hosanna, když soudili Ježíše či když ho křižovali? Nestavějme svou víru na senzačních mocných činech, ale na mocném Spasiteli, který za nás zemřel a který zjevil svou vůli v Božím slově.

 

2. Nebezpečí povrchnosti

To je to druhé nebezpečí. Jak už jsem zmínil, z jedné strany tento zástup křičel Hosanna, z druhé strany o pět dní později tento zástup mlčel. Možná, že se tam dokonce našli i takoví, kteří křičeli ukřižuj. Mnozí v tom zástupu sice křičeli Hosanna, Bůh nás zachraňuje, a skutečně v Ježíši viděli svého zachránce. Mnozí opravdu věřili, že On se stane Židovským králem, že bude vládnout, že přinese právo a spravedlnost. Ale o co těm lidem šlo? Jen o to, aby se měli dobře. Aby se jím žilo lépe. Jím Ježíš vyhovoval, protože doufali, že jim pomůže. Očekávali, že změní jejich život, že přinese svobodu od Římanů. Tomu říkám nebezpečí povrchnosti.

Děje se to i v dnešní době. Lidé uvěří, že existuje Bůh, uvěří, že Ježíš Kristus žije, ale jen proto, aby se jim žilo lépe. A bohužel, slyšíme mnoho kázání, která tak trochu nepřesně pozývají k Ježíš, jako k tomu, kdo poopravuje všechno v životě. Máte problémy v manželství, přijďte k Ježíši. Máte problémy se zaměstnáním, přijďte k Ježíši. Zklamali vás přátelé, přijďte k Ježíši. To všechno je pravda. Ale je to málo. Cílem naší víry není to, aby se nám žilo lépe. Cílem naší víry je to, abychom se sklonil před tím jediným, kdo je hoden veškeré cti a chvály, před Ježíšem Kristem.

I v našem sboru se setkávám s lidmi, kteří v Bohu vidí toho, kdo se má postarat, aby se oni měli dobře. A když se nestará, tak se jejich víra otřásá v základech a někdy to vede i k zanevření na Boha. To je obrovské nebezpečí povrchnosti.

Mluvil jsem o dvou z různých nebezpečích, které na nás v tomto světě číhají. A my bychom si dnes měli položit otázku, zda nás tyto skrze tyto pokušení ďábel neútočí. Neutočí na mne ďábel tím, že místo toho, abych svou víru opíral o to, co pro mne Kristus učinil na dřevě kříže, tak ji opírám o své zkušenosti? Neútočí na mne ďábel tím, že místo toho, abych chtěl žít pro Něj, tak očekávám, že On bude sloužit mně? A možná ďábel používá jiná pokušení, aby prostě naši pozornost odvedl od toho nejpodstatnějšího, od kříže Ježíše Krista. K tomuto kříži se máme víc než jindy upínat v postním období. Dařilo se nám to?

Je před námi Zpověď a Večeře Páně. Vyznejme Pánu náš hřích a zároveň přijměme ono ujištění o odpuštění našich hříchu. A potom posilněni tělem a krví našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, přijměme sílu k věrnému následováni Toho, který je hoden vši cti a slávy, našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Audio záznam naleznete zde.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář