Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 1. 2017

Přemýšlení o "kdyby"

img_0277.jpgKdyž se díváme zpět a bilancujeme, tak často používáme slovo kdyby. Kdybychom na dovolenou jeli o týden později, měli bychom skvělé počasí. Kdybych zašel k lékaři dříve, nemusel bych do nemocnice. Kdybychom vyjeli o 10 minut dříve, nestáli bychom v koloně. Kdybych si nenechal peněženku v košíku, neukradli by mi ji. A mohli bychom pokračovat dalšími příklady. Je poslední den roku. Možná se také díváte zpátky a napadají vás různé kdyby. Ale pak si někdy připomeneme, že „na kdyby se nehraje.“ Tedy, připomínáme si, že toto uvažování už čas nevrátí, už je to za námi a můžeme se z toho leda poučit.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Možná vás to překvapí, ale v Bibli máme mnoho různých „kdyby“. Toto slůvko je používáno různými způsoby. Jeden velmi rozšířený způsob použití slova „kdyby“ najdeme i v Žalmu 124, který je rovněž takovým ohlédnutím za tím, co už je za autorem, kterým je král David.  Poslouchejte o jakém „kdyby“ je řeč:

 

Poutní píseň, Davidova.

Kdyby sám Hospodin nebyl při nás - Izrael ať řekne -,

kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé,

zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.

Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil,

tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.

Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!

Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!

Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi. (Žalm 124)

 

Když jsem si znovu přečetl tento žalm, vzpomněl jsem si na jinou píseň, kterou jsme kdysi často zpívali. „Kdyby nás Bůh neměl rád, nestvořil by naši zemi. Kdyby nás Bůh neměl rád, nestvořil by všechno to.“ Jak tato píseň, tak Davidova píseň v Žalmu 124 jsou písněmi, které ukazují, že nebýt Boží milostivé intervence do tohoto světa, bylo by vše úplně jinak.

Ale slýchávám ještě i jiné písně. Slyšel jsem od lidí třeba takové výroky: Kdyby Bůh existoval, nezemřel by mi táta. Kdyby Bůh existoval, nebylo by na světě tolik zla. Kdyby Bůh existoval, dávno by udělal pořádek s těmi ničemy. To je podstatně jiná píseň, která také hovoří o „kdyby“.

A tak v tomto světě znějí dvě různé písně. Ta první říká, že kdyby nebylo Pána Boha, všechno by bylo mnohem horší. Ale protože Pán Bůh je ve světě aktivní, není to katastrofa. Ta druhá píseň říká, že kdyby tady Pán Bůh byl, všechno na světě by bylo lepší. Ale protože Pán Bůh tady není, je na světě tolik zla.

Znějí tady tedy dvě velmi odlišní písně. Když se podíváme kolem, tak bychom skoro mohli dát za pravdu té druhé skupině, protože tady opravdu hodně zla vidíme. I v minulém roce jsme viděli hodně zla. Byli jsme svědky teroristických útoků v Nice, Istanbulu nebo v Berlíně. Byli jsme i nadále svědky zvěrstev Sýrii, Iráku a dalších zemích. Ale nemusíme jít tak daleko. I letos jsme zažili úmrtí mladých lidí, zhoubné nemoci, smrtelné nehody. Viděli jsme ve svém okolí rozpadlá manželství, opuštěné děti či rebelující teenagery. Určitě je nepopíratelným faktem, že zlo je přítomné.

 

1. Zlo je přítomné

David v našem žalmu píše o tom, jak ho Pán Bůh ochránil. Nejsme si úplně jistí, o jaké situaci to mluví. Možná o ochraně před Saulem nebo před filištýnskými armádami, nevíme přesně. Někteří tam dokonce vidí motivy přechodu Rudého moře a myslí si, že David mluví o tom, jak Pán Bůh Izraelce zázračně vyvedl z Egypta. Na druhé straně i David zažil situace, kdy zlo mělo navrch. Bylo těžko. A ještě více to zažily později další generace Izraele, když byl Izrael rozprášen a odvlečen do asyrského a babylonského zajetí. David i jeho potomci se přesvědčili, že zlo je přítomné.

Zpátky k té písni, kterou někteří zpívají. Oni se ptají, proč Pán Bůh nezabrání alespoň tomu nejhoršímu zlu. Ale může člověk vědět, zda Pán Bůh zabránil nebo nezbránil tomu nejhoršímu zlu? Nemůžeme to vědět! Nikdy se totiž nedovíme o tom všem, co by se stalo nebýt Boží milosti. Boží slovo nám opakovaně tvrdí, že Pán Bůh brání zlu, temnotě, aby neovládla tento svět. Jsme přesvědčen, že kdyby nebylo Boží moci, nezbylo by v tomto světě nic dobrého.

My se díváme jen na to, co můžeme vidět. A tak se někteří lidé ptají: „Proč Pán Bůh neodstraní, alespoň to nejhorší zlo?“ Co je nejhorší zlo? Hrůzy, které se dějí v Sýrii? Nebo hrůzy, které se děly za Hitlera? Dobře představte si, že by Bůh nikdy nedovolil, aby na se staly tragédie, jaké se odehrávají v Sýrií a jaké se děly za Hitlera. V tom případě bychom o těch věcech ani nevěděli a jiné zlo bychom považovali za největší. Třeba bychom za největší zlo považovali násilí na dětech. Ale kdyby Pán Bůh způsobil, že by se nikdy nedělo násilí na dětech, tak bychom zase něco jiného považovali za největší zlo. Třeba vraždy. Ale kdyby Pán Bůh zasáhnul a nikdy se nevraždilo, tak by tady bylo něco jiného, co by pro nás bylo největší zlo, protože bychom vraždy ani neznali. Za největší zlo bychom považovali třeba lhaní. A kdyby nebylo lhaní, tak bychom za nejhorší považovali pomluvy nebo lenost nebo neupřímnost. Ale vždycky bychom si kladli stejnou otázku, proč Pán Bůh dovolil tolik zla, protože vždy by tu bylo zlo, které bychom považovali za nejhorší. Ale kdyby Pán Bůh nic z toho zla nedovolil, tak co by tu zbylo? Nevím, co by tu zbylo, ale vím, co by tu nebylo. Já bych tady nebyl a nikdo z vás by tady nebyl. Protože to zlo není tam někde, ono je v mém a ve vašem srdci. A kdyby Pán Bůh nedovolil zlo, nedovolil by ani mne a vás. Ale On nás miluje a stojí o nás a to přestože ví, že v nás a skrze nás je v tomto světě zlo.

My lidé nejsme schopni hodnotit, o kolik zla by tady mohlo být více nebo méně. My lidé nevíme, před čím vším nás Pán Bůh ochránil. Ale jedno víme, že pokud by chtěl Pán Bůh odstranit veškeré zlo, musel by odstranit i mne i tebe.

 

2. Konec zla bude na věčnosti

Nicméně, Boží slovo říká, že to zlo tady nebude věčně. Pán Bůh jednoho dne se zlem skoncuje. O onom dni čteme: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. ... A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.“ (Zjevení 21:1,4) Takže víme jednoznačně, že toto zlo a utrpení má svůj konec. Ale proč s tím Bůh neskončí už teď? Je to jistě tajemství, ale pomoci nám může verš, který zapsal apoštol Petr: Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2.Petr 3:9)

Opravdu nemáme jiné vysvětlení než to, že Pán Bůh je mnohem moudřejší než my a drama tohoto světa ještě neuzavřel. Někteří lidé se rozhodují, že Ho za to odsoudí. Někteří se rozhodnou, že řeknou, že v takovém případě v Boha nevěří. Ale to nic nemění na faktu, že On existuje a ve své neskonalé moudrosti ještě s tímto světem neskončil a ještě mu dává šanci. Šanci k čemu? Šanci k pokání. Šanci k tomu, aby člověk vírou uviděl Pána Boha jako toho, kdo tady je a kdo člověka milostivě chrání. On čeká, aby ještě více lidí změnilo svůj život a změnilo i píseň, kterou zpívají. On čeká, až lidé začnou zpívat píseň o tom, že kdyby tady nebyl Pán Bůh, život by byl mizerný. On čeká, až začnou zpívat píseň, ve který vyznávají, že kdyby neměli Pána Boha, byli by ztraceni.

Ale jednou Pán Bůh čekat přestane a vše postaví před soud. A to bude konec zla, ale také všech, kteří nezačali zpívat tu dobrou „kdyby“ píseň.

 

3. Naše pomoc je v Hospodinu

Dovolte ještě jeden druh „kdyby“ písně. Někteří lidé se dívají dopředu a říkají: Kdyby mě v příštím roce v práci povýšili a kdyby se odstěhoval ten otravný soused a kdyby volby vyhrál někdo jiný a kdyby nás obešly problémy a nemoci, potom bychom se měli dobře. Jinými slovy, někteří lidé se upínají na to, že štěstí a pokojný život budou mít tehdy, když se stane to, co chtějí oni.

Jak odlišnou „kdyby“ píseň zpívá prorok Abakuk. Čteme tam: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.“ (Abakuk 3:17-18)

Abakuk vyznává, že jeho štěstí není v bezproblémovém životě nebo v životě, kde se nesetkáme se zlem, ale jeho štěstí je v tom, že zná Hospodina, který je jeho spása.

Co je tím rozdílovým faktorem v našem přístupu? Rozdílem je dar víry, spolehnutí se na Hospodina.

A tím se vracíme k tomu poslednímu verši, ve kterém je to nádherné vyznání, které také často zpíváme v introitu: „Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.“ (v.8) David v tom měl jasno. Přestože jistě také nechápal všechny Boží cesty, měl jasno v tom, že pro něj není nic lepšího, než usilovat o blízkost s Hospodinem, ve kterém vidí svoji pomoc. A jeho přesvědčení plynulo z toho, kým Bůh je. Žalm zakončuje jasným vyznáním. Hospodin učinil nebesa i zemi. Ten, kdo stvořil celý svět, ten ho také řídí. Ten, kdo ve své moudrosti stvořil tak nádherný svět, ten je jistě dostatečně moudrý, aby se staral také o současnost a budoucnost. Ten, kdo je Stvořitel, tomu odevzdávám do rukou i další dny. Ano, zlo je v tomto světě stále přítomné. Ale Pán Bůh také. A On je mocnější než jakékoli zlo, než jakákoli temnota. A On můj život ve své moudrosti povede tak, jak je to dobré.

A tak přestože vím, že v tomto světě budu zažívat zlo, přestože vím, že v mém vlastním srdci je zlo, nebudu propadat zoufalství, protože vím, že Pán Bůh mi už mnohokrát pomohl. A tou největší pomocí je ten prostý fakt, že si nás zamiloval, že pro nás přišel do tohoto světa, že ví jaké to je být člověkem, že nás svým svatým Duchem vede a že pro nás chystá věčnost.

A tak s vyhlídkou nového roku nechť každý, kdo věří, vyzná: Moje pomoc je u Hospodina! On mne stvořil, On mne vykoupil, On je se mnou! Amen.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář