Přiznat se k Ježíši
Milí bratři a sestry, dovolte, že to dnešní kázání začnu připomínkou Martina Luthera. V roce 1521 byl Luther pozván na sněm do Wormsu, kde měl obhajovat své učení. To mu ale nebylo dovoleno. Dostal jen jednu otázku a měl na ni stručně odpovědět. Otázka krále Karla V zněla takto: „Odvoláš či neodvoláš své učení?“ Luther odpověděl: „Když Vaše veličenstvo a vy ctihodní pánové toužíte po prosté odpovědi, odpovím prostě a jasně. Dokud nebudu přesvědčen Písmem svatým a prostým uvažováním, tak nepřijmu autoritu papežů a sněmů, když si vzájemně odporovali a nic neodvolám. Mé svědomí je svázáno Božím slovem. Jednat proti němu není ani bezpečné, ani žádoucí; proto nemohu a nechci odvolat. Zde stojím, nemohu jinak; pomáhej mi Bůh.“
Pro Luthera bylo zásadní zachovat věrnost a poslušnost Bohu a to pro něj znamenalo zachovat věrnost a poslušnost Božímu slovu.
Dovolte, že dnes přečtu slova Ježíše, která nás k takovému postoji vyzývají. Ježíš řekl: „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.“ (Matouš 10:32-33)
Ta logika toho dnešního textu je poměrně jasná. Pokud se my přiznáme k Ježíši, On se přizná k nám. Pokud se nepřiznáme, On se nepřizná. Někdo by se mohl podivit. Vždyť Bible říká, že spaseni jsou ti, kdo ve víře přijmou Ježíše Krista jako svého Spasitele a ne ti, kdo se přiznají nebo nepřiznají. Tato doktrína o spasení z milosti jistě platí, ale tyto Ježíšova slova hovoří o ovoci této spásné víry. A ovocem živé víry je to, že se přiznáváme k Ježíši. Je to naše reakce na Spasení. Podobně je tomu i ve známém podobenství o Božím království. Dovolte, že jej připomenu.
„Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.' Tu mu ti spravedliví odpoví: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?' Král jim odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.' Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tehdy odpoví i oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.' A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života." (Matouš 25:34-46)
Ani v tomto podobenství není řeč o víře. Nicméně Pán Ježíš tady nenabízí druhou cestu spasení, jen je zde opět ukázáno, že ta spásná víra je vidět a přináší ovoce. Mohli bychom také připomenout slova apoštola Jana, který řekl: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ (1.Jan 4:20)
Všechny tyto texty tedy ukazují na to, že ta víra se nějak projevuje v běžném každodenním životě. A ten dnešní text nám říká, že jeden z projevů víry je to, že se přiznáme k Ježíši.
Co to ale znamená přiznat se k Ježíši? Na první pohled tady nic víc není vysvětleno, ale když se podíváme do celé kapitoly, pak uvidíme, o co vlastně Ježíši šlo. Dovolte, že zmíním 3 odpovědi na otázku, co znamená přiznat se k Ježíši.
1. Přiznat se k Ježíši – hlavní poslání Kristových následovníků
Přiznat se k Ježíši je hlavní poslání křesťanů. Na to ukazuje právě Ježíš. Dovolte, že zacituji alespoň jeden verš ze čtené kapitoly a to verš 16: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ My křesťané jsem posláni, abychom byli svědectvím tomuto světu. To je hlavní úkol církve. Proto nás tady na světě Pán Bůh ještě má. Jinak už by nás vzal do nebe. Ale On chce, abychom byli svědectvím těm, kdo Jej ještě neznají. Ježíš říká, že máme být ovcemi mezi vlky.
A tu se opět nabízí otázka: jakmáme být svědectvím? Žijeme v době hluku, kdy lidé už moc neslyší, co jim kdo říká. Je toho totiž tolik, že jsme se naučili jedním uchem poslouchat a druhým to pouštět ven. Možná právě proto od křesťanů často slyším, že tomuto světu máme být svědectvím především skutkem. Ano, Boží slovo nás určitě vede k tomu, abychom skutky lásky a milosrdenství sloužili druhým. Nicméně dejme si pozor, protože tam, kde se diakonie a humanitární pomoc stane jediným hlasem křesťanství, tak je křesťanství odsouzeno k zániku. Přiznat se k Ježíši skutkem, to prostě nestačí. Kdyby apoštolové, které Ježíš vyslal do celého světa, sloužili jen tím, že činí dobré skutky, tak by dnes žádné křesťanství nebylo.
Ano, potřebujeme slova a potřebujeme, aby ta slova byla jasná. Potřebujeme, abychom se jasně přiznali k Ježíši. Když pouze řekneme, že jsme věřící, tak jsme se k Ježíši nepřiznali. I v naší sekulární zemi je dost těch, co řeknou, že jsou věřící. Věří v něco nebo někoho. Když řekneme, že věříme v Boha, tak jsme také mnoho neřekli, protože mnoho lidí tomu, čemu věří, je ochotno dát jméno Bůh.
My se máme přiznat k Ježíši. Máme se přiznat k tomu, že On je Synem Stvořitele tohoto světa. Máme se přiznat k tomu, že On přišel na tento svět, aby vyřešil náš základní problém, kterým je hřích a to svou smrtí na kříži. Máme se přiznat k tomu, že věříme, že Ježíš po své smrti vstal z mrtvých a žije. Máme se přiznat k tomu, že není jiné cesty k věčnému zachránění než skrze Bohem darovanou víru v tohoto Ježíše jako Zachránce světa. To je hlavní úkol církve a nás křesťanů.
2. Přiznat se k Ježíši znamená překonat strach
To další, co ten dnešní text hovoří, je, že přiznáni se k Ježíši je spojeno s překonáním strachu. Už ten přečtený verš o tom, že jsme posláni jako ovce mezi vlky, ukazuje na to, že jsme v nebezpečí. Vlci totiž často zabíjejí ovce. A člověka přepadá strach. A když budeme číst dále, tak zjistíme, že Ježíš nic nemaskoval a vše řekl naplno: budou vás vydávat soudům, budou vás bičovat, budou vás vodit před vládce, bratr vydá bratra na smrt, děti zabijí své rodiče, všichni vás budou nenávidět a našlo by se toho ještě více. Ale do toho všeho Ježíš říká: nebojte se! Nebojte se, protože spravedlnost bude odhalena. Nebojte se, nemohou zabít vaši duši. Nebojte se, u Boha máte vysokou cenu.
Ano přiznat se k Ježíši znamená, že tady na této zemi můžeme zažít těžkosti. Ale Ježíš říká: Nebojte se a přiznejte se ke Mně.
Víte, někdy si v mysli představuji, že se v nebi setkáme se všemi, kteří hodně trpěli pro víru. Budou tam první křesťané, kteří byli házení divoké zvěři. Budou tam ti, kdo byli křižováni, protože nebyli ochotni mlčet. Budou tam lidé jako Jan Hus a William Tyndale, kteří odmítli odvolat svoji víru a byli upáleni. Budou tam lidé dnešní doby. Budou tam křesťané z Číny, kteří jsou vražděni a vězněni desítky let. Budou tam křesťané ze Severní Koree, kteří jsou ochotni jít na jistou smrt, jen aby lidé slyšeli evangelium. Budou tam křesťané z muslimských zemí, kteří jsou vražděni, ženy, které jsou znásilňovány, děti, kterým na očích zavraždili rodiče, jen proto, že se přiznávají k Ježíši Kristu. A někdy si tak představuji, že se s nimi v nebi sejdu a oni se mne zeptají: A proč jste nemluvili více o Kristu se svými sousedy, přáteli, z lidmi kolem vás. A co já či my odpovíme? „No měli jsme strach.“ „Strach z čeho?“ zeptají se ti mučedníci. Co odpovíme? Řekneme těmto lidem, že jsme měli strach z toho, že mnou druzí pohrdnou nebo že se mi vysmějí?
To mne nesmírně zahanbuje. Ano, věřím, že i oni měli a mnozí mají strach. Ale v Boží moci jdou i přes strach a přiznávají se k Ježíši. Pán Bůh ve své milosti chce překonat ten strach i v našem životě. Dejme se Mu použít, přiznejme se k Ježíši.
3. Přiznat se k Ježíši znamená vydat Mu všechno
To je ta třetí a poslední odpověď, kterou bych chtěl zmínit. Přiznat se k Ježíši znamená vydat Mu všechno. Už jsem zmínil, že mnozí křesťané přišli o vše. Přišli o svůj majetek, o svou rodinu, o svou sexuální čistotu, o své zdraví a často i o svůj život. Ne vždycky nás přiznání se k Ježíši stojí vše. Nás to tady v Česku stojí strašně málo. Nicméně Ježíš očekává, že si uvědomíme, že není nic hodnotnějšího než být Jeho dítětem. On je tím pokladem, pro který stojí za to vzdát se všeho. To ostatně říkají ty následující verše: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a 'nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina'. Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden.“ (v.34-37)
Ježíš říká, že máme být připraveni vydat Mu všechno. Jsme? To je tak strašně těžká otázka, že se na ni ani neodvažuji pokusit odpovědět. Ale modleme se. Nemodleme se za to, abychom to nemuseli vydat. Ale modleme se za to, abychom byli připraveni vydat cokoli. Modleme se, aby nám Pán dal víru. Modleme se, aby nám před oči kladl naše vykoupení. Modleme se, abychom Jej následovali z celého srdce. A předkládejme Bohu v modlitbách ty, kteří za přiznáni se ke Kristu, platí obrovskou cenu. Bratři a sestry, modleme se, abychom se uměli a chtěli přiznat k Ježíši.
Dovolte, že zakončím jednou praktickou zkušeností z přiznávání se k Ježíši. Když jsem před časem navštívil své přátelé ve východní Africe, byl jsem nesmírně povzbuzen tím, jak se tam křesťané představují. Tam, v oblasti, kde je spousta muslimů, se křesťané představují tak, že řeknou: jmenuji se tak a tak a miluji Ježíše. To je pro mne příklad toho, jak se přiznat k Ježíši.
Přeji Vám Boží moudrosti v praktickém přiznávání se k Ježíši. Jmenuji se Michal Klus a miluji Ježíše.
Audio záznam naleznete zde.
