Michal Klus - Je psáno...

Kdy jste měli naposledy radost z čekání? Čekání většinou vzbuzuje jiné emoce. Když přijdete k pokladně a vidíte dlouhé řady, tak si málo kdy řeknete, že je to radost. Nebo když přijdete k lékaři a čekárna je plná, tak také málokdy jásáme.

Letos v únoru jsme s manželkou měli možnost navštívit Minnesotu, kde jsme před léty strávili 4 roky našeho života. A cestou jsme měli více než čtyřhodinové čekání na přestup v Amsterodamu. Přiznám se, že já nemám rád čekání a tak když cestuji, snažím se to zařídit tak, abych měl co nejkratší přestupy. Ale tady to prostě lépe nešlo. A když jsme tam tak seděli a čekali, tak jsem manželce řekl: „Není to úžasné? My teď čtyři hodiny nemusíme nic dělat a můžeme si tady prostě jen čekat. Kdy jsme naposledy měli 4 hodiny, ve kterých jsme nic nemuseli.“ A nakonec jsme si i to čekání užili.

Z toho příkladu je vidět, jak moc záleží na našem postoji k čekání. A my se v těchto čtyřech kázáních chceme zaměřit na postoj těch, kteří čekají na Hospodina. A to první, o čem chceme hovořit dnes je fakt, že pokud chceme radostně čekat, potřebujeme čekat srdcem. Přečtěme si k tomu dnešní text.

Buďte pevní a posilněte svá srdce, všichni, kdo očekáváte na Hospodina! (Žalm 31:25; ČSP)

Advent je o očekávání Hospodina. Očekáváme Jeho druhý příchod, očekáváme, že bude přicházet do našich životů a že s námi bude něco dělat. A pokud tedy toužíte očekávat Hospodina, pak i pro vás platí ta výzva z tohoto verše. Máme posilnit svá srdce.

My jsme o srdci mnoho hovořili na naší Sborové dovolené v květnu a bratr Vláďa Kaczmarczyk nás zasvětil do mnoha zajímavostí o tom, jak funguje to naše biologické srdce. Já dnes nepůjdu do detailů, ale samozřejmě víme, že srdce je sval. A sval může slábnout nebo sílit. Co oslabuje to naše biologické srdce? Špatná životospráva. A co srdce posiluje? Nejčastěji čteme o důležitosti pohybu, o zdravém stravování, pomůže nekouřit, nekonzumovat nadměrně alkohol, naučit se pracovat se stresem a mít dostatek spánku. To jsou některé příklady. A nutno říct, že mezi povinnosti křesťana patří i ta starost o naše tělo, tedy i o to naše fyzické srdce.

Ale jak posílit to vnitřní či duchovní srdce? No abychom to věděli, potřebujeme se zamyslet nejdříve nad tím, co Bible tím srdcem myslí. Když tedy teď budu mluvit o srdci, nebudu mluvit o tom svalu v našem hrudním koši, ale o tom biblickém srdci člověka.

1. Srdce není naše myšlení

V našem současném evropském chápání toho, co se odehrává v člověku, často od sebe oddělujeme mysl a srdce. Mysl vnímáme jak centrum přemýšlení a srdce jako centrum emocí. A tak asi všichni řekneme, že to srdce určitě nereprezentuje mysl. A je to správně. Ano, srdce je více než mysl. Na druhé straně v Bibli nacházíme texty, které srdce a mysl spojují. Například, když Daniel hovoří k Nabúkadnesarovi a vysvětluje mu jeho sen, tak říká: „…to tajemství mi bylo odhaleno, aby výklad byl králi oznámen a abys poznal myšlení svého srdce.“ (Daniel 2, 30) Říká to i Ježíš: „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy …“ (Marek 7, 21) Ano, ze srdce vychází myšlenky, ale srdce není totožné s naším myšlením.

To tedy znamená, že naše srdce nedokážeme posilnit prostě tím, že mu dáme dostatek dobrých informací, abychom mohli mít dobré názory a dobře myslet. Podívejte se na ďábla. Ten má enormní množství pravdivých informací. On přesně ví vše o Ježíši. Přesně ví, jak udělal zázraky. Přesně ví, jak se s Ježíšových nepřátel stali Jeho následovníci. Přesně ví, jak Ježíš porazil smrt a vstal z mrtvých. On je schopen logicky myslet a přijít s velmi rafinovanými plány. Ale jaké je jeho srdce? Je jako kámen!

Bratři a sestry, mít dostatek informaci, dobře rozumět teologii, chápat biblické souvislosti, být zdatný logik, to vše je samozřejmě moc přínosné. Pán Bůh nás stvořil tak, abychom souvislostem rozuměli. Bible nás volá, abychom se tomu učili. Ale toto samotné ještě nezaručuje, že naše srdce bude silné. Ano, je to významný nástroj, který může sloužit k posílení srdce, ale nic nezaručuje.

2. Srdce nejsou naše emoce

Jak už jsem řekl, v naší kultuře máme tendenci vidět naše srdce jako centrum emocí. A někdy to tak můžeme vnímat i v církvi. Když bude naše víra emoční, když to budeme emočně prožívat, potom bude vše v pořádku. A zase, emoce jsou extrémně důležité. A je pravdou, že mnozí z nás máme snížené prožívání emocí a to nás může brzdit ve vztahu k lidem, ale také ve vztahu k Pánu Bohu. Nicméně když Bible mluví o srdci, nemá na mysli emoce. Emoce byly v židovském myšlení spojené s břichem a vnitřnostmi. Tam byl zdroj emocí. V našich moderních překladech se to často překládá jako nitro nebo i jako srdce. Překladatelé to dělají, protože, když emoce spojujeme se střevy či vnitřnosti, moc nám to nezní. Ale kraličtí často překládali doslovně. Dovolte příklad z nejemocionálnější biblické knihy, z Písně písní: „Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.“ (Píseň 5, 4; BKr) Vnitřnosti byly vnímány jako zdroj emocí.

A pokud chcete příklad z nového zákona, pak se podívejme na text z Janova listu: „Kdokoli však má jmění tohoto světa a vidí svého bratra, jak má nedostatek, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1Jan 3, 17; B21) Co tady Jan říká?  Říká, že pokud máte dostatek a uvidíte svého bratra trpět nouzí a emočně to s vámi nehne, tak ve vás není Boží láska. A slovo, které je tady přeloženo jako srdce, doslovně v řečtině znamená vnitřnosti. Vnitřnosti jsou totiž v biblické době zdrojem emocí. Ten překlad se prostě přizpůsobuje našemu chápání, abychom tomu rozuměli.

Nicméně to znamená, že když v našem textu Bible mluví o posilnění srdce, tak neříká, že když víru budeme více emočně prožívat, že to garantuje silnější srdce.

Tedy, když při nějakých duchovních zážitcích zažíváte velmi emočně silné okamžiky, když ve chválách cítíte Boží blízkost, když to tak prožíváte, že máte zavřené oči, zvednuté ruce, když cítíte ty vlny tepla kolem vašeho srdce, tak to sice může být krásné emoční prožívání Boží blízkosti, ale může to být také pouze uměle navozený stav, který neznamená vůbec nic. Když proroci na Karmelu uctívali Bála a Aštartu, byli v takovém emočním transu, že se při modlitbách a chválách dokonce řezali noži. Emoce byly vybuzené na maximum, ale nic to neznamenalo. Emoce jsou důležitým nástrojem v prožívání naší víry, ale srdce je něco jiného.

3. Srdce není naše vůle či naše činy

Bez velkého vysvětlování teď pouze řeknu, že srdce není ekvivalent naší vůle či našich činů. To, když člověk uvěří Pánu Ježíši, není výsledek pouhého rozhodnutí. Vždyť jste jistě sami zažili, že se pro něco rozhodnete a pak to nedodržíte. Třeba si řeknete: To je naposledy, co si z té misky beru chipsy. Poslední! A stejně tam sáhnete znova. To je poslední video, na které se dívám. A pak koukáte na další a další ještě 15 minut. Naši vůli nemáme pod kontrolou. Apoštol Pavel k tomu říká: „Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.“ (Římanům 7, 18) Nicméně vůle také není to, co Bible nazývá srdcem.

Když Bible hovoří, že máme posílit své srdce, tak také neříká, že máme dělat více dobrých skutků nebo aktivněji sloužit. A přestože si Pán Bůh může použít i naši službu k tomu, aby posiloval naše srdce, služba sama o sobě nezaručuje posílení srdce. Ani činy či služba nejsou tím, co má Bible na mysli, když hovoří o srdci. Co je tedy srdce?

4. Srdce je naše identita

Nelze jednoduše definovat, co je naše srdce. Najdete plno různých obrazů. Vlastně i srdce je pouze jakýsi obraz. Co je tedy srdce? Mohli bychom mluvit o našem životním zaměření nebo o smyslu života. Další používají termín náš trůn života. Já dnes použiju termín naše identita.

Pán Bůh nás stvořil s identitou Božího obrazu, Božího dítěte. To je naše jádro, naše srdce. Tato identita pak ovlivňovala naše myšlení, naše emoce, naši vůli i naše činy. Toto srdce bylo však deformováno hříchem. Adamovi Pán Bůh řekl, že když sní ovoce ze stromu poznání, zemře. Adam se postavil proti Bohu, zvolil vzpouru a z něj a z jeho potomků se staly mrtvoly. Identita se změnila. Už to není identita Božího obrazu, života, je to identita poznamenaná zlem, které vede ke smrti.

Krátce po pádu do hříchu čteme: „Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé.“ (Genesis 6, 5) Z lidského srdce se stal kámen. Vycházelo z něj pouze zlo. A kámen není sval. Kámen nejde oživit. Kámen je mrtvý.

Kámen však lze transplantovat. Pán Bůh díky vítězství Ježíše Krista nabízí transplantaci našeho srdce. Prorok Ezechiel zapsal Boží zaslíbení: „A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa.“ (Ezechiel 11, 19) Když Pán Bůh transplantuje naše srdce, nemění pouze naše myšlení, nebo naše emoce, nebo naši vůli či skutky. On změní naši identitu. Z mrtvoly udělá toho, kdo je živý.

Kdo jsi? Jaké je tvé srdce? Jaká je tvá identita? Jsi stále mrtvola, nebo už Pán Bůh transplantoval tvé srdce? Můžeš o Bohu kde co vědět, můžeš zažívat kdejaké emoční vzplanutí, možná jsi udělal nejedno rozhodnutí pro Boha a možná Mu dokonce sloužíš. Ale podstatnější otázkou je, zda už bylo transplantováno tvé srdce, zda tvá identita je identitou Božího dítěte. Pokud ne, dne o to můžeš prosit.

A ten, kdo má to živé srdce, toho dnešní text volá, aby ho posiloval. Dnes máme posilovat svoji identitu. Jak se posiluje identita Božího dítěte? Tím, že toto dítě je blíže svému Otci. V blízkosti Pána Ježíše se posiluje naše identita. V Boží blízkosti se posiluje naše srdce. A tak, když nás tento žalm zve, abychom posilovali své srdce, zve nás, abychom přicházeli do Boží blízkosti a posilovali svoji identitu Božích dětí. Ze silnější identity pramení lepší myšlení, lepší emoční prožívání, lepší rozhodnutí a lepší činy.

A tak vás znovu zvu, abychom i v tomto Adventu přicházeli do Boží blízkosti. Pokud jste ochabli ve čtení Božího slova a v modlitbě, znovu vás povzbuzuji, začínejte svůj den s těmito úžasnými zdroji. Začínejte svůj den v blízkosti Otce. Přicházejte do společenství bratří a sester, tam je totiž Pán Bůh mezi námi. Přijďte příští týden na bohoslužby, abychom společně prožili Večeři Páně. Posilněme svoji identitu Božích dětí, posilněme své srdce. Potom adventní čekání na Vykupitele nebude nuda, ale zažijeme radost z čekávání. Potom se budeme modlit slovy: Maranatha - Pane, přijď. Amen.