Jdi na obsah Jdi na menu
 


Radost z pravdy

18. 7. 2012

a.jpg Svět se mění a já jsem si to znovu uvědomil, když jsem si připravoval dnešní kázání. Vzpomínáte si ještě na heslo, se kterým byl Václav Havel zvolen prezidentem? Jeho často opakované heslo znělo: „Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.“ Přestože jsem byl v té době mladý, byl jsem nadšený. Byl jsem rád, že pravda a láska vítězí. A mnozí jsme byli nadšeni z očekávání, že ta éra nenávisti a nepravdy bude pryč.

Audio záznam naleznete zde.

Otázkou ovšem je, zda je opravdu pryč. Ano, ten zločinný režim je pryč, ale je naše česká vlast zemským rájem? Je plná pravdy a lásky? Nebo se toho moc nezměnilo. Asi nemusím mnoho mluvit. Přijdou nám na mysl krabice od vína s milióny a další aféry. To asi není nic nového, ale díky vydobyté svobodě slova o tom víme. Připomínáme si politiky, kteří si v parlamentu sprostě nadávají. A mezi lidmi, jako by to také nešlo k lepšímu. Závisti, pomlouvání, očerňování je tady stále dost. Jako by té pravdy a lásky moc nepřibylo, jako by stále tyto ctnosti chyběly. Že by se Havel mýlil? Že by pravda a láska nakonec prohrály?

Dnes si připomínáme Jana Husa a byl to právě Jan Hus, který byl bojovníkem za pravdu. Právě proto chceme dnes o pravdě přemýšlet. Přečtěme si k tomu text, který jsem dnes vybral z 3. listu Janova.

 

Já starší milému Gáiovi, jehož miluji v pravdě. Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši. Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě. (3. Janův 1-4)

 

                V tomto textu apoštol Jan opakovaně píše Gáiovi, že se raduje z pravdy. Asi i v dnešní době by spousta lidí řekla, že se z pravdy radují. Mnozí by řekli, že se radují, když pravda vyplave na povrch v životě druhých. A když je to politik, tak se radují dvojnásobně. Ale otázkou je, zda to není jen škodolibá radost z pádu a bídy druhých. Kdyby nějaká bolavá pravda měla vyplynout na povrch v mém životě, radoval bych se stejně? Apoštol Jan má určitě na mysli jinou radost. On se neraduje s odhalení podvodu. On nám ukazuje, že se raduje, protože jeho přítel žije v pravdě a to tak, že to jeho okolí vidí. Takže máme mít radost, když žijeme v pravdě a když to druzí dosvědčí. Ale máme se radovat, i když druzí žijí v pravdě a je to vidět.

 

1. důvod radosti: Život v pravdě

                Připomeňme si znovu slova Jana. „Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.“ (v.3-4) Apoštol Jan se raduje z toho, že jeho přítel Gáios žije v pravdě. Proč mu to působí takovou radost? Protože je velmi lehké žít v nepravdě! Mnoho lidí v nepravdě žije. A přestože se někteří obrátí k pravdě, ne vždy v té pravdě zůstanou a upadnou znovu do nepravdy. A proto se Jan raduje, že Gáios žije stále v pravdě.

                V jaké nepravdě člověk může žít? Člověk může žít v nepravdě o Bohu. Spousta lidí žije s tím, že Bůh není. Další žijí s přesvědčením, že Bůh možná je, ale nemá vliv na naše životy. Spousta lidí si vytvořila svého vlastního boha, tak jak jim to vyhovuje. Mohli bychom mluvit dlouze o nejrůznějších fenoménech naší společnosti, která Boha odvrhla. Ale možná by bylo podstatnější dívat se do svých vlastních řad. Nežijeme i my, kdo věříme v Boha, v nějaké nepravdě? Možná už nevěříme, že Bůh o nás ví. Přijali jsme nepravdu o tom, že na nás zapomněl nebo že jsme Mu lhostejní. Zažíváme bolest, nepřichází úleva, nepřichází řešení našich situací a my jsme se pomalu, ale jistě vzdali pravdy, že Bůh o nás ví, že nás neopustil, že je s námi. Drahý bratře a sestro, pokud jsou ti tyto myšlenky povědomé, tak se vzepři této ďábelské lži a uprostřed trápení si připomínej tu pravdu, že Bůh je s tebou.

                Dovolte, že zmíním další lež, která se lehce vloudí i do myslí věřících lidí. Někdy lehce zapomeneme, že Bůh nenávidí hřích. Ano, my víme, že hřích je špatný, ale někdy zapomínáme, jak hrozně Bohu hřích ubližuje. Někdy zapomínáme na to, že pokud my nechceme opustit hřích, tak Bůh musí opustit nás. A jde mi také o hříšné chování, které vidíme ve svém okolí, u svých kamarádů nebo třeba ve své rodině, u svých dětí. Starozákonní Jób si byl vědom hrůzných důsledků hříchu a jen tak pro jistotu každé ráno přinášel Bohu oběť za hříchy svých dětí. Říkal si totiž: „Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu.“ (Jób 1:5) Tak lehce si jak u sebe tak u druhých zvykneme na jistý styl chování, že časem se začneme cítit nepohodlně, kdyby se toto chování mělo nazvat hříchem. Ale pořád platí, že Bůh nenávidí hřích.

                Další oblast, kde nám hrozí obrovské nebezpečí toho, že si lžeme, je oblast Božího vůle pro náš život. Opakovaně se setkávám s tím, že lidé omezují Boží vůli do pouze několika variant a potom se vydají cestou, která jím zbyla, a nalhávají si, že to je Boží cesta, Boží vůle. Například řeknou: „Bůh určitě nechce, abych se nechala týrat mým mužem. Takže Bůh chce, abych se rozvedla.“ Ale co když je Boží vůlí jiná cesta. Hrozí nám obrovské nebezpečí toho, že žijeme ve lži. Možná si nalháváme, že náš život je v pořádku, že se Bohu líbí, že žijeme tak, jak to On chce. Ale otázka zní: „Je to pravda?“

                Milí přátelé, připomínáme si památku Mistra Jana Husa, toho, kdo bojoval za pravdu a dokonce za ni umřel. Bojoval na národní a dokonce nadnárodní úrovni. A tak se někdo může ptát, proč tady hovoříme o pravdě týkající se Boha, když máme mluvit o pravdě týkající se národa a světa vůbec. Někdo by mohl říci, že Hus hlásal pravdy v nejzávažnějších otázkách své doby a že i dnes potřebujeme ty, kdo by lež nazvali lží a pravdu nazvali pravdou. A asi bychom byli rádi, kdyby se někdo vydal za politiky a vysvětlil jim to.

Ale ke změně ve společnosti nedojde tím, že povstane nějaký teoretik. To už jsme tady měli při posledních volbách a dopadlo to neslavně. K takovému stavu lze dojít jen tehdy, když člověk začne demaskovat lež a bojovat o pravdu v každé maličkosti svého vlastního života. Až potom může radit druhým. Nelze povolat hrdinu, zvolit ho do parlamentu a doufat, že tam udělá pořádek. Musí to začít od jednotlivců, kteří budou řešit základní životní otázky a přitom hájit pravdu a potírat lež ve svém vlastním životě. Potom to člověk může praktikovat ve své rodině, sboru, městě a třeba i národě. Ale člověk opravdu musí začít u sebe.

                Dovolte ještě citát od Davida Louly z knihy České studny. Loula se ptá: „Jak Hus rozuměl pravdě? Byla mu vzácnější než vlastní život. Zradit pravdu pro Husa znamenalo zradit Ježíše Krista. Ježíš a Bible, Boží slovo, je Husovi pravdou. A žádná lidská autorita – světská ani duchovní – nesmí být nadřízena pravdě Božího slova.“ A tak bratři a sestry, ptejme se, zda vskutku žijeme pravdou. A odpověď hledejme u Ježíše Krista a v Božím slovu. Nepodceňujme toto sebezkoumání. Je nezbytné pro náš život a pro život této společnosti.

 

2. důvod radosti: Je poznat, že člověk žije pravdou

                Ten druhý důvod Janovy radosti je ten, že nejen že daný člověk žije pravdou, ale že to je veřejně poznat, že to ostatní vidí a mohou tvrdit. Je to prostě vidět či slyšet. Ta pravda se projeví a projeví se tím zřetelněji, čím větší byla lež, ze které byl člověk vysvobozen. Ano, jistě, i tady mohou být pokrytci, kteří hrají dobré divadlo. Nicméně když ta pravda není v našem životě poznat, asi něco není v pořádku. Znovu so poslechněme Jana: „Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.“ (v.3-4) Je tady řeč, že bratři přinesli zprávu o tom, že Gáios žije v pravdě. Jan pravděpodobně věděl, co se děje v životě Gáia. Možná on sám ho uváděl v poznání pravdy. Ať už šlo o zásadní otázky pravdy o Ježíši Kristu nebo nějaké konkrétní pravdy týkající se křesťanského života, Gáios poznal pravdu. A teď Jan slyší, že tento Gáios stále žije jako ten, kdo na té pravdě staví svůj život. Pravda se v jeho životě projevila.  Pravda se musí projevit i v našich životech.

                Celý náš život je poznamenán hledáním pravdy. A když já najdu novou pravdu o sobě nebo o Bohu, mělo by se to projevit tím, že se prostě v mém životě něco změní. Protože pravda vysvobozuje. To ostatně máme i na stěně našeho sálu: „Pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:32) A když někdo žije svobodně, tak si toho taky všimnete.

Taky je vidět, když člověk usiluje o pravdu. Takový postoj totiž stojí v kontrastu s potřebou hájit své chování vždy, všude a za každých okolností. A tak úsilí o pravdu stojí vždy proti pýše a egoizmu. A tak je i naší dnešní otázkou, zda druzí vidí, že mi jde o pravdu. Zda by o nás druzí řekli, že naše touha po pravdě a spravedlnosti je větší než náš egoismus.  

Dovolte, že tady přidám známý a důležitý citát Husa, který nás i dnes vyzývá k akci: „Proto věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě učiní svobodným od hříchu, ďábla, smrti duše a nakonec od smrti věčné.“ Hus takový byl. Našel svobodu v pravdě, v Kristu. Ale také zaplatil cenu nejvyšší – svůj život. Nám asi takové důsledky nehrozí, přesto důsledné žití pravdy může mít v této falešné společnosti těžké důsledky. Buďme tedy připraveni přinést i oběti.

Dovolte, že nakonec znovu připomenu, co je tedy náš zdroj pravdy a jak ho můžeme mít. Ježíš se ve své modlitbě za církev modlí ke svému Otci a říká: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (Jan 17:17) Boží slovo je pravda. To je to jediné naše měřítko. A jedině Boží Duch působící v nás může způsobit, že budeme touto pravdou posvěceni. Modleme se tedy, aby nás Bůh posvětil svoji pravdou a setrvávejme v Bibli, v Božím slově, ve zdroji pravdy. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář