Michal Klus - Je psáno...

Proč se křesťanům stávají zlé věci? Proč prožíváme těžkosti, pronásledování, katastrofy, problémy? Proč nemůžu najít práci? Proč musím tak trpět v manželství? Proč má můj otec rakovinu?  Proč nemůžeme mít děti? Proč nemám spolehlivé přátele? Proč v mém životě nic pořádně nefunguje? Toto jsou poměrně časté otázky, které si klademe. Čekali bychom, že nám náš mocný Bůh v těchto těžkých situacích pomůže a že je vyřeší.

                Nechci se tvářit, že znám lehkou odpověď na tyto těžké otázky. V dnešním textu ale jistou odpověď uvidíme.

Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně. Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví - a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit. Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi. I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší. A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. (2.Korintským 12:1-10)

                Tento text napsal apoštol Pavel, když před korintskými hájil své apoštolství a tím svou Bohem danou autoritu. Na konci toho textu mluví o ostnu, který byl dán do jeho těla a mluví o slabosti, se kterou bojuje. S obrovským úžasem si nemůžeme nevšimnout, že poukazuje na to, že tato slabost byla pro něj zásadním požehnáním. Chtěl bych na příkladu apoštola Pavla zmínit tři požehnání, které plynou ze slabosti.

1.požehnání: Slabost nás chrání před pýchou

Připomeňme si ten náš dnešní text. Apoštol Pavel popisuje korintským křesťanům své velmi výjimečné zjevení, které zažil několik let po svém obrácení, před začátkem svého misijního působení, jak ho známe z knihy Skutků. Apoštol Pavel to připomíná velice nerad, ale protože mu korintští stále nevěří, tak se rozhodne mluvit o tomto zvláštním zjevení. Jednoznačně ale říká, že chlubit se takovým viděním nebo zjevením není k užitku. A tak nám ukazuje, že to, co je užitečné pro všechny, nejsou zjevení, ale Boží slovo.

Potom následuje sedmý verš, kde apoštol Pavel říká: „A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.“ Dvakrát zde Pavel zdůrazňuje větičku „abych se nepovyšoval.“ Bůh připustil tuto slabost, aby se u Pavla nemohla projevit pýcha. Bůh dovolil, aby satan použil svou zbraň a škodil Pavlovi, protože Bůh chtěl ochránit Pavla před pýchou.

Pýcha je hrozná věc. A největší projev pýchy je to, když si člověk řekne, že Boha nepotřebuje, že to zvládne sám. To si řekla i Joni Erickson, ale Bůh měl plán. Joni se narodila v roce 1949 v Baltimore v USA. 30. červenec 1967 byl nejzásadnější den jejího života. Při skoku do vody narazila hlavou o kámen. Když se probrala z komatu, zjistila, že ochrnula od krku dolů. Potom však díky Boží milosti uvěřila a dnes mluví o slabosti a nemoci jako o Božím daru. Pán Bůh použil tuto nemoc, aby ji osvobodil od hrozné pýchy, jejímž hlavním projevem bylo odmítání Boha.

                Co se z toho učíme? Učíme se, že pro Boha je pokorné srdce důležitější než zdraví. A tak když zase někdy uslyšíte, jak někdo říká: „No hlavně že jsme zdraví!“ tak jej s pokorou jemně napomeňte a ukažte, že jsou hodnotnější věci.

                Přesto, toto je nesmírně složitá pravda, kterou nestačí znát. Opakovaně si to musíme znovu a znovu vybojovat v období nemoci či problémů. Já sám si nedokážu představit, jak bych v takové situaci reagoval, protože jsem byl od takových těžkostí zatím uchráněn.

                Ještě jednu pravdu chci podotknout. To, že je někdo nemocný, rozhodně nemusí znamenat, že ho Pán Bůh trestá za pýchu. V žádném případě to nelze takto spojovat. Ale z toho našeho textu jednoznačně vyplývá, že Pán Bůh může použít i nemoc, aby nás chránil před hříchem. A tak tedy, prvním požehnáním plynoucí ze slabosti je to, že nás Bůh chrání před pýchou.

2.požehnání: Slabost aktivizuje náš modlitební život

                Druhé požehnání, které se projevuje ve slabosti vidíme v tom, že Pavel reaguje na utrpení modlitbou. Říká: „Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil.“ (v.8) A to je určitě správný a Biblický přístup k problému. V předchozím verši jsme se dozvěděli, že zdrojem té jeho slabosti je satan. Bůh dovoluje satanovi, aby působil bolest, nemoc, trápení. Vzpomeňte si na Joba. Satan sám nemá moc, ale Bůh mu někdy dovoluje, aby škodil.

                Každý křesťan v době těžkostí a slabostí volá k Bohu. A asi bychom mohli říci, že čím větší problém, tím aktivnější je náš modlitební život. Slabosti tedy přinášejí požehnání v tom, že se častěji obracíme k Hospodinu. A to je dobře. I Pavel reagoval modlitbou. Vždyť Bible nám radí: „Modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.“ (Jk 5:16)

                Ale ne jen věřící lidé, ale i nevěřící si na Boha vzpomenou, když je zle. Docházejí do bodu, kdy zjišťují, že už nemají kontrolu nad svým životem a hledají pomoc u Boha. V době války, nemoci, manželské krize nebo třeba ve chvíli nečekaného testu z matematiky někteří lidé volají k Bohu. Někdy je to upřímné a opravdové. Člověk se obrací k Bohu, uvěří  a je to pro něj začátek cesty s Bohem. Mnohem častěji lidé stejně rychle jak si na Boha vzpomněli, tak na něj zapomenou.

                Mám jednoho kamaráda, který zná o křesťanství opravdu hodně, ale pořád se k Bohu staví zády. Přesto se k Bohu několikrát modlil a dokonce ty Jeho modlitby byly vždy vyslyšeny dle jeho přání. Například v situaci, kdy nebylo moc pravděpodobné, že by mohl dostat vízum do USA, se o toto vízum modlil a dostal ho. Potom prohlásil, že to byla náhoda.

           S takovými lidmi často mnoho nenaděláme. To dokáže jen Bůh. Ale nastavme si zrcadlo sami. Jak je to s námi? Uvědomujeme si, že modlitba není dálkový ovládač, kterým Boha donutíme, aby udělal, co chceme my? Uvědomujeme si, že modlitba není ani něčím, čím si koupíme Boží přízeň? Nevynucujme si nic na Bohu. Pouze mu své slabosti předkládejme. Ano můžeme prosit o uzdravení, o vyřešení problému ale při tom pamatujme, že Bůh ví, co je pro nás nejdůležitější. On ví proč máme problémy, proč trpíme slabostmi. Modleme se podle vzoru, který nám zanechal Pán Ježíš: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň." (L 22:42)

Když přijde nemoc, je náš modlitební život aktivizován. Dnes v době moderní technologie je to ještě aktuálnější. Téměř denně mi přichází emaily o tom, že někdo jde na operaci, že někomu zemřel někdo blízký, že další má soudní proces. Máme se jeden za druhého modlit. A já bych vás chtěl vyzvat, abyste i vy dali vědět, když procházíte obdobím, kdy je třeba podpůrných modliteb. Modleme se jeden za druhého.

Sekretář presidenta USA Georgie Washinghtona mluvil o tom, jak president Washington pravidelně ve 4 hodiny ráno klečel v knihovně a hodinu se modlil a četl Bibli. Pokud si president našel čas na modlitbu, tak si jej můžeme najít i my. Nečekejme až na chvíle trápení a slabosti. Začněme se horlivě modlit jeden za druhého už teď.

3.požehnání: Slabost dává vyniknout Boží síle

Nejen že nás slabosti chrání před pýchou a že mobilizují náš modlitební život. Slabost dává vyniknout Boží síle. Náš Pán Pavlovi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (v.9) Boží síla se projevuje, když nás Pán Bůh vyléčí z nemoci, když zachrání manželství nebo když třeba najdeme práci. Ale Pavel tady nemá na mysli toto. On říká, že se projeví Boží moc, když zůstaneme slabí, když se naše situace dobře nevyřeší. Je to vůbec možné? Vždyť z lidského měřítka je to prohra. Když někdo nevěřící vidí, že vaše modlitby nejsou odpovězeny, tak vám ještě občas vsolí tu otázku: „Tak kde je ten tvůj Bůh, že ti nepomůže?“

Ten projev Boží moci je v tom, že přijmeme tu naši slabost a spolehneme se na našeho Pána, že On ví, co dělá. Apoštol Pavel vyslovuje pro nás neuvěřitelná slova: „Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti.“ (v.10) Proč to dělá rád? Protože ví, že Bůh dělá to, co je nejlepší. Protože ví, že Bůh používá i slabost proto, aby se oslavil. Nejtypičtější příklad takového počínání je Boží plán s Jeho vlastním Synem. O Ježíši Izaiáš prorokuje: „Zalíbilo se Hospodinu zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu.“ (Iz 53:10) Bohu se zalíbilo použít slabost, protože nás tak miloval. Byla to ta nejlepší cesta jak nás zachránit. Bůh použil slabost, nemoc, bezmocnost, smrt na golgotském kříži proto, abychom my mohli být spaseni od našeho hříchu. Ve chvíli největší slabosti se stal Ježíš nejužitečnějším nástrojem spásy světa. Jeho krev byla prolita na odpuštění mých a tvých hříchů.

Stejně tak, ve chvílích největší slabosti, jsme my často nejpoužitelnější pro Boha. Je tomu tak, když si uvědomíme, že sami už nedokážeme nic. Působit musí Hospodin. Pavel v tom našem textu ještě řekl: „A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ (v.9) Moc Kristova může spočinout na každém z nás. Ta Boží moc jak stan překryje naší slabost a bezmocnost a to jediné, co bude vidět bude Boží moc. Ale aby mohla být rozprostřena Boží moc, musíme se stát bezmocnými. A to je to třetí požehnání. V naší slabosti se projevuje Boží moc.

Pravděpodobně jsem vám neodpověděl na otázku, proč tyto těžkosti a slabosti přicházejí. A to jsem ani nechtěl. Mým cílem bylo, abych vám na základě Božího slova ukázal, že i uprostřed té tolik bolestné slabosti, kterou prožíváte, vás chce Bůh bohatě požehnat.