Michal Klus - Je psáno...

Představte si, že žijete v době Ježíše Krista. Jednoho dne vám člen vaší rodiny řekne, že má nějaké vyrážky. Zeptáte se ho co snědl, a pošlete ho za knězem (kněz musel každého nemocného zkontrolovat a určit, zda patří nemocný stále ještě mezi čisté, nebo se stává nečistým). Kněz vašeho příbuzného prohlédne a řekne mu, ať přijde zase za týden. Vyrážka se však den ode dne horší, svědí a mění se ve vředy, které jsou stále hlubší. Chloupky na postižených místech bělnou. Najednou je vám jasné, o co jde – malomocenství! Toto onemocnění znamená tragedii pro celou rodinu. Váš příbuzný musí odejít do izolace. Žádné léky neexistují, naděje na vyléčení je téměř nulová. Dotyčnému musíte koupit nové šaty, protože ty staré se musí spálit. Spálit se musí i přikrývky a vše s čím příšel do styku. Musíte udělat rekonstrukci domu – ztrhnout starou omítku, vydezinfikovat a znovu omítnout. Pokud byl nemocný živitelem rodiny, pak je situace tragická. Nejen že není, kdo by živil rodinu. Teď se musí rodina postarat o něj – nosit mu pravidelně jídlo ven za město. Malomocní musí žít mimo město a kdykoli uvidí někoho zdravého, musí kříčet: Nečistý! Nečistý! Tím ale jeho trápení nekončí. Jeho nemoc se neustále zhoršuje, začne mu rozežírat svaly, později i kosti. Celé jeho tělo bude zdeformované a zkřivené – bude vypadat jako stvůra. Přitom všem musí být zahalen do pláště tak, že mu jsou vidět pouze oči – nosí stejné oblečení, jako nosili lidé, když jim zemřel někdo blízký. Chodí tak oblečen na znamení své blízké smrti. Většina ho bude považovat za hrozného hříšníka a bude jím pohrdat (za původ nemoci byl považován nějaký hrozný hřích), ba co víc, budou pohrdat i jeho rodinou, která se dostane na okraj společnosti a bude žít v bídě a ponížení. On sám bude trpět nejen fyzicky, ale i psychicky s vědomím, jak jeho nejbližší trpí. Pomalu bude umírat v obrovských bolestech, daleko od nejbližších, s výčitkami svědomí, že za neštěstí své i svých blízkých může jen on sám.

Dnešní biblický příběh je právě o takto postižených lidech. Je to příběh o deseti malomocných.

Lukáš 17:11-19

Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: "Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."

Právě od těchto postižených  malomocných lidí se dnes budeme učit, jak řešit své problémy.

V dnešním textu vidíme tři kroky, které musíme udělat, když chceme vyřešit své problémy.

1.krok - Vyhledat Ježíše

Verš 12 nám říká, že Ježíši šlo vstříc 10 malomocných. Nešlo o žádné náhodné setkání. Oni si to naplánovali, zjistili si nezbytné informace a šli mu vstříc. Nepřišli k Ježíši potichu a nečekali, zda si jich všimne. Verše 12 a 13 říkají, že hlasitě volali a prosili ho o milost. Proč přišli? Protože měli problém. A proč přišli zrovna za Ježíšem? Protože rozeznali Jeho moc a autoritu. Poznáme to i z toho, že ho oslovovali Mistře. Drazí přátelé – i my máme spoustu problémů. Našim největším problémem je hřích a jeho následky. Máme problémy v našich manželstvích, v práci, máme problémy v našem vztahu k Bohu, máme problémy v našem sboru, máme problémy se svou vlastní povahou. Máme spoustu problémů. A jak je řešíme? Napodobněme tyto malomocné – vyhledejme Ježíše. Vyjděme mu vstříc, volejme o pomoc. Neseďme jen někde v koutku a neptejme se, proč nám Pán Bůh nepomůže, proč na nás sesílá tyto pohromy. To je syndrom reptání, jak ho vidíme u Izraelců na poušti. Pán Bůh se na nás nehněvá, když se dostaneme do problémů, ale vadí mu, když ho nevoláme, aby nám pomohl. Nesnažte se s trápením řešit sami své problémy. Vyhledejte Ježíše.

 Naše víra by nás měla hnát k Ježíši

2.krok - Poslechnout Ježíše

Ve verší 14 čteme, že poslechli Ježíše a byli očištěni. Nebyl to snadný příkaz, který poslechli. Ježíš jim říká:Jděte a ukažte se kněžím! Možná, že čekali, že řekne- tvá víra tě zachránila - jak to  řekl slepému; nebo – lidé, jste zproštěni své nemoci- jak řekl ženě, která se nemohla napřímit; anebo - buď čist - jak to řekl jednomu malomocnému už předtím. Namísto toho je Ježíš posílá ke kněžím. Tam však směli jít jen ti, kdo byli očištěni, což oni stále nejsou. Někteří by jistě Ježíše přemlouvali, ať to zkusí ještě jednou, ať jim dá jiný, smysluplnější příkaz. Jiní by znechuceně odešli. Avšak tito lidé věřili,  neměli co ztratit, a tak šli ke kněžím…a cestou byli zázračně vyléčeni!!! Znovu se musím zeptat, jak je to se mnou, jak je to s vámi? Bůh nám ve svém Slově říká, jak můžeme být vysvobozeni od svých problémů. Přestože víme, co Bible říká, zdají se nám tyto rady příliš často nelogické, a tak se znovu modlíme, aby nám Bůh ukázal, co máme dělat. Stěžujeme si,že nemáme na nic čas, ale ignorujeme jeho výzvu: Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Modlíme se, aby Pán Bůh udělal něco s naším manželstvím, ale přitom odmítame jeho instrukce: Muži, milujte své ženy, jako Kristis miluje svou církev. Ženy, buďte podřízeny svým můžům a mějte k nim úctu. Modlíme se, aby náš sbor byl aktivnější a zapomínáme, že Bible říká, že církev je jako tělo. Podle toho, jak aktivní jsou jednotlivé údy, tak aktivní je celé tělo.

Jsme pokrytci, kteří odmítají Boží instrukce a neustále prosí o nové, o takové, které budou v souladu s naší představou. Bratři, sestry, naučme se poslouchat Ježíše. To je jediná cesta k vyřešení našich problémů!

3.krok -Vracet se k Ježíši

Verš 15 ukazuje, že jeden malomocný se hned vrátil a velebil Boha. To je ten třetí krok - krok,který tak často přeskakujeme. V naši zaslepenosti se často radujeme z vyřešeného problému a nevracíme se děkovat Ježíši. Tento malomocný padl Ježíši k nohám a děkoval mu. Tím nám ukázal, co musíme udělat i my - padnout a děkovat. Devět z těchto desíti uzdravených šlo ke kněžím, jak jim Ježíš přikázal. Přestože byli vyléčení, šli tam, aby děkovali Bohu. Co je na tom špatného? Proč je Ježíš jejich počínáním zklamán? Přestože nazvali Ježíše Mistrem a rozeznali jeho autoritu, nerozeznali, že je Bohem. Protože v Ježíši neviděli Boha, šli děkovat do chrámu. Jen jeden z nich v Ježíši Boha viděl, vrátil se a jako Boha jej velebil. Milí přátelé! Když Pán Bůh zasáhne do našich problémů a vyřeší je, nemáme jen pokračovat v našem, třeba i zbožném rituálu. Máme příjít osobně k živému Ježíši a Jemu děkovat, Jej chválit. I dnes jsou lidé, kteří jdou „pouze do chrámu“, „pouze za knězem“. Avšak my jsme povoláni, abychom se vrátili za Ježíšem.

Byl jsi uzdraven? Byl vyřešen tvůj problém? Kde jsi? Sedíš pouze zbožně v kostele, a z tradice se modíš? A nebo ses z vděčnosti za to, co pro tebe Ježíš udělal, vrátil k Němu a začal s Ním počítat ve svém každodenním životě? Kde jsi? Kde jsi???? V chrámu, ale ne u Ježíše – to je smrtelný omyl. Vrať se k Ježíši!!!

Závěr:   

Drazí přátelé možná ještě pořád bojujete se svým problémem a nevoláte na pomoc Boha. Možna už ho voláte na pomoc, ale když odpoví tak neposloucháte a čekáte na „lepší“ odpověď. Možná vám už Ježíš pomohl, ale vy se k němu nevracíte, abyste mu děkovali.

Ať už patříte do jakékoli skupiny, vězte, že Ježíš se s vámi chce potkat, chce řešit vaše problémy. Chce vám také odpustit to, že ho nevyhledáváte, že ho neposloucháte a že se k němu nevracíte. Vede nás zase ke svému kříži. K místu, kde prolil svou krev, aby nám tyto naše slabosti odpustil. Volá nás i dnes. Udělej něco se sv ým životem hned teď, třeba v tiché modlitbě. Nezůstaň netečný k Ježíšově výzvě – vírou v Něj k Němu přijď. Pak i o tobě bude platit v. 19 – Víra tvá tě zachránila!