Sestoupil do pekel a vstal z mrtvých
Pokračujeme v sérii, kdy probíráme Apoštolské vyznání víry. Minule jsme začali hovořit o osobě a díle Ježíše Krista a skončili jsme Jeho smrtí a pohřbem. Dnes navazujeme dvěma větami, které říkají, že sestoupil do pekel a třetího dne vstal z mrtvých. Přečetl bych k tomu biblický text z kázání apoštola Petra, který mluví o Ježíši Kristu toto:
Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. (Skutky 2, 22-24)
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
Ta závěrečná věta hovoří o tom, co je základem toho dnešního kázání. Čteme, že smrt držela Ježíše ve své moci, ale že Ho Bůh vytrhl z bolesti a vzkřísil Jej. A nad tím chceme dnes přemýšlet. Pusťme se tedy do toho.
1. Ježíš sestoupil do pekel
Toto je pravděpodobně nejsložitější část vyznání víry, protože není úplně významově jasná. A hned na začátku řeknu, že je tady více teologických pohledů. Samozřejmě neprobereme detailně všechny pohledy, ale pokud máte zájem, určitě se na tu problematiku podívejte blíže.
Ve starých vyznáních víry se tato pasáž neobjevuje vždycky a ve vyznání víry se ustálila až po roce 650. Právě proto někteří zpochybňují, zda tam vůbec má být.
Dovolte, že se toho tématu chytím trochu naopak a nejprve řeknu, co tento výrok podle toho, co vidíme v Bibli, neznamená.
A. Neznamená to, že Ježíš v pekle trpěl. Když Ježíš řekl na kříži „Dokonáno jest!“, tak svojí smrtí dokončil svoje utrpení. Ježíš rozhodně nebyl poslán do pekla trpět za naše hříchy.
B. Neznamená to, že Ježíš šel do pekla, aby zachránil ty, kdo tam trpěli za své hříchy. Toto chápání vidíme zastoupeno především v ortodoxní a římskokatolické církvi. Když to zjednoduším, tak je to chápáno jako Kristovo vykupitelské působení v pekle, případně v předpeklí. Ale my vyznáváme, že člověk musí uvěřit Kristu za svého života. Po smrti už bude pozdě.
Jak tedy vysvětlují toto vyznání protestanté? Už jsem zmínil, že někteří to odmítají úplně. Další vidí ono peklo z vyznání víry v tom, že Bůh opustil Ježíše na kříži a proto Ježíš volal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“. Samozřejmě souhlasíme s tím, že byl Ježíš ztotožněn s hříchem a že Ho Bůh opustil. Ale těžce se to tady dává do souladu s vyznáním víry, které je chronologické. Vyznáváme, že Ježíš trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. Až potom je vyznání, že sestoupil do pekel. Předpokládat tedy, že se mluví o utrpění na kříži, když je už před tím řeč o smrtí a pohřbu je dost nelogické. Tento názor nicméně zastával třeba Kalvín.
Luther zdůrazňoval, že bílá sobota je dnem Kristova vítězství nad říši pekla a smrti a o mnoho více to nekomentoval. Říkal, že tento fakt máme přijmout vírou.
V devátém článku Formule svornosti pak čteme: „Smíme tedy jednoduše věřit, že tato osoba po svém pohřbu sestoupila do podsvětí, přemohla ďábla, vyvrátila pekelnou mocnost a zbavila ďábla jeho síly. Avšak máme si ušetřit přebroušené důmyslné úvahy, jak to vlastně probíhalo.“
Takže nemáme se pouště do přebroušených důmyslných úvah. Přesto si stále klademe otázku, jak to vše jde dohromady a kde to má oporu v Písmu. K tomu nám může pomoct jedno vysvětlení. Nový zákon překládá termínem peklo celkem třemi řeckými slovy. To první zní hades. A toto slovo je většinou používáno jako místo zemřelých a to bez konkrétního vymezení, zda je to nebe nebo peklo. Někdy je to překládáno jako podsvětí nebo jako říše smrti. Starý zákon hovoří tímto jazykem velmi často, když hovoří o existenci po smrti.
V češtině používáme ve vyznání víry frázi „sestoupil do pekel“ a už to množné číslo nám má naznačit, že nejde o peklo, ale že je to širší pojem. V angličtině se ve vyznání víry používá jak znění „sestoupil do pekel“ tak „sestoupil mezi mrtvé.“ Důvod dvojího překladu leží ve zmíněných textech a také v tom, že v latinských vyznáních se také používaly tyto dvě verze, přičemž v latině je rozdíl pouze ve dvou písmencích.
Jinými slovy, chci tím jaksi ukázat, že když vyznáváme, že Ježíš sestoupil do pekel, tak to nezbytně neznamená, že sestoupil do místa, kde lidé trpí za své hříchy, ale že toto vyznání spíše potvrzuje jeho smrt a fakt, že Ježíš byl mrtvý.
Podívejme se teď na několik příkladů z Písma, které o tom hovoří. Petr ve svém prvním kázání hovoří o Ježíši a cituje proroctví krále Davida, který o Ježíši prorokoval: „… neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.“ (Sk 2,27) Tento text hovoří právě o tom, že Ježíš byl v říši smrti, ale nezůstal tam. Králický překlad zde používá slovo peklo. V samotném Žalmu 16 pak ekumenický překlad používá slovo podsvětí a kralický opět slovo peklo.
Sám Ježíš hovořil o své smrti a spojoval to s příkladem Jonáše, když říkal: „Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“ (Mt 12,40) A je důležité si všimnout, že když Jonáš hovoří o svém stavu, tak používá také slovo podsvětí.
Také apoštol Pavel hovoří o Kristu, který byl mezi mrtvými: „Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: 'Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?' - aby Krista přivedl dolů - 'ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?' - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.“ (Ř 10,6-7)
Takže Písmo o tom, že Ježíš sestoupil mezi mrtvé, hovoří často a takto musíme rozumět této části vyznání víry.
Ale samozřejmě se musíme ptát, proč je to tak důležité, že to naši předkové zahrnuli do vyznání víry. Odpovědí je jednak to, že je to definitivní potvrzení Ježíšovy smrti. Nešlo jen o to, že na nějaký krátký čas bylo jeho tělo klinicky mrtvé. On byl vskutku mrtvý. Byl v říši zesnulých. Ale tam slavil své vítězství, a jak jsme četli ve Formuli svornosti, přemohl ďábla, vyvrátil pekelnou mocnost a zbavil ďábla jeho síly.
Potvrzuje nám to například text z listu Židům. O Ježíši je zde psáno: „Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla…“ (Žd 2,14). Přidám ještě to známé Kristovo prohlášení z knihy Zjevení: „…byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“ (Zj 1,18)
Když tedy vyznáváme, že Ježíš sestoupil do pekel, vyznáváme, že Ježíš sestoupil do říše mrtvých a slavně tam odzbrojil mocnosti ďábla. Toto vítězství bylo ještě potvrzeno vzkříšením. A to je ta druhá část vyznání, kterou se dnes chceme zabývat.
2. Ježíš třetího dnes vstal z mrtvých
O vzkříšení hovoříme relativně často, takže to už jen stručněji. Ježíš vstal třetího dne. Podle tradičního chápání byl tedy ukřižován v pátek a v neděli ráno byl vzkříšen.
Někdy jsme ale poněkud zmateni tím počítáním. Zvláště tehdy, když čteme Ježíšův citát, který už jsme dnes zmínili: „Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“ (Mt 12,40) Na základě tohoto textu bychom čekali, že Ježíš vstane čtvrtého dne, tedy po uplynutí třech dní a třech nocí.
Jsem přesvědčen, že nemusíme přepisovat zvyklosti církve. Zdá se, že židé prostě počítali dny jinak. Dobrý příklad vidíme v knize Ester. Ester řekla Mardokajovi tato slova: „Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu.“ (Est 4,16) Ale o dva verše později čteme: „Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a stanula na vnitřním nádvoří králova domu proti královu domu.“ (Est 5,1)
Toto je stejné použití řeči o času jako u Ježíšova vzkříšení. Ester nejprve mluví o třech dnech a nocích a pak čteme, že šla třetího dne. Zjevně se takto dny počítaly, pravděpodobně proto, že den začínal už večerem. Takže můžeme vyznávat, že Ježíš byl vzkříšen třetího dne a věřit, že to bylo v neděli.
Nyní několik vět k samotnému vzkříšení. Ježíšovo vzkříšení nebylo stejné vzkříšení, jako zažil třeba Lazar a další. Ti byli pouze dočasně vráceni ke stejnému životu. Ježíš vstal z mrtvých v proměněném lidském těle, které už nepodléhá bolesti, stárnutí či smrti, ale které je věčným tělem. Je to stále tělo a proto je Ježíš schopen například jíst a lidé jsou schopni se ho dotknout.
Nový zákon nás informuje, že se se vzkříšeným Ježíšem setkaly stovky svědků. Apoštol Pavel čtenáře listu ke korintským ujišťuje, že mnozí svědkové ještě žijí, že si tedy tu zprávu o vzkříšeném Ježíši mohou ověřit z první ruky. On společně s apoštoly vše zapsal, abychom i my věřili.
Dovolte, že zakončím několika aplikacemi, které plynou z faktu, že Ježíš byl vzkříšen.
- Díky vzkříšení Ježíše Krista může člověk zažít obrácení čili nové narození. Apoštol Petr zapsal: „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.“ (1P 1,3) Bez Kristova vzkříšení bychom nemohli být obrácení ze tmy do světla, ze smrti do života. Až Ježíšovo vzkříšení to umožňuje. Bez Kristova vzkříšení bychom nikdy nečinili pokání a neprosili, aby se stal Pánem našeho života.
- Díky vzkříšení Ježíše Krista můžeme vědět, že jsme před Pánem Bohem ospravedlněni. Apoštol Pavel píše, že Ježíš „byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.“ (Rom 4,25) Pán Bůh vzkříšením Ježíše potvrzuje, že Jeho spásné dílo je dokončeno a Ježíš už nemusí zůstat v hrobě. Toto ujištění je ujištěním i pro všechny, za které Ježíš svoji smrtí zaplatil, že tato platba je dokonala a že díky Kristově oběti můžeme stát před Hospodinem a být prohlášeni za spravedlivé.
- Kristovo vzkříšení je pro nás ujištěním, že dostaneme dokonalá vzkříšená těla. Apoštol Pavel píše: „Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.“ (1Kor 15,20) Kristus byl vzkříšen jako první. Jak jsme řekli, ti, kdo byli vzkříšení před Ním, byli pouze vráceni ke stejnému životu. Ale to, že je první znamená, že další budou následovat. A Písmo svědčí, že dalšímu budou ti, které vykoupil.
- Kristovo vzkříšení nás motivuje ke službě Pánu. V celém hymnusu vzkříšení hovoří apoštol Pavel o vzkříšení. Potom tu kapitolu zakončuje těmito slovy: „A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“ (1Kor 15,58) Právě vědomí toho, že za nás Ježíš vstal z mrtvých, má být naši motivací ke službě na vinici Páně.
A tak vyznávejme, že Ježíš kvůli nás sestoupil do pekel a porazil říši ďábla a smrti a radujme se z Jeho vzkříšení. Kéž je Jeho vzkříšení naší nadějí do budoucnosti, ale i motivací do každého dne.
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
