Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 7. 2012

Spravedlnost nestačí

 a.jpgAudio záznam naleznete zde

 

„Dobře, když on to chce tak, tak já budu jednat také tak.“ Už jste někdy takovou větu slyšeli? Nebo jste ji snad vyřkli? Když dojde k nějakému konfliktu, tak naší častou reakcí je to, že řekněme, že tedy budeme jednat spravedlivě. Tedy, jak se daná osoba chová k nám, tak se my budeme chovat k ní. Kolikrát už jsem to slyšel od rozhádaných manželů. Kolikrát jsem to už slyšel od zhrzených přátel. Ale je to to, co od nás očekává Bůh?

Každý člověk může žít jakýkoli vztah jedním ze tří způsobů. Může oplácet zlem za dobro, což je ďábelské. Může odplácet dobrem za dobro a zlem za zlo, což je lidské. Nebo může odplácet dobrem za zlo. A právě to je učení Ježíše Krista. Jako Jeho následovníci máme dělat více než jen prosazovat lidskou spravedlnost tím, že budeme odplácet zlým za zlo nebo dobrým za dobro. Máme prosazovat milost, kterou demonstroval Ježíš Kristus. Ježíš nám z milosti daroval dobro, i když jsme zlí. Ježíš nám z milosti daroval spasení, i když naše přirozenost touží pouze po hříchu. A my máme následovat Ježíšův příklad. A v tom případě, spravedlnost nestačí.

Tu pravdu, že spravedlnost nestačí, se budeme dnes učit od apoštola Petra. On s tím měl osobní zkušenost. Vzpomínáte si na to, jak v zahradě Getsemane tasil meč, aby bránil spravedlnost a Spravedlivého. Ježíš ho tehdy zastavil. V tom našem dnešním textu vidíme, že Petr později pochopil, proč nemá odplácet zlým za zlo. Víme, že ta změna charakteru a přístupu k pronásledování se dostavila poměrně rychle. Několik týdnů po tom, co tasil meč, měl apoštol Petr několik střetů s jeruzalémskými vůdci a jedinou zbraň, kterou používal, byla zvěst o vzkříšeném Ježíši Kristu. Žádné násilí nebo proklínání. I svým protivníkům nabízel životodárné evangelium. Petr odplácel dobrem za zlo. Ale vyslechněme si už dnešní text.

 

„Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.“

(1. Petr 3:8-9)

 

                Apoštol Petr nám tedy ukazuje na to, že člověk, který uvěří v Pána Ježíše Krista, se musí měnit. Jde o to, aby se nechoval lidsky, ale křesťansky – kristovsky. Z textu, který jsme přečetli bych zdůraznil tři kroky, které jsou součásti takového procesu.

 

1. krok: Potřebuji usilovat o neustálou proměnu mého charakteru

                To první, co potřebujeme dělat je usilovat o proměnu charakteru. To je celoživotní zápas. Když dojde ke konfliktu mezi dvěma osobami, ať už je to v manželství nebo kdekoli jinde, tak člověku vadí něco na tom druhém a myslí si, že on či ona se musí změnit. Ono to samozřejmě může být pravda, ale měnit se potřebuji i já a to neustále. Apoštol Petr tady popisuje 5 vlastností, o které máme usilovat. Mluví o tom, že se máme učit být jednomyslní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Myslím, že není třeba moc tyto vlastnosti rozvádět. Když je řeč o jednomyslnosti, tak je to především výzva, abychom neměli potřebu vždy jít proti proudu a už ze zásady nesouhlasit. Naopak, máme se učit podřizovat své názory názorům druhých. To samozřejmě neznamená, že máme kompromitovat pravdu.

                Máme být soucitní a učit se cítit bolest druhých a citlivě k nim přistupovat. Dále se stále máme učit milovat své bratry a sestry a to především ty, kteří nám nějak nesedí. Máme být milosrdní k těm, kteří chybují a padají. Ne, nemáme ignorovat hřích, ale máme umět rychle odpouštět. A nakonec je tady výzva k pokoře. Máme se učit považovat druhého za důležitějšího, než jsme my sami.

                Bratři a sestry, zamyslete se, v které oblasti se cítíte nejslabší. Kde nejčastěji klopýtáte. Modleme se hned teď za jednu z těchto oblastí, aby nás Pán učil a měnil. Čiňme pokání ze svých selhání a modleme se o proměnu.

 

2. krok: Potřebuji se učit neoplácet druhým, když mi ubližují

                To je to druhé, co nám tady říká apoštol Petr: „Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku.“ (v.8) A to je vlastně ta oblast, o které jsem mluvil na počátku. Naše přirozenost nás v lepším případě tlačí ke spravedlivé odplatě. Nicméně Kristus nás učí, abychom neodpláceli těm, kdo nám ubližují. A právě v tom máme ukázat, že my křesťané jsme jiní.

                Nevím jak vy, ale já vidím nejvíce oplácení ve dvou skupinách lidí. Nejdříve to vidím u dětí. I jako rodič, který se svých dětí ptá, proč to či ono udělali, často slyším odpověď: „Ale on nebo ona mi ublížil jako první.“ Už děti se nějak samy naučí ospravedlňovat své zlé počínání tím, že se vymluví, že pouze reagovali na zlo. Jenže v Božích očích taková spravedlivost nestačí a my si to musíme neustále připomínat. Ani na zlo nemáme reagovat zlem.

                A ta druhá skupina lidí, kde často slyším o odplácení, jsou rozhádaní manželé. Tam také často slyším věty typu: „Když on se může chovat takto, pak já se mohu chovat takto.“ Rozhádaní manželé se často chovají jako děti. Nevidí, neslyší, jen hrají hru na to, kdo je spravedlivější. V realitě ji prohrávají všichni. A i v našem sboru máme spoustu těch, kteří už neumí spolu dobře vycházet a jen hrají hru na oplácení. Pokud se nás to týká, tak dnes je čas skončit, dát své manželství do Božích rukou, nebo snad i vyhledat pomoc.

                Možná si řeknete, že už nejste děti a manželský konflikt také zrovna neprožíváte. Ale přesto se ptám, do jaké situace ve vašem životě tady Ježíš mluví? Dovolte Božímu Duchu, aby vám ukázal, kde vy odplácíte za zlo zlem, či za urážku urážkou. Možná jste si řekli: „Když on mne nepozdraví, já ho taky zdravit nebudu.“ „Když on se neomluví, já se také neomluvím.“ „Když On o mně mluví takové věci, tak já se taky ozvu.“ Dovolme Božímu Duchu, aby nám ukázal, kde se chováme špatně, abychom to mohli v pokání vyznat a abychom to mohli měnit.

 

3. krok: Potřebuji žehnat všem

Apoštol Petr nám připomíná, co nemáme dělat. Říká, že nemáme odplácet. Ale také nám dává dobrou pozitivní radu a říká, co máme dělat. On říká, že máme žehnat. A ten kontext tady hovoří o tom, že když nám někdo nějak ublíží, nemá mu oplácet tím, že mu ublížíme, ale máme mu žehnat.

Jak můžeme žehnat těm, kteří nám ubližují? Žehnat můžeme ve třech základních rovinách. Žehnat můžeme ve své mysli a to tím, že jim v modlitbách přejeme Boží blízkost, Boží požehnání. Pokud tito lidé nejsou věřící, tak se modlíme za to, aby poznali Ježíše Krista a aby On sám proměňoval jejich život. Pokud jsou věřící, tak jim vyprošujeme Boží požehnání, plnost Božího Ducha. Ale můžeme se konkrétně modlit i za nejrůznější oblasti jejich života. Můžeme se modlit za požehnání jejich rodiny. Můžeme se modlit za požehnání jejich práce či jiných oblastí. A pokud je to třeba právě manžel či manželka, kteří nám ublížili, tak se zastavme, vyznávejme Bohu, že nechceme oplácet a ubližovat a modleme se za toho druhého. Prosme, aby byl blíže Božímu srdci, než jsme my. Modleme se, aby zažíval více Božího požehnání, než zažíváme my. Prostě žehnejme jím s přáním toho nejlepšího pro ně. To nás ochrání od pomstychtivosti a výbuchu hněvu.

Dále můžeme žehnat slovy. Žehnat slovy znamená, že ty své myšlenky řeknu nahlas a to přímo tomu dotyčnému. Nahlas mu přeji to nejlepší. Ujišťuji ho o tom, že nezůstanu v pozici hněvu nebo zranění.

A potom lze žehnat i skutkem. A to už říkal i Ježíš, když například říká, že když nám někdo bere košili, ať mu dáme i kabát. Ta myšlenka je v tom, že přestože nám někdo ubližuje, budeme na něj dobří a třeba i skutkem mu posloužíme. Přestože nám sousedka vždy jen nadává a ječí na nás, tak když onemocní, tak ji nakoupíme nebo uvaříme oběd. Prostě požehnáme toho člověka činem, který mu pomůže.

Ještě jednu myšlenku mi dovolte přidat. Při žehnání se ve své mysli musíme zbavit myšlenky nadřazenosti. Naopak, tato nadřazenost se nesmí v našem chování objevit a projevit. Nežehnám proto, abych ti ukázal, že jsem na tom lépe než ty, ale žehnám, protože toužím být poslušný Božímu slovu a věřím, že to pro mne a pro tebe bude to nejlepší. Motivace je vždy tak důležitá.

Bratři a sestry, tím největším příkladem toho, kdo neoplácel, ale žehnal, je Ježíš Kristus. On, který mohl své nepřátele zničit slovem, se nechal přibít na kříž, aby se Jeho smrt stala požehnáním pro nás. Protože právě díky Jeho smrti, jsou nám odpuštěny naše hříchy. Nepřestaňme Mu za to děkovat. A tím největším poděkováním bude to, když v Jeho síle budeme vědomě pracovat na proměně našeho charakteru, když Jej budeme následovat tím, že nebudeme odplácet zlým za zlé, ale budeme žehnat. A nejen, že to bude vyjádření vděčnosti Bohu. On si to Bůh navíc použije, aby hojil a chránil naše vztahy – ať už to jsou manželství, vztahy v rodině, v mládeži či kdekoli ve sboru. A dalším bonusem je i to, že potom bude i ta naše víra přitažlivá pro ty, kdo Boha neznají. Potom si lidé všimnou toho, že ta víra něco v našem životě mění. A oni po takové víře zatouží. Už na počátku naší dnešní kapitoly čteme, že takovou praktikovanou vírou můžeme druhé získat pro Boží království.

A tak vás chci poprosit, řekněte dnes Pánu, že nechcete odplácet, ale chcete žehnat. A vyproste si v modlitbě pro to sílu.

Audio záznam naleznete zde

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Děkuji

Božena Krivoňaková, 12. 6. 2022 18:43

Děkuji za Vaše poučná slova.

Kéž by každý člověk,mohl Vaše slova
přečíst,tak věřím, že by se obrátil k Ježíši,a život na světě byl by takový,
jaký si přeje náš Všemohoucí Otec Bůh.

Božena Krivoňaková

Re: Děkuji

Radek, 18. 12. 2022 23:46

Napsala jste to krásně,
Vaše slova jsou plná lásky a pravdy ❤️