Stále se radujte
V dnešní době se často dělají různé sociologické průzkumy, kdy se pracovníci ptají jistého vzorku lidí na nějaké otázky týkající se jejich života. Dovolte několik titulků z jednoho českého deníku, které hovoří o výsledcích takových průzkumů. Jeden průzkum byl shrnut do věty: V Česku přibývá lidí, kterým by totalita a diktatura nevadily. Výsledek průzkumu mezi učiteli byl popsán takto: Český učitel je se sebou spokojený, vadí mu nevděk společnosti. A když se prováděl průzkum mezi vrcholovými manažery, tak závěrem bylo, že za dobrou zakázku většina manažerů nabídne luxusní výlet. A nakonec průzkum vztahu cyklistiky k životní pohodě: Kdo jezdí do práce na kole, má méně stresu, zato chuť k sexu.
Audio záznam naleznete zde.
Cílem mého kázání dnes není ukazovat na trendy ve společnosti, i když je určitě pro křesťany důležité, abychom chápali svět, ve kterém žijeme a nežili si ve své křesťanské bublině. Ale tímto úvodem jsem si chtěl připravit půdu na jeden průzkum, který chci v této chvíli provést mezi návštěvníky našeho kostela. Je to výzkum týkající se toho, s jakými lidmi vám je příjemněji. Je vám příjemněji s člověkem, jehož životní postoj je radostný nebo s tím, kdo je většinou smutný. Odmyslete si teď nějaké extrémní stavy na obou stranách. Komu je lépe s člověkem, který je většinou smutný. Komu je lépe s člověkem, který je většinou radostný. Do novin bychom teď mohli napsat: Třinčanům je lépe v přítomnosti radostných lidí. No na to jsme asi nemuseli dělat průzkum, to bylo jasné. Přesto není jednoduché být radostným člověkem.
Já jsem toto léto o radosti hodně přemýšlel pod vlivem knihy pastora Johna Pipera a říkal jsem si, že hned u první příležitosti bych chtěl mít na toto téma kázání. A nakonec to kázání bude založeno na snad nejkratším textu, na který jsem kdy kázal.
Stále se radujte. (1.Tesalonickým 5:16)
Apoštol Pavel nám tady dává jasný příkaz, abychom se radovali a to stále, tedy v každé situaci. Možná by někoho napadlo, že člověk, který to říká, je nějaký zelenáč, který neví, že život je těžký. Ale nic není vzdálenější pravdě. Pavel zažil obrovské utrpení, mučení, vězení a seznam jeho bolestí by byl jistě hodně dlouhý. A tento Pavel říká, že se máme stále radovat. A není sám. Bible to říká na mnoha místech. (Žalmy, Podobenství o perle, atd.) A to je to první, co bych chtěl dnes říci. Že my lidé, jsme byli stvořeni k radosti.
1. Stvořeni k radosti
Byli jsme Bohem stvořeni k radosti, k radostnému životu. Nemám na mysli, že jsme byli stvořeni k tomu, abychom se bavili a chodili z party na party. Radostný život v Bohu žijeme tehdy, když v Bohu nacházíme veškeré své štěstí. Pak naplňujeme to, pro co jsme byli stvořeni. Cílem křesťanského života není pouze pochopit co nejvíce o Bohu a Jeho vztahu k nám. Cílem křesťanského života ani není pouze uvěřit Bohu. To je jen začátek. Cílem života je to, že nacházíme radost a plné uspokojení v životě vydaném Bohu. Pastor John Piper definoval tu základní pravdu o našich životech takto: „Čím více nacházíme svoji spokojenost v Bohu, tím více z toho vzejde Bohu chvály.“ Z toho plyne, že Bůh není oslaven především tím, když hodně zpíváme na Jeho chválu nebo když organizujeme více shromáždění. Bůh je nejvíce oslaven v našich každodenních životech, když je prožíváme v radostné spokojenosti z Božího působení.
Je úžasné, že nás takto Bůh stvořil. Svůj život nemáme prožít v nějaké ponuré agonii, kdy budeme smutní z toho, že nám Bůh zakázal to či ono. A žel někteří křesťané tak žijí. Žijí, jako by křesťanský život byl utrpení, které tu na zemi musíme protrpět. Ale to je nepochopení Božího slova. Život v Boží vůli přináší radost. Život v následování Krista přináší radost. A já mohu vyznat, že pro mne je radostí znát a následovat Ježíše.
Ano, už na příkladu Pavla jsem zmínil, že zažíváme mnohá trápení a těžkosti. Někdy není lehké bojovat s nějakým pokušením. Máme zde různá utrpení způsobená nemoci čí bolestnými vztahy. Ale Boží slovo nás vede k tomu, abychom i v těchto náročných situacích nacházeli radost v Boží blízkosti.
Však si připomeňme ty některé biblické pasáže: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.“ (Jakub 1:2) „Proto se raduji, že nyní trpím.“ (Koloským 1:24) „Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi.“ (Filipským 2:17)
Utrpení, bolest a strádání nevylučují přítomnost radosti v životě křesťana. Byl bych moc nerad, kdy si teď někdo myslel, že křesťan musí nějak utéct z reality tohoto světa do stavu nějaké nirvány, kde zapomene na bolest a trápení a prožívá jen radost. Tak tomu není. Křesťan, který prožívá radost, pravděpodobně bude ve stejném čase často prožívat i bolest. Ale jeho postoj není postoj lhostejnosti či apatie. Naopak, to, co je zdrojem radosti, je vědomí, že uprostřed všech těchto tragédií, kterými procházíme, tady je někdo, kdo je nad tím. Je tady někdo, kdo všechno ví. Je tady někdo, kdo mne nikdy neopustí. Je tady někdo, kdo mne drží, abych se z té veliké bolesti nezhroutil. Je tady někdo, kdo chápe, co prožívám. Je tady někdo, kdo pro mne má věčnost bez tohoto trápení. A v tom křesťan nachází své štěstí a svoji radost. I když při tom často pláče a trpí.
V České republice žije jeden Irácký pastor, který je v kontaktu s křesťany v severním Iráku. Nebudu tady říkat jeho jméno, ale on v těchto dnech o křesťanech v Iráku řekl: „Lidé umírají pro Krista, ale křesťané to neberou jako tragédii - naopak. Oni vyznávají, že jsou na zemi cizinci a poutníci bez trvalého pobytu, vyznávají, že mohou oslavit svého Boha životem i smrtí. Ví, že je neodloučí od Boží lásky ani smrt ani život.“
Asi to těžko pochopí ten, kdo se do takové situace nedostal. Ale i uprostřed těchto tragédií, uprostřed hrůz vyvražďování, uprostřed pláče, slz a neštěstí jsou ti, kdo mají svoji naději v Bohu a nacházejí radost. A opravdu je to radost. Není to jen nějaký pokoj či klid. Je to radost z Boha, kterého poznali. Něco z toho jsem viděl v Africe a je to pro mne vždy velkým povzbuzením.
Milí bratři a sestry, pokud nám radost přikazuje Boží slovo a pokud takový radostný život dokážou žít i pronásledováni křesťané v Iráku, tak to musí jít. Musí to jít i tady u nás, v Česku. A my musíme hledat způsob, jak žít radostný život.
Letos v létě jsem narazil na jeden text, který je tvrdý. On totiž ukazuje, jak velmi vážně bere Bůh to, jak žijeme. Ten text hovoří o nezbytnosti radosti ve službě a o hrozných důsledcích toho, když Bohu sloužíme bez radosti. Poslouchejte, co Bůh řekl Izraelcům: „Zato, že jsi měl hojnost všeho, ale nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem, budeš otročit svým nepřátelům, které na tebe pošle Hospodin, v hladu a žízni, v nahotě a v nedostatku všeho.“ (5.Mojžíšova 28:47-48) To jsou opravdu velmi tvrdá slova. Pán Bůh tady trestá ty, kdo Mu nesloužili s radostí a vděčností. Jak Mu sloužím já? Jak Mu sloužíš ty? Možná sloužíš dětem. Jaká je tvá služba? Je to služba radosti a vděčnosti? Nebo je tomu jinak? Možná sloužíš zpěvem. Sloužíš s radostí a vděčností? Možná sloužíš pomocí v Domově pro seniory. Je tvá služba s radostí a vděčností nebo se zármutkem, že už zase uteklo 5 týdnů a zase je třeba jít. A tady musím já sám vyznat, že často, příliš často, mi ta radost chybí. Často některou službu dělám z nutnosti a bez radosti. A musím se i vám za to omluvit. Je jisté, že se takový postoj Pánu Bohu nelíbí. Musíme zápasit o radost ve službě Pánu Bohu. A to je to druhé, nad čím dnes chceme přemýšlet.
2. Zápas o radost
Jsou takoví, kdo jsou tak trochu notoričtí negativisté. Někdy mám pocit, že jsem je snad nezažil radostné. Potom jsou takoví, kteří mají jisté oblasti, které jakoby nevydali plně Pánu a nezažívají v nich radost. A potom jsou situace, které známe snad úplně všichni, že občas se dostaneme do stavu, kdy jako bychom přišli o veškerou životní radost. Ale ať už jsme v jakékoli skupině, naším úkolem je zápasit o radost.
Někdo se ale může ptát, jak máme o radost zápasit. Není radost Božím darem? Ano, radost je ovocem Ducha svatého. Pastor John Piper k tomu říká: „Radost je ovocem Ducha, které roste na stromě víry; není to mzda, kterou Bůh musí vyplatit za naši námahu.“ Radost je tedy dar Boží milosti, není to něco, co si můžeme zasloužit. Tak opravdu tedy o radost máme zápasit?
Pastor Piper dále říká: „Podstata křesťanského života spočívá v tom, že se naučíme bojovat o radost způsobem, který nenahrazuje milost.“ Musíme tedy bojovat a přitom si uvědomovat, že radost v našem životě je Božím darem. Pastor Piper to přibližuje takto: „V poslušnosti Božímu slovu bychom měli chodit po cestách, kde On zaslíbil své požehnání.“ To znamená, že máme žít tak, jak nás vede Boží slovo, protože potom lze očekávat ovoce, včetně ovoce radosti. U žádného stromu nikdy nemáte jistotu, zda v daném roce přinese ovoce. Ale když jste dobře udělali pro ten strom vše, co je třeba, tak vaše šance na dobré ovoce stoupají. Podobně i my, když žijeme v poslušnosti Božímu slovu, máme větší šanci, že dostaneme dary, které Pán Bůh dává podle své svrchované vůle.
Jak tedy žít, abychom obdrželi dar radosti? V prvé řadě čiňme pokání z toho, když jsme neradostní. Kdykoli nás Boží slovo obviní z toho, že náš duch postrádá radost, vyznávejme to Pánu Bohu a prosme o odpuštění. Možná je to něco, co potřebujete i vy udělat dnes. Možná je to něco, co potřebujete udělat dříve, než opustíte tento chrám. Vyznat Pánu Bohu, že jsem nebyl radostný, že jsem nešířil radost. A já vám k tomu dám za chvíli příležitost.
To druhé je, že v modlitbě můžeme prosit o radost. Prosme, aby nám Pán Bůh přidával radosti z Něj samého. Prosme, aby nám přidával radosti z Ježíše Krista a z toho, co pro nás vykonal a co stále činí.
A přidám třetí radu. A ani to nebude nic revolučního. Čtěte Boží slovo! Jsem přesvědčen, že čtení evangelia přináší člověku, který patří Ježíši radost. Boží slovo může v nevěřícím člověku způsobovat i strach a obavy, když vidí Boha, který nenávidí hřích a odhaluje zkaženost člověka. Ale když se člověk spolehne na dokonalé Kristovo odpuštění, tak Boží slovo přináší radost a pokoj. Ještě jednou citát pastora Pipera: „Když vidíme slávu Ježíše Krista v evangeliích, tak to v nás probouzí radost.“ Už jsem to slyšel od mnoha lidí, kteří si prošli velice náročnými obdobími. To, co jim pomáhalo, bylo to, že si některé verše připnuli na nástěnku, na ledničku, do kanceláře. Chtěli mít na očích pravdy Božího slova, které vracejí radost.
Těch rad by mohlo být mnohem více, ale už jen jednu. Chvalte Boha! Pokud jste schopni zpívat, pak zpívejte. Nebo prostě poslouchejte písně, které jsou k Boží chvále. Dejte si CD do auta, pusťte si pár písní před spaním. Zapněte si oslavné písně ke snídani. Písně k Boží slávě povzbuzují radost.
Bratři a sestry, bojujme o radost! Je to moc důležité. Někdy procházíme dlouhodobě těžkým obdobím. A tehdy je to složité. Ale nevzdávejte ten boj a upněte se plně na Pána Ježíše. On bude s vámi. On vás v této těžké chvíli nikdy neopustí, i když se to tak někdy může na první pohled vypadat. Realitou je to, že vás nese v náručí.
Dovolil bych si tady ještě drobnou poznámku k jedné specifické skupině lidí. A to jsou lidé, kteří se trápí s nějakým psychickým onemocněním. Některé z těchto onemocnění také člověku kradou radost a takto nemocný člověk nemá schopnosti zdravého člověka, jak o tu radost bojovat. A to ho často ubíjí. I takoví lidé samozřejmě chtějí zažívat radost, ale zápas o radost je tu mnohem, mnohem složitější. Takovým lidem chci říct, aby se nesrovnávali se zdravými lidmi nebo s obdobím, kdy byli zdraví. Důležité je přiznat si nemoc a využívat jak duchovní, tak lékařskou pomoc. Ten zápas o radost je pro takto nemocné lidi velmi těžký, ale pamatujte, že Bůh i vás miluje. Je s vámi. Moc mu na vás záleží. Obracejte se k Němu a stále znovu a znovu si připomínejte Jeho dobrotu.
Milí bratři a sestry, žít radostný život v Kristu je velká výzva, kterou nacházíme na mnoha stránkách Bible a to od samého začátku. Ta radost z Boha ovšem nepřichází automaticky, je to Boží dar. A my o tento dar musíme zápasit. Začněme ten zápas už dnes.
Když král David zhřešil a modlil se modlitbu pokání, tak se po vyznání hříchů také modlil těmito slovy: „Navrať mi radost ze své spásy. Ušlechtilým duchem mne posilni.“ (Žalm 51:14) I my se potřebujeme modlit o radost ze spásy.
Budeme zpívat společnou píseň a já nabízím příležitost každému, kdo si uvědomil, že mu té radosti chybí a že potřebuje aktivněji o radost zápasit, aby to v průběhu písně přišel k oltáři vyznat. Modleme se modlitby pokání a volejme, aby nám Pán vrátil radost z Jeho spásy. Amen.
Audio záznam naleznete zde.
