Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tři otázky vzkříšeného Krista

a.jpgAudio záznam naleznete zde.

 

Dnes je den vzkříšení! V minulých dnech jsme opakovaně hovořili o důvodu Kristovy smrti a o tom, že nám je díky Kristu odpuštěno, pokud od něj vírou dar odpuštění přijímáme. Dnes hovoříme o vzkříšení. A to vzkříšení je klíčové a zásadní. Protože, jak nám říká apoštol Pavel, kdyby nebyl „Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších.“ (1. Korintským 15:17) Bez vzkříšení a bez vítězství nad smrtí by nám Kristova oběť nebyla nic platná. Ale Kristus vstal z mrtvých a my se můžeme radovat.

                Ale samozřejmě i dnes vycházíme z Božího slova a chceme se i dnes nechat povzbudit tou zvěstí o vzkříšení. Zaposlouchejme se do známého textu, který hovoří o tom, co se stalo před hrobem.

 

Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.  Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."

(Jan 20:11‑18)

 

                Myslím, že ten text je známý a také docela jasný Marie je před prázdným hrobem a je zděšena, protože hrob je prázdný. Pláče. Chtěla ještě s ostatními ženami vykonat tu poslední poctu a nabalzamovat mrtvé tělo. Nemohla to udělat dříve, protože to byly svátky a bylo zakázáno dotýkat se mrtvých. Ale teď je hrob prázdný a ona pláče. V tom se ji však zjevuje anděl a později i Ježíš. Ale ona Ho přes své zaslzené oči nepoznala a tak se ptá i Jeho, zda neví, kde odnesli Ježíšovo tělo. Potom ji však Ježíš oslovuje a ona Ho poznává. Náš text končil tím, jak ji Ježíš posílá, aby to řekla i ostatním učedníkům. Marie jde a všem říká, že se setkala se vzkříšeným Ježíšem.

                Bible nám potom říká, že se Ježíš s učedníky ještě mnohokrát sešel. V období 40 dnů ho vidělo asi 500 svědků. Po oněch 40 dnech Ježíš odešel do nebe ke svému Otci, k Bohu.

                To je velikonoční příběh. A já bych se dnes konkrétně chtěl podívat na 3 otázky, které vzkříšený Ježíš pokládá. Dvě z nich byly v našem textu a ta třetí je bonus. Zamysleme se tedy nad těmi třemi otázkami vzkříšeného Krista, které jasně demonstrují fakt, že vzkříšený Ježíš má o člověka zájem!

 

1. otázka: Proč pláčeš?

                To je první zaznamenaná otázka vzkříšeného Ježíše. To jsou dokonce jeho první zaznamenána slova vůbec. Ano, Marie měla důvod k pláči. Vždyť zabili Ježíše Krista, jejího Pána. A navíc teď, když přišla složit poslední poctu Jeho tělesným ostatkům, je i to tělo pryč. Ve chvíli tohoto smutku a žalu si ani nevzpomene nebo není schopna věřit Ježíšovým proroctvím. Tohle zármutek působí. Nejsme schopni vnímat realitu, vidíme jen problém a bolest.

Ale Ježíš opravdu předpověděl, že vstane z mrtvých. A předpověděl to dokonce opakovaně. Svým učedníkům řekl:  "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen." (Matouš 20:18-19) Ježíš do detailu předpověděl vše, co se stane. Předpověděl, že bude odsouzen velekněžími, vydán Římanům, že ti se Mu budou posmívat, zbičují Ho i ukřižují. To byla přesná předpověď včetně typu smrti – ukřižováním. Ale potom také opakovaně říká, že třetího dne bude vzkříšen. Ale na to teď Marie nemyslí, ona pláče, protože si myslí, že Jeho tělo někdo ukradl.

 Ježíš dokonce předpověděl i ten pláč a to, že On jej změní v radost. Když mluvil o své smrti a vzkříšení, tak řekl: „Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost. Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.“ (Jan 16:20-22)

Smutek a bolest oslepuje paměť. Tak rychle zapomínáme na Boží slovo. Ale přestože jsme tak slabí ve spoléhání na Boží dobrotu a věrnost, On se ozývá a ptá se Marie: „Proč pláčeš? Proč se jí to ptá? Vždyť On dobře ví, proč pláče. On se jí takto ptá, aby si uvědomila, že nemusí plakat. A celé to vyústilo přesně tak, jak Ježíš řekl. Její srdce se opět zaradovalo.

                Dnes máme Velikonoce. Radostný den. Ale ty první Velikonoce začínaly pláčem. Možná i tady dnes je někdo, komu do zpěvu moc není, kdo zažívá bolest, kdo v poslední době hodně pláče. A i vás se dnes Ježíš ptá: „Proč pláčeš? A On se neptá proto, že by nevěděl. On se ptá proto, abychom uslyšeli Jeho hlas a znovu si vzpomněli, že On je živý Bůh. Bůh, který je na naší straně. Bůh, který má o člověka zájem. Vždyť to dokázal Jeho kříž. On je také ten, který je věrný svým zaslíbením. On je ten, kdo řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13:5) Je čas opět uslyšet a naslouchat tomu, co nám říká. On se ptá: „Proč pláčeš?

 

2. otázka: Koho hledáš?

                Ježíš klade Marii ještě jednu otázku. Ptá se jí: „Koho hledáš?“ A zase bychom mohli říct, že je to jasné. Ale ono to až tak jasné není. Marie hledá tělo Ježíše. Ona hledá už jen něco. Jak již jsme řekli, ve své bolesti a žalu zapomněla, na všechna Boží zaslíbení. Zapomněla na to, že má očekávat mnohem víc. Ona hledá pouze tělo. Kdežto On, Ježíš, přichází ne jako něco, ale jako Někdo a překvapuje ji tím, že ona nalézá mnohem víc, než hledala.

                Milí shromáždění, i tady se učíme něco zásadního. Učíme se, že člověk je osobou hledající. A já teď nemám na mysli ztracené klíče, brýle či snad peněženky. I ty často hledáme. Někteří z nás dokonce příliš často. Ale já mám teď na mysli hledání něčeho, co naplní náš život. My hledáme. A někdo prožije zoufalým bezvýsledným hledáním celý život. Jiní najdou něco, co jim dělá dobře a spokojí se s tím. Ale do toho nám i každému člověku Ježíš klade otázku: „Koho hledáš?“ Dobré vzdělání tě nikdy dokonale neuspokojí. Dobrý partner také ne. Výchova dětí tě také nenaplní. A ani když budeš finančně zabezpečený, nebudeš mít ten pravý pokoj. Dokonce ani když se člověk rozdá pro druhé nebude mít klid. Když najde zalíbení v kultuře, ve cvičení, meditaci či tichosti kostela, stejně nenajde ten pokoj a pořád bude hledat. Protože ten pokoj v tom není. A aby nám to Ježíš připomenul, tak se ptá: „Koho hledáš?

                On chce, abychom si uvědomili, že hledáme špatně. On chce, abychom si uvědomili, že jediný, kdo může opravdově uspokojit naše hledání je On, živý Ježíš Kristus. Ten, který chce přinést nepomíjející radost do našich životů. On –Ježíš! Ještě hledáš?

 

3. otázka: Miluješ mne?

                Třetí otázku nepoložil vzkříšený Ježíš Marií. Nebyla v našem textu. Je to otázka, kterou položil Ježíš o několik dnů později Petrovi. Zeptal se ho: „Miluješ mne?“ (Jan 21:15) Člověka taková otázka zarazí, když si uvědomí, že ji pokládá Ježíš dalšímu muži. Ale tato otázka má své opodstatnění. Petr totiž Ježíše zapřel. Distancoval se od Něj. Řekl, že s Ním nemá nic společného. A právě proto přichází ta otázka. Ježíš se neptá. „Proč jsi mne zapřel?“ On ani neříká: „Jak jsi mne mohl tak zklamat?“ On se prostě ptá Petra, zda Ho miluje. V té otázce je opět napřažená ruka Ježíše i k Petrovi s nabídkou k obnovení vztahu. A Petr s vděčností reaguje a tuto ruku přijímá. Ježíš se ptá ještě dvakrát a Petr vždy se vší pokorou, vědom si toho, kdo je on a kdo je Ježíš, říká ano. A Ježíš léčí a obnovuje jeho srdce.

                Milí přátelé, vzkříšený Ježíš se ptá i nás, zda Jej milujeme. On se ptá každého z vás. Neptá se proto, že by snad nevěděl, co se děje ve vašem srdci. Ptá se proto, aby vám ukázal, že On vás miluje. Ptá se proto, aby vám znovu ukázal, že vám podává tu svoji probodenou ruku. Ptá se proto, aby vám znovu připomenul, že On dal svůj život, aby vám bylo všechno odpuštěno. Ptá se proto, aby vám připomenul, že zemřel, abyste vy mohli začít žít zase znovu. Ptá se proto, aby vám připomenul, že On vstal z mrtvých a že i vy můžete dnes povstat z jakékoli mrtvoty a začít s Ním znovu žít. Dnes se Ježíš ptá, zda Ho milujete. Neptá se, zda o Něm víte. Neptá se, zda jste věřící. Ptá se, zda Ho milujete. On je vztahový Bůh a On nabízí svoji ruku. Máme dnes zájem? Chceme Ho uchopit a s důvěrou Mu říci, že ho také milujeme, že Ho toužíme milovat a následovat? Ano, možná to někomu půjde těžce přes rty. Ale odejděme dnes s vyznáním našeho srdce i našich rtů, že Jej milujeme. Rozhodně nenechejme tuto otázku bez odpovědi. On se totiž bude ptát znovu a znovu. Tak moc mu na vás záleží. A potom Ježíš říká jednoduchou větu. „Následuj mne!“ A v této větě je zaslíbení Jeho blízkosti do Petrova i našeho života.

                Vzkříšený Ježíš nám dnes pokládá tři otázky. A On se ptá proto, abychom se znovu ujistili v tom, že On je naší radostí, On je tím, po kom touží naše srdce a tím, kdo si nás zamiloval dříve než my Jeho. Možná jste tady nepřišli jako ti, kdo pláči nebo hledají. Ale pro každého dnes platí, že může zakoušet více Boží lásky. Pro každého dnes platí, že může Ježíši říct: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“  (Jan 21:17)

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Proč Ježíš odešel

(RD, 28. 4. 2016 0:49)

A proč Ježíš po svém vkříšení odešel zpět k otci a nezůstal tady ?>?>?

Re: Proč Ježíš odešel

(Michal, 9. 5. 2016 14:43)

Sám Ježíš to vysvětluje těmito slovy: "Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám." (Jan 16:7)