Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tři příkazy, které se oplatí poslechnout, nejen o Vánocích

21. 12. 2009
Audio záznam naleznete zde.

Když čteme Bibli je vždy dobré nevnímat pouze slova, ale také to, kdy a komu jsou daná slova směřována. Dnes budeme číst text z listu apoštola Pavla Filipským. List Filipským napsal apoštol Pavel z vězení. Není úplně jasné, z kterého vězení to bylo, ale jako nejpravděpodobnější se jeví, že ho napsal v době svého pobytu v Římě. A tak když budeme číst následující slova, připomínejme si, že je píše apoštol, který je vězněm a jehož život leží v rukou mocných tohoto světa.

 

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Filipským 4:4-7)

 

To, čím přečtený úsek začíná, je výzva k radosti. Je to nejen výzva, je to příkaz od toho, kdo je vězněm. Čtvrtá neděle adventní je nedělí radosti a právě proto dnes čteme tento text. Nicméně nebudeme mluvit pouze o radosti, ale v tomto textu nacházíme další dva příkazy, které vedou náš život k velkému požehnání. 

Chci se tedy s vámi podělit se třemi příkazy, které tady napsal apoštol Pavel a které se oplatí poslechnout, a to nejen o Vánocích.

 

1. Radujte se!

 Apoštol Pavel říká: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (v.4) Dvakrát se tady opakuje rozkaz, který nás vyzývá, abychom se radovali. Navíc je tady řečeno, že se máme radovat vždycky. Víte, kdybych já vám tady říkal, že se máte vždycky radovat, tak si možná kdekdo z vás řekne, že jsem toho ještě málo zažil, že toho málo vím o životě. Ale to neříkám já. To říká apoštol Pavel a píše to z vězení. A nejsou to pouhá slova apoštola, je to výzva samotného Boha. Boha, který vyzýval pronásledovanou církev prvního století, aby se radovala. Boha, který vyzývá nás české křesťany 21. století, abychom se radovali.

 A dovolte, že také připomenu, že to není jen okrajová výzva, ale je to příkaz, který se v tomto krátkém listu objevuje opakovaně. Dovolte dva citáty: „Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; stejně tak se i vy radujte (příkaz) a spoluradujte se mnou.“ (Fil. 2:17-18) A o pár veršů přikazuje znovu: „A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou.“ (Fil. 3:1)

 Takže jsme se zatím dověděli, že radovat se je velice důležitým úkolem křesťana. Dověděli jsme se, že ta radost má být vždycky. Dověděli jsme se, že ta radost je nezávislá na okolnostech. Není to radost z úspěchu, není to radost se zdraví, není to radost z dostatku. Tak kde je ten zdroj radosti?

 Dovolte, že k vysvětlení toho, kde je ten zdroj radosti, použiji jeden citát z prvního listu Petrova. Petr zapsal: „Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek.“ (1.Petr 1:4-6) Z tohoto textu vyplývá, že zdrojem radosti je to, že víme, co nás čeká na věčnosti. Zdrojem radosti je to, že víme, že strávíme věčnost s Pánem pánů a Králem králů. To je zdroj radosti. A nemůže ho zakalit ani realita toho, že ještě musíme projít zármutkem rozmanitých zkoušek a těžkostí.

 V jistotě věčnosti je ten jediný důvod pro radost, když procházíme utrpením. To je ten jediný zdroj radosti, když my nebo někdo blízký obdrží diagnózu rakoviny. To je ten jediný zdroj radosti, když děti odejdou od víry rodičů. To je ten jediný zdroj radosti, když přijdeme o práci. To je ten jediný zdroj radosti, když náš blízký odchází na věčnost.

 V pondělí jsem se sestrou Irenou Kadlubcovou navštívil jednu naši spolusestru. Je od brady dolů ochrnutá. Byl jsem u ní s Večeři Páně a bylo to poprvé, co jsem tam byl. A musím říci jedno. Ona je radostným křesťanem. Ona je vděčným křesťanem. S radostí hovoří o Boží dobrotě.

 Milí bratři a sestry, asi každý z nás má více důvodů k radosti než tato ochrnutá sestra. Nenechme se zahanbit, pamatujme na tento důležitý příkaz a radujme se. Máme proč. Možná by teď někdo řekl: „Já nevím jak se radovat!“ Takovému člověku bych poradil slovy jednoho přísloví: „Radost je vedlejší produkt poslušnosti.“ Snažte se žít život v poslušnosti Ježíši Kristu a uvidíte, že se dostaví radost. Za to vám ručím.

 

 

 

2. Buďte známí mírností!

 To je ten druhý příkaz, který tady vidíme. Pavel zapsal: „Vaše mírnost ať je známa všem lidem.“ (v.5) Slovo mírnost je tady použito ve smyslu vlídnost, shovívavost, galantnost. I k tomuto jsme vyzývání Božím slovem. Toto je příkaz týkající se především vztahu s dalšími lidmi. Tyto vztahy mají být charakterizovány právě naší mírností či vlídností.

 Proč je to tak důležité? To částečně odhaluje ta následující věta: „Pán je blízko.“ (v.5) Tahle ta adventní věta nám ukazuje, proč je třeba tak vlídných vztahů s ostatními. Je tomu tak proto, protože Boží příchod je blízko a nevíme, zda budeme mít kdy čas napravit komunikaci, kterou pokazíme. A tak při každém rozhovoru bychom na tuto vlídnost měli pamatovat. Protože nevíme, zda pokažený rozhovor ještě budeme moci spravit.

 Zde nám je zároveň připomenuto jedno základní pravidlo. Že při rozhovoru nám musí jít vždy o člověka. Naším cílem musí vždy být záchrana člověka a to se musí projevit jak v tom, co říkáme, tak v tom, jak to říkáme. A to je nejmarkantnější, když se bavíme s někým nevěřícím o víře. Nestačí zvítězit v nějaké při, cílem je získat oponenta pro Krista.

 Samozřejmě když tuto pravdu převedeme do běžných životních situací, tak mi je jasné, že to nebude tak jednoduché. Ale třeba i zaměstnavatel, který kárá někoho za lajdáctví, to může udělat v hněvu a prudce nebo vlídně ukázat na zasloužené důsledky s vyjádřením přání, aby si člověk svůj problém uvědomil a změnil se, než si zničí život.

 Je zvláštní, že ten náš text nepřikazuje obecně mírnost, ale to, abychom byli známí svou mírností. Tato věta ukazuje právě na to, že takováto mírnost či vlídnost je významným svědectvím našemu okolí. Pokud dokážeme potlačit hněv a v klidu reagovat na náročné situace, okolí to vidí a je to dobrým projevem naší víry.

 

3. Netrapte se!

 A potom je tady třetí a poslední příkaz a zase to není nic jednoduchého. Netrapte se! Pavel říká: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (v.6) Tady apoštol Pavel jasně navazuje na myšlenky Ježíše z kázání na hoře. Dovolte, že přečtu celou obsáhlejší pasáž. Ježíš řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.“ (Matouš 6:25-34)

 Jak Pán Ježíš tak apoštol Pavel nám tady dávají najevo, že trápení je známkou nedůvěry. Jsme tedy voláni, abychom se zaměřili na budování Boží království a všechny trápení v modlitbě vložili do Božích rukou. To neznamená, že nám ta trápení nepřijdou na mysl. Ale Ježíš tady říká, že kdykoli se ta trápení objeví, máme je v modlitbě odevzdat Bohu.

 Všimněte si také, jak jsou tady ty modlitby popsány. Je tady řečeno „děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (v.6) Jsme vyzývání k vděčnosti a k předkládání žádostí Bohu. Chci tady podtrhnout ten rozměr vděčnosti. Žijeme v době, kdy nás trápení často přemáhá. A to až do takové míry, že lidé musí vyhledat lékařskou pomoc. Myslím si, že právě vděčnost směřována k Bohu, je jedním z důležitých léků těchto našich problémů. Buďme vděčni!

 

 Tři příkazy: radujte se, buďte známí mírností a netrapte se! Poslechnout tyto příkazy není jednoduché a pro každého z nás to bude celoživotní zápas. Ale pokud se touto cestou vydáme, čeká nás fantastické požehnání popsaná v následujícím verši: „A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (v.7) Tím požehnáním je pokoj, který si žádná lidská bytost ani nedokáže představit. Tím požehnáním je pokoj, který ochrání jak naše srdce, tak naši mysl. Tím požehnáním je pokoj ve vztahu s Bohem, protože Ježíš Kristus je vládcem našich životů. Amen

Audio záznam naleznete zde.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář